Orochimarova skrýš

"Nezabiješ ho. Nedokážeš to, jsi slabá, vidím ti až do tvého slabého srdce." sladce se usměji a přiblížím se k ní.

"Nevidíš vůbec nic!" Přiblížil se ke mě a já jsem udělala krok k němu.

"Když myslíš, odejdi, nebo z tebe zbyde mastný flek."

"Ještě jsi mi nic neřekl." namítla jsem.

Ušklíbla jsem se. "Vyhrožování... sorry, ale to na mě neplatí. Já chci ty informace!" zavrčela jsem.

líně vstoupím do sídla a procházím chodbami až narazím na jednu, kde jsou dvě postavy,
"Zdravím tě, Orochimaru." mávnu rukou usměju se a posadím se nedaleko něj

"Vyhrožování? Myslím, že jsem ti dostatečně řekl, že máš odejít. Shinra tensei." namířím svou pravou ruku na dívku a silná smrtící vlna ji odhodila a rozbila půlku skrýše.

"Reina? Jaké překvapení."

Ještě než mě vlna odhodila, proměnila jsem se ve vodu. "To nebylo zrovna moc milé." ušklíbla jsem se. "Ale když nedáš jinak." otočila jsem se. Odešla jsem.

sledovalajsem odchod té dívky,
"Máš dobrou náladu, že? To je skvělé, znáš nejnovější zprávy?" podívám se zas na něj

"Ne, co se stalo?"

"ále nic moc jen NAomi je mrtvá a Hokage mě děsně za to miluje. POtřebuju od ebe malou pomoc." vzvě se podívám

"Hm, Naomi." Zašklebím se.
"Pomoc?" překvapeně jsem se podíval na reinu.

vytáhnu malou růžovou krabičku a otevřu její víko, jsou v ní položeny malé i větší krystali a v nich vždy nco je.
"To jsou DNA mého klanu jednotlivých členů, pro začátek budu potřebovat mého otce. Ne teď později ano, oživil bys mi ho a tak, aby se nevymkl z rukou? Nemá rád, když ho někdo ovládá a zvlášť ne já."

"Není to tak jednoduché, někoho oživit. Potřebuješ mrtvolu, a na ovládání je potřeba čakra. Já už jsem oživil spoustu ninjů, ale teď mám rinnegan. Ten bere spoustu čakry. Dosáhl jsem svých limitů."

"Je to jenom jeden čln to přežiješ, nebo mě to nauč a já tě s tím už nebudu otravovat." usměju se na něj mile

"Tak to zapomeň."
"Ještě si to rozmyslím."

"Omluv mě na chvíli na něco se chci podívat: Gentoshin no jutsu."

"Dobře jsem zpět,." postavím se, "Tak se hoď nějak do kupy a až budu tátu potřebovat skočím si po něj." zavřu krabičku a rozhlídnu se kolem
"Je tu nějak zatuchlo u mě v sídle je rozhodně líp." mrknu na něj a odcházím
u dveří se ještě zastavím
"Jak by ses tvářil na spolupodílení se smrt Tsukikageho?"

"Ichigo? To snad zvládneš sama ne? Díky, ale v akatsuki nebudu."

"Zvládnu, to už bych měla na kontě víc jak dvě smti vážených osob, spojenectv po mě bude vážně toužit." zaculím se
"Tak nezlob a měj se." zakmitám mu prstama na pozdrav a odcházím ze sídla (přesun)

vejdu zase do sídla a jdu za cílem svého hledání
"ťuk ťuk Orochimaru, máš mě tu zase jsi rád, viď mám k tobě veeelkou prosbu." usměju se na něj

"Samozřejmě, když mě potřebuješ, tak příjdeš. A co za to?" Ušklíbnu se.

"Hm teď nemám náladu nad tím přemýšlet mám fůru věcí na vyřizování a proto tě prosíííím klidně i na kolenou, oddáš mě a Shoa ve Slunečním chrámu za Amegakure?" udělám na něj psí oči sepnu ruce

"Já? Já mám oddávat?" Podíval jsem se na Reinu trochu znechuceně.
"Gratuluju." dodal ještě.