Stavenisko Kirigakure

First topic message reminder :

Celá Kirigakure je v troskách, v strede dediny sa začínajú rozprestierať stany a zhromažďovať zásoby na výstavbu Kirigakure no sato. Nacha´dzajú s tu stany na ubytovanie, skupinka stanov ktorá zatiaľ narádza "nemocnicu" a veliteľský stan kde sa preberá ďalší postup pri výstavbe a rekonštrukcii Kirigakure.

Len som zakývala hlavou na nesúhlas.."nie.. možno si ju stratil počas boja.. tvoje zranenia oni.. sú z boja.." zamumlala som pri čom som mu jednou rukou prechádzala po jeho hrudi aj bruchu, po obväzoch ale aj na miestach kde ich nemal..

Z boje?...co se mi to stalo?... Užíval jsem se její dotyky a jen se víc k ní přitiskl. Zvedl jsem hlavu a podepřel si ji trochu rukou a díval se na ni. Musel jsem opatrně, protože obě byli pořád zraněné. Druhou rukou jsem ji jemně hladil po ruce."Aha...tak to jo..."

Síce som sa pri ňom cítila príjemne na chvíľku som sa odtiahla.. bolo mi hrozné teplo páč sme boli zakrití aj perinou a ja som bola úplne ako nejaká paradajka páč som si začala rozopínať bundu..

Na chvíli měl v tváři takový výraz "Stalo se něco?". Potom si začala Lizz rozepínat bundu. Nabral trochu víc rudé barva a byl docela nejistý."Ehm...no...kolik...kolik máš vůbec roků?" Plácl první věc, která ho napadla.

Po jeho otázke som zastavila svoju urku približne v polke zipsu bundy.. z toho uhlu ktorého sa pozeral si nemohol byť istý či mám na sebe podprsenku alebo nie (xD) .. p..pätnásť.. zamumlala som po čom som úplne zrudla.. N..n...n..n..na čo myslíš !?!?! vybehla som po ňom pri čom som si iba oboma rukami zakryla hruď, bola som úplne červená a na tvári som mala dosť nervózny a podobne, výraz.. otočila som sa v momente k nemu chrbtom pri čom som sebou znova len šmarila o postel a ostala som tak.. oči som mala dokorán otvorené no cítila som ako mi je stále väčšie a väčšie teplo.. až neznesiteľné.. začínal byť deň a steny stanu sa tiež zahrievali od vychádzajúceho slnka čo na sa na teplu ešte viac podpísalo..

Úplně jsem s panikařil. Nevěděl jsem, co tím myslel a co to do ní najednou v jelo a byl jsem taky rudý, jak rajče. Hlavně potom gestě s tou vestou. Byla ke mě otočená zády a já byl úplně zmatený."No...já...já...já jsem se jen tak ptal. Pro-protože mě to zajímalo....ehm...chtěl....chtěl jsem se o tobě dozvědět něco víc jen...já....nechtěl jsem vyzvídat nebo tak ale..." Nevěděl jsem, co najednou říct nebo jak to říct, aby to nevyznělo blbě. I to co jsem říkal znělo divně. Snažil jsem se uklidnit a situaci taky. Odsunoval jsem se, co nejdál, aby si nemyslela, že ji chci něco udělat nebo tak."Já...no...ááááá!!!" Ozvala se dunivá rána. Odcouval jsem na konec postele a jaksi si to neuvědomil a spadl na zem. Deka zůstala na posteli a já zrovna spadl na jednu z ruk. Docela to zabolelo."Ssss....au..." Řekl jsem jen a snažil se posbírat ze země. Cítil jsem se nehorázně trapně. Teď by se mi nevyrovnalo ani rajče, kdyby se srovnávalo, kdo je víc červený.

