Nemocnice v Listové

pro Shijin Hyuuga Thu 13 Sep - 20:01

First topic message reminder :

Nemocnice v Listové - Stránka 3 Konoha_Hospital

Nemocnice, která je moderně vybavená a připravená i na nejhorší zranění.
Jsou tu velmi dobří doktoři a milé sestřičky.
(Nemocnice již není zpoplatněná!)

pro Chokuchi Akimichi Sun 20 Jan - 18:01

No dobre, vidím, že nemá cenu sa s tebou o tomto dohadovať. Máš pravdu. Bolo by to voči nim maximálne neférové, keby si sa bránil. Povedal som rezignovane, pričom som neodpustil drobnú poznámku a grimasu na konci. Čože, vrazil si do jedného? To ako si mohol urobiť takú neetickú vec? Mal by si sa ísť udať na políciu, Yoshio. Zohral som mu malé divadielko, do ktorého som zapojil aj nemalú časť mojej irónie. Nedokážem pochopiť, ako sa človek môže obávať či spravil niečo zlé keď sa bránil. Naozaj by mu mal niekto vysvetliť kedy sa môže brániť. Áno, len si zo mňa uťahuj. Veď ja to zvládnem. Keď si sa nemohol brániť druhým, tak útoč na mňa. Zas som si neodpustil malú poznámku. Stále ma však nevedela opustiť predstava, chlapa väčšieho ako ja, ktorý lieta po Konohe. Ktovie akú mal hlavu. Možno tak špicatú, že by sa zapichol do nejakej budovy. Z tejto zábavnej predstavy ma však vytrhol Raiken, ktorý bol na odchode. Majte sa. Odzdravil som a uklonil sa. Tak do kedy tu mieniš simulovať v posteli? Hokage má určite mnoho práce a na prechádzky po Konohe jej asi moc času nezostane. Nič sa nestane keď vstaneš a odídeš. Veď nepôjdeš hneď behať.

pro Yoshio Yamanaka Sun 20 Jan - 18:16

"Uhm... asi ne, ale víš... já fakt... nikdy jsem se nepral, když jsem nemusel a to, že oni na mě začali tak dorážet jsem ani nepochopil. Bylo to něco nového. Ano... spolužáci umí být taky dosti hnusní, když chtějí. ale to se nevyrovná tomu, jak se chovali ti 3 dospělý..." Zakroutil hlavou Yoshio... Zdálo se, že jej ta myšlenka zkutečně dosti trápí. Což bylo překvapivé, že ty jeho odpovědi a reakce na to, co se stali byli zkutečně vážné... Asi se minul povoláním...
Další Chokuchiho poznámky a ironické odpovědi přecházel mírným zamračeným. Věděl, že si z něj utahuje, ale v dobrém...
"Hahaha... jsem rád, že se hodně bavíš. No tak co... pro tebe to je asi nepochopitelný, ale... já bych prostě zkutečně šel sám proti sobě... já se doopravdy s nikým ještě bezdůvodně nerval..." Odsekl trucovně Yoshio, ale samozřejmě nebyl tak nabručený, jak to zkutečně vypadalo... jen si taky chtěl do Akimichiho rýpnout...
"Já chci prostě lidi chránit a pomáhat jim, léčit jejich zranění a řešit jejich problémy, ne jim ubližovat..." Zkonstatoval nakonec krátce blonďák svůj plán v kariéře shinobiho. Nebyl to špatný plán ale... málokdy se dokázalo něco takového vyplnit...
Pak se zase Yo otočil na Raikena...
"Hai..." Odpověděl jen lehce a tentokrát už mávnul na rozloučení...
"Sayonara pane Raikene a ještě jednou děkuji..." Dodal, načež ze sebe stáhnul přikrývku a pomalu se posadil...
"No jo no... tak dobře tedy. Podáš my prosím věci ze skříně tam u zdi?" Zeptal se prosebně a ukázal na skříň přímo za Chokuchim...
"A kam máš jinak v plánu jít?" Neopomněl se Yoshio ještě zeptat. To jej totiž zajímalo asi nejvíce...

