Leknínové jezero

(Ne, že by se jich bála )
Všimla jsem si Reininých slov. Jako má matka. odfrkla jsem si s notnou dávkou sarkasmu, ale jsem vděčná, že mi věnuje svůj volný čas a dává na mě pozor. Chtěla jsem se znovu rozeběhnout, když v tom na mě sedla včela. Přejel mi mráz po zádech. Ehm... podívala jsem se na ni se smrtí v očích a na sucho polkla. ,, Ehm...mohl by jsi ji přivolat zpátky, prosím? " špitla jsem k onomu včelímu chlapci strnule. Ne, že bych se včel bála, ale jsem hodně lechtivá a když mi dosedla na rameno, dost to šimralo takže jsem měla co dělat, abych se nezačala smát na celé kolo.

Usmial som sa a včela v okamihu odletela a prišla znova ku mne.
Postavil som sa dal ruku pred seba aby mohla vletieiť znova do hniezda.
Sledoval som potom Trening.

Sanji Mizuki

Celý den sem házel kunaie do stromu, upravoval sem si ostří a dolaďoval poslední chyby. Pomaloučku po lehoučku sem se zlepšoval a vypilovával sem svoje ostří a házení s kunaiema... ale prostě sem nemohl ten kunai tím stromem prorvat.
Dost mě to štvalo. Vytasil sem katanu a udělal sem kolem ní větrné ostří, překvapivě snadno a překvapivě lehce(katana byla z materiálu výborně vodícího chakru).
Udělal sem kendo výpad a meč se zasekl ve stromu až po tsubu, jako bych s ním zajel do másla a stejně snadno sem meč vytáhl. Prohlídl sem si ostří meče a došel sem ho ukázat Shikimu.
Jak to vypadá Shiki? (Rozsudek nechám na tobě )

"Dobré, základ máš. Tohle už můžeš bez obav použít v boji. Ted už to jen pilovat. Tohle celé je v podstatě zákaldní ovládání větrné chakry. Můžu tě naučit nějakou techniku...například..." odmlčím se a kolem ruky se mi zformuje jakási větrná čepel (jako chidori). Udeřím do stromu a prorvu jím ruku kterou potom zase vytáhnu. "Třeba tohle." usměju se.

Podívala jsem se na Minata a oslovila jsem ho.
"Ty nemáš co dělat? Jestli ne můžeš jít trénovat s námi." mírně jsem se zakabonila, budu si muset přečíst příručku, jak zacházet s geniny.

Naklonil som hlavu na bok to znamenalo že premýšlam.
"Rád sa pridám k treningu"
Dokráčal som ku ním bližšie a čakal čo mi dajú za úlohu.

Sanji Mizuki

Fajn...aspoň že neví že tu katanu bych zabodl do stromu tak jako tak.
Usmál sem se pro sebe v duchu, ale moje NEschopnost házet s kunaiema mě dost štvala.
Nechám to na tobě. Ta technika se mi líbí, ale radši bych se učil techniky s mečem, sem šermíř... Todle mi ale pomůže při boji beze-zbraně.

"fajn, to samé zkus koncentrovat chakru do nohou, tak aby si mohl chodit po kmenu, ale neporušil kůru stromu. Kunaiem si dělej zářezy, kam až se dostaneš." podala jsem mu svůj a ukázala na strom vedle.
"až budete mít dost, to znamená bez chakry dáme si něco na fyzičku."

Jen se pousměju a Minatovi kývnu at trénuje s Mai. Poté se otočím na Sanjiho. "Upřímně, je tu jedna větrná technika o které jsem slyšel a kterou bych se rád naučil. Je ve svitcích naší vesnice. Ale učili bychom se jí zároveň." usměju se. "Říká se jí, Shinkūken nebo také Vakuová Čepel."

Sanji Mizuki

Vakuová čepel? To je nějaká jiná verze větrnýho ostří? Zeptal sem se s trochou zájmu v hlase.

,, Díky." oddychla jsem si. Najednou se z něj stal můj spolužák. Hmm, to jsem zvědavá co umí. podívala jsem se na něj významně a začala se soustředit na svůj trénink. Ha! Cvičení fyzičky, to je moje. Motivovaná tímto faktem, jsem se rozeběhla na strom a udělala na něm další značku, která už byla výrazně výš od těch ostatních. Když mám teď motivci, půjde to snad líp. usmála jsem se malinko.
Najednou jsem si vzpomněla, že jsem se mu zapomněla představit. ,, Promiň, že jsem se ti nepředstavila, jsem Mai. " usmála jsem se na něj. Včely...zbraň hromadného ničení. zasmála jsem se v mysli.

