Orochimarova skrýš

"Prosím nikomu jinýmu bych to nesvěřila, ty jsi pro mě přece jenom jak bych to řekla .... hm .... vůdčí osoba, no tak dostaneš koláče." usměju se na něj

"Hlavně bez koláčů." řekl jsem s úsměvem.
"No tak dobrá. Kdy se má ta nádhera konat?"

"miluju tě." zašklebím se a musela jsem ho obejmout pak jsem se od něj zase odtáhla upravila se
"Příští čtvrtek, byla jsem ukecaná i do bílých šatů, vědí o tom jen Akatsuki a jejich agenti, nikdo jiný se to dozvědět nemusí, ni spíš to ještě nevědí ale dozví se to. To mi připomíná znáš nejnovější zprávy?"

"Hm, nejnovější zprávy? Myslíš to, že mám šest sfér?" ušklíbl jsem se.

"Ne myslela jsem....ty máš šest sfér? Nekecej, uka uka." usmála jsem se

"Kuchiyose no jutsu." udělal jsem pečeť a šest sfér přiskočilo předemě.


"Copak jsi myslela?"

"Páni, dost husté ( xD)" s nadšením jsem pozorovala šest postav
"No ... jo už vim, Ichigo je mrtvý, místo něj je Tsukikage můj kamrád z akademie, je na něj spoleh, poslechne mě na slovo. Další mám zajištěnou menší armádu nukenninů a poslední věc podařilo se mi dostat na svou stranu členku ANBU Rootu Kiri. Dělají se zkoušky na chunniny to ale určitě víš že? Máš něco v plánu?" usměju se a posadím se na stůl

"ROOT?" Ten starý lišák.
"Hai, o Ichigovi už vím. Mám spoustu plánů, po zkoušce chuuninu, společně s Amegakure zaútočíme na Konohu. Ty vezmi útokem Kiri, ještě dnes možná navštívím Sunagakure, chci se přesvědčit o síle těchto sfér."

"Hm do Suny jsem teď poslala mého snoubence a Tsukikageho. Tak mu neubliž," usměju se. "Bude ti ta Kiri stačit až po našich líbánkách?" a ještě to slobo líbánky zdůrazním, protože vím, že tyhle sladký řečičky nemá rád

"Hm hm." zasmál jsem se.
"Ne nebude. Mělo by to probíhat současně, nebo v nějakém krátkém intervalu, aby si nemohli posílat spojence."

"DObře, takže se pak spolu nějak domluvíme. Jsem ti za tu svatbu plně k dispozici s Akatsukami." mrknu na něj

"Jen udělej co musíš." ušklíbl jsem se.

"Díky na tebe až nezvykle milé, co?" řeknu co si myslím
"Tak ne nás nezapomeň a buď tam." usměju se na něj

"Hm, milé? Nevím, co znamená, být milý." znovu jsem se ušklíbl.
"Dobře, sice takové věci ze srdce nesnáším, ale budu tam."

"I tak si zlatý, díky. Tak já si pádim sehnat šaty k Tetsuyovi zatím se měj a promysli si řeč. Papá." pošlu mu vzdušnou pusu a pádím pryč (přesun)

Prišiel som do skrýše a začal hladat techniku
"hmmmm"
POzrel som sa na skrinku hore kde su tiež nejake svitky
"No konečne...."
Schitil som svitok a rozpadol sa na vrany

-presun

Došel jsem až před skrýš. ,,Tak, tady to je." Sedl jsem si pod strom a díval se na skrýš. ,,Běž si zařídit co potřebuješ, já si tu zatím odpočinu."

