Okolí Listové

Šli jsme kolem jezera a já se zastavil. Kousek od nás je bariéra, takže si musíme promyslet jak se tam dostat mám 2 způsoby jeden riskantní a druhý vůbec, ale raději bych udělal ten riskantní vadí ti to nějak? Pokuď by nás chytli tak se aspoň zabavíme, v Konoze mají celkem pěkné věznice a dávají dobře najísts " Pousmál jsem se.

Celú cestu som šiel asi meter za ním a on sa ani raz neotočil. Vypadalo to, že mi verí. Alebo aspoň dúfa, že nie som taký typ, čo by ho zozadu zabodol. Avšak vôbec ma nepoznal... ako mohol vedieť, že niečo také neurobím?
Zrazu sa zastavil. Nadvihol som obočie a zastavil som sa tiež. Riskantný spôsob? No hovor... Povedal som a zasmial som sa. Nemám v pláne zostať vo vezení... Je tam nuda, raz som vo vezení bol, aj keď iba na pár týždňov, ale aj to sa mi zdalo ako večnosť... Povedal som a čakal som, či mi povie, čo plánuje.

Konoha má bariéru, která prozradí vedení neoprávněný vstup. Bariéra je kodovaná, avšak za těch pár let co tam nejsem mohli změnit heslo, ale bariéra má aji menší útržky, když najdu útržky sharinganem, tak máme možnost se tam dostat bez pozorování, avšak máme naše plášťě takže bych navrhl si je otočit, aby nešel vidět znak akatsuki a já se raději zakryji pác jsem tady lehce známej. Souhlasíš? A nebo rovnou můžeme jít hlavní bránou teda a zabavit se. Mávl jsem rukou na směr k hlavní bráně a podrbal se na hlavě. Pak jsem se podíval na jezero a vzpomněl si že už jsem tu byl.

Plášť, ktorý som mal okolo pásu som si obliekol naopak, takže vypadal ako obyčajný, čierny plášť. Hladaj, ja som nikdy nič nájsť nevedel... takže je to na tebe. Povedal som a pousmial som sa. Ale nebránil by som sa ani tomu, aby sme niekoho zabili... Povedal som a potom som zrazu zdesene zhíkol. Klesol som na kolená, rýchlo som si dal dole retiazku, na ktorej bol Jashinistický znak, chytil som ju do dlane a ruky som spojil. Začal som sa modliť a nevšímal som si svoje okolie. Dúfal som, že to Neuro zatiaľ urobí.

Jen jsem se na něj podíval, ani mě nezajímalo co dělal každej má svoje zvyky. Oblékl jsem si plášť na ruby a s aktivovaným sharinganem jsem procházel okolí.
(Hledání díry do zítra někdy odpoledne ! třeba do 3 )

Domodlil som sa a odkašľal som si. Tak... jak si na tom? Spýtal som sa Neura a retiazku, ktorú som držal v ruke som si dal na krk a pousmial som sa. Rozhliadal som sa po okolí, či tu náhodou niekto nie je... A ak by aj ano určite by som sa potešil. Keď som si nikoho nevšimol, tak som si sadol na zem a čakal som, kým Neuro dokončí to o čom hovoril.

Faito

Vyšli jsme z brány a stráže jsme jen informovali o tom, kam přibližně půjdem. Pomalu jsme sešli z hlavní cesty a vydali se do hlubšího lesa. Z okna vaší rezidence jsem viděl hezkou louku. Tam jistě bude něco k lovu. začal jsem. Mluvil jsem ale potichu a doufal, že Mai pochopí. Když chceš něco ulovit, musíš se pohybovat tak, aby to o tobě do poslední chvíle nevědělo. Podívej... Došli jsme na okraj lesa, kde byla mýtinka. Vytáhl jsem z torny kus lana a z vesty pár drátků. Naučím tě, jak svázat očko. Už jsi někdy viděla krev? začaljsem ukazovat té malé, jak se váže očko pomocí lanka a drátku, aby bylo co nejpevnější.

Faito

Zajímavé. Kao je medička...Není moc kagů, kteří by zachraňovali, spíš všichni ničí a ubližují. navázal jsem na ni, ale mluvil jsem opět tlumeným hlasem. Položil jsem očko na zem a podal Mie do ruky druhý konec lana. Zkus se trefit na tamhletu větev. řekl jsem a trochu ji nasměroval.

Jo našel myslím že můžeme jít" Ukázal jsem mu rukou na směr cesty a pomalu odcházel.

Faito

Skvěle... usmál jsem se a pohladil ji po vlasech. Teď zkus najít nějaký velký kámen, já si tu zatím něco připravím...Ten kámen mi nemusíš nosit, ale měl by být velký asi jako tvoje kebule.
Zatím jsem si klekl a rozhlédl jsem se. Ten kámen, co jsem chtěl, nebyl daleko, ale celkem dobře shovaný v listí. A nechoď nikam, odkud bys mě neviděla.
Začal jsem pomocí drátků svazovat listí k sobě a přivazovat ho k očku.

