Leknínové jezero

PO chvíli dorazím za nimi.
"už jste začali? Jste nějací rychlí, Sanji, přinesla jsem ti svačinu." podám mu balíček, ve které je rýže, maso a zelenina, "tvůj sensei dostane až si přečte alespoň tři sliby." udělám malý ksichtík.

Sanji Mizuki

Překvapeně sem vzhlídnul a postavil se. Zdravim... Shiki já... jo, po pravdě bych celkem rád... ale problém je, že ti nemůžu platit, nemám peníze a ani nemám jak si je vydělat...
Řekl sem trochu zamračeně. Pak přišla Reina a já sem k ní rychle doběhl a vzal si od ní balíček a začal sem rychle jíst.
Ďuekuju zua uídlo, fuakt muoc... Řekl sem a když sem zjistil, že mi asi není rozumnět, tak sem polkl. Děkuju za jídlo, fakt moc... hlady sem skoro neviděl... Je to výborný.
Řekl sem a fofrem sem to jídlo do sebe naházel.
Potom sem došel ke stromu, odřízl sem z něj kus kůry a na to naškrábal kunaiem:
"Slibuju, že se budu snažít dřít ze všech sil.
Slibuju, že se budu snažit nevymlouvat a neulejvat se.
Slibuju, že poslechnu rady senseie."
Napsal sem a podal sem kůru Shikimu. Věděl sem, že Reina myslí jiný sliby, ale teď zrovna neřekla jaký, takže teoreticky by měl Shiki dostat najíst, až si to přečte.
Omlouvám se ti za ten včerejšek Shiki... Potřebuju pevnou ruku, abych si nedělal co chci, sem totiž jinak línej jako veš a nikam bych se nedostal... takže od tebe budu brát, když mě do práce donutíš. Pomůže mi to.

Když jsem je tam všechny viděla tak pěkně pohromadě, naplnilo mě to pocitem štěstí. Mávla jsem na ně a došla k nim. ,, Našla jsem vás! Trochu jsem tu bloudila, takže doufám, že jsem o nic nepřišla." s úsměvem jsem se rozpovídala. Po chvíli jsem se zasekla. Doufám, že neruším. Zdá se, že se tu něco dělo a já narušila atmosféru. začaly mi těkat myšlenky v hlavě.

"Jsi stejnej jako jsem byl já v tvym věku." usměju se a převezmu od něj kousek kůry. Podám mu klíče. "Základní nábytek tam zůstal. Pak ti ukážu kde to je." dodám. "Tak...chakru už ovládat umíš. Ted přejdeme k ovládání větrné chakry. Větrná je ideální bojová chakra. V základu by to mohlo pomoct, tvým šermířským schopnostem." vytasím čepel po které okamžitě proudí větrná aura. "Tohle tě chci dneska naučit. Jde o to, představit si kolem čepele další čepel. Co nejostřejší...vrýt si ten obraz do mysli a soustředit chakru do čepele." řeknu jednoduše. Poté přijde i Mai. "Už jsem si říkal kde se touláš. Zrovna jsme začali s tréninkem. Jak jsi na tom s ovládáním chakry?" podívám se na ní s úsměvem.

,, Moc se omlouvám." podívala jsem se na něj omluvně. ,, Noo, ne moc dobře." Ta otázka mě zarazila, protože kdo by ji taky čekal. Trochu vykuleně jsem na oba pohlédla.

"Tak začneš jako Sanji. Chůzí po stromech, musíš se naučit správně kombinovat svoje chakry. A na to přijdeš jedině tréninkem takže..." podám jí kunai a ukážu na strom. "S chutí do toho."

