Skrýš rebelů

Zde se skrývají rebelové,jenž se snaží zbavit se Yukikageho ^^.

Přistál jsem na svém Phoenixovi daleko od vesnice a uviděl stany a nějaké hlídky.Kousek od nich jsme přistáli a Phoenix zmizel do své říše.

Dva ninjové asi na úrovni Chuunina měli hlídku a uviděli podivuhodného ptáka,jak přistává kousek od nich.Ihned se vydali na místo kde měl dopadnout,ale jediné co viděli byl kluk a tak k němu přišli.
Nin1. Hej kdo si neztratil si se?
Nin2. Moc se k němu nepřibližuj třeba je to někdo od Kijota.

Já jsem Ruki a ne neptařím k tomu chlapovi tam.Chtěl bych najít jednoho člověka a poděkovat mu za pomoc.Nevypadalo to pro nás dobře v té vesnici.NAvíc jsem slyšel že to byl vůdce rebélie chtěl bych mu pomoct!

Nin1.Hm?Co to?To je divný?
Nin2.Jo to jo zabijeme ho a půjdem do tábora?
Nin1.Ty si myslíš že by nás to dítě mohlo ohrozit?
Nin2.Ne,ale třeba je to špeh.
Nin1.Velitel téhle mise jsem já a tedy ho bereme do tábora.
Nin2.Rozumím.

Po chvilce přechodu jsme se dostali do tábora.Vstoupili jsme do stanu a tam prošli menší podzemní chodbičkou.Všude byla tma a po schodech jsme šli dolů.Po asi 5 minutách jsme přišli ke dveřím a zaklepali jsme.Dveře se otevřeli a přímo před námi seděl muž,který měl kolem sebe 2 ninje.

Hej ty kluku!Ty seš ten z Yuki co?

Ano pane chtěl jsem vám poděkovat za vaši pomoc při tom boji tam.Nevypadalo to pro nás moc dobře.Slyšel jsem o tom o čem se snažíte zde dosáhnout a jsem tím zaujat.Tato země je krásná,avšak člověk co jí vládne je podle všeho tyran!J-Já bych vám chtěl nějak pomoct.Sice nejsem silný,ale něco se najít musí!

Po 2 rocích tréningu jsem byl stále u rebelů a pomáhal jim zlepšit zem a nasytit chudé.Přepadávali jsme menší karavany,ninji z Yuki apodobně.Po tom co jsem si uvědomil že jsem u nich skoro 2 roky,tak jsem šel před skrýš a házel kunaie do stromu.

Velký had se doplazil přímo k velké skrýši rebelů.
Hm hm hm..

Sledoval jsem krajinu kolem bez většího zájmu. Jsem tedy zvědavý, co se z toho nakonec vyvrbí... Zatím nevím co si myslet. Ale mám vidinu toho, že se konečně snad dostanu někam do tepla. Když nic jiného.

Vyšel jsem ven s úsměvem na rtech a flaškou saké v ruce.Přemýšlel jsem na to,jak by mi bylo mít v ruce láhev saké a 2O letou brunetu,aspoň že jedna z těch věcí byla pravdivá.Šel jsem opodál a viděl jsem tam 2 lidi.Kdyby jeden na sobě neměl oblečení zřejmě bych ani nepoznal,že ke krajně nepatří.Podíval jsem se na oba a rukou v které jsem nedržel saké jsem si protřel obě očí.

Prokřupl jsem si krk.
"Tohle bude rychlé."Vlasy jsem si odhrnul z čela a svůj sharingan změnil na Mangekyo.
Kotoamatsukami. "Zab se." usmál jsem se a olízl si jazykem rty.

Sotva znatelně jsem se ušklíbl. Ten se s tím nepáře. Ale aspoň bude o zábavu postaráno.

Saké mi spadlo na zem a když jsem uviděl jeho oči uvědomil jsem si že to bude nějakej satan xD.Vytáhl jsem kunai a řekl"Nevím co máš za lubem,kdo jsi a proč to děláš,ale jestli máš zlé úmysli najdou se tu tací jenž tě porazí !"v tom momentě jsem si podřezal tepnu na krku a spadl na zem.

Vyskočil jsem a ve vzduchu udělal salto. Sharingan udělal cink a změnil se zpět. Vytáhl jsem z brašničky zkumavku a vzal si trochu jeho krve.
"Bude se hodit." ušklíbl jsem se a schoval ji.
"Teď, tyhle pokusné krysy. Vezmeme je do skrýše, zařiď to, Kazuo." zasmál jsem se.