"Podle toho co jsem četl by to mělo být průraznější. Každopádně, možná bychom našli způsob jak to zkombinovat a udělat z toho společnou techniku." odvětím.

Nejako sa mi dnes už nechcelo trenovať tak som iba sledoval ako to robí.
"Ja sa volám Minato"
Usmial som sa a podal jej ruku na zoznámenie.
Dal som hlavu na bok a to znamenalo že premýšlam na tým ako príť na to aby mi to šlo čo najlepšie.
"Hmmm"

,, Těší mě. " usmála jsem se. Podala jsem mu ruku a sledovala ho. ,, Hmm? Copak? " starostlivě jsem se na něj podívala. Snad jsem neudělala něco špatně. Snažím se být co nejslušnější. Začala jsem úpěnlivě přemýšlet nad tím, kde jsem asi udělala chybu.

"víte co? To stačí. 5 minut pauza a pak si dáte 10 koleček kolem hřiště, 50 sklapovaček a 50 dřepů a nezapomeňte u toho pít." řekla jsem přátelsky

Keď som počul kolko kolečiek tak sa hneď stranil.
"Prečo tak vela kolečiek šak to je dlhé"

Sanji Mizuki

A kdy chceš začít?
Zeptal sem se, ale pak sem se překvapeně ohlídnul na Reinu. Sice je šetřila, ale PÍT během cvičení?! To snad ne... Nijak sem se ale neměl k tomu, abych jí tu snižoval autoritu, tak sem po ní hodil jen takový tázavý výraz.

"Pokud ti to připadá dlouhé, tak si jich dáš 60, s každým odmlouváním deset nahoru. Šup šup."

Zdá se, že na seznamování nebude čas. Vzala jsem si láhev s vodou a nalila si z ní do pusy tak dva loky. Poté jsem vodu vyplivla. ,, Tak můžeme začít. " otřela jsem si bradu s bojovným pohledem a rozeběhla se. 10 koleček, 50 sklapovaček a 50 dřepů. Docela nás šetří. srovnávala jsem v hlavě její výcvik fyzičky a výcvik mé matky. Až teď jsem si uvědomila, jak hrozivý její sistém je. ,, 10 koleček kolem cvičiště nebo kolem Iwy? " zeptala jsem se pro jistotu.

"Kolem hřiště a užívejte si to je to naposledy." mile jsem se usmála a přemýšlela co tu dívku naučím, nebylo by špatné kdyby semnou uměla golema.

Povzdychol som si a poklusom som začal 1 kolečko z 10.
"Tsss nejde mi os sklapovačky tie budem roiť aj vkuse 2 dni"

"Neodmlouvat a makat." Stála jsem opřená o kmen stromu a dívala se na ty dva. Mai by se mohla naučit Golema pro obranu vesnice je to nejlepší, nevynaložila bych takovou sílu do jednoho velkého ale každá by měla normální s přívodem chakry, ale na to je ještě brzo, začneme se zdí. A u toho chlapce, dělal něco se včelama. Pak se ho na to musím ještě zeptat.

"Hned jak budu mít chvilku volna, což bude tak za 20 let vzhledem k tomu co mi napařila rada, půjdu najít ten svitek a pustíme se do toho." usměju se a všimnu si Reinina tréninku těch dvou. "Asi jí je nechám na starost...co myslíš?"

Kývla jsem a rozeběhla se, během chvíle jsem předběhla Minata. Za chvíli jsem za sebou měla pět koleček a začala šesté. Je to jiné, než to, co znám. Ale stejně, už mi asi nezbude moc času na lelkování, když budu trénovat doma i tady. Vzdychla jsem si a trochu přidala do kroku. Při mém přemýšlení jsem zatím doběhla desáté kolečko. Hmm, co vlastně bylo dál? A! 50 sklapovaček. Dosedla jsem na zem a bleskurychla začala provádět jednu sklapovačku za druhou. Tímhle tempem to budu zatím mít. V obličeji jsem přitom měla výraz, jakobych nebyla vůbec zmožená.

Ja som začal 8 koliečko s úsmevom na perách.
"Bože to je otrava"
Dokončil som 10 kolečko a sadol som si na trávu a vydýchaval sa.
"Chvilka pauze."