pro Chokuchi Akimichi Mon 21 Jan - 14:39

Tak to už nebudeme preberať. Ale ak sa to zase zopakuje, tak sa skús brániť, alebo utiecť a poprosiť niekoho aby sa o nich postaral. Kľudne potom skoč napríklad za mnou, mne by nerobilo problém ich zbiť. Ukončil som túto tému, lebo to nemalo cenu a Yo sa necítil moc dobre. Teraz si aj tak už dosť prežil. Samozrejme, si priateľský filantrop. Odpovedal som Yoshiovi, keď sa na mňa trocha urazil. Už ma prestávalo baviť sa tu s ním dohadovať prečo sa mal brániť, a prečo zas nie. V skrini? Tak počkaj... Ahá, tu sú. Chytaj! Upozornil som ho a oblečenie som hodil po Yoshiovi. Kam mám v pláne ísť? Ja som popravde neplánoval ísť ani sem, pretože som nevedel, že si tu. Po ceste niečo vymyslíme.

pro Yoshio Yamanaka Tue 22 Jan - 8:37

"Hai!" Přikývl s úsměvem Yoshio, ale to už zachytával věci , které po něm Chokuchi hodil...
"Přátelský filantrop? Um... možná...Ale díky..." Usmál se na svého přítele mezitím, co se oblékal...
A jelikož to trvalo jen několik málo minut -I tak dosti dlouhá doba, ale to jen díky tomu, že se pořád nebyl zrovna nejhbitější- byl Yoshio oblečený a připravený...
"Takže když nemáš žádný plán.. můžeme vyrazit ne?" Rozzářil se blonďák jako sluníčko a již se vydal pomalým krokem ke dveřím. Více v tuto chvíli ani ze sebe nedokázal vymáčknout...

pro Chokuchi Akimichi Tue 22 Jan - 19:16

Chvíľu trvalo kým sa Yo obliekol, ale predsa som ho dostal von. A prečo som vlastne išiel do nemocnice? Dumal som medzitým ako sa Yoshio obliekal, ale keďže som na to zabudol, nebola to moc dôležitá vec. Aspoň dúfam. Môžeme ísť. Vyhlásil aj keď som nevedel kam. Taktiež som išiel k dverám, ale som ich otvoril. Máme mnoho možností. Môžeme sa ísť najesť, môžeme niekomu otravovať život, môžeme si dať niečo pod zub, alebo môžeme ísť na jednoduchú misiu, ale v tvojom stave to nie je moc reálne. Ďalej by sme mohli niekoho ďalšieho vyhľadať a s ním rozmýšľať čo robiť. Máme neobmedzené možnosti. Vymenoval som pár činností a pohodlným tempom pre nás oboch som sa vydal von z izby.

-Presun-

pro Yoshio Yamanaka Wed 23 Jan - 18:03

"Jo to máme..." Usmál se Yoshio...
"No tak... nechám to na tobě. Kupředu..." Dodal ještě se zazubením a počkal, až kolem něj Chokuchi projde a následně se vydal ihned za ním.
Jen doufal, že někde po ceste nepotkají Hokage. To by totiž rozhodně nebylo nejlepší.
Ale to nebyla zase tak velká šance, i když ta možnost tu byla...
No snad ne... Pomyslel si a raději to dále už neřešil...

