Orochimarova skrýš

Přišel jsem s Ryuzakim a hodil ho na zem.
"Orochimaru fuuin dokončeno. Rád bych mu udělal juin..Nevěřím mu."

"Pečetící techniky ROotu? Hm Hm Hm..Kdo by si myslel, že budeš tak prospěšný.:Danzou." zasmál jsem se.

"Hmmm." přešel jsem k Ryuzakimu.
"Juin jutsu.." na jazyku se mu objevila značka.
"Tahle pečeť mu zakáže o nás mluvit, psát, nebo zdělovat informace. Paralyzuje ho tak silně, že ho to může na místě zabít."

"Hm Hm Hm Hm.." zasmál jsem se.
"Tohle se povedlo."

Zvednul jsem se.
"Ta chakra.. příjemný pocit.." Pomyslel jsem si a postavil se.
"Takže se podařilo, jo? Ale teď ho ještě ovládnout."
Řekl jsem a odešel jsem.

"K tomu by mu pomohla nejlíp ségra, ne? Slyšel jsem že je jinchuuriky." řeknu po chvíli jakoby nic

"Jo kluku." přešel jsem k křeslu a sedl si.

"Tvoje ségra..pokud se nemýlím je vedle ve skrýši toho cvoka." zasmál sem se.

"Hm....vážně? A co tam dělá, snad se nedala na starší?" dám si ruce do kapes.
"KDo je ten , jak ty říkáš cvok?"

"Kuro Buru..Šílený vědec." zasmál jsem se. "Kdo půjde semnou, pro můj meč?"

Vešel jsem a zvednul ruku.
"Já."

"Tak Dobře." hm hm..Zasmál jsem se

"Chlapče ty si hodně troufáš, to bych tě chtěl vidět po zapečetění." ušklíbl jsem se.

"Jo, seš nejlepší." Řekl jsem ironickým tónem Takerovi a dal se na odchod.

"Ten kluk má kuráž." řeknu spíše Orochimarovi

"Hm Hm Hm..Otestujeme si ho." přesun.

odisiel som (presun tsuki)

vešla jsem do skrýše, všude tma ale krystal v mé ruce zářil o závod, takže tu musí někde být.

vešel jsem do chodby.
"Ten krystal je cítit na míle daleko, drahá sestřičko." ozvu se, i když jí ve tmě ještě nevidím

přijdu na světlo, už zdálky ho slyším.
"Takeru, jaká náhoda, že jsi se objevil přímo u Orochimara." poznamenám sakrkasticky

podíval jsem se na ségru a sjel ji od shora dolů.
"Nová image, co? Sluší ti to, vypadáš drsnějc. Proužky ve vlasech, cool postava sexy. Kolik kluků si už měla?"

"Co, cože? To nepatří k tématu, ale díky si první kdo si toho všimnul. Měla jsem jednoho a ten je teĎka pryč. Potřebuju si s tebou promluvit." řeknu rázně.

"Jednoho? to se divim, ale evidentně tě nepřátelé nechali na živu už jen z toho důvodu, že jsi pěkná. Dobrá taktika. Chceš si promluvit? To u tebe není normální, ale budiž." ukážu jí rukou do jednoho pokoje.

zamračím se.
"Díky za doprovod Ryuzaki, někdy spolu pokecáme." otočím se na Ryuzakiho a mile se na něj usměju, pak následuju bratra do jeho pokoje.

usadím se na křesle.
"Tak spusť." celou dobu ji sleduju