Nemocnice v Listové

pro Shijin Hyuuga Thu 13 Sep - 20:01

First topic message reminder :

Nemocnice v Listové - Stránka 2 Konoha_Hospital

Nemocnice, která je moderně vybavená a připravená i na nejhorší zranění.
Jsou tu velmi dobří doktoři a milé sestřičky.
(Nemocnice již není zpoplatněná!)

pro **Killunia** Wed 16 Jan - 6:37

Už mi začínalo bát teplo, takže jsem tu nejvrchnější přikrývku nechala svézt po ramenou a zádech dolů. Ale ještě pořád tam bylo nějakých... pět, šest dalších. Zavrtěla jsem se, abych získala pohodlnou polohu na sezení a koukala jsem do země. Nevím proč, ale na senseie jsem se podívat jednoduše nedokázala. Když začal mluvit, trhla jsem hlavou a zvedla jsem zrak k němu. To by vážně někdo pospíchal kvůli mně? Tohle se mi nějak nezdá.... Chtěla jsem se zamračit, místo toho jsem se ale začala červenat.
Přestaň být skeptická a pesimistická.... okřikla jsem se. Když jsem si všimla, jak je zabalený ve svém pášti, sebrala jsem odpadlou přikrývku a hodila jsem ji na něj.
"Tu máte, senseii. Aby vám nebyla tolik zima..." řekla jsem tiše. "Ne, opravdu mi nic není... Tedy až na to, že umím ovládat zlatý plamen..." Pak jsem si uvědomila, že se na zemi válí moje oblečení a já bych se musela shýbnout (a odhalit se tak), abych ho mohla sebrat a pomocí ohně usušit. "Ehm... Mohl byste mi prosím podat moje oblečení...? Ono jak bylo... mokré a studené, tak jsem si ho sundala, abych třeba nenastydla nebo tak..."

pro Hiroshi Senju Wed 16 Jan - 7:16

Jen jsem tam tak seděl, procházely tu pacienti a medici. Mezi nimi jsem zahlédl i sestru, která to neměla namířeno jinam než k automatu na kafe, jaká to náhoda. No, spíš mě zarazilo to že si mě ani nevšimla, bylo to fakt divný, protože většinou říká jak mi zlomí vaz nebo zbije do polosmrti, tentokrát nic, asi byla fakt ve stresu, jaká div (=3). Přistoupil jsem taky k automatu a opřel jsem se o něho hlavou a ramenem. Když jsem se na ní tak podíval, byla docela mimo, jakoby no doslova bez nálady. Nevěděl jsem jestli je lepší jí nechat být nebo bych jí měl odvést do postele, kdo ví jak dlouho nespala, to taky naznačuje to kafe, že jo. No, kdo by to byl řekl ale já jsem měl taky pocity a svou sestřičku jsem takto nemohl za žádných okolností nechat! Bylo mi teď jedno že je starší, nebo je to Hokage. Vzal jsem jí lehce to kafe z rukou a postavil na automat. Pak se tu ale objevila Kori, opět jako duch, tentokrát jsem se ale nelekl. Kori byla docela velká, silná no prostě takový náš mazel a zároveň dopravní prostředek (xD). Kori neřekla ani slovo a přikrčila se tak, aby si Karoi mohla nasednout. Koriin úkol byl ten, že Karoi má zavést přímo do postele a hlídat, měl jsem o ní docela obavy. Kafé jsem z automatu vzal a jen jsem ho držel, nikdy mi nijak moc nechutnalo, ale bylo teplé.
"Fakt by sis měla odpočinout, jestli máš tady o někoho strach tak je tu spousta dobrých mediků, kteří se o Kill určitě postarají." Věděl jsem s kým to přišla, ta holka se nedala s někým splést, navíc mi to řekli aji kolem zdejší medici. Jen jsem čekal až si Kaori konečně nasedne, potřebovala i spánek, nemohla se tu ládovat jen kofeinem!

