Pohoří smrti

First topic message reminder :

Název není zrovna příjemným místem, které by lákalo, aby jste se sem vydali. Už jen název odrazuje, což je první výhoda, ale málokdo se sem odváží kvůli strmým skalám, širokým průsmykům a rozlehlým prostranstvím mezi skalami. Pohoří smrti poskytuje, ale skvělý úkryt a poklidné nerušené trénování nových schopností nebo soubojů. Chcete trénovat genina? Jděte jedině sem. Poblíž pohoří se nachází řeka, která slouží jako zásoba pitné vody, ale také se zde dá trénovat manipulace s chakrou.

Jihori

Zatímco se kage musel bránit, já jsem se schoval za zeď. Konec konců, jak to dělám ostatně pořád. Tak to mohlo připadat všem ostatním. Ve skutečnosti jsem složil pečetě: Bunshin no jutsu.
Vytvořenému klonu jsem dal do ruky železo a klon se rozeběhl do strany, aby "pomohl" Zorovi.
Kakuremino no jutsu Byla další technika, kterou jsem použil a velmi opatrně jsem se vydal směrem k Raikagemu.

Klon se rozeběhl tak, aby na kageho mohl zaútočit z druhé strany než Zoro.

I přes všechny překážky, které mi Raikage házel do cesty jsem se k němu dostal. Přeseknout takové zbytky kamenů pro mně už po těch všech letech byla hračka. Jenže byl strašně moc rychlý a trefovat se nebyla zrovna taková hračka a měl dost znalostí aby mohl vyblokovat mé meče. Bylo na čase změnit tak trochu strategii a jít do toho naplno. Když nastal výbuch tak kage se schoval v kouři, aby zmátl naše smysly. Jenže já byl připravený i na tyto situace. " Santoryu: Tatsumaki " Začal jsem se neuvěřitelnou rychlostí točit směrem k raikagemu a švihy katan rozpohybovali vzdušné víry, čímž jsem odehnal kouř z tohoto místa a mohl opět vidět Raikageho. Čekal jsem však ještě na útok Jihoriho.

Jihori

Už jsem chtěl použít nějakou techniku, kterou bych sice odhalil sám sebe, ale rozfoukal bych kouř, když to Zoro udělal za mě. Klon se snažil nelézt mu moc do cesty, ale když už, tak také útočil na kageho. Já si došel za ně a připravil jsem si jehlice. Tři jsou pořád špatně postřehnutelné, kor, když vyletí z "ničeho". Počkal jsem si, až klon zaútočí tak, aby kage blokoval hlavu a hodil jsem mu jehlice pěkně z boku mezi žebra.

Kouř nebyl jen na odlákání jejich smyslů, mezitím jsem se pěkně rychle přemístil za Zora, nejdřív ho ranou do zad přiklincoval na zem a pak ho nechal se pár metrů proletět. S mou silou mu muselo dát nějaký čas se vzpamatovat. V tu chvíli na mě vyletěly jehlice, ale jen se ode mě neškodně odrazily a zahlédnout mohly jen malé blesky omotané okolo nich. Pozvedl jsem kunai, napustil ho Raitonovou chakrou a hodil po Jihorim.
"První rada, vždycky buďte krok před nepřítelem.." Byl jsem rychlý a silný, v podstatě bez slabin, ale každý má slabiny.

Zatímco já jsem se po Raikageho ráně zotavoval a stával ze země, Jihori na něj útočil. Získával mi tak nějaký čas. Raiton je slabý vůči fuutonu, ale i ta technika ho musí vyčerpávat. Aby obklopila celé tělo je zapotřebí extrémní dávka chakry. Budu muset ho odlákal z dálky a v jeho těsné blízkosti použít tatsumaki. Pochybuji, že Jihori umí nějaké větrné techniky. Jakmile jsem vstal napřáhnul jsem se katanou. " Sanjuuroku Pound Ho. " Z meče vyletělo 36 čepelí sformované chakrou. Mohlo ho to i zranit, ale mezitím co letěli. Já běžel hned za nimi a díky zářivému světlu z nich jsem ani nebyl vidět. Jakmile bych se dostal k němu blízko použil bych " Santoryu : Tatsumaki "

Jihori

Zoro opět začal máchat meči, takže já jsem nemohl nic dělat- přece mu nepolezu do rány. Klon se mezitím "snažil uhnout" technice a neuspěl. Zmizel a v tu chvíli jsem se musel rozeběhnout pro "nůž". Sebral jsem ho a přemýšlel, co dál.