-Přesun-

(Postni kam je libo. A promiň, že odpovídám po delší době, ale mám toho více a víš jak... člověk pak nestíhá xD)

pro Kami Atsushi Mon 4 Feb - 19:09

Doběhl jsem do nemocnice s Naem na rukách. Nemusel jsem ani nic říkat, stačilo, když ho lékaři a sestřičky viděli a už ho někam vezli.
Stál jsem, nemohl popadnout dech, jen se díval, jak bílé pláště a lehátko mizí v bílomodré chodbě.
Přistoupila ke mě nějaká sestřička a ptala se, co se stalo. Bezradně jsem zavrtěl hlavou. "Já-já nevím." pokrčil jsem rameny. Stiskla mi ruku, usmála se a nechala mě tam stát. Nevěděl jsem, co mám teď dělat. Sedl jsem si na lavičku před místností, kde zmizel a zíral před sebe.

pro **Kaori Senju** Tue 5 Feb - 17:53

V obláčiku dymu pred nemocnicou som sa objavila ja. Nemala som času nazvyš, rýchlo som vbehla dnu a po opýtaní sa sestričiek, kde sa Nao nachádza, som sa rozbehla chodbami, až kým som nenašla tie dvere...Sedel tu aj Kami, len som sa naňho smutne usmiala a vrútila sa ako hurikán dnu.
Zrak mi padol na Naa...V ozaj nepeknom stave. Až mi stislo srdce, keď som ho tak videla. Vpichnite mu morfium! Prikázala som medikom, ktorí tu stáli. Tí sa okamžite dali do práce...Taktiež mu odoberte trocha krvi a pošlite na analýzu. Istota je istota! Jeden medik vzal striekačku, zapichol ju Naovi do žily a odobral mu trocha krvi, potom sa rozbehol niekam preč. Zamračila som sa, máme pekný problém pokiaľ v jeho krvi koluje jed. Síce som protijedy vedela tvoriť, ale nebola som v nich zas až taká dobrá.
Pristúpila som k lôžku. Čo máme robiť? Opýtali sa ma zvyšní medikovia. Pre istotu pripravte oživovacie prístroje. Kto vie, či to Nao vôbec zvládne... Ešte viac som sa zamračila pri vidine Naa v hrobe. Až sa mi drali slzy do očí...Kým ste tu ešte neboli, Hokage-sama, vydenzifikovali sme mu rany od popálenín...Zvyšok je na vás. Informoval ma jeden medik a ja som prikývla. Pomocou techniky Chakura no Mesu som mu odstránila zvyšky trička, aby mi nezavádzali. Tak poďme na to... Pomocou spomínanej techniky som mu behala po hrudi sem a tam, bolo vidno, že som v tom dosť skúsená...Nakoniec mi ruky obalila zelená chakra, pomocou ktorej som Naovi liečila popáleniny a iné rany. Šlo to pomerne pomaly, keďže boli vážne, bohužiaľ urýchliť som to nemohla. Ale však...Aspoň niečo. Bez použitia chakry by sa Nao liečil aj niekoľko týždňov, v horšom prípade aj niekoľko mesiacov.
Po nejakej tej dlhej chvíli som bola hotová, ale len čiastočne. Poranenia boli tak ťažké, že sa normálne zaceliť ani nedali. Ďalej to už bola práca jeho tela...Myslím, že s týmto si už dokáže poradiť aj samo. Hokage-sama! Do izby vletel medik s papierom v ruke. Tu je výsledok analýzy. Podal mi papier, a ja som ho rýchlo preletela očami...Zbledla som ešte viac, než keď mi Satsuki oznámila, že Nao sa vrátil v nie práva najlepšom stave. Najhoršie na tom bolo, že ten jed som nepoznala ani ja sama...Nie to, aby som ešte vytvorila protijed. Pokúste sa mu akokoľvek spomaliť tep srdca. Spomalí sa tak kolovanie krvi, ale i jedu. Rozmýšľala som, čo teraz...Na študovanie kníh som nemala času. Jediným riešením pre mňa bolo napísať Kazekage, ktorá sa vraj v jedoch vyzná a tento poznať určite bude. Vyšla som von z izby, požičiala som si od jednej medičky pero a papier a začala som písať. Potom som tej medičke rozkázala, aby odkaz priprevnila na sokolovu nožičku a poslala ho do Suny. Ona prikývla a zmizla...Za malú chvíľku som von oknom videla sokola, ako letí smerom k Sune. Len som dúfala, že dokým sa tu Kazekage dostane, tak nebude príliš neskoro. Vrátila som sa späť k Naovi do izby, chytila ho za ruku a čakala. Viac som už preňho urobiť nemohla.

