Leknínové jezero

Sanji Mizuki

Zkousl sem spodní ret a svraštil sem jedno obočí a podíval sem se na třetí špekáček. Jo, stačilo mi to na zahnání hladu a víc si od tebe nevezmu, to by nebylo správný.
Řekl sem spokojeně a znova sem se natáhnul pod stromem. Díky moc, fakt mi to pomohlo. Určitě ti to někdy vrátim, až budu moct.

,,Jak myslíš." schovala jsem všechno jídlo. ,, Beru tě za slovo." zasmála jsem se. ,,I když mě nenapadá dost dobrá oplátka za dva buřty." zakroutila jsem s úsměvem hlavou. ,, No jo, jestli se můžu zeptat, ty jsi?"

Sanji Mizuki

Ehm... promiň, nepředstavil sem se. Řekl sem a posadil sem se, takže sem byl jen o něco málo menší než ona, né li stejně vysoký(to si nedovolím odhadnout =D).
Sem Sanji Mizuki. Dá se říct že genin, ale zatim teď nic nedělám. Mám tak trochu dilema...
Řekl sem s úsměvem a nastavil sem pěst na pozdrav, aby Satu "bouchla".

,, Pěkné jméno. Já jsem Satu Mai." představila jsem se taky a odpěsťovala jsem naše seznámení. S tím nic neděláním mi něco připomíná. vzpomněla jsem si na máti. ,, Dilema?" zvedla jsem jedno obočí a napjatě napnula uši. Jsem blázen do sbírání informací.

Sanji Mizuki

Mmm... Ty si asi hodně zvědavá že? Ale proč ne... Když sem šel do vesnice, tak sem byl rozhodnutej, že chci bejt shinobi, jenže teď když už sem tady, si tim nejsem tak uplně jistej. Vim že zatim nebudu muset... ale nechci zabíjet lidi... Lidi by se zabíjet neměli.
Řekl sem jednoduše a znova sem si lehnul. Mam na vybranou, buďto poprosit něakýho kováře, aby mě vzal k němu do dílny a nebo jít k Reině do týmu... Reina Kana... taková blondýna s chladným obličejem, ale je celkem příjemná.

Pozorně jsem ho poslouchala. Pokyvovala jsem hlavou na znamení porozumění a mnula si bradu za účelem lepšího vdtřebávání informací. ,, Hmm..." zabručela jsem zamyšleně ,, Pokuď je tvé přání stát se kovářem, budiž." řekla jsem s přízvukem říkajícím: Dobrá tedy, nechť se tvé přání stane skutečností. Bohužel nejsem kouzelná víla ani všemohoucí kmotřička. ,, Jestli se ti opravdu příčí zabíjet lidi, tak se staň ninjou, který je nezabíjí." řekla jsem, jakoby to byla rutijní záležitost, ale můj jednoduchý mozek prostě umí pouze jednoduché akce o jedné neznámé. Asi jsem mu moc neporadila. Podrbala jsem se na hlavě. Reina Kana? ... Neznám. vzdala jsem to po chvilce přemýšlení.

Sanji Mizuki

Podrbal sem se na hlavě stejně jako ona. ...To mě nenapadlo...
Řekl sem tak jakože "dutě" a chvilku sem si fakt připadal jako nějakej pablb. Vubec sem nemohl přijít na to, proč to je dobrej nápad, neviděl sem žádné nevýhody, nebo protiklady, ani něco, co by mi v tom zabraňovalo.
Hele... To vlastně... Nevim proč mě to nenapadlo... Ale je pravda, že né vždycky to jde... ale asi budu muset obětovat něčí život, abych zachránil někoho jinýho... to je divný.
Potom se začala valit ta negativa a zase sem nevěděl, co dál.

Chvíle napjatého ticha. V hlavě se mi rodily miliony myšlenek, ale každá zanikla jen co vznikla. ,, Hm, je pravda, že se říká, že ne vždycky máme na výběr. Možná ale na výběr máme, jen si nedokážeme tu možnost připustit nebo uvědomit." zadumaně jsem rozvýjela filozofickou myšlenku, kterou jsem začala. ,, Nebylo by velkolepé, kdyby to někdo dokázal?"zasněně jsem se podívala na oblohu.

Sanji Mizuki

Velkolepé jo?... Možná bych to měl aspoň zkusit... Ale ani nevim kde bylí. Počkám si, až zase přijde a pak přijmu... až přijde.
Řekl sem a podíval sem se na nebe. U koho jsi v týmu?

,, To je slovo do pranice." usmála jsem se. Ale co bude s kovářem? zamyslela jsem se a podívala se na něj. ,, V žádném nejsem. " odpověděla jsem s klidem v hlase. Sice jsem něco slíbila, ale neurčila jsem časový temín, takže mám dost času. pousmála jsem se.

Sanji Mizuki

Myslím, že když už se takhle známe, mohla by si jít taky k Reině. Aspoň by sis ověřila, jak moc mi jde to "nezabíjení" a budu ti moct co nejdřív splatit dluh.
Řekl sem a dlouze sem zívl. Hm... promiň, musim si jít lehnout, jinak nebudu moct zejtra fungovat. Takže se prozatím měj a ještě jednou díky za pomoc.
Řekl sem s úsměvem a pak sem zavřel oči a zůstal sem tam od tím stromem a ponořil sem se do bezesné temnoty.