Všichni umírající mají ty stejné kecy. I tolik krve už jsem kdysi viděl. Ale tenkrát to byla větší legrace. Ten maník chvíli pobíhal po místnosti, řval jak podsvinče a dokonce celou místnost vymaloval do ruda.
Poskládal jsem pečetě.
"Nehan Shōja no Jutsu."

Z nebe začala padat peříčka a během okamžiku všichni kteří byli poblíž usnuli. Poté jsem se řízl kunaiem a poskládal další pečetě.
"Kuchiyose no jutsu."
Přivolal jsem několik hadů, kteří se vydali pátrat po všech "Šípkových růženkách". S nimi je přepravíme snadno.

Z dálky jsem viděl co se stalo a přiběhl k mistrovi."Notak mistře Vstaňte a bojujte!Tak jste nás to učil mistře!Z očí mi pomalu tekly slzy a jen jsem viděl mistrům úsměv a cítil pohlazení po tváři.V očích se mi zjevil sharingan s 2 tomoe"Mistřeeeeeee!!!!"Začal jsem křičet a položil jeho tělo na zem ve vodorovné pozici.Hned na to jsem se otočil na Hebimara.

Hm hm. Lehce jsem se uchechtl a začal uskakovat.
"Hloupé děcko. Senei jashu!"

Sanjumahoji:Kyosui!"Předemnou se objevila jakási pečeť a vcucla hady.Hadi se obrátili an druhou stranu a z pečetě letěli na Hebimara.

To děcko nemá sebemenší šanci, ale bude zábava sledovat jak umírá. Dávám mu tak kolo, maximálně dvě. V ruce se mi objevily tři senbony. Hmmm, musím tomu pokušení odolat, takhle to bude zábavnější. Ale jak by účinkoval jed na takového prcka? Ty účinky by byly mnohem prudší... Sakra tady je krve...

Rychle jsem hodil Kunai na místo vedle Rukiho, při dopadu jsem se k němu teleportoval.
"Jako Uchiha jsi bezcenný." rozběhl jsem se na něj s čakra skalpelem, útočil jsem mu na šlachy. Ještě si sním pohraju.

BAAAKAA !! JE TU ZIMA KORAAA!! sťažovala som sa dosť nahlas páč ma môj "verný" Jashinistický dvojmetrový vlk zaviedol očividne do peknej.. piiiip.. v jeho kožuchu som bola úplne zababušená no aj tak som dosť mrzla U Jashinovom spodnom prádle keby že môžem tak ťa zabijem !! .. vyhrážala som sa mu no on vedel že to nemyslím vážne.. na svoje zvieratká som bola obzvlášť háklivá a toto boli len "slová".. bola som však ešte trocha ďalej od sídla rebelov takže som si nevšimla práve prebiehajúci "boj".. ak sa to tak dalo nazvať..

Ležel jsem na zemi a z pusy mi tekla spousta krve Co to je sakra za týpka?TAková síla! snažil jsem se postavit,ale děsně se mi klepali nohy na chvíli jsem se postavil,ale opět jsem spadl na kolena.Snažil jsem se udělat pečeť a povedlo se Tengoku no yajirushi z mé ruky vyletěli 3 šípy,které byli udělané ze světla.Hned po tom jsem omdlel na následky ran,kterých jsem utrpěl.

Hm... Nuda. Přesně se stalo to co jsem očekával. Ale tenhle hadí týpek je v něčem jako já. Toho smrada mohl zadupat do země jednou ranou ale on si rád hraje.
"Zajímavé představení pane. Ale asi mi uteklo vaše ctěné jméno?" seskočil jsem z hada a prošel se v tratolišti krve.
"A tohohle bereme taky nebo ho dorazíme?"

Hodil jsem kunai a teleportoval se k němu. Jeden Šíp mě ale škrábl.
Sakra, následky používání Kotoamatsukami. Ale docela mě překvapil..Třeba ho využiju.
"Jsem Hebimaru, bereme ho sebou, má Sharingan." Vzal jsem ho a skočil na svého hada.
"Co je to za křik, slyšíš to, Kazuo?"

"Neslyším nic, ale cítím zvláštní čakru. Silnou čakru, se kterou jsem se ještě nesetkal." úchylně jsem se pousmál a postavil se Hebimarovi po boku.