pro **Raiken Namikaze** Wed 16 Jan - 18:32

S iskrou vďačnosti vo svojich nebovo modrých očiach som sa zababúšil do deky, a zároveň som aj mohol ten plášť zasa uvoľniť, takto keď som ho tlačil bol dosť tesný. Keď som sa dokonca aj dozvedel že je už v poriadku, ešte viac som sa usmial. Bol som tomu ozaj rád, a v tom by mi nikto nemohol protirečiť! Nikto! Následne, po jej menšej požiadavke s oblečením, som sa musel jemne opäť zaškeriť. Pravdaže som sa ale ochotne presunul k jej veciam, ktoré som vzal do jednej ruky a vrátil som sa k posteli, v ktorej Killunia vylihovala. Dúfam že ťa neruším, mimochodom. S istou dávkou neistoty som sa ozval, keď som sa k posteli opäť postavil. Mal som síce ešte pár vecí, teda skôr ešte pár miest, ktoré som mal navštíviť, ale tuná som ostával...ani netuším prečo. Niečo ma tu držalo, a nebola to len povinnosť ostať tu a dávať na ňu pozor...heh..

pro **Kaori Senju** Wed 16 Jan - 20:32

Héj! Nahnevane som sa pozrela na Hiroshiho, keď mi vzal kávu. Dobre, ako chceš, nerobí mi problém kúpiť si novú! Strčila som zás tie mince do automatu, stískla som tlačítko a za malú chvíľku som držala v ruke ďalší kelimok kávy. Štvalo ma, že kvôli mojej pidi výške som nemohla dočiahnuť na tú, ktorú Hiroshi položil na automat. Skôr, než mi ju znova stihol vytrhnúť, som ju vypila. Nie, ja spať nejdem! Mám tu ešte prácu...A ako sa vraví, čo môžeš urobiť dnes, neodkladaj na zajtra. Takže smola! Odvrkla som mu, vyplazila naňho jazyk a prešla okolo Kori bez toho, aby som sa na ňu pozrela. Mierila som rovno na recepciu, kde som si nechala rozpis práce. Milo som sa usmiala na ženu, ktorá tam sedela, strčila som ruku do zásuvky a o chvíľu som už v ruke držala papier. Zlomená ruka, noha...Prasačia chrípka...Operácia slepého čreva...Super... Toľko tam toho bolo napísané, div ma na mieste neporazilo. Bola som si istá, že toto za jeden deň určite nezvládnem. Ale aj tak...Niečo urobím aj dnes, aby som toho mala potom menej.

pro Yoshio Yamanaka Thu 17 Jan - 11:53

(Gomen, jaksi jsem zaspal a zapomněl, že tu je post xD Nejprve nevšiml a pak zapomněl xD Fakt Gomen T.T)

Yoshio si ani neuvědomil, že je někdo v místnosti. Byl v takovém polo spánku...
Nedalo se však přeslechnout, že to začalo být v nemocnici trochu rušnější, než když se poprvé probudil. Nějak extra mu to však nevadilo...
Spíše, jak tak dlouho spal, tak se více méně přeležel a teď se mu pomalu nechtělo otevřít ani oči.
Navíc, i když jej doktoři dali relativně do kupy a teď i Hokage jeho bolest stále ještě přetrvávala, i když přiměřitelná.
A jak všichni víme, čím více se zranění uleží, tím více bolí, než to přejde do fáze uzdravování...
No a v takových chvílí je nejlepší myslet na něco jiného a konverzace s někým mu mohla dosti pomoci...

Nakonec teda po několika dalších minutách Yoshio přeci jen oči otevřel a trochu se rozhlédl...
Ihned samozřejmě zaregistroval Chokuchiho, jež seděl na stoličce kousek od jeho lůžka. Takového hromotluka přehlédnout nešlo...
Malinko se usmál, i když to více přecházelo do bolestivého úšklebku...
Moc z toho, co Akimichi říkal Yoshio nezaregistroval, ale to předposlední a poslední ano... naneštěstí...
"Vím..." Odpověděl krátce Yoshio, což už i to naznačovalo, že na tom není nejlépe, když takový ukecanec a stálý optimista jako on takhle málo mluví...
"A nebránil..." Dodal ještě ke svému předchozímu slovu...
Málokdy lhal a neměl v plánu s tím začínat. Navíc, byl to dosti špatný lhář, takže...
"Já se zbytečně neperu. Šel bych sám proti sobě..."
No, byl to trochu paradox, jestli to, že jej málem umlátili k smrti bylo zbytečné, ale... to je asi detail. V tomhle byl Yoshio dosti velký paličák...
"A jinak... ahoj..." Další malý úsměv... tentokrát se docela povedl...
Pak si teprve uvědomil, že jeho obvazy jsou pryč a že zranění jsou také zahojená. Stále však uvnitř cítil, že ještě není úplně zdraví...
"Uhm... co... dělo se něco mezi tím, co jsem byl mimo?" Optal se zvědavě Yoshio...
Především asi narážel na to, že jeho obvazy jsou pryč...
Navíc, v polospánku slyšel nějaké hlasy... nevěděl jaké... nebo jestli to byl Chokuchi a nebo ještě i někdo jiný, ale... mluvilo se... Yoshio však nevěděl, co to bylo...
A byl by docela rád, kdyby věděl, co říkali. Jak Hokage, tak i on, protože pro něj to mohlo být dosti podstatné...

