Stavenisko Kirigakure

First topic message reminder :

Celá Kirigakure je v troskách, v strede dediny sa začínajú rozprestierať stany a zhromažďovať zásoby na výstavbu Kirigakure no sato. Nacha´dzajú s tu stany na ubytovanie, skupinka stanov ktorá zatiaľ narádza "nemocnicu" a veliteľský stan kde sa preberá ďalší postup pri výstavbe a rekonštrukcii Kirigakure.

Zaraženě jsem se na ně dívala.
Měla bych něco říct, měla bych se omluvit, nebo to vysvětlit, nebo...
"Ehm, já, moc se omlouvám... to včera a já jsem se šla... a taky ten maskovaný muž a já..... jestli už jste v pořádku ....měla jsem... a taky, co s ním...." pokračovala bych v téhle popletené řeči beze smyslu asi ještě dost dlouho, kdyby se po mě Chikako neohnala drápy a pak varovně nezasyčela.
"Nejdřív mysli, pak mluv."
Zmateně jsem se na ní podívala. "H-Hai."

Pomalinku jsem posadil Lizzy na postel a já se taky zvedl. Usmál jsem se na ni. Mezitím jsem se trochu uklidnil."To je v pořádku." Postavil jsem se a ještě takovým malátným krokem k ní došel a natáhl ruku."Včera jsme se nestačili představit...já jsem Akihiro..." Pořád jsem se cítil trapně, ale už to tlačil zpátky a snažil se to nedávat najevo.

Keď ma Akihiro posadil tak som sa na neho iba vďačne pozrela.. po tom som si však uvedomila čo asi nevedomky robí.. keď vyliezol z postele a blížil sa k Roke len v spodnom prádle v rýchlosti som chytila deku, vyskočila som pri čom som dopadla priamo na neho.. teda skôr za neho a tou dekou som ho úplne zafačovala.. sama som si moc neuvedomila že som len v spodnom prádle..

Než jsme se jakkoliv dokázali představit se nebo něco jiného skočila na mě Lizza a zamotala mě do deky. Docela to zabolelo, protože to byl prudký náraz."Auu...proč si to udělala?" Podíval jsem se na ni nechápavě."Pokud je to kvůli tomu, že jsem jen ve spodním prádle mohla si jen upozornit...au...včera už jsme se potkali a taky jsem nebyl oblečený a to mě převážela do stanu..." Pořád se, ale nehýbal, protože na něm Lizz ležela."Tohle mě budeš dělat vždycky, když se půjdeme třeba někam koupat?" Zeptal jsem se, ale už se usmíval a bral to z humorem."Prosím...mohla by si ze mě slézt?" Zeptal jsem se ji s úsměvem na tváři, i když to trochu bolelo, protože teď mi tlačila na břicho kolenem.

Dívala jsem se na tu maškarádu před sebou.
Fajn, mysli a pak mluv. Co se asi v takovéhle situaci dá říct?
Najednou začal Akihiro vstávat. Podívala jsem se na něj a začala jsem se červenat trochu víc, vůbec jsem nevnímala co mi říká. Pak vyskočila i Lizzy.
Oh, zatraceně, v téhle situaci bych radši nemyslela. Co jako mám říkat?
"Já- já myslím, že jsem přišla nevhod," těžce jsem ze sebe vymáčkla, ale k pohybu už jsem se nedonutila, dál jsem tam stála jako socha.

Na chvíľu som sa zahladela na Akihira takým mierne žirlivím pohľadom no len som si nakoniec povzdychla.. g..gomenasai.. neviem čo to do mňa vošlo.. povedala som potichu pri čom som sa z neho pomaly postavila a pozrela som sa na Roku, to že som bola len v spodnom prádle som zatiaľ úspešne ignorovala. .chcela som sa tváriť akože ja nič a to je "normálne" (xD) .. Eh.. je pravda.. že si prišla trošićku nevhod ale.. čo potrebuješ Roka-chan? spýtala som sa jej milo, pri čom som ukázala na stoličky okolo skladacieho stola ktoré boli kúsok stranou,

"Já , no," chvíli mi trvalo vzpomenout si proč jsem sem vlastně šla. Pak jsem si konečně vzpoměla.
"Myslím, že už jste v pořádku, takže," zhluboka jsem se nadechla a pokusila jsem se o úsměv," myslím, že přijdu později."
Otočila jsem se a rychlostí blesku jsem vyběhla ze stanu.

