Pohoří smrti

First topic message reminder :

Název není zrovna příjemným místem, které by lákalo, aby jste se sem vydali. Už jen název odrazuje, což je první výhoda, ale málokdo se sem odváží kvůli strmým skalám, širokým průsmykům a rozlehlým prostranstvím mezi skalami. Pohoří smrti poskytuje, ale skvělý úkryt a poklidné nerušené trénování nových schopností nebo soubojů. Chcete trénovat genina? Jděte jedině sem. Poblíž pohoří se nachází řeka, která slouží jako zásoba pitné vody, ale také se zde dá trénovat manipulace s chakrou.

Taku

Abych nepřerušil plynulost svého útoku, uvolním meč a ten, vyklouznu-vší mě z prstů, setne posledního klona. Zdá se že ano... odpovím mistrovi a seberu svůj meč ze země.

Taku

Když mi řeknete, co je to za techniku, tak třeba na to využití příjdeme společně... odpovím a usednu vedle něho.

Kývnu,posbírám všechny shurikeny a vydám se za senseiem na ono místo.Když Kyoshi-sensei zčerná,trochu mě to vyděsí ale pak se začnu soustředit na svůj úkol. Jako bod si zvolím pravé koleno.Chvíli se soustředím jen na ono místo a poté hodím shuriken.Bohužel shuriken o pár centimetrů myne svůj cíl.Vezmu další shuriken a opět hodím.Tentokrát to trochu cíl sekne ale ještě sem se úplně netrefil.Vezmu si 3.shuriken a hodím.Konečně se strefím.Jako svůj další cíl si zvolím krk.Vezmu si poslední shuriken a opět hodím.Zase mynu.Jdu sesbírat shurikeny a čekám co na to řekne sensei.

Taku

Vezmu si lanko a hodím na něj tázavý pohled. Musí to být nutně z úst? Mě by totiž napadlo jedno dobré využití... hodím pohledem na meče na zádech.

Taku

Mistrova myšlenka byla správná, jiné zbraně než meče jsem u sebe neměl. Dobrá pane, tak tedy začneme... co je třeba udělat?

Taku


Dobře, jdem na to. Vezmu konec lanka a uvážu ho kolem stromu. Pak počkám až mistr udělá totéž.

Koukám na shurikeny které létají a sem tam se trefí "Koncentrace, tohle je základ, jestli tohle budeš mrvit, jak pak chceš trefit cíl který se hýbe?" zahučí dočasný černoch.

"Švih rukou, nedělat rozmáchlý... ten si můžeš dovolit když kropíš protivníky sprškou shurikenů" poznamenám ještě a prstem se pošťourám v zubech.
"Ještě poznámka, zkus se netrefit do mých slunečních brýlí, ty se dneska fakt blbě shání" vydám upozornění a zase stojím jako figurína, pravda s velmi odolnou kůží.

Jeno kývnu a stoupnu si naproti senseieovi.Pořádně se soustředím jen na jeho krk a pak švihnu rukou.Shuriken letí a kupodivu zasáhne cíl.Nestačím se divit že jsem to dal na první pokus.Vezmu si další shuriken.Další cíl bude levé rameno.Opět se pekelně soustředím a vystřelím.Tentokrát to opět myne o pár centimetrů.Vezmu si 3.shuriken a soustředím se víc než předtím.Pořádně švihnu rukou a zasáhnu cíl.Byla to celkem šlupka,takže jsem trošku mrkl,jestli náhodou senseie nebolí.To jsem ale neřešil a vzal poslední shuriken.Zvolil jsem si malý cíl a to pupík.Chvíli sleduju jen to místo a pak opět švihnu.Bohužel shuriken nezasáhne pupík ale levý bok.Zase jdu sebrat všechny shurikeny a jdu to zkusit ještě jednou.Pořádně se nadechni a opět se zadívám na cíl.Párkrát cvičně švihnu rukou a vystřelím.Teď se strafim zase na pravý bok.Pomalu mi začíná docházet trpělivost ale uklidním se a opět vystřelím.Konečně se strefim.V duchu se zaraduju a hledám si další bod. ,,Možná bych mohl zkusit hodit dva najednou." navrhnu Kyoshimu a čekám na odpověď.