pro **Killunia** Thu 17 Jan - 12:26

Vděčně jsem vzala oblečení do ruky a začala jsem do něj pouštět lehce ohnivou energii. Manipulace s ohněm - to je něco, co bylo přirozenou součástí našich schopností (jinak bychom nemohly ovládat samostatné plameny). Jak postupně všechno usychalo, pozornost jsem pomalu obracela k Raikenovi. Stále jsem však kontrolovala vliv tepla na látku.
"Ne, nerušíte," odpověděla jsem, a dokonce se mi podařilo usmát. "Společnost jedné až dvou osob mi nevadí. Spíš jsem teď ráda, že tu někdo je. Zaprvé se tu sama bojím být a zadruhé mi chybí společnost mého kocoura Mayuriho..." Ten kdyby tu byl, tak už by se mě snažil zahřát a mazlit se se mnou (jako obvykle) Všimla jsem si, jak nervózně zněl. Zřejmě tu moc nechtěl být. "Určitě máte spoustu práce... Jestli chcete, můžete jít. Já si tu nějak... poradím..."

pro **Raiken Namikaze** Thu 17 Jan - 12:50

Fájn, tak teda keď budem chcieť odísť, pôjdem. Zareagoval som na jej posledné vety, a s nemalým úškrnom som sa posadil na voľné miesto na posteli, v podstate na to isté, na ktorom sedela aj Hokage ešte pred chvíľou. Potom som už len ticho kukal na už celkom suché oblečenie, občas by sa aj mne niečo také hodilo, vyhol by som sa tak už niekoľkým chorobám, čo som mal! Bohužiaľ, ja som si to oblečenie mohol len zapečatiť, čo by mi veľmi nepomohlo. Och, a ešte by som si ho mohol poslať! Ale...aj to by mi prd pomohlo. Ale čo už, aspoň som sa tými menšími chrípkami ulial z roboty. Možno by bolo dobré, keby o tvojom už dobrom stave vedela aj tvoja sestra. Nemám za ňou niekoho poslať? Spýtal som sa len tak, medzi rečou/medzi menším tichom, a trošku som pri tom naklonil hlavu naľavo. A zároveň by ten vyslanec mohol aj vziať toho tvojho kocúra, aby si sa mala s kým maznať. Dodal som ešte skôr kým niečo odvetila, a ponechal som si taký malý zášker...

pro **Killunia** Thu 17 Jan - 14:16

Za chvilku bylo všechno opět suché. A já si zase trošku procvičila užívání hrubého ohně a tepla. Všimla jsem si, jak na to sensei kouká. Celkem závistivě, řekla bych. Pousmála jsem se a hodila jsem po něm pohledem.
"Kdybyste něco takového potřeboval, můžete přijít za mnou..." Pak jsem se zapřemýšlela. Pohled zamířil vzhůru a na bradu zamířily dva prsty. "Na tomhle by se dalo vydělávat... 'Lidská sušička, Killunia Akatatsu'. To zní dobře, ne?" Při zmínce o mé sestře jsem se zarazila, ale vzápětí se mi do tváře vrátil příjemný výraz. "Vy nikoho posílat nemusíte..." A s tím jsem složila pečetě a vyřkla jsem: "Kuchiyose no Jutsu!"
Na mé již připravené paži seděla Yuki.
"Copak potřebuješ?" otázala se.
"Doleť do sídla Akatatsu a řekni Airyie, že jsem naprosto v pořádku. A doveď mi sem Mayuriho prosím..." Yuki přikývla a vyletěla ven splnit úkol.