Já tam jen ležel a byl jsem trochu mimo mísu. Pomalu jsem se vymotal z deky. Musím se s ní někdy setkat v jiné situaci... Podíval jsem se na Lizzy."Tak když už jsme oba probuzení, mohla by si mi ukázat...ehm...Kirigakure? Já vím, že je zničená, ale jen tak se projít a třeba mi říct, co se stalo." Usměji se. Z těžka se postavím. Začal jsem něco hledat."Ukážeš mi, kde má to oblečení?"

Pozrela som sa na Akihira po čom som sa len tak nešťastne zatvárila no prikývla som a docupkala som k jednej skrine ktorú som otvorila.. nenápadne som odtial vytiahla preškrtnutú čelenku Yukigakure ktorú som zatiaľ schovávala za sebou a snažila som sa ju napchať do svojich pantsu páč som toho na sebe aj tak moc nemala.. stála som k nemu čelom pri čom som sa tak usmievala.. tu to máš.. povedala som a okrem čelenky tam naozaj všetko mal.

Převzal jsem si oblečení a ostatní věci od ní."Děkuji..." Bylo tu vážně všechno, co řekla, až na tu čelenku, kterou asi ztratil v boji. Oblečení bylo celé od krve a špíny. Všude bylo potrhané, probodané nebo ohořelé. Povzdechl jsem si."Toto nemůžu nosit..." Zatvářil jsem se zničeně. No a co teď?... Vše mi připadalo tak známé a povědomé. Když jsem přebíral ty meče, cítil jsem se s nimi jako doma. Padli mi přesně do ruky a strašně mě fascinovali. Převzal jsem větší svitek a i tu neznámou věc. Díval jsem se na ni se zaujetím a byl jsem se jistý, že to hodně souvisí z mou minulostí. Výbavu jsem položil na jednu hromádku a oblečení na druhou. Seděl jsem tam v tureckém sedu a přemýšlel, co si mám teď na sebe obléct.

Keď sa prehrabával vo svojich veciach tak som len čelenku pustila na zem a nohou zastrčila pod skriňu keď som si všimla že má to oblečenie naozaj zničené tak som si len povzdychla a takým ladným krokom som prešla ku inej skrini kde som sa začala prehrabávať.. neskôr som odtial vytiahla plášť ktorý bol mne osobne veľký ale jemu by mohol byť akurát a v horšom prípade o niečo väčší.. podišla som k nemu, sedel v tureckom sede a tak som mu ho prevesila cez ramená pri čom som ho jemne pohladila po vlasoch..

Otočil jsem se na ni a usmál se. Zabalil jsem se do toho černého pláště. Byl příjemný a i když mi byl o něco větší nebylo to tak hrozný."Děkuji..." Pomalu jsem se postavil a u krku si plášť zapnul. Díky tomu jsem byl celý pod ním schovaný. Ještě jsem si vzal pouzdra a meče a pověsil si to na záda pod něj, S ostatní výbavou jsem udělal to samé a vše bylo schované. Jeden svitek jsem si připnul na levý bok a to druhý "něco" jsem schoval do kapsičky. Usmál jsem se na ni, když jsem byl hotový.

Uhm.. neni zač.. povedala som milo po čom som si to znova namierila ku skrini.. tento krát som odtiaľ vybrala pantsu a podprsenku.. mierne sčervenane som sa na Akihira pozrela..p..p.. prosím.. nemôžeš sa o..otočiť? sikla som páč som sa stále trocha hanbila..

Začervenal jsem se, když jsem si to uvědomil."Jo...jasně...ehm..." Otočil jsem se a díval se před sebe na celtu stanu.

Keď sa otočil tak som si len povzdychla, vyzliekla som si aj ten zvyšok čo na mne ostal a obliekla som si nové čisté pantsu aj s podprsenkou.. jedným okom som pri tom sem tam pokukovala jeho smerom či sa nááhodou nepozerá.. po tom som si obliekla také volnejšie červeno čierne trojštvrťové nohavice, ako tom som si dala čierne tieľko cez ktoré som si prehodila červeno čiernu koženú vestu, púzdro na Kiby aj s nimi som si pripla o bok, púzdro na zvn som ani nebrala a nechala som ho tam.. uhm.. myslím že môžme ísť.. povedala som a ani som nezaregistrovala že som na neho prestala dávať pozor.. možno mi aj začalo byť jedno v akom stave ma zrovna vidí..