pro **Daiki Ayme** Tue 5 Feb - 20:42

Napriek hospitalizácii sa môj zdravotný stav nezlepšil. Ba naopak, čo bolo strašné, ešte sa to len pomaly zhoršovalo. Rany ktoré Kaori stihla zatvoriť, sa stále otvárali, a ona musela pokračovať v neustálom liečení. Mohla zato otrava, ktorá mi nedovolila liečiť sa. Mal som silné telo ale len vďaka tomu som žil. Žil ako žil, pomaly som prestával dýchať, srdce tĺklo stále pomalšie a pomalšie. Pred očami všetkých ktorý to sledovali som umieral. Aj keď vyzeral som lepšie ako na monumentoch, prišla aj horúčka. Jed sa šíril rýchlo.. Otrávil som pri tom sa aj CO, čím som si privodil hlboké bezvedomie, až kómu..

pro **Akasuna no PiliKKa** Wed 6 Feb - 21:27

Společně s Yo jsme vešli do nemocnice. Cestou jsem jí zdělila, ať si dělá, co uzná za vhodné, ale neopouští vesnici. Přesto jsem doufala, že půjde se mnou.. radši bych jí stále měla na očích.
Na recepci jsme se zeptali na Naa, a protože medici o nás věděli, okamžitě nás odvedli na pokoj, kde Nao ležel. Vzhledem k tomu, že tu stála jediná osoba bez bílého pláště, usoudila jsem, že to bude nejspíš Hokage.
"Dobrý večer." pozdravila jsem s úsměvem. Ten mi ale zmizel při pohledu na Naa.. byl tak mladý!

pro **Raiken Namikaze** Wed 6 Feb - 21:42

Dvere od nemocničnej budovy, sa len chvíľu po príchode Kazekage otvorili znova. Vtrhol som dnu, a ignorujúc ľudí predo mnou, okolo ktorých som len prefrčával ďalej a ďalej, som aj nakukoval do izieb, a hľadal som tú, kde je Nao. Bola však ďalej, a mňa tak čakalo ešte niekoľko miestností. Heh, tak som sa ponáhľal, že mi nenapadlo sa jednoducho spýtať kde je. Nie! Ja som tu splašene behal od dvier k dverám! Ale čo už, aj takto sa ho dalo nájsť, nie?

pro **Yoko Ayme** Wed 6 Feb - 21:48

Dorazila jsem hned za Pili, jenže ta spěchala na nějaký sál, bylo to tu tak velké! Doktoři měli pohotovost, medici lítali sem a tam, tak nebylo divu, že se mi v tom všem Pili ztratila.
Pfuu!
"Zdovolením, pardon.." Procházela jsem okolo různých lidí a stíhala černovlásku, která oproti těm lide v bílém plášti vypadala nepřehlédnutelně. Snažila jsem se jí dohnat, ještě se tu tak ztratit, a ve chvíli, kdy zapadla do jedné z místností jsem to tak tak ubrzdila, abych nenabourala do člověka, který na sobě teda plášť medika zrovna neměl a zachránila tak sebe i jeho před katastrofou. Spíš jsem do něj jen tak drcla.
"Ettoo, gomenasai!" Podotkla jsem směrem k muži a omluvila se s menším úsměvem na rtech. No, potom jsem se porozhlédla a Pili byla v čoudu.
Pfff.