pro **Raiken Namikaze** Thu 17 Jan - 19:01

No, pri mojom šťastí, asi by som ťa volal často krát. Úsmev som opäť rozšíril až do úškľabku, a ešte stále trochu studené ruky som si ukryl vo vreckách. Potom som len jemne nadvihol obočie. No, možno by si aj trochu zarobila. Ale popravde, nebolo by divné keby si niekto k tebe chodí sušiť veci, a bohvie čo všetko ešte? Zvedavo ale aj pobavene som sa spýtal, pričom som sa už aj trochu zasmial. Fakt by to bolo zvláštne. Po otázke si však Killu vyvolala orla, ktorého vyslala preč. Um, nemusela si sa týmto obťažovať, ak máš doma ten môj kunai, bolo by to do niekoľkých sekúnd vybavené. Ale nevadí, aspoň si precvičí krídla. Mávol som nad tým rukou, a stíchol som. Len som sa na ňu takto ticho zadíval, samozrejme ale aj s občasným kuknutím niekam inam, napríklad na okno alebo stenu a podobne...

pro **Killunia** Thu 17 Jan - 19:43

"Ehm..... Ten kunai mám jaksi tu..." Chvilku poté jsem ho vyndala z před chvílí mokré kapsy. "Mám ho pořád u sebe, kdyby něco. Nikde ho neodkládám, protože bych pak zapomněla, kam že jsem ho položila a rázem by se ztratil..." Podívala jsem se směrem, kudy vyletěla Yuki. "Vždycky ráda užívám služeb svých sokolích spojenců. Yuki je vděčná za to, že ji k něčemu využívám. Ona je totiž malá. Nemá žádné zvláštní schopnosti, dokáže jen to, co normální sokol. Vždycky je šťastná, když ji přivolám. Je pravda, že zatím neumím přivolat ještě nikoho jiného... ale myslím, že ji budu přivolávat i potom." Až po chvíli jsem si uvědomila, že jsem se pořádně rozpovídala. K "sušičce Akatatsu" jsem se raději už nevracela. Když bylo všechno oblečení hotové, podívala jsem se na senseie a do tváře se mi nahrnula růž.
Sakra, nečervenej se!
"Em... Mohl byste prosím jít někam za roh? Ráda bych se totiž... no, oblékla..." Nikdy jsem nechtěla vystavovat na odiv své tělo. Prostě jsem se za něj styděla (i když nebyl důvod). A v senseiově přítomnosti byl ten stud ještě větší.

pro **Raiken Namikaze** Thu 17 Jan - 20:09

Prikývol som, s nasledovným počúvaním jej rozkecania. Na tom som sa jaksi pobavene usmieval, alebo skôr šťastne? Nestalo sa totiž veľa krát, žeby sa tak rozrečnila. Takže toto bolo také výnimočné. Potom sa sčervenala, čo bolo pre mňa trošku opäť prekvapujúce. Ale dozvedel som sa aj dôvod, nebolo prekvapujúce že sa sčervenala. Postavil som sa, prikývol som k jej požiadavke a vybral som sa von z izby na chodbu. Aspoň som si mohol ohliadnuť to, kto tu je. Vyšiel som teda von, a oprel som sa o stenu pričom som ešte privrel dvere na izbe. No a keďže som teda mal tú príležitosť, obzrel som sa po chodbe. Natrafil som pohľadom na Kiwi, zjavne návšteva z Oto už odišla. Zahľadel som sa na ňu, s otáznym pocitom, či si ma všimne...