Po jeho ospravedlneniach a podobne som sa ako tak ukľudňovala no stále som sa nemienila k nemu otočiť.. len som si omylom tým že som rukou potiahla dole takmer úplne bundu rozopla.. v tom som však započula ako spadol a zakričal.. rýchlo som vyskočila z postele až k nemu a bosými nohami som dopadla len kúsok od jeho tela.. ani som si to neuvedomila no bunda mi zkĺzla po ramenách dole, mala som na sebe spodné prádlo.. čo bola asi jeho jediná záchrana páč na "tamto" som ešte naozja pripravená nebola..len som ho opatrne chytila do oboch rúk a oopatrne som ho položila späť na postel.. pri tom som nič nehovorila..snažila som sa totiž zbaviť červene ktorá sa mi stále hrnula do tváre..

Pomohla mi se zase dostat zpátky na postel. Když jsem ji viděl, s červenal jsem ještě víc, pokud to teda šlo. Stála tam jen ve spodním prádle. Byla opravdu pěkná, ale já neměl žádný jiný úmysly. Teprve teď jsem si uvědomil, jak ta moje otázka v tu chvíli musela vyznít blbě. Blbe....ty si ma.or....to není možný...k.eténe... V duchu jsem si nadával. Otočil jsem se hlavou od ní pryč, aby si nemyslela, že ji chci nějak ublížit. Vážně jsem nic takového nechtěl. Zatvářil jsem se ztrápeně."Já...omlouvám se..." Vysoukal jsem ze sebe.

Síce som bola rudá ako rajčina len som si mierne povzdychla.. ani som sa necítila už tak blbo keď som sa tu pred ním promenádovala v spodnom prádle.. on mal na sebe tiež v podstate len to.. zaliezla som znova do postele pri čom som mu jednou rukou objala tú jeho a druhou som mu jemne chytila tvár a natočila ju k sebe.. t..t..to je v poriadku.. povedala som pri čom som sa snažila vystrúhať ako taký úsmev..

Taky jsem ji ruku objal tou svou, ale pořád jsem se neotáčel dokud si mě nenatočila sama. Jen jsem se na ni díval takovým provinilým obličejem a v očích měl lítost. Byl jsem totiž trochu mimo pořád...nevěděl jsem jak na tom teď je...

Len som sa na neho trocha nervózne pozerala.. no zároveň aj milo usmievala.. uhm g..gomen.. ja.. som to zle pochopila.. povedala som potichu po čom som ho len pohladila po tvári a znova som sa natiahla k nemu, očividne som si vyžadovala ďalší polibek..

Její slova mě trochu uklidnila. Natáhl jsem se taky a tentokrát jí polibek dal já. Konečně už jsem se musel odvážit."Neměli bychom už vylézt? Nějak se to tu začíná hemžit..." Myslel jsem zvuk z venku, který přicházel a bylo to čím dál tím horší...

Ah.. doktor povedal že mám oddychovať.. ak ti vadí zvuk tak.. šepla som po čom som len luskla prstami a v momente som okolo stanu vytvorila bariéru ktorá sem neprepúšťala žiaden zvuk, teda aspoń AKihiro žiaden okrem toho ktorého som vydávala ja, on a to čo sa dialo priamo v stane nepočul..

Pozvedl jsem trochu překvapeně obočí."To bylo dobré. Já jen, jestli tě nebudou shánět..." Ale stejně jsem se k ní přitiskl."No a doktor říkal, že se dojde podívat..."

"o to si starosti nerob.. vyplazila som na neho jazyk a len som mikla plecom.. je niečo zlé na tom keď nás tu uvidí? navyše ho zaregistrujem oveľa skôr než si myslíš.. "povedala som znova po čom som sa len usmiala a pobozkala som ho.. oboma rukami som ho teraz objímala okolo krku a až teraz som si uvedomila že sa ho dotýkam aj telom, aspoň že na sebe mám to spodné prádlo.. aj keď.. prebehlo mi ešte hlavou no neprestávala som ho bozkávať..

Nestačil jsem už odpovědět a už mě Lizz zase líbala. Objal jsem ji taky kolem dokola a polibky ji oplácel. Vlastně to byla pravda...starat se o ostatní nemělo smysl. Bylo mi sní dobře a to bylo hlavní. Byla to docela ironie...věděl jsem její jméno a věk a to bylo asi všechno...ještě asi, že vypomáhá jako medička. Nakonec jsem na tom přestal uvažovat a jen se nechal unášet tým nádherným pocitem, který bych teď za nic nevyměnil. Dotýkali jsme se těly a já si to užíval, jak to jen šlo.

