Pohoří smrti

First topic message reminder :

Název není zrovna příjemným místem, které by lákalo, aby jste se sem vydali. Už jen název odrazuje, což je první výhoda, ale málokdo se sem odváží kvůli strmým skalám, širokým průsmykům a rozlehlým prostranstvím mezi skalami. Pohoří smrti poskytuje, ale skvělý úkryt a poklidné nerušené trénování nových schopností nebo soubojů. Chcete trénovat genina? Jděte jedině sem. Poblíž pohoří se nachází řeka, která slouží jako zásoba pitné vody, ale také se zde dá trénovat manipulace s chakrou.

Jihori

Nibi byla v aprostém klidu. Já měl nervy na dranc. Už jen ten divný pocit, že se na mě ten muž dívá, mě znepokojoval. Dokázal se mi dostat do hlavy a ukolébat mě v pocitu bezpečí? To bude někdo hodně silný. Když Raikage prohlásil, že si mě vezme na starost, hrklo ve mně. Z toho chlapa jsem měl vždycky strach. Ruce jak lopaty a hlas jak hrom, s nikým se nepárá...

Sledovala jsem sennina, jak zvláštně pozoruje Jihoriho. Věděl jsem, že je mocný, že by poznal, že je Jinchuuriky? Nejspíš. Rozhodně tahle skutečnost z něj nedělala nikhoo extra výjimečného, jen to bude mít v životě o něco těžší, zvlášť v téhle době.
"Poslyš, Jihori, už víš, jaký máš element?" Zeptal jsem se ho, pravda, respekt ze mě šel vždy, milého chlapíka ode mě čekat nemohl, dvě typické rýhy uprostřed čela, zamračené vrásky jasně znamenaly, že se víc mračím než usmívám.

Jihori

Když ke mně přišel, zkusil jsem se aspoň trochu napřímit a předstírat, že se nebojím. Fuuton, pane. Odhalil mi ho sensei. A jsem schránka pro Nibi no jinchuuriki.

Zatlačím cigaretu do země a mírně s nelibostí hledím na mladíka který mě prve považoval za nějakého vetřelce.
"Tak to je super, mám na starost potěr" zachechtám se, postavím se na nohy a prohlížím si toho chlapce který na mě zbyl.

"Víš jakou máš podstatu?" zeptám se, zatímco rukou šátrám v útrobách šatstva, po chvíli vytáhnu mírně zmuchlaný papírek Věcička na určovaní typu podstaty, vyhrabal jsem ji v troskách vesnice, chtěl jsem to vyměnit za něco užitečnějšího, ale což projede myslí mou a čekám co vypadne z toho mladíka.

,,Fuuton a Raiton.Máme to v rodině." odsekl jsem a pohlédl jsem na papír co vytáhl jounin z kapsy.

Poškrábu se na hlavě a vytáhnu další cigaretu, kterou si dám za ucho... "Důležité je, jestli víš nebo si myslíš?" zahučím jako medvěd, podívám se po ostatních...
"Tenhle papírek to řekne, pustíš do něj chakru a něco se s ním stane" řeknu a zamyslím se "Oheň, shoří na popel, vítr a bude na dvě půlky, blesk pokrčí se, země stane, se špinavým a pomalu se rozpadne, nakonec voda... jednoduše navlhne" dokončím řeč podávajíc mu onen lístek.

/Tak si vyber stejně jako genin může zatím jen jeden element, druhý později xD/

Vezmu si od něj papírek a pustím do něj chakru.Papírek se pokrčí.,,Takže Raiton,pokud se nemýlím." řekl jsem a vrátil jsem mu papírek.

Vezmu si papírek, patou vyhloubím důlek, do kterého skrčený papírek zahrnu vrstvou zvětralé zeminy "Je na jedno použití" poznamenám a cigaretu za uchem si vložím do úst, zapálím.

"S raitonem Ti moc nepomůžu, neumím ho ovládat... a pověra o tom, že každý z Kumo umí raiton je pěkně o ničem" řeknu mezitím co ze mě vychází cigaretový kouř.

Taku

Vstanu a následuji svého nového mistra k řece. Mou podstatou je Raiton pane... odpovím na jeho otázku. Upřímně jsem nevěděl, k čemu je to tak důležité, nikdy jsem to nepotřeboval.

Taku

Bojuji s těmihle meči... naznačím hlavou k mečům na mých zádech... takže pokud budu využívat své chakry, tak pouze jako podpůrného prostředku. A o můj zdravotní stav se nemusíte bát pane. Při poslední větě se mi na tváři objeví dokonce úsměv.

,,No...a neumíte náhodou bojovat s Fuuma Shurikenem?Jednou jsem jeden našel ve starým domě a vzal jsem si ho ale bohužel s ním neumím bojovat,tak jestli byste mě to nemohl naučit." řekl jsem senseovi a odepnul si z pásku můj Fuuma Shuriken a ukázal mu ho.,,A mimochodem,jak se vlastně jmenujete?"

Potáhnu si z cigarety "Když jsem byl mladší tak jsem s ním uměl" s nostalgií v očích (Což nelze vidět díky slunečním brýlím) si půjčím od mladíka onen Fūma Shuriken a jedním pohybem jsem jej rozložil.

Zatímco cvičně mávám s Fūma Shurikenem "Kyoshi Okada je moje jméno" řeknu jakoby mimochodem.
"S touhle věcí se dá bojovat i na blízko, když k tomu přidáš dráty, tak to můžeš i omezeně ovládat během letu, pokud vím existují i nějaké techniky s Fūma Shurikenem" lovím z paměti to co mi v ní za roky uvízlo.

,,Znám jednu techniku s Fūma Shurikenem a to je Kage Shuriken no Jutsu.Při tomto jutsu se hodí Fūma Shuriken.Místo jednoho shurikenu však letí dva. Ten druhý letí ve stínu prvního, a proto nejde vidět dokud není blízko nepřítele." řekl jsem,to co jsem si pamatoval z akademie a chytře se usmál.,,Jo a jmenuju se Yamamoto Senfai."

Poslouchám ho, drbu se za uchem a když skončí "Ty jsi snad sežral učebnici" zazubím se jak krokodýl na svojí oběť.

"Tak nějak to je, já teda nejsem machr na tyhle věci, ale prvně bych se staral o chakru, naučit se chodit po všem možném a podobné kravinky" hučím jako splav za tiché letní noci.
Vydechnu kouř z cigarety "Teorie je super, ale není nad praxi... moje zkušenost, já ve škole byl akorát za dveřmi" opět se zakřením.

,,Dobrá,kdy začneme trénovat?" zeptám se a vezmu si od senseie svůj Fūma Shuriken zpět.Poté se podívám jak trénují ostatní.,,ANBU s tím klukem šli k řece a ten malý s Raikagem také nezačali.Alespoň nejsme pozadu" pomyslím si a pohlédnu opět na mého senseie.

Podívám se po okolí, ale nikde nevidím stromy tedy stromy které by nevypadaly jako zakrslé... "Hmmm, na řeku ne, zkusíme něco jiného" zašlápnu cigaretu a protáhnu se, až kosti zapraští.

"Vyrobím stěnu a budeš se snažit po ní chodit, voda je vyšší úroveň, hýbe se.." doblábolím a rychle udělám potřebné pečetě "Doton: Doryūheki"

vyrostla zhruba pěti metrová zeď.

"Rovnoměrně chakru do chodidel a zkusit chodit, vyběhnout" řeknu jasně a zapálím si další cigaretu s příchutí sena.

/Další posty až od 20:30, nějaké povinnosti/

Podívám se na stěnu.Vyndám si kunai abych mohl do zdi vyříznout jak daleko sem se dostal.Pak začnu soustředit chakru do nohou a rozeběhnu se proti zdi.Šlápnu na zeď a po 2 krokách spadnu dolů.Ještě než dopadnu na zem,vyříznu do zdi čáru kam jsem se dostal.Zkusím to znova ale nedopadne to o nic lépe.Soustředím se ještě víc a tentokrát to jsou 3 kroky.Podle nejvýší vyříznuté čáry to budou asi tak 3 metry.Chvíli se vydýchám a pak se znova rozeběhnu.Teď to byli zase jen 2 kroky.Soustředím se nejvíc co dokážu a rozeběhnu se co nejrychleji to dokážu.Udělám 1,2,3,4 a 5 kroků a dosáhnu na samotný vrchol stěny.Když doapdnu opět na zem,nohy mě neudrží a já spadnu.Ještě se ale nevzdám a zkusím to udělat ještě jednou.Budou to zase 4 kroky.Velmi vyčerpaný se ale stále nevzdávám a zkouším to znova a znova.Po dalších 3 pokusech se opět dotknu vrcholku a když dopadnu,tak tentokrát nespadnu.,,A do třetice všeho dobrého" řeknu si v hlavě a rozeběhnu se proti stěně. Pomalu stoupám po zdi a po 3. se dotknu vrcholku.Pak celý vyčerpaný se opřu o zeď a vydechuju.,,Teď ještě po ni chodit."řeknu si v hlavě.Když si trochu odpočinu opět soustředím chakru do nohou.Vykročím první krok a spadnu.Pomalu se zvednu a vykorčím znova.Tentokrát to drží.Vykročím druhý krok a zase spadnu.Zvednu se a víc se soustředím.Vykročím první krok již bez problému,druhý krok mi dá víc zabrat a u třetího jsem zase spadl.Tentokrát jsem se už vyčerpáním ani nedokázal zvednou.Díval jsem se jak se už pomalu stmívá.Podíval jsem se na senseie a pomalu se zvednul.Musel jsem se opřít o zeď abych znova nespadl.

Taku

Mlčky se podívám na tu opičí dráhu přes řeku. Připraven... prohodím a přijdu až ke břehu. Zavřu oči a začnu se soustředit na svojí chakru. Základní trenink v jejím ovládání jsem absolvoval takže vím co dělat. Začnu jí směrovat do nohou a pak se pokusím vstoupit na hladinu. Ujdu po hladině asi 3 kroky, pak ale zakolísám a propadnu se. Žádný učený z nebe nespadl ale já jsem asi první učený, co spadl z hladiny... zamumlám si a vylezu zpátky na břeh. Pak pokus opakuji s trošku lepším výsledkem.

Taku

Rozumím. Udělám korekce podle jeho pokynů a vstoupím na hladinu. Jdu pomalu, krůček po krůčku a zatím se držím dál od těch lanek. Přeci jen, abych se mezi nimi motal, na to mám ještě času dost. Když už si myslím, že v tom mám víc jistoty, udělám dva normální kroky... a plavu. Znovu vylezu na břeh. Ale tak co... hygiena nestačí jen duševní. Jdu znovu.

Taku

Přikývnu a vstoupím na hladinu. Pak zůstanu stát a jen se soustředím na chakru. Uběhne minuta, dvě, tři a já se stále nehýbám. Pak vykročím vpřed a jdu rovným krokem přes řeku a zpět. Na konci udělám malou taneční otočku a ukloním se. Je na mě vidět radost z úspěchu.