pro **Killunia** Thu 17 Jan - 20:57

Když zmizel, pustila jsem se do oblékání. Brzy jsem byla hotová, takže jsem se ještě protáhla. Pak jsem upravila a srovnala všechny přikrývky. Nemám důvod tady dál zůstávat. Už jsem zdravá, suchá, zahřátá... a ovládám zlatý plamen. Vyšla jsem na chodbu za Raikenem. Rozhlédla jsem se po chodbě a počkala jsem, než se dostaví Yuki s Mayurim. Brzy oba dorazili. Yuki jsem slíbila odměnu, až se vrátíme zpět do sídla a poté jsem ji odvolala. Mayuriho jsem vzala do náruče. Začala jsem ho drbat pod bradou, což mu bylo velice příjemné, tudíž začal příst.
"Myslím, že asi půjdu..." prohodila jsem směrem k senseiovi a dala jsem se na odchod. Na moment jsem se zastavila a otočila o 180°. "Vyřiďte Hokage, že jsem zdravá jako rybička. A kdybyste mě později hledal, tak na cvičišti nebo v sídle mého klanu. Kdybyste se tam chtěl dostat, tak za cvičištěm vede pěšina přímo k sídlu. Mějte se!" A pak jsem se dala na cestu domů.
(přesun)

pro Kiwi Namikaze Fri 18 Jan - 17:29

Na chvíľu som dokonca zaspala. Netušila som, koľko som spala.. mohlo to byť niekoľko minút.. hodín či až dní. Nakoniec som sa však prebrala a pohľad mi zastavil až na Raikenovi, ktorý sa na mňa pozeral s otázkou v očiach. Vzbĺkol vo mne menší plamienok hnevu a už už som sa na neho chcela rozkričať no následne som to v sebe zadusila a oduto som sa pozrela mimo neho.
"Hlupák.." Zašomrala som si popod nos, pri čom som si všimla Killuniu, ktorá práve očividne v poriadku vyšla z nemocnice. Bola som rada, že je v poriadku. No to stále neospravedlňovalo môjho bratranca v tom, že mi tieto malé skutočnosti zatajil.

pro **Raiken Namikaze** Fri 18 Jan - 18:14

Ako som si všimol, Kiwi sa prebrala zo spánku, a začala sa obzerať. Kukla sa aj na mňa, ale následne pohľad odvrátila, viditeľne urazene. Vedel som prečo je urazená, a očividne by som sa asi mal ospravedlniť. Aj keď, pochyboval som žeby to niečo teraz zmenilo, keďže je často krát tvrdohlavá. Odlepil som sa teda od steny, vykročujúc k nej pomalším tempom. Keď som spravil posledný krok, čím som presun k nej ukončil, a postavil som sa pred ňu. Ale teraz by som to nebol ja, keby som sa opäť neoprel o stenu. Chvíľu som ju takto sledoval, s mlčaním. No keby takto pokračujem, tak by sme tu boli asi do noci, teda ak by sa sama možno neozvala, v čo som neveril. Takže som sa ospravedlňujúco usmial, a trochu k tomu naklonil hlavu. Prepáč, že som ťa neinformoval o tom, kam sa tak ponáhľam a čo sa stalo. Preniesol som potichšie, keďže tuto na chodbe to bolo aj tak dosť hlasno. Keby sa v podstate hovorí normálnym tónom, tak by to ešte malo aj ozvenu. To je tak vždy! Takto to navyše ale ani nikto iný nepočul, a mohol som sa tak vyhnúť nejakým zvedavým pohľadom cudzích. Aktuálne, som však teraz už čakal, ako na ospravedlnenie zareáguje. Kiwi ma vždy nejako vedela prekvapiť, a mal som taký pocit, že ma prekvapí aj v tejto chvíli. Určite niečo spraví! Sto-pro!

pro Chokuchi Akimichi Fri 18 Jan - 18:25

Stále som nevedel spracovať to, že Yoshio sa nechal zmlátiť. Pripadá mi to zvláštne. Ale asi som zvláštny ja. Fakt neviem. Veď máš toľko sily, že si ich mohol v kľude mohol nechať letieť cez celú Konohu. Predniesol som moju úvahu Yoshiovi rozmýšľajúc, ako mohli tí útočníci vyzerať a akú by mali vo vzduchu aerodynamiku. Čo sa stalo? V podstate ani nič. Chvíľu som bol v tréningových priestoroch, kde som sa mimochodom pobil s nejakou nukeninkou, ktorá sa mne neznámym spôsobom dostala do Konohy. Potom som sa išiel najesť a vybral som sa sem do nemocnice kde som ťa našiel. Neskôr ešte za tebou prišla Hokage a to je asi všetko. Skončil som svoj monológ, pričom som mal celý čas veľmi zamyslený pohľad aby som si na všetko spomenul. A čo ty? Už sa cítiš dobre? Pretože už vyzeráš v poriadku. A navyše sa všetci niekde rozpŕchli a mne sa nechce po Konohe potulovať samému. Mohol by si teda vstať, obliecť sa a poďme odtiaľto preč. Povedal som pričom som sa jemne usmial, potľapkal ho po ramene a postavil sa.

