Hebimarova skrýš

Spousta chodeb, místností, a laboratoří.

"Tady to bude ideální." ušklíbl jsem se, udělal pečetě a položil ruce na zem.
"Mokuton: Shichuuka no jutsu!" Před mýma očima vyrostla obrovská skrýš.
Muhahahaha!Mám vše, co jsem kdy chtěl. Mokuton a sharingan, dokonce, Shisuiho sharingan..

Zabydlel jsem se ve své skrýši a pak ji ochránil, pomocí bariéry tří pečetí.
Poté jsem se vydal na průzkum do lesů.

Hadí průvod dorazil ke skrýši. Pomoci zvláštní pečeti jsem nás nechal projít. Vězni šli do vězení, včetně Rukiho.
"Já jdu ještě něco vyřídit, zabydlete se, vyberte si jeden z pokojů a ať vězni neutečou." ušklíbl jsem se a zmizel.

Tento krát som už stála na svojich.. nohou som nervózne dupkala do zeme a ruky som mala založené na hrudi.. pohľadom som trielila raz na jedno a raz na druhé miesto... bola som úplne ticho.. ani som nevedela čo povedať a už vôbec som nemala tušáka aká izba by vyhovovala mne..

Pokynul jsem svým hadům, a ti naše zajatce pěkně rozmístili do cel. Někteří ještě spali, jiní byli stejně poněkud mimo. Všechny cely jsem pečlivě zamkl a hady odvolal. Pak jsem se prohraboval věcmi, které měli naši vězni u sebe. Kunaie, katany, shurikeny... nic moc zajímavého.
"Pořádně si odpočiňte, protože až začneme s pokusy, nebudete spát celé týdny." ušklíbl jsem se a šel se projít. Procházel jsem chodbami a cítil se docela spokojeně. Alespoň je tu teplo. Já fakt nesnáším sníh. Nakonec jsem vešel do místnosti, která se mi zalíbila. Jo, tady bych mohl bydlet.

Po chvíľke.. som sa nakoniec uložila presne na miesto kde som stála už nejaký čas.. teda na chodbu.. bolo to tu také veľké že som sa strácala už iba pri tom pohľade.. tak som len sedela na zemi a očami som bola úplne mimo.. po chvíľke ma už však nebavilo byť "mimo" a tak som si len unudene sadla do tureckého sedu a rukou som si podoprela hlavu..

Nakoniec som to vzdala.. to nutkanie bolo až príliš veľké.. len som ráznym krokom vyrazila na miesto kde boli väzni a jedného som si odtiaľ odchytila.. ani som nevedela či je to chalan alebo baba páč mi to bolo celkom jedno.. vliekla som ho a vliekla až k nejakej veľkej miesntosti.. tam som ho len sotila do stradu a spravila som zopár pečatí tak že to bolo sotva postrehnuteľné.. toho týpka v momente omotali čierne reťaze ktoré ho pripútali na kríž a ja som sa len usmievala.. zobrala som z boku rituálny nôž a jedným švihom som mu .. vlastne jej spôsobila reznú ranu na bruchu ktorá sa tiahla až k hrudi.. nebola však smrtelná no dosť bolela.. keď jej začala stekať krv tak som sa proste musela usmievať.. strhla som zo svojej obete zvyšok oblečenia pri čom som spravila zopár pečatí a v momente som jej po tele začala kresliť jej vlastnou krvou všelijaké neznáme znaky, pentagrami a podobne.. keď som s tým bola hotová tak som si len začala rozopínať svoju tuniku.. keď som ju mala dole tak som si s jej krvou začala kresliť znaky po svojom tele.. všade, boli takmer identické s tými ktoré som nakreslila na jej telo.. na tvári som mala až taký fanatický výraz..

Dorazili jsme na místo.
"Tady, tohle je tvůj nový domov." usmál jsem se.
"Pořád nevím, jak se jmenuješ. Já jsem Hebimaru." zavedl jsem ji dovnitř a ukázal ji pokoj.

Dost vyjukaně jsem se rozhlížela kolem sebe a poté jen zběžně nakoukla do pokoje. Je tu teplo..
,,Já..jmenuji se Kouri no Hime, Hebimaru-sama." zamrkala jsem dětskýma očima a roztěkaně s nimi přejížděla po místnosti.

"Tak si odpočiň, později začneme s tréninkem." s úšklebkem jsem odešel do své kanceláře. Sedl jsem si do křesla a sledoval plamen dohořívající svíce.