Docela se nudím, když do mě narážejí shurikeny a neškodně se odrážejí, vytáhnu si cigaretu a připálím si.

"No vidím, že Tě to baví..." rozmluvím se v pauze mezi jeho tréninkem "Ale soupeř Ti takto nepostojí a určitě bude používat vlastní zbraně a techniky" dopovím, vydechnu kouř.

"Házej více, ale budu to odrážet jednou rukou" dodám, s cigaretou v hubě čekám na jeho shurikeny.

Podíval jsem se na Jihoriho a poslouchal ho.
"Chápu, že tě žene dopředu. Je pro tebe jen dobré stávat se silnějším. Ale jednu věc si musíš uvědomit. Myslíš si, že mu věříš.. Ale v jakékoliv možné chvíli, když mu kážeš jakoukoliv slabinu, využije jí a v mžiku tě rozdrtí jen aby mohl jít ven. Jsou nevyzpytatelní a lstvý.." Zamračil jsem se, musel si to uvědomit, s bijuu se nedá kamarádit jen tak. Potom ke mě přišel Zoro, otočil jsem se na něj a pousmál se.
"Vidím, že jste zpátky, doufám, že byla mise úspěšná?" Zeptal jsem se ho přísně a porozhlédl se, zavrtěl jsem hlavou na znak toho, že Velitele ANBU jsem tu doopravdy nezahlédl.

Dal jsem ruce v bok a trochu hlubším hlasem odpověděl " Tak tady přeci jen není. Zase se někde ztratil " Povzdechnul jsem si a po krátké pauze jsem pokračoval. " Mise byla úspěšná. Dva nukenini třídy S a čtyři nižší byli doslova zničeni a zásoby jsme odnesly do hlavní budovy. Sjednali jsme taky další dodávky přímo nám přes moře po lodi. Takže nějakou dobu nebudeme mít starosti o zásoby. " Rozhlédnul jsem se kolem a sledoval jak trénují ostatní a nemohl jsem neslyšet raikageho. " To jako mluvíte o bijuu? Tenhle malej kluk je jinchuuriki? " Ukázal jsem prstem na něm. (Takový moment kdy to vypadá jako by jste se někomu posmívali)

Přikývnu a připravím se k hodu.Je to trochu těžší mířit na dvě místa,tak to první zkusim namířit jen na celého senseie abych se vůbec trefil.Dám si shurikeny do jedné ruky,pořádně švihnu a hodim shurikeny proti senseiovi.Jeden ho strefí ale druhý proletí kolem něj.Sebreru shurikeny a zkusim to znova.Chvíli se soustředím a vystřelim.Jeden se opět strefí a druhý trochu škrtne o rameno.Třetí pokus.Tentokrát zkusím každý shuriken hodit z jedné ruky.Vystřelím a tentokrát se netrefí ani jeden. Zklamaně sklopim hlavu,ale nevzdám to a dojdu pro shurikeny.Chvíli stojím proti Kyoshimu se sklopenou hlavou,tajemně se usměju a pak nečekaně vyhodim jeden shuriken.Hned na to hodim i druhý.Jak to tak vypadá,měli by ho oba zasáhnout.

S cigaretou v ústech sleduji počínání Yamamota, hodil jeden, dva shurikeny, které by mě jistě zasáhly, ale mám svoji kůži tak to moc neřeším.

Rozmáchnu se a levou paži použiji jako štít proti shurikenům, které se se od ní neškodně odrazí. "To by šlo, teď zkusíme jak budeš trefovat pohyblivý cíl" zazubím se a začnu běhat v kruzích kolem Yamamota.
"Seber si fidlátka a jedem" křiknu při běhu.

Bleskově seberu shurikeny a pozorně sleduju Kyoshiho.Chvíli ho pořád sleduju a soustředím se na jeho pohyby.Pokusím se odhadnout Kyoshiho rychlost.Když myslím,že jsem to odhadl,vystřlím jeden shuriken asi tak 2 metry před Kyoshiho a druhý shuriken asi tak metr.

