Stavenisko Kirigakure

First topic message reminder :

Celá Kirigakure je v troskách, v strede dediny sa začínajú rozprestierať stany a zhromažďovať zásoby na výstavbu Kirigakure no sato. Nacha´dzajú s tu stany na ubytovanie, skupinka stanov ktorá zatiaľ narádza "nemocnicu" a veliteľský stan kde sa preberá ďalší postup pri výstavbe a rekonštrukcii Kirigakure.

Ja som dal ruky za chrbát aby som ju podoprel .
"Tak držíš sa ?
Nespadneš ? "
Uistoval som sa .

"Držím se pevně, takže kdyby náhodou, tak spadneme oba," ujistila jsem ho a znovu se zasmála.

"No tak to sa nestane ale keby hej nespadneme snáď zle ... "
Pomaly som začal kráčať .

Držela jsem se a zvědavě se dívala okolo.
Tak takhle vysoko budu chodit, až vyrostu?

Šiel som smerom do mesta .
(presun)

(přesun)

Přišla jsem k velitelskému stanu, zopakovala jsem postup, který jsem tu předvedla už odpoledne a čekala, jestli mi někdo odpoví.

"No teraz len už počkať "

"Jasně, když nikdo neodpoví do rána, tak to zabalíme," zasmála jsem se.

"Takže tam asi zase nikdo není, " povzdechla jsem si a podívala se na Naruta. "Takže, co teď?" usmála jsem se.

"Asi ano," přikývla jsem," takže kam půjdeme?"
Tázavě jsem se na něj podívala.

"Mě to rozhodně vadit nebude," zazubila jsem se. "Takže jdeme?"

Probudila jsem se v sedě vedle velitelského stanu. "Huh?" rozhlédla jsem se kolem sebe a chvíli mi trvalo, než jsem si vzpoměla, že jsme se tady včera nakonec rozhodli počkat. Podívala jsem se na Naruta, který ještě spal.
Měla bych jít trénovat, ale když se Naruto vzbudí a nebudu nikde poblíž, mohl by mít o mně starost. Hmm...
Ještě chvíli jsem přemýšlela, jak to zkloubyt dohromady. Nakonec jsem zalezla do úzké uličky mezi stany, kde mně jen tak nikdo neuvidí a snad ani nikomu nebudu překážet.
Hmm, tady by to mělo stačit, konec konců, hodlám trénovat techniky, které nemají sami o sobě žádný velký destrukční vliv. Rozhodnula jsem se, že se po chvilkách budu dívat na Naruta, jestli se nevzbudil a začala jsem trénovat.

Zobudil som sa .
Vstal som a ponaťahoval sa a pozeral som po okolí že či neuvidím niekde Roku .
Žeby odišla ?

Před chvílí jsem začala trénovat kuchiyose a teď jsem se zaraženě dívala na pulce, který byl velký asi jako můj prst.
Zatraceně, pořád jen pulci, no, aspoň je o něco větší, než ten včera.
Pulec zmizela a já jsem se zase šla kouknout na Naruta. Už byl vzhůru.
"Dobré ráno," usmála jsem se na něj.

"Ale trochu jsem trénovala," zazubila jsem se na něj.
Pak jsem si na něco vzpoměla a trochu jsem posmutněla.
"Dneska odcházíš, co?"

"No vyzerá .. to tak .
Ale neboj keď ešte tu niekedy budem a či ma vôbec neodvolajú tak ťa prídem určite navštíviť ."
Usmial som sa na ňu .

Proč všichni, na kterých mi začne záležet říkají to samé?
Vzpomněla jsem si na Hiraka.
Nevím co se mnou bude, ale pokud zůstanu živí snad se ještě uvidíme, hmm, vážně pěkné vyhlídky. Kousla jsem se do rtu a měla jsem chuť do něčeho praštit.
"Třeba bych mohla jít pomoct do Suny s tebou, tady stejně nejsem moc platná, třeba bych tam pomohla víc."

"No, opravdu by to chtělo se někoho zeptat," povzdechla jsem si.
" Jenže to vypadá, že velení je zaměstnané tak, že ani nemá čas se ukázat ve vlastním stanu."

"No tak umm vieš čo ešte dnes tu ostanem .
Jeden deň ešte nikoho nezabije nie ?"
Povedal som z úsmevom .
"A dnes ešte aspoň pomôžem z výstavbami tu "

"Tak dobře," usmála jsem se na něj.
"Snad se do té doby někdo objeví."
Tak aspoň ještě den.