,,Hai." šeptla jsem a vešla do pokoj. Zavřela jsem za sebou a okamžitě si vylezla na postel.
,,Tak měkký.." nejprve jsem ležet nechtěla, nakonec mě únava přemohla. Tolik let jsem nespala na posteli. Byl to jako ráj. Než jsem usnula, napadlo mě, že možná přišlo to, co jsem hledala. Vědomí, že mě někdo potřebuje a stojí o mě. Pak už jsem usnula spánkem beze snů.

Po hodne krvavom a bolestnom rituály som sa len vliekla chodbami skrýše.. v podstate takmer polomŕtvo.. celú bolesť obete som musela prežívať aj ja a ešte stále som ju cítila .. vedela som že ju ešte hodnú chvíľu cítiť budem no momentálne som sa od nej sotva hýbala.. nakoniec som len klesla na zem.. schúlila som sa niekde pri stene na chodbách a jednou rukou som si zvierala brucho a hruď kde som cítila asi najintenzívnejšiu bolesť.. .trocha som sebou trhala no. .vedela som že ma to zabiť nedokáže.. proste som to musela pretrpieť. .ako vždy..

Ráno jsem se probudil a viděl že jsem v kleci.Vedle mě v cele nebyl nikdo.Když jsem se rozhlídl přes mříže tak cely byli po 1 až 2.Zkoušel jsem udělat pečetě,abych se dostal ven,ale z důvodů mě neznámých jsem nemohl udělat nic.Snažil jsem se aspoň nohou vykopnout klec.Bez úspěchu a hned na to jsem do mříže vrazil hlavou.Opět to nemělo žádný efekt a tak jsem seděl na místě a čekal co se bude dít.

Sedela som pod nejakou podobizňou hada, bola som v takom tureckom sede, hlavu som mala naklonenú dole a oči som mala zavreté.. nespala som však.. rozmýšľala som a spomínala som .. na Onee-chan.. a tak celkovo.. chýbala mi, chýbala mi celá Kumogakure ale, nemohla som tam ostať.. nikto kto nebol zasvetený a doslova upísaný Jashinovi tak ma nemohol pochopiť.. musela som plniť to čo žiadal, ani sa nedalo hovoriť o tom že keby som to nespravila... proste som to musela robiť a keď to na mňa prišlo tak som sa neovládala.. robila by som jej iba problémy.. šepla som si potichu takým nešťastným tónom hlasu ..

Hm hm, uvidíme, co na to řekne.. lehce jsem vstal z křesla a vyšel ven. .přesun.

Přišel jsem zpět a našel si Kazua.
"Kazuo, mám pro tebe úkol." Uvidíme, jestli mu můžu věřit.

Pousmál jsem se a posunul si brýle na nose. Alespoň se něco bude dít. Strašit vězně už mě zase omrzelo.
"A oč se jedná Hebimaru-sama?"

"Půjdeš do Konohy, budeš se vydávat za Genina. Tvou prací bude sbírat informace, pečetit je do ninja karet."

Potichu jsem se zasmál. Pár děcek to pěkně odnese. Ale konec konců, proč ne. Jen to období kdy budu muset sekat dobrotu bude k nevydržení.
"V pořádku. Jak dlouho mám v Konoze zůstat? A jak vám budu předávat informace?"

Do chuuninských zkoušek. Já si pro ně přijdu v přestrojení. Hlavně si musíš vymyslet dobré krytí, jejich Hokage je Uchiha Itachi. Věřím ti, tak mě nezklam. a já zatím půjdu do suny .

"Vynasnažím se udělat maximum." pousmál jsem se. Tady se nemůžu držet zpátky. Bude potřeba být maximálně drzý. No nazdar. Asi si zahraju na opuštěného sirotka, bla bla bla, srdceryvné kecy, ještě se mi z těch keců udělá blbě.
"Mohu tedy už vyrazit?"

"Ano." ušklíbl jsem se. "Já půjdu také, ale trochu jinam."

"Dobrá. Zatím tedy nashledanou a přeji hodně úspěchů." pousmál jsem se a zamířil k východu. Venku jsem se nadechl čerstvého vzduchu a vydal se na cestu. Dlouhou cestu, během které si budu vymýšlet pohádku o své nové identitě.
Přesun

Hm hm hm Zasmál jsem se a odešel.
Ano, štěstí, možná ho budeš potřebovat ty.