Restaurace v Listové

Nakoniec sa predsa len mali šťastie. Reštaurácia ktorú som si matne pamätal tu bola. Vošiel som aj z Naom dnu a posadil sa k jednému stolu. Dúfal som že nebude vadiť že tu mám zvieratko. No niekomu z hostí a nebolo ich tu veľa to vadilo a tak ma čašníčka hoc v rozpakoch ale predsa chcela jemne naznačiť či nemôžem odísť. Povedal som jej že kľudne odídem ale našťastie som si mohol objednať jedlo a ona nám ho zabalí. Vypýtal som si veľkú porciu Dango, džús a flašku kečupu. Síce bola objednávkou dosť zaskočená na moje prekvapenie po pár minutách vonku som sa dočkal svojej objednávky pekne zabalenej v taške. Zaplatil som a nakoniec som dodal že sa nič nestalo a určite prídeme aj nabudúce. A tak sme sa z Naom vybrali hľadať miesto kde by sme si mohli odpočinúť a v kľude sa najesť. Nao sa domáhal flašky kečupu ale zakázal som mu to pretože potom by sme nikam nedošli.

-Presun

Faito

Podíval jsem se do lístku a nějak jsem si nemohl vybrat. Šabu šabu. A přineste dřívka i pro slečny. A k tomu bezový džus. usmál jsem se nakonec. Pak jsem se podíval na Hokage. Je mou ctí i povinností pozvat vás, takže vybírejte, co hrdlo ráčí.

Faito

U nás ve vesnici se neříká "tučná", ale "normální". usmál jsem se a přikousnul kus masa. Pak jsem se podíval na ostatní, kteří okamžitě zase sklopili zrak k jídlu. Pousmál jsem se a podíval se kage do očí. Co si o nás asi myslí? pohodil jsem hlavou směrem k nim.

Faito

Pousmál jsem se. Ach, ta naivita. Přemejšlej... vpíjel jsem jí v duchu do očí, protože jsem nevěřil, že je opravdu tak blbá.
Já vím, že jsem mezi vesnicemi známý, ale jestli mám být v novinových článcích jako "váš nový objev", tak bych z toho taky rád něco měl. řekl jsem s úsměvem.

Faito

Řeknu to takhle: Novináři o nás dvou budou psát do další velké války. Takže je vlastně jedno, jestli to, co mezi námi bude, bude pravda nebo ne... řekl jsem s lehkým úsměvem.

Faito

Pousmál jsem se a rozhodl se udělat pro novináře trochu divadla. Lehce jsem pohladil Hokage po tváři a pak jsem se k ní naklonil a políbil. Nebylo to nic moc, přeci jen jsem sám, nikdy jsem žádnou ženu neměl, líbal jsem poprvé v životě. Což ona nevěděla, takže si mohla myslet, že líbám naprosto hrozně. Pak jsem vstal, došel jsem k tomu chlapíkovi, co po nás pořád koukal a nějakým způsobem už dokázal načmárat dvě stránky poznámkového bloku, chytil jsem ho lehce za límec a řekl jsem: Jestli se zítra v novinách dozvím něco o Lady Hokage, budeš svoje koule hledat po kanálech, jasné?
Pořád sjem se usmíval, ale v očích jsem měl záblesk naprosto vražedného pohledu.

Faito

Četl jsem, ale přitom jsem přemýšlel nad fortelností mé kage a tak nějak děkoval, že si pro políček nevybrala mě. Ale ale, to jsme spolu opravdu šli až domů a naše siluety se zmítaly v záři okna za závěsem? zeptal jsem se pobaveně. Nesnáším novináře. I když...právě díky nim mě má pověst předchází. No nic...děkuji za pěkné jídlo. mrkl jsem na ni. Jako bych se úplně změnil. Bylo to podivné, ale zase jsem se začal chovat trochu temněji. A nebojte s eo toho novináře. Jestli nepůjde mezi átou a šestou ranní na houby, tak se mu nic nestane. dodal jsem s pobaveným úsměvem. Pak jsem hodil pár peněz za jídlo barmanovi (a celkem slušné dýžko) a odešel jsem pryč.

Pomalu jsem vylezl za ním. Narozdíl od něj jsem takovej alkoholik nebyl, já si těch pár minut klidně počkal. Vyšel jsem po schodech, usadil se vedle něj na vysokou židličku a hned do sebe kopnul panáka. Prohlédl jsem si servírku od shora dolů.
Pak jsem se otočil na blon´dáka a dal palec dolů. "Prsa dobrý, ale co ten obličej? 5ka!" opřel jsem se o bar.
"Co ruce? Roze*ral jsem ti je dostatečně?" ušklíbl jsem se.

Ušklíbl jsem se a zcela nepokrytě si dívku prohlídl. "Kámo a ty jsi se asi moc nalokal tam u vás písku ne?! Vždyť má zuby jako kůň! Je vidět, že jsi tady jenom chvíli!" mluvil jsem hlasem vědeckým, jak kdybych rozebíral teorii relativity a ne místní krasavice. "Kdyby jsi znal Aizawu, garantuju ti, že tuhle by jsi poslal k ledu!"
Pak jsem se opřel o pult. "Dal bych tě do domova důchodců, závodění na vozejku musí být děsně cool!" ušklíbl jsem se.

"Jasný, třeba umělý zuby." ušklíbl jsem se ironicky a rozhlédl se po baru. Teda, že by kolem byli nějaké krasavice se říct nedalo. Dost kritickým pohledem jsem přejel po osazenstvu baru. "No... tamta blondýna ujde.. velký prsa, roztomilej obličej, iq tykve... akorát na zbalení." zasmál jsem se a napřáhl k němu pěst, protože jsem věděl, že pochopí můj zvrácený smysl pro humor.

Zabrousil jsem pohledem na druhou stranu lokálu. Černovláska byla poměrně hezká. Až na ten snobskej výraz, ale nemůžu říct, že i do toho bych nešel. Naopak! Tyhle rádoby netykavky jsem měl celkem rád, bavilo mě sledovat jejich znuděný obličeje, který se během sekundy měnily na nenasytný saně.
Ušklíbl jsem se a zavrtěl hlavou. "Ne kámo.. nedělám do něčeho jinýho, když mám rozdělanou práci." jasně, že jsem měl na mysli Suki! Já tu holku prostě musel dostat! Chtěl jsem jí a její netečnost mě vytáčela. Daiki byl v tomhle jinej, nikdy se na nic nevázal. Já si nedokázal připustit pokoření, takže když jsem si jednou vybral Suki, bude moje i kdybych jí měl skládat básničky!