Běhám kolem Yamamota, když se konečně odhodlá zaútočit dva shurikeny... aspoň nezapomněl, že se na pohybující cíl nehází přímo, tedy pokud neběží čelem k nám.

V běhu se se odrazím a jako když skáču do vody se rozplácnu na zemí, setrvačností ještě kousek popojedu jako sáně na sněhu a shurikeny proletí nade mnou, zvednu se a běžím dál "Na pohybující cíl, je lepší použít něco plošného, dva shurikeny jsou k prdu, nějaký nápad?" hulákám během poklusu.

Dívám se jak se Kyoshi vyhnul mým shurikenům a pak se mě zeptal.Chvíli jsem přemýšlel co bych mohl použít a pak mě něco napadlo.Vyndal jsem si svůj provaz,který sem měl u sebe pro případ že bychom někdy někam lezli.Udělal jsem malý uzel,tak aby u konce bylo očko dost dlouhé aby se tak vešli obě nohy a začal s ním točit jako s lasem.Šibalsky jsem se podíval na Kyoshiho a řekl: ,,Co tohle?"

Podrbu se na hlavě a ukončím jutsu, takže postupně dostává má kůže normální barvu "Nápad pěkný, ale nevím kdo se do toho chytí, maximálně vůl co si nedává pozor" zašklebím se.

"Ale klidně to můžeš zkusit" dodám a začnu běhat různě cik-cak, měním směry nepředvídatelně, sem am vyskočím... prostě klamu jak jen se dá.

Když řekne sensei svůj názor,přestanu točit s lasem a ušklíbnu se.Když ale řekne ať to zkusím,pousměju se a zase začnu točit s lanem.Sensei se teď ale hýbe totálně nepředvýdatelně,takže mi dělá potíže zamýřit.Pomalu se uklidním a pozoruji jestli ty jeho ,,cik-cak" pohyby nemají nějaký ,,rytmus".Bohužel nic takovýho to nemá takže asu budu muset sázet na náhodu.Když hodím laso poprvé,trefím se asi metr za Kyoshim.Pomalu omotávám lano kolem ruky abych ho přitáhl a začnu s ním opět točit.Na chvíli zavřu oči a soustředím se na zvuk jeho běhu a na to,co my říká smysl. Když citím,že vím kde Kyoshi bude,bleskově otevřu oči a na ono místo švihnu lanem,někam do výšky nohou,aby mu je lano svázalo.

Lano či laso létá sem a tam a já odhazuji vajgl v dál. Pokusy jsou hezké, akorát nechápu proč lano, či onu smyčku hází tak nízko a maximálně by trefil část těla, ale těžko omotal... Laso se musí dostat kolem těla a pak, až se utáhne smyčka, přímým hodem docílíme maximálně, že soupeř lano chytne a škubne vám s ním... a vy si rozbijete kokos.

Ladně jako baletka na jevišti se vyhnu hozenému lasu a po přistání si zapálím další cigáro nevalné vůně i chuti.
"Hážeš to nízko... nebo vysoko" zahučím a ještě pokračuji "Buď to hod pod nohy a použij to jako oko... a chytni mi nohu... nebo nade mě a zkus mi smyčku dostat na trup..." dokončím proslov s výdechem namodralého dýmu.

/Nějak jsem nepobral Tvůj způsob polapení, pokud máš laso, tak mi těžko chytneš nohu když mi to do ní jen narazí, normal lano mi bez jutsu asi těžko omotá nohu.. takže xD nevím /

Podíval jsem se na Zoru a pokýval hlavou.
"Výborně, misi jste koukám zvládli bez větších zranění, skvěle odvedený výkon, ty zásoby jsme nutně potřebovali. Navíc brzy pro vás budu mít další úkol a nejen pro vás.." Hlavou jsem trhl směrem k senninovi, který mi o tom říkal, bude čas jednat a to brzy.
"Teď ale nabírejte síly.." Otočil jsem se na Jihoriho a neušla mi Zorova poznámka.
"Ano, je to jinchuuriky a Zoro, ty bys mu měl jít jako zkušenější za příklad, ne na něho prstem ukazovat" Choval jsem se ke všem stejně a teď nebyl na tyhle handrkovance čas.