"Děkuji, to bude hned." odhalil jsem svůj sharingan a vstoupil dovnitř. Všude byla tma, tak jsem zapálil katonem jednu louči. Vzal jsem ji do ruky a pobíhal chodbama. Otevřel jsem jedny dveře, v ní bylo velké křeslo a okolo spoustu sklenic.
"Tady to je.." důkladně jsem hledal, vzal jsem si nějaké záznamy z výzkumu a našel jeho Bílého hada a Orochimarovu tkáň ve sklenicích s lákem.
Rozeběhl jsem se a stál u Seita.
"Teď nás odsud dostanu já." chytl jsem ho za ruku a oba jsme zmizeli.

(přesun)

Po dlouhé cestě jsem opět dorazil ke skrýši. No, fakt už tu jsem skoro jako doma. Vstoupil jsem do skrýše a rozhlídl se kolem. Všude samé chodbičky a docela tma. Vzal jsem nejbližší svíčku ze zdi, kterou jsem našel a zkusil ji zapálit. Šlo to celkem snadno, tak jsem mohl s úsměvem prozkoumávat chodby a hledat něco jako hlavní pokoj, kde by byly svitky.
Po dlouhém hledání a otvírání všech možných pokojů jsem našel asi ten správný. Začal jsem prohledávat regály se svitky, kterých tam moc nezůstalo, až jsem našel ten správný. Tak to je ono. Teď rychle zpátky, dokud si pamatuju cestu, jinak tu zůstanu navěky jako v bludišti.
Ukryl jsem svitek a vyrazil rychle zpět do Konohy.(přesun)

Vešla jsem do budovy. Díky tomu, že jsme byla Orochimarova žačka jsem lehce našla hledanou místnost. Porozhlédla jsem se, které svitky chybí a zamračila se. "Zlodějíčkové co?" zamumlala jsem a začala zbývající svitky i výzkumy shromažďovat. Vytvořila jsem věrné kopie, ale do každého svitku zapečetila pár smrtelně jedovatých hadů, jako malé překvápko, kdyby je chtěl "náhodou" někdo otevřít. Potom jsem místnost vyčistila, aby se zde nedalo už najít vůbec nic, ale nechala ji v původním stavu. Nakonec jsem ještě pověřila jednoho z hadů, aby místnost hlídal.
Potom jsem se vydala pět do kanceláře, kde jsem chtěla zbývající svitky prozkoumat. (Přesun)

Stál jsem před svou skrýší.
"Něco je špatně." nešel jsem ani dovnitř.
Ano, prozraď mi, kdo vede Otogakure.
...V temnotě se najednou ozval zvuk. Zvuk, který se rozléhal a zněl strašlivě.
Já, já žiju? slabý hlásek promluvil v hlavě Hebimara.
"Tak co!?"
Tsukiko..Tooya. Ta informace mi přišla tak vzdálená, tak jiná. Připadal jsem si, jako kdyby se vzpomínka s ní stala v jiném světě.
"Ale ale.." Malá Tsukiko. zasyčel jsem a nechal to tak. Radši jsem se vydal jiným směrem.

A ještě se rozhodne mne ignorovat... Tatsuo... Jen počkej...
Nálada se mi měnila doslova za pochodu. Jakmile jsem vytáhla z poličky jeden svitek a vydala jsem se s ním zase pryč, měla jsem už lepší. Podivně hravou.

(Přesun)

Dorazili jsme až ke skrýši vešel jsem dovnitř byli to tu teda trochu zaprášené ale poklidil jsem a našel jsem lůžko a nějaké nástroje udělal jsem sterilizační roztok a do toho jsem je všechny namočil.Také jsem vytvořil nejostřejší skalpel který jsem dokázal a dal jsem ho tam taky."Tak si lehni."řekl jsem Arise a čekal jsem na ni.

Ruce jsem měla za zády spojené a pomalu jsem šla k lůžku. Cestou jsem si všechno pečlivě prohlížela.
Před očima jsem měla techniky které bych se mohla všechny naučit a s blaženým úsměvem jsem si lehla.
"Do toho..."
Koukla jsem se na něj a vypadala jsem jako že se snad na to celé těším.