pro **Raiken Namikaze** Wed 6 Feb - 22:02

Tak som sa hnal, že som takmer nabúral plnou rýchlosťou do ženy, ktorá sa mi hneď zdala nejaká povedomá. Bolo ale fakt šťastie, že sme na tej zemi neskončili ešte aj s okoloidúcimi ľuďmi. Ešte že bolo možné zabrzdiť. To som už namiesto behania stál, a rýchlo dýchal, pričom som už pozeral na Yoko, zisťujúc v mysli, kde som ju to sakra videl. Eh, ospravedlňujem sa...moc sa asi ponáhľam. Ozval som sa ospravedlňujúco, a s tak trochu núteným úsmevom, pričom som sa zase začal zbesilo obzerať po izbách. Um, nevidel som vás už niekde? Vyslovil som svoju myšlienku nahlas, keď som sa na ňu už pozrel po ďalší krát, a aj som na nej rovno pohľadom ostal. Síce som sa stále ponáhľal, musel som sa aj nejako upokojiť. Rozhovor bude asi také...najlepšie riešenie...možno.

pro Satsuki Aizawa Wed 6 Feb - 22:03

Přiřítila jsem se do nemocnice, od sestřiček jsem se hned poptala na to, kde leží Nao Uzumaki. Řekli mi, že je zrovna na sálu, i přesto sem poděkovala a vydala se tam, měla jsem o něj starost, obrovskou. Snad proto jsem vešla na sál, ale odebrala se někam do ústraní abych nerušila průběh všeho, neušlo mi, že je tu i Kazekage, ale mě zajímal jen Nao, můj nejlepší přítel, ale pohled na jeho tvář byl až děsivý, musela jsem jen doufat, že bude v pořádku, byl v těch nejlepšííh rukou, musel být!

pro **Yoko Ayme** Thu 7 Feb - 14:26

Chytila jsem ztracený balanc a sledovala, jak medici konečně zapadli do určených místností, ale to bylo ještě horší!
Pili sakra, kde jsi?!
Slyšela jsem, jak mě učila, ale musela jsem ji přece najít. Probrala mě až mužova slova, tak jsem se na něj otočila.
"Nee, moje chyba, nemám tu lítat po chodbě jak splašená.." Podotkla jsem a pousmála se. Po jeho další otázce jsem se na něj tázavě podívala a prohlédla si ho, na chviličku se zamračila.
"No.." A konečně jsem si vzpomněla!
"Hái, už vím, potkali jsme se myslím jednou u kanceláře.." Podotkla jsem a znovu se pousmála, ale v očích toho muže jsem zahlédla něco jako starost, někoho hledal.
"Eh, asi jsem vás vyrušila, jestli pospícháte.." Udělala jsem malý krok vedle, aby kdyžtak mohl projít.

pro **Raiken Namikaze** Thu 7 Feb - 15:08

Prižmúril som trochu, pri jej prvej odpovedi, očami a obzrel som sa za seba. Na chodbe sa ešte sem tam na zemi nachádzali papiere a rôzne veci, ktoré som svojim behom zhodil zo stolov po bokoch chodby, alebo nebodaj niekomu tie veci svojim behom "vybúral" z rúk. Um, tak ak ona šla splašene, ako sa dá povedať tomuto?! Prešlo mi hlavou, ani neviem prečo ma to vlastne donútilo o tom aj začať premýšľať. Veď to bol len nepodstatný detail, nič viac. Potom som už chodbu nesledoval, sledoval som opäť Yoko, ktorá si ma vo chvíli otočenia sa k nej akurát obzerala. Následne si asi spomenula, kde sme sa to stretli. Mne to popravde hneď nenapadlo, dokonca ani keď povedala, kde to bolo. Kancelária...kedy to... Hneď mi svitlo, keď už som o tom začal trochu premýšľať, a vracať sa v čase, aspoň v mysli teda. Vy ste bola tá dvojica zo Suny? To ste tu až doteraz? Vyzvedal som otázkami, nejak ma to zaujímalo. No, a pri poslednej jej odpovedi som trochu zvesil plecia, slabo sklonil hlavu a oči mi začali zase behať po chodbe. Ja...ponáhľam sa kvôli niekomu...vo vážnom stave... Vytrepal som zo seba nervózne, a ustarostene zároveň. Ostávalo ešte niekoľko nepreskúmaných dvier, rátane aj niekoľkých sál a iných miestností. A keby som zle hľadal aj v tých zvyšných dverách, čakali by ma ešte ďalšie poschodia. Ku koncu som si povzdychol, a svoj sklonený pohľad som trochu dvihol, aby som pozrel na Yoko.
Asi by som mal pokračovať v pátraní po správnej miestnosti.