pro Hiroshi Senju Fri 18 Jan - 19:03

Její reakce mĕ ani nepřekvapily. Vzal jsem si to kafe z automatu a vypil jsem ho, prázdný kelímek pak hodil do koše opodál. Působil jsem na své pomĕry docela klidnĕ, každý by řekl že začnu jančin nebo dĕlat blbosti ale ne. Kori ta se na to vykašlala a zmizela ale já jsem jí o to požádal. Pak jsem přistoupil k recepci za ségrou.
"Àch jo, ty jsi víc tvrdohlavĕjší než kdy jindy. Ale já jsem v tuto chvíli asi víc rozumnĕjší, takže jsme si kvit." Bylo mi jasné že s semnou jen tak nepůjde, proto jsem jí vzal do náruče a šel smĕrem ke vchodu, jakékoliv scény mi byli jedno, ona si musela odpočinout, na chvilku se vĕnovat domácím vĕcem a ne jenom Hokagováním.

pro Kiwi Namikaze Fri 18 Jan - 20:13

Pohľad som znova natočila ku Raikenovi. Tento krát som sa na neho pozerala s mierne pobaveným úškrnom na tvári.
"Možno ti to odpustím.. pod jednou podmienkou." Zamumlala som a znova som pohľad strelila niekam bokom.
"Ten dlh v reštike zacvakáš ty. Arigato.." Dodala som so značne lepším a *šťastnejším* tónom hlasu, než pred tým, na čo som sa pomaly pootočila ku východu z nemocnice.
"Potrebovala by som s niečím pomôcť.. jedná sa o ehm.. Časopriestorové techniky. Asi ešte pôjdeš za Yoshiom, tak ho odo mňa pozdravuj uhm. Budem doma." Dodala som, na čo som sa len pomaly otočila k východu a odkráčala som späť.

pro **Raiken Namikaze** Fri 18 Jan - 20:30

Ako inak, podmienku si dala, a dosť dobrú. Po jej odchode som si povzdychol, a sklonil som hlavu. Lenže na druhú stranu, zaujímalo ma, s čím to chcela pomôcť. Časopriestorové techniky? Čo asi s týmto potrebuje? Netušiac v podstate nič, som nad tým začal rozmýšľať. Ale ako aj Kiwi poznamenala, ešte som musel navštíviť Yoshia. Prestal som uvažovať nad vecami, a našiel som izbu, v ktorej Yoshio ležal. Zároveň tam bol teraz aj Chokuchi. Vstúpil som do izby, s úsmevom na tvári. Pristúpil som k nim, a podvihol som ruku, ktorou som ich gestom pozdravil. Ako sa náš Yoshio má? Spýtal som sa, už nevyzeral tak hrozne, čiže sa mal určite lepšie. Ale mohlo ho ešte všeličo bolieť, takže som chcel radšej počuť od neho, či je oukéj.

pro **Kaori Senju** Fri 18 Jan - 21:30

Niééééééééééééééé! Zvrieskla som, keď ma vzal do náručia a tak ma chcel odniesť. To som nemohla dovoliť! Mám v kancli ešte kopu práce, tu mám kopu práce, ale to Hiroshi pochopiť nemohol. Jeho baví len špehovať nahé dievčatá a vyvaľovať šunky. Hádzala som sa zo strany na stranu, škriabala a hrýzala (jop, občas som strašne divoká), a keďže to nepomáhalo, musela som pristúpiť k jednoduchému riešeniu, ktoré ma bohužiaľ napadlo až teraz. Zmizla som v obláčiku dymu a objavila sa za Hiroshim. No, nejak sa ti nedarí... Vyplazila som naňho jazyk a už som aj uháňala z nemocnice smerok ku kancelárii. (presun)

pro Yoshio Yamanaka Fri 18 Jan - 21:48

"Ále... zase tolik síly nemám, co povídáš..." Usmál se zářivě Yoshio jako by se mu vůbec nic nestalo...
"Ale, i kdyby jo... nepřipadá ti hloupé a dětinské se prát, když o nic vlastně nejde? A navíc docela ještě nefér, když já sám jsem shinobi a oni jen obyčejní poctivě pracující lidé?" Nadhodil ze pár otázek Yo...
"I když je pravda, že ty se asi o sebe mohli postarat podle toho, jaký to byli hromotluci. Všichni tři byli alespoň o hlavu vyšší, než ty. Ten jeden měl fakt ruce jak lopaty..." Zavzpomínal s kroucením hlavy blonďák. Byla to dost bolestivá představa. Hlavně, že to měl však konečně za sebou...
"Bidím teda, že si měl teda pěkně rušný den... hehe... a líbala alespoň dobře?" Neodpustil si drobnou poznámku Yoshio, když Chokuchi domluvil...
Samozřejmě nesměl opomenout drobný úšklebek... Zvědavost však nezakryl...
"Tak to mě tedy Hokage dala do kupy... budu ji muset poděkovat..." Dodal ještě a trochu těžce se posadil...
"Uhm... rád bych Cho, ale nejsem si jistý, jestli by mě za to Hokage nepřetrhla jako hada. Cítím se relativně v pořádku, až na tu rozlámanost...." Zatočil Yoshio trochu hlavou, kde mu dost hlasitě zakřupalo...
Kdo by se mu také po takovém zážitku divil...

Než však stačil Chokuchi odpovědět, objevil se tam Raiken... Měl štěstí, že jej akorát zastihl probuzeného...
Yoshio se na něj zářivě usmál, ale nezvedl ruku na pozdrav jako on. Moc námahy...
"Uhm, zdravím pane Raikene..." Pozdravil slušně Yo, i když se mu v hlavě okamžitě objevila myšlenka, kde se tu vzal a jak se o něm dozvěděl...
Samozřejmě totiž ve svém stavu nedokázal zaregistrovat, kdo mu pomohl a nejspíše by si to ani nepamatoval díky úrazu hlavy, takže teď byl docela z obrazu...
"Uhm... už mnohem lépe. Bylo my už hůře, i když... není to úplně ideální, ale s tím se dalo počítat..." Znovu se Yoshio tak zářivě usmál, jakoby se naprosto nic nestalo... Někdo by mu to snad i uvěřil, kdyby na něj pohlédl...

pro Chokuchi Akimichi Sat 19 Jan - 0:39

Ále, nebuď skromný, videl som čo si napáchal pri predvádzaní tých svojich techník. Áno, určite sú poctivo pracujúci ľudia, ktorých doma čakajú rodiny s deťmi a mimochodom sa len tak sa rozhodli, že pôjdu zbiť nejakého chalana. Povedal som a nadvihol hlavu, pretože málokedy sa vyskytne človek vyšší ako ja, nie to ešte o hlavu, ako ich opisoval Yo. Aj som sa na chvíľu zapozeral do stropu, premýšľajúc ako by taký človek na mňa mohol pôsobiť. Pokiaľ by sa však už nemalo hovoriť o polobrovi alebo zlobrovi. Deň celkom rušný a pre tvoju informáciu bozkávala sa naozaj dobre popritom ako ma chcela prizabiť. Odpovedal som na Yoshiovu otázku so smrteľnou vážnosťou. Potom som si tiež ako Yo nemohol odpustiť jemný úšklebok. Ani som nestihol Yoshiovi odpovedať a objavil sa tu aj Raiken. To mi privodilo skoro infarkt, lebo 1.som sa zľakol a po 2.som sa tiež zľakol, ale toho, že si prišiel po mňa, ako spomínal v reštaurácii. Zdravím. Pozdravil som hneď ako som sa spamätal. Keď som však zistil, že prišiel za Yoshiom, odpadol mi obrovský balvan zo srdca.