Sanji Mizuki

Vzal sem si od Shikiho klíče. Díky moc...
Řekl sem a pak dorazila Satu. Když sem ji viděl, musel sem se znova usmát, protože to prostě jinak nešlo. Ahooj.
Pozdravil sem a potom sem si dřepnul s kunaiem zase k vodě a pokoušel sem se do něj dát nějakou chakru a udělat kolem něj ostří.
To ale moc dobře nešlo, nevěděl sem, jestli mám dávat chakru do zbraně, která bude fungovat potom jako vodič a nebo jestli mám složitě tu zbraň chakrou obalit.
Zkusil jsem tedy uvolnit v ruce trochu chakry a chakra se hned obalila kolem kunaie. Byl to takový vlnící se obal, příliš tlustý a příliš nevzhledný.
Začal sem se tam tedy pokoušet nějak chakru upravit a dát jí nějakej tvar, ale to moc dobře nešlo, bylo to složitější, než to vypadalo. Shikiho větrná čepel opravdu vypadala jako tenká větrná čepel, todle byl chakrou oplácaný kunai.
Hlavně sem vůbec nevěděl, jestli je moje chakra automaticky větrná, nebo jestli pro to musim něco udělat.
Chvilku sem tam ještě bojoval s chakrovým obalem a potom sem kunai hodil do stromu.
Zabodl se zhruba stejně hluboko, jako když házim normálně, ale kolem kunaie se protrhla kůra asi o velikosti dlaně. Nebyl sem si ale tak úplně jistej, jestli to je zprávně.
Shiki jak to má správně vypadat, když to hodim? Chci si podle něčeho kontrolovat, jestli to dělám dobře. Řekl sem a vyndal sem kunai ze stromu.

Chvíli jsem se odmlčela a pozorovala Sanjiho. ,, Můžu se zeptat? Jak víte, že je Sanjiho chakra větrné povahy." Nevím proč, ale trochu mi to v hlavě vrtalo. Takže chodit po stromech. Chjo... vzdychla jsem si. Ještě jsem chvíli čekala na Shikiho odpověď, ale už jsem měla v plánu začít trénovat.

Podívám se na Mai a vytáhnu z kapsy kus papíru. "Papírovej test, chceš si to zkusit?" usměju se na ní. Poté se rychle otočím na Sanjiho. "Musíš se soustředit a udělat tu čepel co možná nejtenčí a nejostřejší." vytáhnu Kunai, vytvořím kolem něj větrný obal a hodím ho do stromu. Kunai zanechá díru stejné šířky, jako kdyby tam žádná aura nebyla avšak zaboří se do stromu celý a dokonce vyletí na druhé straně, kde se zabodne do kamene.

Nejistě jsem vzala do ruky papírek. Obyčejný papír, předpokládala jsem. ,, Co s tím?" mavla jsem s ním a tázavě se podívala na Shikiho. Trochu jsem zírala, když prohodil kunai stromem a zabodl ho jen tak do kamene. Asi bych na něj měla být příjemnější, jinak mě zabije. na prázdno jsem polkla.

"Vpusť do něj trošku chakry. Poznáme tak tvůj element." usměju se na ní. (Co se s tím stane při jakých elementech jsem psal před pár posty Sanjimu. Kdyžtak se na to koukni.)

(Já vím Ale jak to mohla vědět Mai, když je nová a skoro nic z ninja světa nezná XD Výběr elementu nechávám na tobě, jestli ti to nevadí, takže co se stane s papírkem rozhoduješ ty )

Chvíli jsem se na papírek dívala. No, za pokus to stojí. pokrčila jsem rameny s odevzdaným výrazem v obličeji a vpustila do papírku trochu chakry a čekala, co se s ním stane.

(Tak vzhledem k tomu, že jsme v Iwě, abys pak nelitovala. )

Usměju se když se papírek rozpadne na prach. "Země. Jak netypické pro naší vesnici." kývnu na Mai. "Sám bohužel zemní techniky neumím, takže ti v tom nepomůžu ale aspon tě naučíme ovládat pořádně chakru pro budoucí techniky."

(Díky )
Hm, nic moc. pokývala jsem nad tím nezůčastněně hlavou. ,, Takže můžu jít trénovat." odpověděla jsem si vlastní otázkou, jako by se před tím nedělo nic významného. Pomnula jsem zbytky prachu z papírku mezi prsty a popošla k nejbližšímu nezabranému stromu. Vzala jsem si do ruky kunai a podívala se významně na strom. Tohle bude asi jiné, než výcvik mé matky. S rozhodným obličejem jsem se začala soustředit. Chakra nikdy nebyla má silná stránka, ale co, všechno je jednou poprvé. Stále jsem se zavřenýma očima přesouvala chakru do nohou. Zdá se, že pro mě bude problém už jen soustředit chakru do nějakého místa v mém těle. sjela mi kapka potu po čele.