Stalo se něco zvlštního, místo toho, abych uhýbal, jsem se Zorovo technice postavil přímo do rány. Na chvíli mě oslepil, pravda, jeho meče sekali, ale já se jim s mou rychlostí obratně vyhýbal, až na to tornádo. To mě pohltilo, ovšem s pomocí Raiton no Yoroi jsem utrpěl jen několik šrámů, které jsem ani necítil. Dál jsem tam stál jako skála, kdybych tohle nezvládnul, nemohl bych si říkat Raikage! 
"Nemít Raiton no Yoroi jsem na maděru.. vážně dobré" Pochválil jsem Zora, ale v tu chvíli se dostal k němu, loktem mu podebral žebra a mrštil s ním o zem tak, že tam zůstala i menší díra.
"Ale ne dost.." Moje tréninky nikdy nebyla procházka růžovým sadem, chtěl jsem vidět, jestli ho to vyprovokuje.

Tak tak jsem stihl nastavit katany do úhlu, kterým mně chtěl Raikage udeřit. Byl to ovšem velmi silný nápor a i když jsem stál pevně na zemi, podemnou se utvořil kráter. Avšak nevzdával jsem se a snažil se využít této šance, že je tak blízko mně. Nechal jsem sklouznout mé katany abych mohl o krok nebo dva ustoupit, ale neváhal jsem a zasunul jsem jednu katanu zpět a používal jen dvě v rukách. Pomalu jsem zasunul i ty dvě jenže to byla příprava pro techniku. " Nitoryu Iai " V tu chvíli jsem se pohyboval extrémně rychle, skoro to ani nevypadalo, že jsem vytáhl celé katany z pochev. Šla zahlédnout modrá záře a já se objevil za Raikagem. " Rashomon "

Díval jsem se na souboj těch dvou a po chvíli jsem nůž schoval. Posadil jsem se na nedalekou zídku a díval se na Zora a Raikageho.  Vypadali tak velkolepě.
Tak dobrý já nikdy nebudu. pomyslel jsem si.
"Ale mohl bys. S mou pomocí..." ozval se hlas v mé hlavě, až jsem leknutím málem spadl ze zídky.
Jak? Prozraď mi to? Pomůžeš mi? Kde jsi? ptal jsem se dychtivě, ale hlas už se neozval.

Nudilo mě se pořád jenom dívat jak ti tři zápasí.Stoupl jsem si a řekl Kyoshimu:,,Jdu se trochu projít." a aniž by mi odpověděl vydal jsem se k místu kde jsem během tréninku slyšel obrovské rány.Bohužel nemám tak fotografickou paměť a nikde sem nic nenašel.Ještě sem se naposledy porozhlédl a pak jsem vykročil zpátky k místu kde byli ostatní.Byl tu ale jeden problém-nevěděl jsem kudy se tam dostanu.Začal jsem běhat po Pohoří a hledat cestu zpět.Najednou sem zakopl o nějaký kámen a skutálel se po nějakém malém kopečku kamení.Vrazil jsem hlavou do nějakého zkáceného stromu.Dost to bolelo a já se porozhlédl kolem.Pár metrů od stromu stála nějaká postava v masce,která vypadala celkem děsivě.Všiml jsem si že má na čelence znak Kumo,ale připadal mi nějaký zvláštní.Popadl mě strach.Hlasitě jsem polkl a díval jsem se mu do očí.

Je pravda, že jsem nečekal, že to Zoro ustojí, proto mě mile překvapil. Modrá záře už tak milá a příjemná zase nebyla, zaktivoval jsem Raiton Yoroi, takže mě odhodila prudce dozadu, zkřížil jsem paže před sebe v obranné technice. Jeho technika mě tlačila dozadu, až jsem se zastavil pěkný kus od ním, zanechávajíc za sebou pěkné rýhy.
"Tak to bylo zajímavý.." Nečekal jsem, že ovládá techniky tohohle rázu a mohl jsem být rád, že mě to nerozsápalo vejpůl.
Zora jsem nechal teď být, zajímalo mě teď něco jiného. Ohlédl jsem se po Jihorim, objevil jsem se těsně za ním s úmyslem ho kopnout do zad. Zachrání ho Zoro nebo si bude hledět vlastního zadku?

" Jihori bacha " Zakřičel jsem na něj hlasitě, ale to už letěla k Raikageho noze jedna z mých katan. Ovšem šikmím směrem abych náhodou neprobodnul Jihoriho. Ale aby to Raikageho zastavilo jsem si mohl jen zdát a doufal jsem, že mu tak získám cenné vteřiny. Co však udělá Jihori to netuším, já zatím běžel jak nejvíc jsem uměl k němu.

