Pohoří smrti

Název není zrovna příjemným místem, které by lákalo, aby jste se sem vydali. Už jen název odrazuje, což je první výhoda, ale málokdo se sem odváží kvůli strmým skalám, širokým průsmykům a rozlehlým prostranstvím mezi skalami. Pohoří smrti poskytuje, ale skvělý úkryt a poklidné nerušené trénování nových schopností nebo soubojů. Chcete trénovat genina? Jděte jedině sem. Poblíž pohoří se nachází řeka, která slouží jako zásoba pitné vody, ale také se zde dá trénovat manipulace s chakrou.

Konečně jsme dorazili do Pohoří smrti. Celou cestu jsem dával pozor a nepřítele se nám podařilo setřást během pár zatáček do údolí, evidentně se jim ostré hřebeny skal příčily, tak se stáhli rabovat někam jinak, tady stejně nic nenajdou.
Dorazili jsme sem, docela v hojném počtu. Bylo to dokonale kryté místo ideální na trénink.

Došli jsme až do Pohoří smrti.Sedl jsem si na kámen a rozhlédl jsem se kolem.Nebylo zrovna nejhezčí ale na trénink bohatě stačilo.Pohlédl jsem na ostatní a čekal co se bude dít dál.

Jihori

Celou dobu jsem nemluvil a snažil se jít jako poslední, v čemž mi bránil ten ANBu. Když jsme vylezli na vrchol, rozhlédl jsem se, našel nejbližší stěnu a stoupl si zády k ní. Jedině tak mě nemůže nikdo překvapit.

Taku

Dojdu s ostatními na místo a pozorně si ho prohlédnu. Pak usednu stranou skupinky a pomodlím se k Bohu Jashinovi.

Porozhlížel jsem a kontroloval, jestli došli všichni. Zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla jim říct, jak náš trénink bude probíhat, jsem zacítil obrovský nával moci. Automaticky jsem se postavil vpřed, odhodlaný bránit všechny ostatní, jak by správný Kage měl a potom jsem zahlédl osobu. Bílý plášť, v očích Rinnegan. Vypadal přesně tak, jak se o něm vyprávělo. Já byl realista, nevěřil jsem babským povídačkám, dokud jsem něco neviděl na vlastní oči.
"Ale to.. není možné.." Přivřel jsem oči a měřil si neznámého pohledem, v těhle časech se nedalo věřit ničemu, ale ta síla.
"Jste to vážně vy?" Z mých slov už se dala vyčíst úcta a jestli i někdo jako já chová k někomu úctu, dalo se to považovt za nejvyšší oddanost, když už i já, hrdý, nezdolný Raikage, před někým sklonil hlavu.

Taku

Dokončím modlitbu a otevřu oči. Stále sedím na zemi a měřím si toho muže pohledem. Pak skloním hlavu na znamení úcty a raději mlčím. V takové společnosti mi nepřísluší mluvit.

Pohlédnu na neznámou postavu.Nikdy sem ji neviděl a ani nevím kdo to je ale podle Raikageho reakce to bude někdo důležitý.V duchu jsem rád že nás bude trénovat další vyspělá postava.Postavím se a mírně se před postavou pokloním jako znak pozdravu.

Kde se vzala tu se vzala díra v zemi a z ní vystrčím hlavu já, chvíli koukám skrze sluneční brýle jestli jsem se prokopal správně.

Měl jsem se prokopat k řece... řeka je ještě drahný kus dál... čert, aby to pos... zanadávám si v duchu nad svými navigačními schopnostmi, když si všimnu nedaleko stojící skupinky vedenou Raikagem která stojí před nějakou osobou, kterou pořádně nevidím.
Vylezu z díry a uvelebím se kousek od ní, v kapse nahmatám mnou balenou cigaretu, kterou vložím mezi rty a zapálím si pozorujíc co se bude dít.
Dal bych si panáka Pomyslím si při vydechování kouře z úst.

/Krtkoval jsem pomocí Doton: Moguragakure no Jutsu/

Kousek opodál uvidím další postavu.Nevím zda-li to je přítel či nepřitel.Pro jistotu si z kapsy vyndám kunai a postavím se do obranné pozice.,,Kdo jsi?" zeptám se.

V klidu pokuřuji cigaretu s aromatem sena, je krize tak i nekvalitní tabák je drahý jak za jiných časů výběrový...

Najednou jsem osloven nějakým genínem, který na mě bojovně vytáhne kunai, přes obličej přeletí úšklebek.
"Jounin z Kumogakure a schovej ten kus železa, ať si neublížíš" prohlásím, abych dodal sílu svým slovům ukážu ochranou čelenku se znakem Kumogakure, kterou používám jako sponu opasku, aby mi nespadly kalhoty... bída, je bída...
Naštěstí je mladík korigován nějakým starším členem této skupinky... tak si zas potáhnu z cigarety a čučím dál.

Jakmile to ten chlapík dořekl,rupli mi nervy a měl sem chuť po něm hodit ten kuani.Ale přece jenom je starší a vyspělejší než já a ovládl jsem se.Kunai sem dal zpátky do kapsi a sedl si opět na kámen.Spatřil jsem nedaleko od něj nějakou díru.Nejspíš jí vykopal on a díky ní se dostal sem.,,Co tady asi chce."pomyslel sem si.Chlápka jsem pak nadále ignoroval a čekal na příkaz Raikgeho,co se bude dít dál.

Faito

Když ze země vykočil jounin, zareagoval jsem vcelku umě. Docela profesionálním skokem jsem přeskočil větší kámen a schoval se za něj. V jedné ruce svou pseudozbraň a očima jsem přehlížel situaci. Vůbec se mi nelíbilo, že se tu zničehonic objevují další a další lidé.

Společně se senninem jsme se vydali o kus dál do hor. Vnímal jsem každičkého jeho slova, ne snad tím, že bych se upřeně soustředil, ale jeho charisma a osobnost doslova mě nutila hltat jeho slova! Taková autorativní osobnost.. Zmíňka o skupince osob mě na jednu stranu potěšilo, ale na druhou vyvolala spoustu obav. Ale jako kdyby tenhle muž, přinesl i do mého srdce větší naděj než kdy dřív.
"Souhlasím s vámi. Pokud je tu někdo, kdo potřebuje pomoc, pomůžeme jim. Pár schopných Shinobi mám na misi kvůli zásobám, protože Kumo na tom není v tomto ohledu nejlépe. Jako další mám naplánován trénink Geninů, pokud chcete, sledujte.." Společně s ním jsem se vydal zpátky, uctivě na něj kývl a odebral se za svými lidmi. Kývnutím pozdravil Kyioshiho a podíval se po všech přítomných.
"Takže, začneem s tréninkem, jelikož nás je víc, já osobně si vezmu na starost Jihoriho. Co sr týče vás dvou rád bych, abyste zjistili podstatu Geninů a jejich zaměření, pokud nějaké objevili.." V těhle časech se každý musel zapojit.

Taku

S přivřenýma očima pozoruji svého nového učitele. Taku Hosogawa, těší mě pane... odpovím mu polohlasně a zůstávám sedět. Věříte? otážu se ho s vážným výrazem.

Jakmile si ten ANBU a Raikge vybrali koho budou trénovat,došlo mi že tím pádem budu muset být s tím jouninem.,,Počkat,to znamená že mám trénovat s tímhle chlápkem?" řekl sem a ukázal na toho jounina.Pak jsem zklamaně sklopil hlavu a otočil se na něj.

Taku

Moudrá odpověď ukazuje moudrého muže. Poklonou hlavy mu prokážu úctu. Myslím že si budeme rozumět pane. Dál nehnutě sedím a čekám na pokyny.