pro Kami Atsushi Thu 7 Feb - 15:33

Všiml jsem si, že sem přišlo spoustu lidí a zdravotníků, pomyslel jsem si, že ten kluk je na tom asi dost bídně. Nedivil jsem se, sám jsem ho přece viděl.
Když jsem viděl, že přišla i Suki, vstal jsem a došel k ní. Vypadala vyděšeně, zmateně a starostlivě. Nevěděl jsem, jaký má s tím klukem vztah, ale něco mi říkalo, že příliš silný na to, aby to všechno jen přešla.
Zezadu jsem ji objal. "Bude v pořádku.." zamumlal jsem i když jsem neměl tušení, jestli je to pravda, ale říkat něco špatného právě teď, na to jsem ani já neměl žaludek. Pro jednou jsem si odpustil ironii a pokusil se jí být oporou, kterou, jak jsem se domníval, právě potřebovala.

pro **Kaori Senju** Thu 7 Feb - 19:38

Naove rany sa stále otvárali a ja som ich musela neustále liečiť. Začala som byť vyčerpaná, liečila som ho už pekne dlho a Shosen nepatrí k práve najnenáročnejším technikám. Každopádne, mala som pečať...Ak bude treba, uvoľním ju.
Čakala som na Kazekage, dúfala som, že sem bude môcť prísť. Nakoniec som sa dočkala, začula som za sebou hlas, ktorý určite patril jej. Pokiaľ sa dobre pamätám...Už som ju dlhý čas nevidela. Prudko som sa otočila. Dobrý deň... Odzdravila som sa...Do miestnosti vtrhlo pár medikov, jedni mu predávali chakru a druhí ho liečili za mňa. Síce im to šlo pomalšie, ale to až tak nevadilo. Som veľmi rada, že ste prišli... Povzdychla som si. Chcela som sa usmiať, ale proste sa to v takej situácii nedalo. Schmatla som do ruky papier s výsledkom analýzy jeho krvi s popisom jedu, ktorý koluje v Naovej krvi. Ide presne o tento jed...Ak...Ak ho dokážete vyliečiť, budem vám veľmi vďačná. Viete, jedy nie sú práve mojou najsilnejšou stránkou. Znova som si povzdychla...

pro **Yoko Ayme** Thu 7 Feb - 19:43

Podle jeho výrazu jsem usoudila, že narozdíl ode mě si tak lehce vzpomenout nemůže, ani jsem se mu nedivila, nejspíš měl jiné a důležitější starosti.
"Hai, ale dorazila jsem sem dnes znova. Jsem tu jako doprovod Kazekage, která byla povolaná Hokage k nějakému vážnému případu. Což mi připomíná, neviděl jste tu malou černovlásku s černým pláštěm a ledovým pohledem? Mířila někam na sál, ale v tom všem jsem jí ztratila.." Osvětlila jsem mu situaci a modrými oči přecházela po teď už skoro vylidněné chodbě. Když mi sdělil svůj důvod hned jsem sklopila zrak.
"Eh, gomene, to jsem nevěděla. Ráda bych pomohla, ale sama jsem ztracená.." Je pravda, že v Konoze jsem žila 2 roky, ale nemocnici jsem za tu dobu nenavštívila ani jednou. Všimla jsem si jeho pohledu, ten jsem měla naposledy jako malá, když jsem se bála o rodiče.
"I když nevím o co se jedná, dopadne to dobře." Pokusila jsem se povzbudivě pousmát a hledala nějakou sestřičku nebo doktora, kterých bych se zeptala, kde se nachází Hokage. Protože kde bude ona, tam bude i Pili!