Z marných vnitřních výkřiků mě vytrhl až Zoro. Než jsem se stihl rozkoukat, kopanec do zad mi vyrazil dech a já padl obličejem do prachu. Bolelo to. Zakašlal jsem a popadl dech. Na chvíli jsem zatnul ruce v pěst, když jsem se ale zvedl, vypadal jsem opět myšlenkami jinde. Hádám, že dostanu druhou. Pořád jsem ale zkoušel vnitřními výkřiky vyprovokovat Nibiho k reakci. Prosil jsem, žadonil jsem...nic.

"Hups... To som prehnal." Môj hlas znie, ako keby som to tak vôbec nemyslel a vyzerám trochu ľahostajne. Vzduch okolo mňa sa zablesne a Raiton no Yoroi zmizne. Stojím na tom istom mieste a pozriem sa na svoju pravú ruku. Stlačím ju v päsť a zhlboka sa nadýchnem. Podídem trochu ďalej a opriem sa o najbližší celý strom. Neustále sa pozerám do zeme pred mojimi nohami a premýšľam. O čom, to nikto nezistí, no v tomto období to nieje ťažké uhádnuť. Zatiaľ čo si ruky vkladám do vreciek niečo začujem. Niekto sa ku mne pomaly blížil a ja som mal zvláštny pocit, že je to shinobi. Cestou sem som si nikoho nevšimol, ale to by ani nebol taký problém, pretože toto pohorie je obrovské. Ale, jedna vec ma štvala...Je spojenec? Pomaly prichádzal bližšie a ja som ho konečne uvidel. Bol to malý chlapec, na pohľad plný happyendu. Na čele mal čelenku Kumogakure, ale stále mohol byť nukenin. Ak bol z Kumo, nepoznal som ho, čo vo mne vzbudzovalo nepríjemný pocit. Prišiel takmer ku mne a stále si ma nevšimol. Zakopol o kameň a narazil o spadnutý strom, ktorého pád ho sem pravdepodobne priviedol. Pozviechal sa a až potom si ma všimol. Uprene som sa naňho pozrel a skúmal ho pohľadom. Bol som Veliteľ ANBU, dobre som poznal reakcie ľudí na rôzne podnety. V očiach sa mu odzrkadľoval strach, ale aj priemerný herec dokáže predstierať veľa. Bez použitia akejkoľvek techniky som sa pár pohybmi dostal skoro okamžite za jeho chrbát a potichu mu povedal do ucha: "Kto si?"

Rychle jsem leknutím vyskočil a otočil se na něj.,,Takhle mě nelekej." zařval sem na něj a přestal jsem mít takový strach.Pak se představil:,,Jsem Yamamoto Senfai a jsem genin z Kumo.A kdo si ty?".Chvíli jsem se odmlčel a ještě trošku trapně řekl:,,Mimochodem,neviděl jste nějakou skupinku s Raikagem?Trochu jsem se od nich ztratil."

Zorova Katana mě zpomalila, ale ne dostatečně a Jihori to stejně schytal. Přísně jsem se na oba dva podíval a přestal útočit.
"Tenhle trénink končí. Chtěl jsem si vás jen otestovat. Upozorňuji vás, že tímhle tempem nepřežijete misi, na kterou se chystáme.." Provrtal jsem je pohledem.
"Oba dva si konečně uvědomte, že jste jinchuuriky. Vy dva budete ti, co jednou naši vesnici spasí. Ale ne s tímhle přístupem.." Zorovu Katanu, co na mě předtím letěla, jsem zabodl do země před ním a otočil se, chtěl jsem upoutat pozornost všech přítomných.
"Shinobi připravte se a svolejte všechny. Dostalo se mi informace, že naši druzi jsou vězněni v horách. Každý, kdo je schopný boje ať nastoupí sem. Promyslíme strategii." Poručil jsem, než jsem se zadíval na sennina. Už byl čas.

Šel jsem blíže abych si poslechnul rozkazy od Raikageho, ale docela mně naštvalo, že jsme selhali v tomhle úkolu. Nechápal jsem co jsem udělal špatně když Raikage musel jen ustupovat. Nechal jsem to však být abych nepřidělával problémy a čekal než mi vrátí raikage katanu zpět. Naštěstí to byla jen obyčejná katana a ty své nejlepší jsem měl stále u sebe. " Příště už to nebude se mnou tak snadné. Trochu se pobavíme tam kam se chystáme " Měl jsem na mysli právě boji. Chtěl jsem bojovat s někým silným, abych se stal ještě silnějším a mohl se zase o krok přiblížit ke svému snu. Byla jen otázka času kdy se takový člověk ukáže a nebude to obyčejný shinobi, ale šermíř.

Raikage dobojoval a po pár slovech adresovaných soupeřům v souboji, pronesi cosi o boji, asi členech kumo, nepřátelích.
Nezbylo nic jiného než zvednout zadnici, tak jsem se postavil, oprášil šat svůj.