pro **Raiken Namikaze** Sat 19 Jan - 2:11

Kým som počúval Yoshia, zároveň som skúmal Chokuchiho zinfarktovaný výraz. Dôvod prečo bol taký, povedal by som že vyľakaný, mi práve nenapadol. A ani som to nechcel nejako zisťovať, mohlo to mať hocijakú príčinu. Takže som sa pozrel naspäť na Yoshia, a po jeho dohovorení som sa pousmial. Ešteže som ťa tam zastihol. Hádam, žeby ťa inak už nebolo. Povedal som zo srandy, hoci až také k srande to nebolo, skôr to bolo vážny fakt. Zároveň však aj nenápadné informovanie Yoshia o tom, kto ho z tej kaše vytiahol. Len tak, aby aspoň vedel čo a ako bolo.

pro Hiroshi Senju Sat 19 Jan - 9:41

Přes všechen řev a bolesti jsem jí pořád držel, až do doby co se rozpadla v obláčku. Když začala utíkat, rozbĕhl jsem se za ní.
"Héééééééj, počkej na mĕ! To schytáš ségra, už si horší než já! Smál jsem se a utíkal za ní.

(přesun)

pro Yoshio Yamanaka Sat 19 Jan - 21:58

"Nejsem skromný. Nejsem tak silný... je to jen.... trochu málo koncentrace čakry... A navíc.. i tak... bylo by mě blbí použít něco takového na neshinobi. Tobě ne?"
Odpověděl zase tiše Yoshio. K té jeho druhé ironické části odpovědi však také ještě něco dělal...
"Tak... je pravda, že já do jednoho z nich vrazil, ale... nemyslím si, že jsem udělal snad zase až tak něco špatného... nebo ano?" Zeptal se smutně blonďák...
Vždy byl takový nejistý a až moc mírný. Nikdo by ani neřekl, že někdo jako on vůbec může být shinobim, ale zkutečně to tak bylo...
Bohužel, někdy jej ta jeho naivita mohla dostat do dost velký problémů. Chtělo by, aby se také naučil rozeznávat, kdy je dobré využít své schopnosti a kdy ne. A také ne každému tolik důvěřovat...
Po další Chokuchiho odpovědi se však zase Yoshiovi na tváře usadil usměvavý výraz...
"To si líbal až tak špatně?" Neodpověděl si provokativní narážku a samozřejmě menší vypláznutí jazyka...
"Doufejme, že ne..." Dodal ještě a tragicky a samozřejmě velice okatě hraně, zakroutil Yoshio hlavou...
Pak se však náhle ozval zase Raiken a to co řekl blonďáka dosti zaskočilo...
"Uhm... tak to jste byl vy pane Raikene?" Optal se znovu zvědavě a stále dosti překvapivě Yo, i když odpověď už znal...
"No... já... nevím teda jak vám poděkovat nebo jak vám to vrátit, ale... ale snad vám bude stačit moje prosté Arigato Gozaimasu..." Poděkoval velice uctivě Yoshio a poklonil se mírně hlavou, jak mu to jeho stav dovoloval...
Vnější zranění nebyli, ale vnitřní bolest ano...
"Doufám, že jsem vám nezpůsobil moc potíží..." Nezapomněl Yoshio opomenout...
"Ale já si už ten večer myslel, že vás znám, ale... nějak jsem už nebyl ve stavu, kdybych to mohl rozeznat. Omlouvám se, že jste kvůli mě musel marnit svůj volný čas, kterého jistě máte i tak málo..."

pro **Raiken Namikaze** Sun 20 Jan - 14:03

Nieje treba sa ospravedlňovať. Usmial som sa, nepotreboval som nič ako odplatu za záchranu, možno raz Yoshio zachráni mňa, a budeme si vyrovnaní. Kto vie. Poďakovanie mi úplne stačí, a ešte to, že záchrana nebola márna. Dodal som ešte, a už som sa aj otočil k východu, ešte stále som mal toho koľko vybavovať, akoby sa tie vybavovačky stále hromadili! Ani chvíľa oddychu. Ale čo už narobím. Tak ja už musím ísť, majte sa dobre. Usmial som sa na Yoshia aj na Chokuchiho, a opäť som len bez pohybu tela jednoducho zmizol. Aspoň som mal ten Hiraishin, bolo by horšie keby musím všade chodiť po vlastných!
Presun

pro Sponsored content

Nemocnice v Listové

Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové

Re: Nemocnice v Listové