pro **Raiken Namikaze** Thu 7 Feb - 20:04

Z toho čo odpovedala, som si ľahko uvedomil, že tú asi budú kvôli Naovi. Žiadny iný vážny prípad teraz v Konohe nebol, musel to byť on. Len som si na moment zavrel oči, a oddával som sa myšlienkam. Prebudil ma až pocit, že sa ma tuším aj na niečo pýtala, našťastie na to som mal pamäť lepšiu. Bohužiaľ som si to nevšimol, to ako rýchlo som šiel mi bránilo vôbec všímať si, kto ako vyzerá. Ospravedlňujúco som odvetil, a na ostatné som ani už neodpovedal. Iba som ju začal sledovať, ako zháňala nejakú sestru alebo doktora. Ďalšia reakcia bola samozrejme, keď ma trochu povzbudila vetou, že dopadne všetko dobre. Cukol mi kútik, ale fakt len trošku! S týmto som vykročil skúmať ďalšie dvere...až som konečne našiel tie pravé! Veľké dvoj-dvere na konci chodby, ktoré boli spravené tak, aby cez ne nešlo pozerať dnu aj napriek tomu, že boli zo skla. Pootvoril som ich, a cez medzierku som sa pozrel dnu. Bolo tu dosť ľudí, rátane tých najdôležitejších. Ale...nejako som nechcel sa tu tlačiť aj ja, preto som zvolil radšej lavičku pred vstupom do sále. Posadil som sa na ňu, nohy som si prekrížil v členkoch, a nervózne som si začal klepať prstami po stehne, pričom som sa pozrel na Yoko. Len pohľadom som sa jej snažil nejako naznačiť, že Kazekage sa nachádza za dverami, vedľa ktorých som posedával, tak ako aj Hokage, väčšina najlepších medikov, a dokonca som si všimol aj Satsuki s Kamim. No, a samozrejme pre mňa najdôležitejšia osoba, ktorá bola v ohrození života...Nao.

pro **Akasuna no PiliKKa** Thu 7 Feb - 20:16

"Co bych to byla za člověka, kdybych nepřišla." pousmála jsem se, snažila jsem se vypadat klidně, abych i jí dodala odvahu. Netušila jsem, co pro ní on znamenám ale představa, že na tom stole leží Yo, nebo Daichi či Akio... věděla jsem, že se musím snažit ze všech sil.
"Děkuji." vzala jsem si od ní papír a důkladně si přejela všechny položky. Trochu jsem se zamračila, ale pak se opět vrátila do stability.
"No, nejedná se zrovna o procházku růžovým sadem, ale nebojte se.. zvládnu to." pousmála jsem se.
"Půjdu s vašimi mediky do laboratoře, zatím mu hlavně dodávejte chakru a snažte se uzavřít co nejvíc zranění. A taky mu přefiltrujte, co možná nejvíc krve... budu rychlá, jak nejrychleji to půjde... držte se tu!" usmála jsem se a přátelsky jí stiskla rameno.
Pak už jsem odešla a vrhla jsem se v laboratoři na výrobu protijedu. Mediky jsem k tomu moc nepouštěla, ale posílala jsem je pro různé látky. Nejvíc mi pomáhala babiččina stará knížka.