Když jsem si zapaloval další cigaretu, jaksi jsem si uvědomil, že tu chybí Yamamoto Kde ta trubka je? proletí hlavou, uvědomil jsem si, že říkal něco o procházce či tak, Mozek má tak se snad vrátí... dokončím myšlení, čekám na rozkazy Raikageho.

Už se mi nechtělo dál čekat než mi ten chlápek odpoví.Potřeboval jsem se co nejdřív dostat ke své skupině.Třeba už Raikage dobojoval,nebo se děje nějaká výjmečná věc a já u ni nejsem.Ale já blbec jsem si ani nijak cestu neznačil.Začal jsem tam panikařit,pak jsem se praštil do hlavy,abych sebral odvahu a začal přemýšlet.Naše tréninkové pole bylo na vyvýšenějším místě.,,Poslyš,už musim jít,Pokusim se tu skupinu najít sám.Tak zatim nashle." rozloučil jsem se s tim chlápkem a rozeběhl se po cestě co nejvýš to šlo.I kdyby tam nebyli,alespoň se porozhlédnu po krajině.Ve šplhání mi pomáhal taky provaz,se kterým jsem šplhal jako horolezec.Vyšplhal jsem na největší bod v Pohoří a rozhlédl se.Nikde jsem je neviděl tak jsem to chtěl vzdát,ale všiml jsem si malého potůčku co někam pramení. Musí to vest do toho jezírka kde jsme trénovali. Vydal jsem se po proudu a došel na druhý břeh jezírka.Tam mi spadl kámen ze srdce.Našel jsem je.,,Sem tady!" zakřičel jsem na Kyoshiho a vydal se pomocí chakry na druhý břeh jezírka.Všiml jsem si že už Raikage přestal trénovat a všichni šli k němu.,,Asi po něm všichni něco chtějí." pomyslel sem si a šel take za Raikagem.Tam jsem doběhl Kyoshiho a zeptal se ho: ,,Co se děje?"

Genin z Kumogakure? Tak to by bolo dosť možné. Nezaujímam sa o každého genina vo vesnici. Schválne ignorujem jeho otázku ohľadom môjho mena. Odstúpim od neho ďalej a pomaly odchádzam z tohto miesta. "A...."No už bolo neskoro a odišiel. Ak sa stratil, možno dokáže nájsť cestu späť. Ak je tam skutočne Raikage, mohlo by mi to pomôcť. Rozhodnem sa sledovať ho z diaľky bez toho, aby ma spozoroval a celou cestou som naštvaný, kvôli jeho hroznému orientačnému zmyslu. Nakoniec sa skutočne dostane až k skupine s Raikagem a ja si oddýchnem. Nakoniec to stálo za to. Pomyslím si, keď chvíľku po ňom vyjdem z lesa aj ja.
"Zdravím. Ale je mi to milé prekvapenie, naraziť na táborisko, na ktorom čele je Raikage. Práve som sa s vami chcel porozprávať, ale tuším, že Zoro to už vybavil." Pozriem sa na skupinu ľudí trochu presnejšie. Väčšinou sú to členovia Kumo, ale moju pozornosť upúta na pohľad starý muž stojaci vedľa ostatných. Trochu sa pootočí a ja zbadám rinnegan v jeho očiach. Čo to sakra je? Snažím sa vyzerať, akoby som nič nespozoroval, i keď niekto by si mohol všimnúť ako som spomalil, no stále idem k Raikagemu a tvár mi dokonale zakrýva maska.

Svíral jsem v ruce kus železa a přemýšlel, jak moc bojeschopný jsem. Nicméně jsem počkal, až se srotí dav, schoval jsem se kami do stínu, abych nebyl moc vidět, ale abych plán slyšel, a zkoušel jsem nemyslet na Nibiho.

Čekajíc na další slova Raikageho uvolněně pokuřuji a přes tmavé sklad mých slunečních brýlí sledují okolí.

Vrátil se Yamamoto, ptal se "Hmmm, někam se půjde bojovat, prý zachránit nějaké lidi z Kumo, či co" odpovím stručně Yamamotovi a zase se věnují čekání, tabáku a nudě.

Nesnáším, když musím čekat... než se shromáždí.. to zabere den létá mi hlavou, poslední potáhnutí z cigarety, kterou následně odhodím na zem a zašlápnu .

Byl jsem štěstím bez sebe. Konečně budeme dělat něco pořádného. ,,Jo!" řeknu vítezně. Pak si všimnu toho záhadnýho chlápka,kterého jsem předtim viděl. Vrtalo mi hlavou jak se sem dostal. Dál už sem to neřešil a soustředil se na svou první misi.