Pohoří smrti

First topic message reminder :

Název není zrovna příjemným místem, které by lákalo, aby jste se sem vydali. Už jen název odrazuje, což je první výhoda, ale málokdo se sem odváží kvůli strmým skalám, širokým průsmykům a rozlehlým prostranstvím mezi skalami. Pohoří smrti poskytuje, ale skvělý úkryt a poklidné nerušené trénování nových schopností nebo soubojů. Chcete trénovat genina? Jděte jedině sem. Poblíž pohoří se nachází řeka, která slouží jako zásoba pitné vody, ale také se zde dá trénovat manipulace s chakrou.

Podíval jsem se na Raikageho a měl jsem ruce křížem. " Já jen říkám fakt, pokud ale ukáže, že je toho hoden a nepoddá se mu tak ho budu moct přijmout, ale pro teď jsem tu jako senpai, takže bych měl jít příkladem. " Přijdu blíž k Jihorimu a povím mu " Zdravím, opět se setkáváme. Mohu znát jméno toho kdo v tobě dřímá. V mém nitru za vratama číhá osmička. Můžeš ho znát i jako Hachibiho. Pokud budeš chtít nějakou radu neváhej se zeptat. "

/To mi nějak moc nedošlo XD,myslel jsem to jako že mu to tu nohu nějak omotá ale uznávám,moc smysl to nedává XD/
Podrbu se za hlavou a u toho se trošku zasměju.Pak ale zase zpřísním a opět se začnu soustředit na to,abych Kyoshiho svázal.Začnu prudce opět točit s lanem.Kyoshi začne zase pobíhat jako divý a já se pokouším vypočítat kde kdy bude.Marně,tak to udělám jako předtim:Zavřu oči a soustředím se na zvuk jeho pohybů.Když už nějak tuším kde by mohl být,švihnu lanem,ale moc vysoko takže to letí trochu dál a smyčka se omotá kolem jednoho trochu ostřejšího kamene.Běžím provaz vyprostit a přiběhnu zpátky.Tentokrát zkusím s lanem netočit a rovnou hodit na trup.Čekám na vhodnou chvíli až se mi začne zdát že bych mohl Kyoshiho chytit a hodím smyčku asi metr před něj.

Pobíhat a kouřit, to se pravda hodně blbě kombinuje, když Yamamotovy pokusy stále ne a ne vyjít tak se zastavím, řádně se vydýchám.

"Na tohle se asi vyprdnem" řeknu při pohledu na maldíka který namotává lano k sobě.
"Když umíš chodit po stěně... zkusíme vodu, to je vyšší úroveň... ale princip stejný" nastíním další krok v mini-tréninku a vydám se k potoku kde trénovali i jiní.

Aspoň si namočím smradlavé nohy utrousím poznámku ve své mysli.

Namotám provaz a nandám si ho na rameno,tak aby jeden konec byl na levém rameně a druhý na pravym boku a vydám se za senseiem.Cestou přemýšlím nad svým výkonem.Dorazíme k vodě. Dívám se na vodní hladinu.Nesmířím se se svým minulý výkonem ohledně strefování hýbajícího cíle a řeknu: ,,Až tohle dokončím, mohli bychom potom ještě trénovat to strefování na běhající cíl? Nesmířím se s tím že to nedokážu." Řeknu to nahlas aby to Kyoshi pořádně slyšel.Pak soustředím chakru do nohou,což my nedělá problémy díky předchozímu tréninku na zdi a vyběhnu.Běžím asi tak do půlky a pak se omylem kouknu do vody.Uchvátí mě trochu strach a přestanu soustředit chakru do nohou.Spadnu do vody.Po chvílce vyplavu na hladinu a pak plavu kraulem opět na břeh.Vylezu a chvíli si sednu na zem a vydechuju.Chvíli přemýšlím nad svým výkonem a pořádně zaťnu pěsti.,,Teď už nemůžu zklamat." řeknu si v hlavě a vstanu ze země,,Jestli chci být správný Shinobi,tak mě nemůže zastavit nějaká voda nebo běhací cíl." opakuju si v hlavě,soustředím chakru do nohou a vyběhnu na vodu.Celou cestu nemyslim na nic jiného než na to,abych to zvládl.Než se naděju,tak jsem na druhém břehu.Chvíli jenom zírám do neznáma a pak se usměju a vyskočim radostí.Při dopadu mi to ale nějak podjede a já zase spadnu do vody.Vystrčím hlavu na hladinu a podívám se na Kyoshiho.

Kývnu a vyplavu zpátky na břeh.Sundám ze sebe mokré tričko a vyždímu ho.Ještě si sundám boty a vyleju z nich vodu.Otřepu si hlavu abych si trochu usušil vlasy.Po chvilce si vezmu trochu usušenější triko a pomocí chakry přeběhnu  bez problémů na břeh ke Kyoshimu.Poté ještě dvakrát poběžím sem a tam,jednou trošku škobrtnu ale dokážu to vyvážit a běžím dál. ,,Tak co?" zeptám se a sednu si na zem.

Po jeho otázce se poškrábu na hlavě "Hmmm techniky Tě moc učit nemůžu" zamumlám si.
"Základy umíš, všechny kraviny nemá cenu cvičit, to můžeš i sám" mručím nadále.


"Takže sehnat svitek a něco Tě naučit, nebo dál trénovat kondici, což je nuda" shrnu to co mě momentálně napadlo a na co jsem si vzpomenul.

Podrbu se na hlavě a chvíli přemýšlím ,,Radši bych se už něco učil.Se základními technikami se moc bojovat nedá." řeknu a cvične bouchnu do vzduchu pěstí.

Pomalu se čplhá nahoru. *Bože to je kopců, jeden větší než druhý. Už bych mohl být nahoře* tyto věty se mu opakují v hlavě. Když konečně dojde nahoru sedne si a sleduje kraj.

Když si prohlíží krajinu, uvidí kousek níž nějakou vodní hladinu. *hmm mohl bych si trošku opláchnout obličej* pomyslí si a pomalu vstane, protáhne se a vyráží dolů. Když sejde k jezeru (bo co to je) sedne si na břeh a opláchne si obličej.

Jihori

Díval jsem se nevěřícně na kageho. Můj Nibi se mnou ani nemluví, natož aby mě chtěl zradit. Nevěřil jsem mu ani slovo, ale co se ode mě taky dalo čekat, že... Pak přišel ten, co mě našel na hřbitově. Nibi no jinchuuriki. řekl jsem stroze a dál si ho nevšímal. Sensei mě učil, že každý démon je jiný, takže jsem došel k názoru, že mi tenhle rozhodně nepomůže, ani kdyby sám chtěl.

když si umyje obličej vstane. *ách zase ta cesta domů* podívá se znechuceně na cestu která se klikatí dolů, poupraví si kusanagi a vydává se dolů

Přesun

Podívám se na Raikageho jak kolem něj stojí ještě další dva lidi. Trochu začínám mít trému.Z myšlenek co mám říct mě vyvede podivný člověk který si v jezeře na kterém jsem trénoval myje obličej.Pak si ale vzpomenu na to,co mám dělat a pomalu jsem se vydal za Raikagem.,,Raikage-sama,mohl bych vás o něco požádat?" zeptám se když dojdu k Raikagemu.

Vypadá to že teď má Raikage důležitější věci na práci.Bylo mi divné že si mě ani nevšiml ale moc jsem to neřešil.Vydal jsem se zpátky ke Kyoshimu s nepořízenou.,,Raikage-sama má moc práce.Myslím že bych ho měl požádat později." řekl jsem Kyoshimu když jsem došel k jezírku.Tam jsem si sedl a vzal do ruky hrst kamenů a házel do vody ,,žabky".U toho jsem přemýšlel,jak to Raikage s timi jinchuurikim myslel.Radši sem na to přestal myslet, protože mi do toho nic není.

Líně se obrátím když se Yamamoto vrátí "Hmmm, za chvilku je zmákne a času bude mít hafo" zahučím na zřejmě skleslého mladíka.


"Trénuj chůzi po vodě, či po stěně, zkus házet ten svůj provaz se smyčkou na nějaké objekty" radím jak zahnat nudu, která asi nastala.

Položil jsem svou ruku na jednu z katan a přitom co jsem se díval na Raikageho mluvil k Jihorimu. " Takže zdá se, že budeme muset spolupracovat. Jinak bychom se pletli pod nohama navzájem, což by znamenalo naši jistou smrt. " Přestal jsem mluvit a vytáhnul všechny tři katany a bylo vidět, že mezi nimi už je i ta nová. Nevím zdali to pozná Raikage, ale Jihori mně nikdy neviděl tasit. Přistoupil jsem k Jihorimu blíž a tentokrát mluvil tak aby mně slyšel jen on. " Poslouchej. Mezitím co já budu dělat návnadu tak ty zkus zaútočit ze zálohy dobře? " Jakmile jsem domluvil tak jsem ještě nešel rovnou na Raikageho. Čekal jsem na Jihoriho potvrzení.

Zvedl jsem se a ještě jednou se otočil na Raikageho.Pak jsem párkárt běhal sem a tam po vodě.Pak se rozhodnu trénovat hod provazemVezmu si provaz opět k ruce a podívám se po nějakém dobrém kameni.Začnu opět s provazem točit.Chvíli mířím a pak hodím.Bohužel moc málo.Přitáhnu provaz k sobě a začnu s ním točit.Pořádně se soustředím jen na kámen a hodím.Konečně se strefím.Pak to zkusim ještě třikrát.Na druhý pokus se to opět nepovede ale pak už to jde jako po másle.Rozhodnu to zkusit na jiným cíli.Nedaleko uvidim kmen stromu.Zvolím si jeho a začnu zase házet.Na prvním pokusu to hodím vedle,na druhým moc do dálky.Na třetí se to povede a pak už to jde líp.Po pár hodech namotám provaz zpátky a teď zkusím strefovat cíle pomoci shurikenů.Pomocí kunaie do stromů vyříznu kříž jako můj cíl.Odstoupím asi tak 4 metry od stromu a vezmu si jeden shuriken.Hodím ho a strefím se trochu víc doleva.Začnu se víc soustředit jen a jen na ten střed kříže a hodím.Bohužel teď mávnu moc málo rukou a zase se netrefim.Zkusim to naposledy a soustředím se jako když sem se snažil vylézt na tu stěnu.Hodím a konečně se zase strefím.Dojdu pro shuriken a házím ho do středu dokud mne to nepřestane bavit.Pak si chvíli sednu po strom a rozhodnu se na chvíli zdřímnou než Raikage dotrénuje.Koutkem oka se ještě naposledy na něj podívám a pak zavřu obě oči.

Jihori

Nevěřil jsem svým uším. Jestli nás chce Raikage mlátit, ať tomu neříká trénink. Pak ke mně ale přišel Zoro a snažil se mi říct svůj plán. Kývl jsem, protože jsem nerad odporoval. Jo, běž se blýsknout... Následovala další myšlenka. Poodstoupil jsem a sevřel ten kus železa, který jsem měl místo zbraně. Začal jsem přemýšlet, co by pro mě bylo nejlepší jako útok. Nechával jsem to ale zatím na situaci.

Převalím se na druhá bok, abych mohl sledovat souboj Raikageho s dvěma mladíky Hmm, to jsou dva jinchu.. asi jo, no aspoň ta nuda nebude tak nudná poznamenám v hlavě.


Spokojeně rozvalen, čekám co Ti dva vymyslí, ale jasné je, že Raikage by je porazil v mžiku, nu necháme se překvapit, Snad budou kreativní zazní přání v mysli.

Oba dva jsem se zkříženýma rukama na hrudi pozoroval. Vážným a zkoumavým pohledem, spolupráce je prvním krokem k tomu být skvělým Shinobim. Jednotlivec v tomhle světě nepřežije, to jsem chtěl oba dva naučit.
Vyčkával jsem jen na jejich útok, pokud ale nazútočí, budu to muset udělat sám a milé to nebude. Nevadila mi přítomnost Sennina, ba mě ujišťovala v tom, že naděje tu stále je a jako poslední umírá!

" Tak já tedy jdu. " Vyrazil jsem sprintem k nepříteli s vytáhnutýma katanama. Šel jsem z boku aby měl Jihori na Raikageho výhled a abych mu také nepřekážel v útoku. Věděl jsem však že proti raikagemu to musím brát vážně takže jsem při švihu se nedržel vůbec zpět. Prováděl jsem sérii švihů proti Raikagemu a snažil se ho trefit.

Zdá se mi pěkný sen o tom že sem se stal dalším Raikagem a všichni ve vesnici mě znali a vážili si mě.Zapsal jsem se do dějin jako nejlepší Raikage všech dob a byl sem znám po celém světě.Můj sen však přerušilo jablko které na mě spadlo ze stromu pod kterým sem spal.Chtěl sem to jablko zahodit ale rozmyslel jsem si to a kousl do něj.Žvýkal sem a koukal co se zatím stalo.U Raikageho už se začalo zápasit a Kyoshi se na ten zápas díval. Rozhodl jsem se že nebudu lelkovat a půjdu trénovat taijutsu.Zahodil jsem ohryzek jablka a vstal.Protáhl jsem se a u toho pořádně zívl.Pak jsem si chvíli mnul oči a otočil se na strom pod kterým sem spal.Rozhodl jsem trénovat svoje pěsti a začal bušit do stromu.Když sem do něj 100krát praštil,pak sem trénoval svoje kopy.Po 100 kopech byl kmen celkem otlučený,tak jsem ho už radši nechal a sedl si na zem. Myslím že by mi prospělo,dívat se jak zápasí Raikage,alespoň bych se něco naučil.Tak jsem začal pozorovat ten jejich zápas.