Sanji Mizuki

Oh... fajne. Řekl sem když sem to viděl a došel sem ke stromu, abych si prohlídnul díru. Byla tenká, kolem žádná rozpraskaná kůra, jako to bylo u mě a navíc to provrtalo celej strom a ještě se to zabodlo do kamene. Vypadalo to jako čistej průstřel... Todle snad muselo provrtat všechno.
Vim zhruba co dělám špatně... jen doufám že to dokážu dotáhnout až na tudle úroveň.
Předtím když Shiki dělal věrnou čepel, tak vypadala uplně jinak než ta moje. Byla opravdu tenká a jakoby proudila.
Vzal sem tedy znovu kunai do ruky a udělal kolem něj svůj větrný obal... Přidal sem o něco víc chakry a nechal sem ji neustále proudit, což mělo za následek, že se obal začal vlnit. Nepřišlo mi ale, že do toho vkládám moc chakry, což znamenalo, že tudle chakru kterou tam už mám potřebuju víc zhustit a stlačit.
Chvíli jsem si lámal hlavu s tím, jak to vůbec provést, bylo to složitý na manipulaci s chakrou a to sem dělal teprve druhý den.
Představoval sem si, jako by na ten kunai ze strany tlačil silný proud větru a ten vítr ztlačoval chakru kolem kunaie, tvaroval jí do špičky a dával jí ostrost.
Když už sem si myslel, že by to mohlo bít dobré, tak sem kunai hodil do stromu.
Sice neproletěl skrz, ale zabodl se hloubej než ten předtím a popraskaná kůra byla jen asi centimetr po obvodu kunaie.
Vzal sem si zpátky kunai a vrátil sem se zpět k trénování.
Víc chakry, víc ztlačit, víc ztenčit, víc zostřit... Pomyslel sem si a začal sem znova dělat větrnou čepel kolem meče. Pak sem si ale vzpomněl, jak se vyrábí nejostřejší čepele katan, které sem koval v kovárně.
Nebyla to jedna čepel, bylo co spoustu velice tenkých, někdy i půlmilimetrových čepelí na sobě. To se zdálo jako dobrý nápad, ale nevěděl sem, jestli ho zvládnu provést.
Nejprve sem tedy ubral na chakře a začal ten trošek chakry kolem kunaie maximálně stlačovat, dokud nebylo téměř znatelné, že tam nějaké ostří je.
Zajímalo mě ale, jak to bude vypadat a tak sem kunai vzal a hodil. Kunai se zabodl překvapivě hluboko, víc než všechny mé ostatní hody a nezanechal kolem žádnou stopu. K tomu abych ten strop prorazil, sem potřeboval vích chakry, což znamenalo víc tědle malých čepelí vedle sebe, dokonale u sebe spojené, aby o sebe třeli.
Šel sem tedy vytáhnout kunai a dal sem se do díla.
Nejprve sem opět utvořil tu tenkou čepel, jako předtím a potom sem jí rozšířil, ale potom sem ji rozdělil na půlku tak, že jedna čepel proudila dopředu a druhá dozadu. Bylo to složité a soustředění, ale teď můj kunai vypadal srovnatelně s tím co hodil Shiki... tedy aspoň podle toho, co sem si pamatoval.
Vzal sem kunai a hodil sem ho do stromu, ozvalo se zapraskání a kunai zmizel ve stromu až po rukojeť. Došel sem ke stromu a pokusil sem se ho vytáhnout, ale moc to nešlo, tak sem kolem něj udělal větrnou čepel a s trhnutím ho vytáhnul.
Potom sem došel za Shikim.
Shiki puč mi ještě nějaký kunaie prosím. Udělal sem kolem kunaie dvě tenké čepele vedle sebe, které mají jakoby opačný směr. Přivedl mě na to způsob kování katan, ale to teď není důležitý, potřebuju si procvičit házení s kunaiema... myslim si totiž, že problém není v tý auře.

Dokráčal som k jazeru a všimol si že sú tu ninjovia všimol som si že určujú podstatu tomu dievčaťu.
"Zdravím"
Prešiel som okolo nich a všimol si osie hniezdo na strome.
Dal som pred seba ruku a zopár včiel mi posadalo na ruku a moholo to vyzerať akoby sa snimi rozprávam ale iba som sa pozeral ako mi sedia na ruke.