Faito

Když jsem neslyšel žádné kroky, rozhlédl jsem se a uviděl Mai, jak stojí vedle kamene. Došel jsem až k ní a kámen jsem vzal. Tak, teď ho přivážeme na druhý konec lana, abychom měli závaží. DOšli jsme k pasti a já začal uvazovat kámen. Vyvěsil jsem lano, pár uzly ho zkrátil a pak jsem řekl: A teď přijde ta nejtěžší část. Musíme zahladit stopy, schovat se poblíž a čekat.
Dal jsem do pasti kousek chleba a kousek jsem podal Mai.
Vyrazili jsme do křoví poblíž tak, abychom viděli na past. A neboj, být doktorkou je záslužná práce. Zachraňuješ lidem životy a pomáháš jim s utrpením, které by nezvládli. A dozvíš se toho dost o lidském těle, takže to pak můžeš využívat i v boji.

Mai
Všetko to, čo ma Faito učil, som sa snažila zapamätať, i keď to s tým mojím detským mozgom šlo len veľmi ťažko. Zahladiť stopy? Ako? Opýtala som sa. Také veci som ešte neovládala, v love som sa nevyznala vôbec.
Nasledovala som teda potichučky ako myš Faita s chlebom v ruke, s ktorým som nevedela, čo mám robiť a skryla som sa za kríky, odkiaľ som pozorovala tú pasť a vyčkávala som. Usmiala som sa na Faita. Budem sa snažiť byť tou najlepšou medičkou, aká kedy bola! Vyhlásila som hrdo.

Faito

To hned uvidíme usmál jsem se. Jinak...ten chleba máš ke svačině. Nemusíš si ho schovávat na zimu. řekl jsem potichu a zadíval jsem se na past. Byl jsem si stoprocentně jistý, že do půl hodiny se něco chytí.

...

Po několika minutách jsem naznačil Mai, aby byla úplně potichu a ukázal jsem mezi stromy. Chudák zajíc s vidinou plného žaludku hopsal k naší pasti a skoro si nedával pozor na okolí. Dohopkal, udělal ještě jeden, dva krůčky, a ozvalo se kovové švihnutí.
Zajíc vyletěl do vzduchu s podivným zapištěním a začal se škubat v korunách. Spokojeně jsem se usmál a podíval sjem se na Mai. Gratuluju, chytlas svého prvního zajíce. Teď přijde ta nejhorší část. Pojď si pro úlovek.

Došli jsme až k zajíci, který se pořád škubal a pištěl. Ze zadních běhů mu stékala krev, jak se mu do nich zarýval drát. Vytáhl jsem lovecký nůž a obvaz a podal je Mai. Je na tobě, do čeho řízneš...
Přemýšlel jsem, jestli naše malá medička králíka ušetří a obváže mu rány nebo jestli ho podřízne a v tom případě ji naučím, jak ho stahovat a péct.

Super... Poznamenal som a šiel som rovno za ním. Na tvári som mal taký menší úsmev, avšak nie taký, aký som mával zvyčajne, tento bol iný... až príliš normálny. Dúfam, že vie čo robí. Ak sa dostaneme do chládku, tak ho normálne zabijem... Snáď si je toho vedomý. Pomyslel som si a môj úsmev sa o niečo rozšíril. Pridal som do kroku, aby som ho dobehol a aby som mu šiel bok po boku.

Faito

Díval jsem se na reakci Mai a usmíval jsem se. Nezlobím. Je to tvá volba. Jsem rád, žes ho nezabila. Nemáš hlad, není to tvůj nepřítel a nechce ti ublížit. Proč bys mu tedy měla krátit život?
Začal jsem balit věci, které byly ještě použitelné. Lano, drátky...
Podíval jsem se na vyděšeného zajíce. Nadzvedl jsem mu čumáček, prohlédl mu oči, prohrábl jsem srst.
Jestli chceš, nech si ho. Je zdravý. Je to samec a jsou mu asi čtyři. Ale má to dvě podmínky. Zaprvé: Uvážeš mi na tomhle očko a řekneš mi, co všechno je potřeba k úspěšnému chycení, a zadruhé: Až bude ten zajíc starý, pustíš ho zpět do přírody.
Tím bylo mé kázání u konce. Byl jsem rád, že se nic nestalo a že mohu kage s klidem vrátit její...hm...co to vlastně je? Kage vypadala dost mladě na to, aby měla dcerku...

Faito

Trochu jsem se zasmál. No jistě že tady. Co bych to byl za učitele, kdybych nevyzkoušel, co ssi zapamatovala...
Pak jsem k Mai vztáhl ruce a zajíce si vzal. Hlavou jsem jí pokynul, ať uváže očko na provazu, který jsem ještě neuklidil.

Faito

Klekl jsem si a pohladil ji po hlavě. Velmi správně. Je vidět, že tu máme mladou a chytrou lovkyni. řekl jsem se smíchem. Pak jsem se podíval na západ. Musíme jít. Už je pozdě. Lady Hokage se jistě bude zlobit. Tak pojď. Koupíme ve vesnici nějakou klícku.

Vyrazil jsem k vesnici a zajíčka dal Mai. Cestou jsem nastrhal nějakou trávu a bylinky, o kterých jsem věděl, že budou zajíci k užitku jak v jídle tak ve spaní. Ve vesnici jsme ještě koupili klec a vydali se k rezidenci.

//přesun.