Les Smrti - centrum

Zde je les ještě hustší než v okrajové části. Naleznete tu spoustu jedovaté havěti ať už rostlinného, či živočišného původu.

Snažil jsem se vycítit sebeslabší závan cizí chakry, respektive té jedné jediné, na kterou jsem měl spadeno. Občas jsem zaslechl podezřelý zvuk a radši si ani nepřál vědět, jakému hnusnému zvířeti ten daný skřek náleží.

Šla jsem za ním a hůl už držela v ruce. Někdy jsem s ní zatočila a vyslala menší vítr, který také prohledával okolí. Však za chvíli tě najdeme... Říkala jsem si pro sebe a byla celá natěšená.

Podařilo se mi určit směr, kterým bychom se měli vydat.
"Teda... Upřímně řečeno, více než tvůj příbuzný mě zajímá ta jeho parťačka. Všiml jsem si, že má něco fakt speciálního." ušklíbl jsem se.
"A když půjdeme podél řeky, měli bychom na ně co chvíli narazit."

Ušklíbla jsem se."Taky jsem si toho všimla...o tu se klidně můžeš postarat ty, ale jde o to, jestli je vážně Surashi, tak je pro mě na prvním místě...ty hole se jen, tak nenajdou nalézt na zemi...jsou unikátní a pokud je moje domněnka správná...mohla bych si docela dost užít a získat i druhou zbraň..." Znovu jsem se jen pousmála..."Doufám, že je brzo najdeme..."

Uchechtl jsem se.
"Předpokládám, že pokud tomu prckovi budeš chtít něco udělat, tak ona nebude jen tak stát a přihlížet. Ale zabavit ji by neměl být pro mě vůbec žádný problém." jediné co je na ní totiž problémové je její zbraň.
"Ale buď opatrná. Nerad bych hned první den někoho operoval."

Taky jsem se uchechtla."Jasně...žádný problém...jen si sním trochu pohraji a bude to...je to docela fešák..škoda, že jsme asi možná rodina...mohla být ještě větší sranda, ale co už...najdou se tu jiní..." Znovu na mé tváři vyběhl ten ďábelský úsměv.

V duchu jsem si pomyslel něco na způsob "no nazdar", ale nahlas jsem neřekl radši nic.
"Už jsme skoro u nich. Zbývá nám posledních 200 metrů. Buď připravená." pravil jsem a zamířil k místu, kde jsem cítil chakru klanu Surashi.

Přesun - https://nsgoon.forumczech.com/t1464-les-smrti-eka#100083

Jen jsem se připravila a zamířila za ním...

Přišel jsem na toto místo a rozhlédl jsem se.Nevypadalo to tady o moc jinak než na okraji , až na to , že tady nepronikl žádný paprsek , zatímco na okraji se jeden nebo 2 objevily.Kolem nebylo nic zajímavého , až na několik keříků , s nějakým ovocem.Přišel jsem k nim blíž a prohlédl si je.* Nevypadají nějak nebezpečně...ale nevypadají ani nějak normálně... * pomyslel jsem si a jednu jsem vzal do ruky.Položil jsem jí na zem a propíchl jí senbonem.Čekal jsem , jaká tekutina (barva,hustota apod. ) z toho vyteče.

Doběhli jsme až sem, když Samehada najednou něco ucítila. Zarazila jsem Fujina rukou.
Dávej si pozor, kousek od nás je cizí čakra! řekla jsem polohlasem.
Ještě chvíli jsem se rozhlížela. Pak jsem ukázala rukou jedním směrem.
Asi tak tři čtyři stromy od nás tímhle směrem, ale nikoho jiného tu necítím.

Tu se ze země vynořil krteček v kalhotkách...rozhlédl se ale pak zase zalezl...

Běželi jsme dál. Podle hustoty stromů a řeky jsem určil, že musíme být někde v centru. Najednou mě však Roka zastavila."Cizí čakra?" Jen jsem se začal rozhlížet. Roko, ale zatím už určila i jeho polohu."Výborně Roko. Omrkneme to..." Navrhl jsem jí.