Z mého soustředění mě vyrušila nějaká osoba. ,, Ahoj." pozdravila jsem ho zrovna, když si začal hrát se včelami. Dál jsem se soustředila, ale zároveň jsem ho pozorovala. Přece jen, ženy se umí soustředit na víc věcí najednou, ne? Pozorujíc ho jsem se rozešla ke stromu a položila na něj levé chodidlo. Vida, drží. Dala jsem na strom pomalu další nohu a rozeběhla se po kůře nahoru. Po 1m běhu jsem se začala sklouzávat ze stromu dolů. ,,Jejda!" hekla jsem trochu a zrychlila běh. Najednou jsem vypadala jako křeček běžící závod v běhacím kole. Ani nejlepší pozorovatel by nedokázal vypočítat, jaký kmitočet mé nohy měly. Díky síle mých vypracovaných nohou jsem úspěšně odolávala síle gravitace, ale pointa byla zapojit chakru, ne svaly. Kůra pod mýma nohama se začala zahřívat a šel z ní dým. Když jsem si uvědomila, že za pár minut můžu chytnout, přestala jsem kmitat nohama, udělala značku na stromě a dopadla na záda. Značka byla ve výšce mých očí, což není mnoho. Foukala jsem si nohy, protože se mi pořádně zahřály i boty a neuvěřitelně mě pálily. Rychle jsem je odhodila a rozhodla se je radši nepoužít. Najednou jsem si vzpomněla, že tu nejsem sama a trochu zaraženě jsem se koukla po ostatních, jestli moje kolosální faux pas neviděli.

KDyž jsem viděla, že ta dívenka má doton, bylo mi jasné, že Shiki ji dá na starost mě. Proto jsem šla i k místu kde ona trénovala a sledovala jak jí to jde.

Podívám se na nově příchozího a všimnu si, že včely mu sedají na ruku naprosto sami. "Ahoj, předpokládám že jsi člen hmyzího klanu, nebo se pletu?" podívám se na něj. Poté hodím Sanjimu 2 kunaie které se mu zabodnou do země u nohou.

Pozrel som sa na Fenrisa
"Ano som len by som mal už konečne pochopiť ako sa učiť nové techniky nemám svitky o klane a ani neviem čo obnáša sa naučiť techniku svojho klanu"
Posťažoval som sa mu trošku a ďalej sa hral s včelami.

"No, nejlepší je to zkoušet metodou pokus a omyl, pokud nemáš k dispozici svitky. Obecně by ti mělo stačit rozvíjet spolupráci se včelama. Možná jsou nějaké svitky v knihovně." odvětím mu.

Sanji Mizuki

Když letěli kunaie, tak sem reflexivně uskočil dozadu. Bacha... Zamračil sem se, protože sem si nebyl jistej, jestli by se mi kunaie do nohou zapíchli nebo ne.
Sebral sem je ze země potom sem kolem dvou udělal větrné ostří, jednou rukou sem se napřáhl a švihem sem kunai hodil, potom sem hodil i druhý a třetí.
Všechny kunaie se zabodli zhruba stejně hluboko, téměř až po rukojeť. Potom sem došel ke stromu, udělal sem kolem každýho kunaie větrné ostří a všechny sem je vyndal.
Potom sem došel zase dál od stromu a trénoval sem tak, že sem se pokusil dát do kunaie víc chakry, zlepšit ostří a pak sem je házel do stromu...

Naštěstí mi moc lidí pozornost nevěnovalo. Vstala jsem a oprášila se. Tak od znova. Zasoustředila jsem se na svoje nohy a došla ke stromu. Z malé vzdálenosti od něj jsem se trochu rozběhla a vyběhla po stromě o pár centimetrů výš, než dřív. Tam, kde jsem se odlepila, jsem udělala značku kunaiem a dopadla spátky na zem. Používání chakry jsem nikdy neměla ráda. Jestli to nebude tím, že mě k jejímu používání nevedla ani matka.
Popošla jsem si dál od stromu a znovu se proti němu rozeběhla. Teď jsem zase vyběhla trochu níž, než minule, takže dělat značku nemělo smysl. Tak se dělo asi pětkrát nebo šestkrát, chvíli se mi vedlo a chvíli zase ne. Postupem času jsem se dostala o dva metry výš. Hmmm...nic moc. trochu jsem naklonila hlavu a dívala se na můj dosavadní výkon. Nebyla jsem nijak unavenná, nebylo to nic proti výcviku, který jsem doteď dělala, ale cítila jsem, že mi s každým výstupem na strom pomalu ubývají síly kousek po kousku.

Zamyslel som sa.
"Asi ano možno by som aml pohladať v otcovej pracovni či tam nemá nejaké svitky"
Povedal som , ale nechcelo sa mi tam ísť teraz.
"Včela odletela a sadla si na Mai"
Hádam sa včiel nebojí.

"zkus to ještě tak třikrát a můžeš si udělat pauzu." řeknu té dívence a pozorně jí sleduju
"Neflákej to."