Stavenisko Kirigakure

First topic message reminder :

Celá Kirigakure je v troskách, v strede dediny sa začínajú rozprestierať stany a zhromažďovať zásoby na výstavbu Kirigakure no sato. Nacha´dzajú s tu stany na ubytovanie, skupinka stanov ktorá zatiaľ narádza "nemocnicu" a veliteľský stan kde sa preberá ďalší postup pri výstavbe a rekonštrukcii Kirigakure.

Dojedla jsem a hodila jsem do sebe obě dvě sklenice vody.
Koukala jsem se na Naruta a usmívala jsem se.
" Čas jsem měla i v Konoze, popravdě, asi víc nežli tady, ježe tam zase nebyli svitky."

"Tak keď nebudú ani tu tak zájdeme do mesta .
Doprovod máš mňa takže stať by sa ti nič nemalo .
No a možno viem ak si dobre spomínam čo by sme ti asi hľadali za techniku "
Dopil som aj ja svoje vody.

" No, zástupkyně, říkala, že svitky zůstali, takže by asi měli být v nějaké knihovně." Usmála jsem se na něj. " Teď jde jenom o to zjistit kde jsou."

"Nejspíš," přikývla jsem. "Pokud je teda nepřesunuli někam jinam."
Usmála jsem se.
"Takže, půjdeme se tam podívat? "

Vstal som .
"Môžme ... no ale teraz veď ma prosím "

"Jasně, pojď za mnou."
Vstala sem a vyrazila směr knihovna.
(přesun)

(presun)

Došla jsem k velitelskému stanu, postavila jsem se před dveře a pronesla jsem.
"Můžu dál?"
Doufám, že tu někdo bude, jestli ne, tak jsme sem šli zbytečně.

Stál som za Rokou .
"Tak čo je tam niekto ?"

" Hmm, no vypadá to, že ne," pokrčím rameny," ale mněli by jsme ještě chvíli počkat, kdyby náhodou."
Nepřítomně jsem vytáhla plazmový míček a začala jsem si s ním hrát.

To je to v čom bola minule obalená ...
Takže to s ním trávi večer keď spím ?
Usmial som sa pre seba .
Tak predsa len to on nebude taký blázon alebo ona je taká prispôsobivá .
Pozeral som smerom k nej .

"No, myslím, že čekat déle by byla jen ztráta času," sevřela jsem míček v ruce a usmála jsem se na něj. "Takže co teď?"

"No, možná by jsme mohli někam jít, když jsi tu poslední den," usmála jsem se na něj, " ale tady to opravdu moc možností neskýtá." Rozhodila jsem rukama kolem sebe po stanech a rozestavěných budovách.
Pak jsem vyhodila míček do vzduchu a druhou rukou jsem ho chytla.
To je opravdu z vláštní materiál, pomyslela jsem si, když jsem ho chytla a zkusmo jsem do něj dloubla prstem.

Na obličej se mi na moment objevil výraz překvapení smíšený se zděšením, ale rychle jsem ho potlačila.
Zatraceně, zapomněla jsem, že taky viděl, jeho techniku.
Potlačila nutkání okamžitě schovat míček a zatvářila jsem se jako idiot.
"S kým?" podívala jsem se na něj s hraným výrazem nechápavosti.
Nemůžu mu říct, že jsem se s ním setkal, určitě by chtěl vědět víc. A navíc i tohle by pro něj mohlo být nebezpečné.

Hmm, fajn, tak co teď?
"Ty myslíš tohle? " pozvedla jsem míček a ukázala na něj prstem.
"To jsem našla včera v lese," usmála jsem se na něj, ale trochu mi ucukl koutek.
Sakra, takhle honem nic lepšího nevymyslím.

"Vieš ...teda ... nevieš klamať ."
Zasmial som sa .
"Po tom čo tam bola tá jeho guľa veľa po nej neostalo .
No ale budem to rešpektovať že to nechceš vravieť "
Pohladil som ju po hlávke a potom som zasa dodal .
"Chcela by si ísť do mesta ?
Možno tam bude pár atrakcií alebo niečo čo by si si chcela kúpiť alebo zastihneme tržnicu "

Neskutečně se mi ulevilo, že ze mně nebude nic páčit.
"Určitě, moc ráda! " usmála jsem se na něj a tentokrát ten úsměv byl opravdový.

"Tak hor sa tam!"
Žiarivo som sa usmial .
"Nechceš odniesť ?
Keď budeš vysoko tak budeš vidieť viac a tam je toho veľa na pozeranie "

Zasmála jsem se.
" A nebude ti to vadit? "
Přece jenom, zas tak lehká nejsem.

"Nie vôbec ...
Tak nasadaj!"
Skrčil som sa .

Zářivě jsem se usmála.
Tak tohle jsem taky ždycky jenom viděla.
Vylezla jsem mu na záda a zasmála se.