Jen jsem se mlčky usmála. Za pár buřtů? S touto myšenkou jsem ho s úsměvem nechala jeho snům a vydala se po temných cestách Iwy do kanceláře našeho velkého bossa. ,,Uvidíme.." zamumlala jsem si tiše ještě než jsem se úplně vytratila. (Přesun)

Sanji Mizuki

Ráno sem se vzbudil opět časně a zahájil sem ho klasicky opláchnutím se v jezeře a Tancem hada a páva.
Po téměř dokonalém protažení sem vytasil katanu a začal sem se pohybovat v kruhu a bojovat s imaginárními nepřáteli. Meč se nepohyboval při sekách tak rychle, aby nebyl vidět, ale nechával za sebou jakoby čmouhy a když jsem s ním párkrát otočil dokola, vypadalo to velice efektivně.

Přijdeme k jezeru kde vidím Sanjiho trénovat. "Doufám, že se ti tu dobře spalo. Konec flákání máme práci." křiknu na něj.

Došla jsem tam, kde jsem byla již nedávno a jen lehce jsem mávla směrem k Sanjimu. On je snad prorok. usmála jsem se.

Sanji Mizuki

Bleskurychle sem zatasil a podíval se na Shikiho. Neflákám se, to za prvé. Za druhé mě nejdřív pozvi na snídani a pak s tebou pudu třeba až do Kumogakure. Řekl sem, protože Kumo byla ze všech vesnic od nás nejdál... Dřív to byla Kiri, ale ta už teď není. Samozřejmě sem to myslel jako žert.
Promiň, ale sem fakt hladovej... na lačno nikam nemůžu. A času je dost, svět ještě nekončí.

"Bude ti vyhovovat Ichiraku?" podívám se na něj pobaveně. "A místo naší mise si trefil vcelku přesně."

A to tvrdil, že mu buřty stačí. usmála jsem se trochu naštvaně. ,,Měl jsi pravdu, jsem s tebou v týmu." vmísila jsem se do debaty.

Sanji Mizuki

Budu jíst všecko co bude líp stravitelný než borový šišky. Řekl sem trochu pobaveně a pak se ozval TEN HLAS. Začal sem se zmateně rozhlížet kolem, až když sem sklopil pohled trochu dolů, asi o půl metru níž než byla Shikiho hlava, sem uviděl Satu. Jáá... Promiň... nevšiml sem si tě... Ahoj?... Řekl sem a nahodil sem takovej pitomej úsměv. potom sem došel k Shikimu. Radši rychle dem šéfe... todle byl trapas...

Letmo se usměju a pokynu jim at jdou za mnou. (přesun)

Radši jsem nic neřekla a šla za nimi. Čekala na mě mise a já se na to musela psychicky připravit. (Přesun)

Sanji Mizuki

Kejvnul sem na něj, katanu sem si hodil na záda a chystal sem se vyrazit. Měl sem takovej pocit nostalgie, když sem to tu opouštěl asi po dvou nebo třech dnech... ne neměl, byl sem rád že sem odtud vypadnul a že byla konečně nějaká činnost a hlavně JÍDLO! (přesun)

Sanji Mizuki

Čekala mě další vyhladovělá noc plná bezesných temnot, protože bez něčeho v žaludku se prý nic nezdá.
"Ustlal" jsem si na svém obvyklém místě pod stromem, dal jsem si ruce pod hlavu a spal jsem...

Sanji Mizuki

Probudil jsem se opět brzy ráno a zahájil jsem den opět protažení ve formě tance hada a páva.
Po náročném protažení jsem si zopakoval to, co jsem se naučil včera. Párkrát jsem vyšel strom a potom se prošel po jezeře. Potom jsem došel na břeh před strom. Měl jsem sice v plánu si dnes procvičit nějaké katy, ale byl jsem tak hladový a zesláblý, že jsem se zmohl leda tak na to, abych házel kunaiem. Nechtěl jsem ale házet do stromu, to by bylo barbarský a tak jsem přemýšlel nad nějakým vhodnějším cílem.
Mohl bych ho házet do vody, ale nevidim v tom žádnou efektivitu a navíc mám jen jeden kunai, co mi dal včera Shiki, takže bych o něj nerad přišel.
Pomyslel jsem si, ale pak mě napadlo něco jiného. Vzal jsem si kunai do ruky, došel jsem k jezeru a sednul jsem si na břeh. Potom jsem do kunaie zkusil pustit trochu chakry, jako když jsem ji uvolňoval v rukou nebo nohou.
Seděl jsem tam takhle a pokoušel se do kunaie nacpat chakru a krátil jsem si tím čas, než mě přijdou vyzvednout a já je pak vytáhnu na snídani, kterou zaplatěj.

Dorazím k jezeru a všimnu si Sanjiho. Podle výrazu a Kunaie v ruce nejspíš procvičujíc ovládání chakry. "Jak se na tebe tak koukám, zase jsi tu přespal co? Nechceš nechat můj starej pokoj v shinobi ubytovně?" řeknu místo pozdravu s mírným úsměvem.