Les Smrti - věž

Věž nacházející se 10 km od kraje Lesa smrti. Uvnitř je několik chuuninů a jouninů, kteří zapisují, které týmy úspěšně prošly druhou zkouškou. Věž je poměrně bezpečná oblast, kde genini dokončují svůj úkol. To znamená odevzdání svitku a následný odchod z lesa. Možnost odevzdat svitek tu bude až do pátku.

O víkendu se připravte na poslední část zkoušek a sice souboje, které budou probíhat v Suně.

Dorazili jsme do věže.

Doletěli jsme k věži...

Vypadalo to, že jsme dorazili jako první. Nemohla jsem tomu uvěřit. Opatrně jsem položila Fujina na zem a došla jsem k jednomu shinobi.
Ehm, dobrý den, můžu se zeptat, co mám teď dělat?

Asi za 2 minuty jsme stáli před obrovskou a mohutnou věží." No...tak tohle je asi náš cíl že? " pravil jsem ironicky a seskočil jsem z Akia." Počkej tady....a dávej si pozor..i když myslím...že na tebe si nikdo dovolovat nebude " řekl jsem a zasmál jsem se.Akio si lehl před věži a vypadal jako nevinné štěňátko.Zkontroloval jsem kapsu.Naštěstí tam svitek byl.Na Buraka jsem kývl aby šel za mnou.Přišel jsem ke dveřím a otevřel jsem je , ale pak jsem zase vylezl ven a našel nějakého Ninju (ne Genina , ale Chunina nebo Jounina).
" Eh...prosím vás..co máme dělat s tímhle? " zeptám se a ukážu mu svitek.

Zoskočil som zo summona tesne pred vežou. Vstúpil som hneď dnu ťahajúc za sebou Souta. "Hmm, prišli sme práve v čas."

Došli jsme za Roko a Fujim... Jak jsi na tom Fu??? byla moje první ustaraná otázka...
A co ty Roko, jsi taky v pořádku??? řekl jsem opět ustaraně...
potom jsem se otočil na dalšího blízko stojícího Jounina... Tak jsem tady... Tým Tascher hlásí splnění mise... vytáhl jsem z kapsy svitek a předal mu ho...

Aiko Naihi

Rýchlym krokom kráčala k veži a pohľadom si prezerala okolitých shinobi no s pokojným pohľadom pretože vedela, že sú tu istotne s rovnakým úmyslom. A preto taktiež vstúpila do veže a zamierila k nejakému staršiemu jouninovi.,, Prišli sme odovzdať zvitok." prehovorila rovnako ako ostatní pred ňou.

Přiřítila jsem se přímo ke vchodu do věže. Bylo to už pár lidí. Nechápavě jsem mávala svitkem kolem sebe a nevěděla, co s ním dělat. Prosím, co máme dělat s těmi svitky? Zeptala jsem se tak trochu všech a čekala, jestli mi někdo odpoví.

Pomalým, trocha vystrašeným krokom som následoval Aiko, vlastne som za ňou chodil stále, páč jej obrana bola vážne sugoi a ja by som sa.. v tomto hroznom lese za prvé stratil xD, a za druhé by som tu istotne zomrel.. vlastne som sa divil že som došiel až sem..

Odevzdala jsem svitek a kývla na Tashera.
Mě je celkem fajn a Fuji, schýbla jsem se k Fujimu, který cestou vysílením usnul. Usmála jsem se.
Tak vidíš Fu, získali jsme svitek, zachránil jsi nám všem kůži a ještě jsme dorazili první. Teď si opravdu můžeme říkat tým jedna.

Svitek si vzal ten jounin a zdělil mi co se bude dít dál...
Potom jsem se znovu otočil na Roko a Fujina... Blahopřeji ke splnění zkoušky. Fu ty jsi tam opravdu válel, to se musí nechat, skoro jsem nevnímal tvé pohyby... usmál jsem se a bylo vidět, že to jde od srdce...

Došil som ku vežia otvoril som dvere Sayuri sa hnala vpred no videl som tam už dosť shinobi okolo seba hmm takže týto všetci uspeli pomyslel som si.Videl som ako máva s tým svitkom,buchol som si do čela ah Sayuri čo to robýš a podišiel som k nej."Tento svitok teraz odovzdáme jouninom čo to tu maju na starosti".

Sedla jsem si vedle Fujiho a usmála jsem se na Tashera.
Děkujeme. Ale, myslíš, že mu to má cenu říkat, když spí? naklonila jsem hlavu na stranu.

Podal som zvitok a urobil som čo som mal. Potom som čakal čo ďalej.

Ten Jounin mi řekl jen to že si svitek vezme a že máme z lesa vypadnout.Nahlásil jsem mu naše jména ať ví kdo ho odevzdal a vrátil jsem se k Akiovi a Burakovi.Vyskočil jsem Akiovi za ucho a mlčky jsme se vydali pryč z lesa.* Doufám že tenhle les...neuvidím dlouho...hodně...dlouho...a jeho taky * pomyslel jsem si a trochu naštvaně jsem se podíval na Buraka.Běželi jsme stejnou cestou kterou jsme sem přišli.Po chvíli jsme byli venku.Byla krásná noc , plná hvězd a měsíček nádherně svítil.

Přesun - Prostranství před Lesem Smrti

Fajn. Řekla jsem a hodila svitek tomu jouninovi. Nahlásila jsem mu naše jména a pomalu se odebírala pryč. Byla už úplná tma, necítila jsem se zrovna dobře. U věže jsem ještě slyšela Tascherův hlas. Ha**l jeden, flirtuje úplně s každou..

Možná to nemá cenu teď, ale tohle jsem prostě tak cítil a mile rád mu to zopakuji až se probudí... zase jsem se hřejivě usmál... Takže, co budeš do 3. zkoušky dělat??? Půjdeš ještě do Kiri, nebo s námi vyrazíš rovnou do Suny??? zeptal jsem se Roko a vypadal při tom tak nějak roztomile...

Došiel som k Sayuri a videl na nej že je nahnevaná teda aspon to znej takto vyzeralo bola super teda aspon pre mna len nedával som to moc najavo ako som bol pri nej len spo povedal."Možem si prisadnuť?"

Jeden z Jouninu si stoupl a po něm hned i pár Chunninu."Takže...vítám vás tady všechny a blahopřeji vám k úspěšnému splnění 1. zkoušky! Teď prosím přistupujte popořadě, jak jste přicházeli. Potom vám vysvětlím, jak to půjde dál..." Znovu se posadil a čekal.

Aiko Naihi

,, Hmmm tak čo už." povzdychla si a odovzdala zvitok a nahlásila svoje meno a Oganove meno.,, Tak to by bolo všetko, táto skúška opäť splnená."pousmiala sa spokojne s týmto vedomím.

No, já nevím, zamyšleně jsem se podrbala na hlavě. Možná bych mohla jít s vámi, ale musela bych nějak dát vědět Mizukage.
V mysli mi vytanula podoba nové, celkem dost přísné Mizukage.
Pak jsem přistoupila ke stolu a Fua pro jistotu vzala sebou v náručí.
Ehm, my jsme byli první.

(Já někde sedím? Ani jsem si toho nevšimla )

Seděla jsem v trávě a se znechuceným výrazem ho pozorovala, přičemž mě vyrušil Tomio. Jo, jo.. Řekla jsem potichu a zadívala se na oblohu. Ve skutečnosti jsem ale trénovala dvě techniky. V hlavě jsem si prohrávala melodie a tím se je učila. Po chvíli jsem vytasila flétnu a spustila první melodii. Kolem mě se linul voňavý dým jahod formující se v rubínovou chakru. Několik pramínků kolem mě poletovalo, ale zatím nic jiného nedělaly (ty pramínky ).

Sadol som si ku nej a chcel som jej niečo povedať.No započul som ako hlásia že máme sa vrátiť a postaviť sa ako sme prišli tými."Tak pod musíme sa vrátiť".Usmial som sa na nu a postavil som sa a podal som jej ruku aby sa zdvihla.

"Ako to bude pokračovt ďalej? Táto škúška už snáď skončila." Povedal som skôr pre seba, ale bolo vidieť, že som nehnevaný. Ďalšieho pavúka už neznesiem...