Naklonila jsem hlavu na stranu.
Myslíš, že je to dobrý nápad? Konec konců, nemuseli by jsme si toho člověka všímat, dokud si on nezačne všímat nás.
Přemýšlela jsem nad tím.

Naklonila jsem hlavu na stranu.
Myslíš, že je to dobrý nápad? Konec konců, nemuseli by jsme si toho člověka všímat, dokud si on nezačne všímat nás.
Přemýšlela jsem nad tím.

Když jsem čekal na mého společníka něco jsem slyšel.Nedokázal jsem identifikovat co to je , ale určitě to není žádné přerostlé zvířátko.Nebo možná je to přerostlé zvířátko , ale umí mluvit.Zaměřil jsem se na ten směr odkud to šlo.* Hmmm...pokud to bude tým..můžou mít svitek , ale oni jsou 2 a já jeden...neměl bych asi moc velkou šanci , jedině že by byli oba dva uživateli Suitonu.Raději to nebudu riskovat * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.

Jen jsem přikývl."Myslím, že to bude přeci jen lepší. Pokud nás nechá na pokoji, tak to bude v pohodě..." Podíval jsem se tím směrem."Měli bychom hledat dál...chtěl bych se tam dostat, co nejdřív..."

Povzdechla jsem si a podrbala se na hlavě.
No, to já taky, bohužel to není tak lehké, je to tu čím dál hustší. Měli by jsme se pokusit nějak zorientovat.
Vytáhla jsem mapu a po chvíli jsem si povzdechla.
Ta mapa je na dvě věci. Nejsou tu žádné cesty, podle kterých by se dalo zorientovat. Jenom řeka a podle té toho moc nenajdeš.

Zapřemýšlel jsem."Tak to je problém...musíme ale najít nějaký způsob..." Bylo to docela složitý a vážně tu bylo jen málo možností, jak to najít. Pak mě něco napadlo."Pokud vím...začínali jsme po proudu řeky. Což znamená, že pokud jsme to už nepřešli tak by jsme měli pokračovat takhle dál. A kdyby to bylo špatně a mi se blížili už ke kraji, tak se obrátíme a zkusíme opačný směr...nic jiného mě nenapadá..." Řekl jsem potichu, aby to slyšela jen Roka.

Teď už mi to nedalo a já musel.* Nemůžu tam jen tak stát když tam někdo je a možná mají svitek.No.Jsem sice sám , ale co.Možná svitek nemají , ale mohou hledat pomoc...a kdybychom na to byli 4 tak by byla větší šance svitek najít. * pomyslel jsem si a vydal jsem se směrem odkud šly hlasy.Šel jsem jak nejtišeji jsem mohl a za stromy jsem se schoval a prohlédl si ty dva.* Proč se mi zdá...že jsem tu holku už někdy viděl? * pomyslel jsem si a naschvál jsem zašustěl větví co byla nejblíže.

Poslouchala jsem Fujina a najednou něco ucítila. Trhla jsem hlavou. Ta čakra se přibližovala. Koukla jsem se směrem, odkud jsem jí cítila.
Vylez, nebo zmiz, řekla jsem to těsně předtím, než zašustil větví.

* C..co to má na zádech? * pomyslel jsem si když jsem uviděl Samehadu.* Raději mizím..tohle by mohlo být zlé... * trochu jsem se ušklíbl.Strom znovu zašustěl , ale já už tady nebyl.Směroval jsem k řece.Doufal jsem že tam bude bezpečí.

Přesun : Les Smrti - Řeka

Jen jsem se ohlédl tím směrem, ale to už asi zmizel. Podíval jsem se znovu na Roku."Vyzkoušíme to teda nebo ne?" Zeptal jsem se ji znovu potichu.

Čakra tentokrát zmizela a já jsem se trochu uvolnila.
Jasně, tak jdeme, pousmála jsem se a zase jsem vyrazila.

Vyrazil jsem za ní a jen sledoval ubíhající proud."Co myslíš...najdeme to dneska ještě? Připadá mi to dost nepravděpodobné a měli bychom si ulovit něco na večer..." Řekl jsem za běhu. Chtěl jsem to už mít za sebou, ale musel jsem to ještě vydržet.