pro Hiroshi Senju Thu 7 Feb - 20:48

Nevěděl jsem kam jít, hledal jsem Kaori, ale nikdy jsem jí nemohl najít, chtěl jsem jí o něco požádat. Dlouho jsem hledal, až mi jeden mladý shinobi řekl, že zamířila do vesnice. S nádechem a vážným výrazem jsem vešel až dovnitř, kde jsem se poptal jedné milé zdravotní sestřičky, kde bych jí mohl najít. Nemocnici jsem znal jak své boty a prosvištěl jsem rovnou ke dveřím, ta kterými nejspíš byla, cítil jsem chakru i někoho jiné. Zaklepal jsem a vstoupil...ani to nešlo znát, skoro, ale já jsem se za posledních pár dnů dost změnil. Když jsem vstoupil, uviděl jsem ženu, kterou jsem už někdy potkal, pak mi to docvaklo....Kazekage. Popošel jsem blíž a uklonil jsem se. S poměrně velkými kruhy pod očima jsem se kouknul na Kaori, docela směšněm, vipadal jsem hrozně, dlouho jsem nespal.
"Omlouvám se za vyrušení...Kaori...můžu s tebou mluvit? Bude to jen chvilka..." Koutek úst mi skočil na horu, ale pak hned do normální podoby. Byl jsem z psychického hlediska dost mimo.

pro **Kaori Senju** Thu 7 Feb - 20:57

Ešte raz vám ďakujem, Kazekage... Tentoraz sa mi už podarilo usmiať, bola som fakt rada, že nám pomôže. Nao pre veľa znamenal nie len pre mňa, ale aj pre celú Konohu...Bol to predsa Narutov potomok, niekto, kto raz prinesie svetu mier...Možno z neho raz bude Hokage. No kto vie. Ale vedela som, že na to má...
Samozrejme, laboratórium je vám k dispozícii, a medici tiež. Rozkázala som niekoľkým medikom, aby šli za ňou a ja som sa otočila k Naovi a začala ho liečiť. Bolo to pre mňa čoraz namáhavejšie, tiež som nemala nekonečnú zásobu chakry. Ale zatiaľ som to vydržala...Zvyšní medikovia mi pomáhali. Odrazu tu prišiel Hiroshi, ja som sa k nemu otočila. Povzdychla som si, vyšla som von z miestnosti, nevšímajúc si tu prítomných a jemne som sa opýtala. Čo potrebuješ?

pro Hiroshi Senju Thu 7 Feb - 21:19

Vešel jsem s ní pryč a upřel jsem svůj zrak spíš na zem, neměl jsem tu sílu jí to říct do očí.
"Musím pryč..." Řekl jsem tak letmo, chtěl jsem, aby si to domyslela sama, já tady nemohl jen tak zůstat...byl jsem příliš slabý na to, abych tu něco ochránil, uvědomil jsem si, co jsem celé ty roky vlastně dělal, jen dětinské žertíky, které neměli ani význam.
"Uvědomil jsem si....že hodnost ANBU mi nesluší....musím, na den, možná týden, nebo i měsíc odejít." Usmál jsem se na ní poměrně dost vyčerpaným výrazem, nevěděl jsem jak se mám tvářit, nebylo ani možné jak moc jsem se za těch pár dní změnil, možná i hodin.

pro **Akasuna no PiliKKa** Thu 7 Feb - 21:48

Konečně se mi povedlo namíchat protijed. Spokojeně jsem ho ještě několikrát otestovala, jestli jed to vážně on a jestli zabere, i když 100% jistá jsem si nemohla být jistá nikdy. Ale dala jsem do toho všechno úsilí, tak jsem doufala, že bude vše probíhat, jak má!
Rychlými kroky jsem se vrátila zase zpátky. Zkontrolovala jsem, jestli je u Naa vše v pořádku.. no.. tedy alespoń v tom stavu, než jsem vzala jeho pravou ruku, našla žílu a vpíchla mu injekci s protijedem.
"Tak, teď by to mohlo mít účinek." usmála jsem se a začala ho léčit Shosenem.

pro Sponsored content

Nemocnice v Listové

Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové