Stavenisko Kirigakure

First topic message reminder :

Celá Kirigakure je v troskách, v strede dediny sa začínajú rozprestierať stany a zhromažďovať zásoby na výstavbu Kirigakure no sato. Nacha´dzajú s tu stany na ubytovanie, skupinka stanov ktorá zatiaľ narádza "nemocnicu" a veliteľský stan kde sa preberá ďalší postup pri výstavbe a rekonštrukcii Kirigakure.

Sedela som na zemi kúsok mimo staveniska.. vlastne to bola taká kvázi "skala" na ktorej sa zatiaľ nič nezačalo stavať.. aspoň zatiaľ.. Očami som sledovala rušné práce podo mnou, toľko ľudí.. a nikto koho by som aspoň trocha poznala.. mala som dosť blbú náladu, takú posmutnelú.. nemala som chuť ani na tréning či podobne..

Stála jsem před velitelským stanem. Dva dny jsem tvrdě trénovala s Narutem a dnes mě napadlo, že se dojdu zeptat zástupkyně Mizukage, jestli ode mě něco nepotřebuje. Zdálo se, že ve stanu ale zase nikdo není. Stejně jsem před ním chvíli čekala, kdyby náhodou. Okolo mě prošel nějaký chunin, podíval se na mě a trochu se pousmál.
"Je v nemocnici, jako, v tom stanu."
Překvapeně jsem zamrkala, ale rychle jsem mu poděkovala a rozběhla se směrem k nemocnici.
(přesun)

Do velitelského stanu sa práve niekto vkradol, na hlave nemal žiadnu čelenku, tvár mal obmotanú do čiernych obväzov a na chrbte sa mu hompáľal meč.. rýchlo podišiel ku stolu odkiaľ vyrval všetky zásuvky a do batohu nasypal ich obsach.. všetko to boli nejaké dôležité spisy..

Vešla jsem do velotelského stanu a na ruce si pohupovala klíčem. Zarazila jsem se, když jsem si všimla, že tu někdo je. Vypadalo to, že není z Kiri. Zamračila jsem se.
"Hej,co tu děláš?"
Vytáhla jsem oba svoje meče.

???

V momente keď som započul hlas tak som sa na to miesto zahnal rukou pri čom som pri tom pohybe hodil priamo po roke dva shurikeny, moje reflexi boli dosť slušné.. bolo vidieť že som shinobi a nie len nejaký rebel či bandita..

Shurikenům jsem na poslední chvíli stačila uskočit.
Nebudu ukazovat jaké mám schopnosti, dokud nemusím.
Rychle jsem se na něj rozběhla a zaútočila najednou oběma meči, jedním na břicho, druhým na krk.

Keď sa uhla a zaútočila po mne oboma mečmi naraz tak som v rýchlosti jednu nohu položil na stôl a odrazil som sa od neho dozadu tak, aby jej údery vyšli na prázdno.. pri tom som už mal na chrbte prevesený ruksak a v ruke som zvieral meč s ktorým som si cez stenu stanu presekol cestu von..

Je vážně rychlý, prolétlo mi hlavou, když jsem to viděla. Běžela jsem za ním a zatím,co jsem si jeden meč uklidila na záda a druhý strčila do podpaždí (xD), jsem skládala pečetě. Když jsem se k němu dostala dostatečně blízko sekla jsem mu mečem na hlavu.

???

Kunaiom ktorý mi vyšiel spod rukáva priamo do ruky som vyblokoval jej útok a v momente som druhou rukou šahol na rúčku meča ktorý som mal na chrbte (obyčajná katana len trocha hrubšia a zúbkovitá) pri ďalšom ťahu tou rukou už bol tasený a mieril som s ním na Rokino brucho.. mohla si všimnúť že z čepele kvapká nejaká divná tekutina..

Odskočila jsem od něj takovou rychlostí, že bych nevěřila, že jsem jí schopna. Ještě předtím však Chikako přeskočila ze mě na to rameno, ve kterém svíral katanu a zakousla se mu do něj.

Keď sa mi tá potvora zakusla do ruky v ktorej som zvieral katanu tak som v momente pustil kunai.. schytil ju pod krkom a vytrhol som si ju z ruky pri čom som s ňou šmaril po Roke.. z ruky mi trocha tiekla krv no nebolo to nič čo by sa nedalo zvládnuť, katanu som chytil do druhej ruky no tamtú som stále mohol ako tak používať..

Nějakým zázrakem se mi podařilo Chikako chytit.
Nerozpustila se, asi taky nechtěla prozradit svojí schopnost, ale doufám, že je v pořádku.
Chikako se otřepala a skočila mi znovu na rameno.
Díky bohu.
Vytáhla jsem i druhý meč a znovu jsem na něj zaútočila oběma najednou, na břicho a na krk.

Keď po mne znova vyskočila tá vydra tak som v momente sekol jej smerom.. bol to taký rázny a rýchli že bola len malá pravdepodobnosť sa mu vyhnúť.. v momente som zranenou rukou vyrazil doprdu a chytil som zápestie Roky tak že svoj sek nemohla dokončil.. bol som o dosť väčší páč som už bol očividne dospelí a tak som s tým nemal až také veľké problémy (ako keď chytil Sai Sasukeho zápestie aby nemohol dokončiť útok na naruta)

Meč Chikako zasáhl.
"Chikako!" neudržela jsem se a vykřikla jsem.
Fyzické zranění jí nic neudělá, ale ten jed. Neměla jsem čas o tom přemýšlet, když mě chytil za ruku vycítila jsem šanci. Rychle, aby mě nestihl zasáhnout mečem jsem svojí ruku dostatečně přiblížila k němu.
Suirō no Jutsu!
(pečetě jsou pár příspěvků nahoře)

V tej chvíli ma obalilo vodné vezenie a ja som ani nestihol spraviť krok dozadu či sa nejak uhnúť.. keď som však bol v ňom tak som sa len tak škaredo pousmial čo však cez masku nemala ako vedieť.. Raiton: Hiraishin! zamumlal som pri čom mi z miesta úst len vyšli bublinky a v momente po celom mojom tele prešiel bleskový výboj ktorý sa vďaka vode extrémne rýchlo šíril aj k Rokynej ruke..

/len tá technika tú koćku si nevšímaj

Zase jsem rychle odskočila.
Uživatel raitonu s otrávenou katanou, no lepší to snad být opravdu nemohlo. Co proti tomu mám jako dělat?
Opět jsem začala skládat pečetě. Chikako jsem nechala ležet, kde byla a doufala jsem, že se ten jed nešíří moc rychle.

keďže si odskočila tak sa aj zrušilo vodné vezenie.. ten niekto si len odfrkol a hodil ti k nohám premočený batoh.. ti si si až vtedy mohla uvedomiť že tvoje vodné vezenie muselo úplne premočiť všetky papiere v ňom.. teraz sú už bezcenné.. najradšej by som si to s tebou vybavil ale ešte by sa nám do toho priplietol niekto ďalší.. zavrčal po čom len spravil jednoduchú pečať a prebleskol sa preč..

Ztuhla jsem.
"Sakra!" s těmi papíry měl pravdu.
Nechala jsem batoh ležet tam kde byl a rozběhla jsem se k Chikako.
Musím hned do nemocnice, je tam zástupkyně, ale hlavně kvůli ní.
Doběhla jsem k ní a vzala jí do náručí.
Zatraceně, Chikako! Jsem vážně špatný partner, co? Měli jsme spolu být až do smrti a ty mi tu umíráš po pěti dnech, které jsme spolu strávili. To nedovolím!
Vstala jsem a chtěla jsem se co nejrychleji rozběhnout k nemocnici, na tu jeho poznámku o dalším člověku jsem dávno zapoměla.

Vydra nás donesla před Lizzyn stan, ke kterému jsme našli cestu díky jednomu ninjovi. Seskočila jsem z vydry a odhrnula vchod do stanu. Vydra si do něj lehla tak, aby Akihiro i Lizzy mohli sesednout rovnou do stanu.
"Tak jsme asi tady," rozhlížela jsem se kolem.
Doufám, že je to ono.

Pomalu jsem seskočil a vzal Lizzu do náruče. Odnesl jsem ji opatrně do postele a tam ji pořádně zakryl. Vedle byla mističky z vodou a tak jsem do ní namočil kus obvazu a dal jí to na čelo. Potom jsem se hned sesunul vedle její postele. Moje síla byla na úplné hranici. To, že jsem ji bral dávalo zabrat. Zjistil jsem, že mi protéká obvaz na ruce noze a trochu na hrudi. Snažil jsem se normálně dýchat a nemyslet na tu bolest.

Podívala jsem se na ty dva a potřásla jsem hlavou.
"Zavolám vám sem nějaké lékaře, protože to já skutečně nejsem a pak půjdu hlídat velitelský stan, kdyby se tam ten chlápek náhodou ještě objevil," kývla jsem na Akihira. " A kdyby se náhodou objevil tady, nežli sem někdo dorazí, tak prostě hodně řvi, někdo to určitě uslyší."
Oh, komanduju tu staršího kluka, jakoby nic. To jsem musela pochytit od Chikako.
Rozpačitě jsem se podrbala na hlavě a usmála se na něj, ikdyž ten úsměv musel vypadat velmi nervózně.

Keď ma priniesli do vnútra a položili na postel tak som znova mierne pootvorila oči.. mala som ich mierne podliate krvou.. vlastne dosť.. proste také unavené.. bolo vidieť že sa pri vedomí dlho neudržím.. len som sa pootočila na Akihira a mierne som sa rukou dotkla jeho hlavy aby som upútala jeho pozornosť.. len som mu po tom ukázala na bedňu, keby sa tam pozrel tak by tam našiel spacák a aj nejaké prikrývky, po tom som sa pozrela na Roku a len som sa mierne pousmiala.. aj keď tak ťažko.. Nerob si starosti Roka, nič ti nespravím.. nie som v tomto stave kvôli tebe, proste som prepracovaná.. .a.. nedokončila som.. bolo zvláštne že som pri tom ani raz neotvorila ústa ale ona to počula úplne zreteľne.. len som zatvorila oči po čom som sa znova zviezla do takého nepokojného bezvedomia-spánku..

Usmál jsem se na ni taky."Dobrý...hlavně ať dojdou a pomožou Lizzy...má velkou horečku." Držel si rukou v sádře tu co měl obvázanou. Možná jsem si natrhl stehy tím prudkým vstáváním nebo nošením... Byl jsem rád, že byla aspoň vzhůru, ale stejně mi připadala, že je na tom zle.

Po chvíľke prišie ldo stanu nejaký medik.. očividne vás zazrel ako odcha´dzate z nemocnice s bezvedomou Lizzy.. nič sa nepýtal a nai nehovoril.. len podyšiel k nej a smaragdovou chakrou jej prešiel po hlave. .toto však vyliečiť nevedel, proste len zistil čo jej je.. pousmial sa na mňa .. "vravel som ti aby si sa nepremáhala Lizzy-chan, ani Hitomi-sama ešte nebola takto zriadená ako ty.. potrebuješ hlavne spánok a oddych".. povedal po čom som len ospravedlňujúco prikývla.. a on odišiel pri čom ešte pozdravil vás dvoch..

Zamračila jsem se.
Nemluví a přitom mluví? Ale co, pohodila jsem hlavou, mě už dnes moc věcí nepřekvapí. Obrátila jsem se, a odešla jsem vyzvednout Chikako. Pak jsem šla do velitelského stanu, kde jsem se usadila v tureckém sedu na zem a usnula jsem neklidným spánkem.