Na chvíľku som bozky prerušila a trocha strápene som sa na neho prezrela.. teraz som v podstate ležala na ňom a tak som mala menšie obavy.. čo tvoje .. uhm.. zranenia? spýtala som sa ho zo starosťami v hlase pri čom som ho však neprestávala objímať..

Probudila jsem se ve velitelském stanu s Chikako na klíně.
Vypadalo to, že tu v noci nikdo nebyl. Zývla jsem a opatrně jsem se pokusila položit Chikako na zem. Jak jsem na ní šáhla otočila se na mě.
Takže už je vzhůru, hmm.
"Dobré ráno."
"Dobré, cítíš se dobře?" starostlivě jsem se na ní podívala.
Jistě, už jsem úplně v pořádku, máte vážně dobré doktory.
Usmála jsem se a zvedla jsem se.
"Tak fajn, půjdeme se podívat, jestli už se Lizzy udělalo líp. Sice říkala, že to nebylo kvůli mně, ale stejně," potřásla jsem hlavou a odešla jsem společně s Chikako ze stanu.

Usmál jsem se."V pohodě...jsi lehoučká a taky netlačíš na jedno místo a tak se tvá váha rozloží." Odhrnul jsem ji jednou rukou vlasy z čela. Cítil jsem jen menší tlak, ale nic víc.

"uhmm dnes sa mi naozaj nechce.. vstávať".. povedala som po jeho slovách potichu pri čom som sa na neho tak "usmievala".. len som sa znova priblížila k jeho tvári s pootvorenými ústami..

Zvedl jsem trochu hlavu a přisál se na její rty. Byl jsem rád, že je tu se mnou a nehodlal jsem se od ní tak brzo odtrhnout. Stejně jsem měl ještě odpočívat, tak proč ne? Přitiskl jsem si ji úplně na sebe.

Rukami som mu zašlado vlasov pri čom som mu bozky opätovala.. sama som nevedela ako no moje zábrany tak trocha pokulhávali a tak som do tých bozkov pomaly ale isto začala vkladať väčšiu dávku vášne než pred tým.. moje kg chce sústredenie.. a samozrejme som sa teraz nevedela sústrediť na nič iné len na Akihira takže som úplne prestala vnímať pomocou môjho kg okolie..

Vešla jsem do stanu, Chikako mi jako vždy seděla na rameni.
"Omlouvám jsem se, já se chci jen zeptat, jestli....." teprve teď jsem se na ně podívala. Zrudla jsem a zůstala stát jako solný sloup.
"Tak a tady máš jeden z důvodů proč se klepe," pronesla jízlivě Chikako. Nijak jsem na to nereagovala, jen jsem dál zaraženě stála na místě.

Nechal jsem si to od ní líbit a přidal jsem také více vášně. Byla to jen naše chvilka a já si ji užíval až do konce. Vůbec jsem si nevšiml, že někdo přišel, dokud ten dotyčný nepromluvil. Odtrhl jsem se od Lizzy, ale neodtlačil ji. Jen jsem se podíval na tu dívku, co přišla. Musel jsem být rudý jak jahoda. Tak...a trapas je na světě...vysvětluj proč se někdo líbá klukem, kterého zná od včerejška a našli ho ještě k tomu v lese a není vůbec odtud a nic si nepamatuje...super... "Ehm...dobré ráno... Pozdravil jsem a snažil se nahodit úsměv. Marný pokus. Nic jiného mě teď nenapadlo dělat.

Bozkávala som ho a tiež som si to patrične užívala.. keď v tom, keď som započula hlas Roky tak som si myslela že je to len nejaký môj blud no na reagovanie Akihira som usúdila že nie.. zrudla som úplne ma maximum.. pomaly.. veeľmi pomaly som pootočila hlavou k Roke pri čom som sa zatvárila až príliš normálne aby som to myslela vážne..d..d...d...d...d.. vykoktávala som zo seba no nejak som to slovo nemohla dostať von z úst..