Celou dobu jsem jen stál a neotáčel se. Nechtěl jsem ji nijak naštvat nebo urazit. Když pak řekla, že bychom mohli jít, tak jsem se otočil a konečně se podíval na ni. Vypadala v tom oblečení nádherně a já se na ni pěkně usmál."Myslím, že jo..." A došel jsem až k ní."Vypadáš úžasně..." Šeptl jsem ještě.

Eh.. arigato.. začervenala som sa pri čom som sa usmiala, tak uhm.. poďme.. povedala som potichu a len som sa pomaly vydala von zo stanu, odopla a odhrnula som záves pri čom ma na chvíľku oslepilo slnko,, len som si však pretrela oči a pomaly som vyrazila von zo stanu..

Znovu jsem se usmál a hned ji následoval. Slunce mě taktéž oslnilo, protože už jsem nebyl ve dne venku docela dlouho. Vlastně já si nepamatoval ani, jak dlouho. Doběhl jsem ji a šel ji po pravém boku a přitom se všude rozhlížel.

Uhm tak.. asi.. kde začneme eh.. možno pri jazere.. kupodivu tam ostala voda, pousmiala som sa po čom som sa rozišla tým smerom.. stále som po Akihirovi tak pokukovala.. popravde ma zaujímal viac než Kiri vo výstavbe..
(presun)

Poctivě jsem ji následoval a vždycky, když jsem se rozhlédl, tak mě pak zrak spočinul na Lizze. Kiri bylo vážně v hrozném stavu, ale ona ji hned zkrášlovala."K jezeru bych rád zašel..." Usmál jsem se a šel za ní.
(přesun)

Od té doby, co jsem vyběhla z Lizzyna stanu jsem opět hlídala velitelský stan. Teď jsem se ale zvedla a rozhodla jsem se, že za ní zajdu. Bylo to taky proto, že jsem si to ráno už dostatečně promyslela a o něčem si i promluvila s Chikako.
Dobře, ale teď už s ní vážně potřebuji mluvit, protáhla jsem se.
"Tak fajn, zkusíme to podruhé,co ty na to?" podívala jsem se na Chikako. " A tentokrát se pokusím zaklepat," uchechtla jsem se a vydala se k Lizzynu stanu.

Dostal se až k jejímu stanu a vlezl do vnitřku. Bylo tu docela příjemné teplo. Položil ji na postel a ještě ji zakryl peřinou. Pak rychle zházel výbavu a našel nějaký ručník. Tím se osušil a vysušil tím i trochu spodní prádlo. Potom ho hned položil a postavil na takovém málem hořáku na čaj. Stál tam u toho a někdy se otočil na Lizz a usmál se na ni. Zatím všechno přichystal.

Celú cestu sem som sa len tak pre seba usmievala a mierne som sa triasla od zimi.. keď ma položil do postele a tak všetko tak som si len povzdychla.. správaš sa ku mne ako k marodovy.. ale páči sa mi to.. zaškerila som sa na neho pri čom boli tie slova´povedané len takým jemným hlasom.. síce som bola ako tak suchá tak som na sebe stále mala mokré pantsu a podprsenku.. uuhm.. ozvala som sa po chvíľke páč som si asi niečo požadovala a hrozne sa mi lúbilo že ma niekto obskakuje..

Došla jsem ke stanu ale nenašla jsem nic, na co by se dalo zaklepat. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem se prostě postavila před vchod a opravdu hodně nahlas se zeptala:
"Můžu dál?"
Pak jsem jen stála a čekala jsem na odpověď.
Doufám, že tu vůbec je.

Čaj se pomalu dělal, ale chvíli to mělo ještě trvat. Když jsem uslyšel, jak Lizz vydala nějaký zvuk, který mi připadal jako kdyby něco potřebovala došel jsem až k ní a čupl si k ní.Potřebuješ něco?" Zeptal jsem se ji a usmál se. Doufal jsem, že jí je teplo. I když já byl ve spodním prádle nebyla mi zima. Nevím proč, ale asi jsem byl zvyklý. Najednou se někdo ozval venku a já se otočil tím směrem."Můžete vstoupit." Řekl jsem a podíval se zpátky na Lizz.