Orochimarova skrýš

,,Promiň.'' Zasmála jsem se a pokrčila jsem rameny. ,,Mám pro tebe vzkaz.''

Nesnáším hady. Shi nepřátelsky zavrčela a vytáhla drápy. Jemně jsem jí na hřbet položila ruku, aby se uklidnila. ,,Posílá nás Reina. Máme přivést Danzoua, ale jak vidím, tak tady není.''

"Ne není, teď je na Misi. Co od něj potřebujete?" Olíznu si rty.

,,Měla jsem ho přivést do hostince. Prý nějaký sraz bo co.''

"Hmm, smůla, teď tady není." ušklíbl jsem se.
"Už to Reina ukončila s Kumogakure?"

,,Pravděpodobně ne. Řekni mi...kde se nachází Danzou?'' Podívám se na něj pronikavým pohledem.

"Danzou šel zabít Uchihu Sasukeho. Jestli teda je to vážné, tak ho pživolám." pokrčil jsem rameny.
"Kuchiyose: Edo tensei!" řekl jsem líně při pečetění. Danzou najednou zmizel ze svého místa a objevil se předemnou.
"Promiň Danzou, Reina od tebe něco potřebuje. Půjdeš tady s nevychovanou."

,,Díky.'' Řeknu směrem k Orochimarovi. ,,Půjdeme do hostince. Máme tam nějakou práci.'' Obrátím se na Danzoua.

,,Hmm...'' Otočila jsem se a společně s Shi jsme opustili místnost. ,,Měj se.'' Zavolala jsem ještě na Ora. (přesun Hostinec)

(presun hostinec)

"Tse. Jediný kdo se tady mít nebude je Hokage a Konoha." řekl jsem s úsměvem a šíleně se zasmál.

Přišla jsem do lesa a procházela jsem se. Najednou jsem uviděla vchod. Chvíli jsem váhala jestli tam mám jít. Ale ani jsem nemusela se přemlouvat. Touha po pomstě byla silnější. Sešla jsem schody a vstoupila dovnitř.

"Kdo je zase tohle. " zavrčím.

V chodbě nebo kde jsem se to nacházela byla docela tma. Šla jsem podle hmatu. Za nedlouho jsem našla louče. Šla jsem chodbou za nejsilnější čakrou. Jak dlouho tu budu ještě bloudit? Chtěla jsem to už mít za sebou. Takhle jsem se jen zbytečně rozptylovala.
Přišla jsem k jedněm dveřím. Čakra po které jsem šla byla za nimi. Chytila jsem za kliku a otevřela.

"Hm, dneska je tu nějak rušno. KDo jsi?" řeknu a zlověstně se ušklíbnu.

"Jsi Orochimaru?" optala jsem se.

"Ale, někdo kdo nezná největšího génia všech dob?" byl jsem velice překvapený. Ještě jsem se nesetkal s někým, kdo mě nezná.
Vstal jsem z křesla a rozsvítil lampu, která byla vedle mě. Dokonale osvítila můj hrůzostrašný oblíčej.

"To se mě snažíš vyděsit?" ušklíbla jsem se. "To se ti nepodaří." Prostředníčkem jsem si posunula brýle na nose. "Chci od tebe informace o jistém Kyodaijiu." (nevím jak to sklonit)

"Kyodaijiu? K čemu ti budou." zasmál jsem se.
"A co za to? myslíš, že jsem úplně blbý?"

"Hm... Abych ho mohla zabít?" zablásklo se mi v očích.
"Další takový... Co bys chtěl?"

"Toho se ani nedotkneš, je to můj služebník, a myslím, že bys to ani nedokázala. Je vůdce amegakure." zasmál jsem se.
"Chci..tvou duši."

"Je mi jedno, jestli je to tvůj služebník! I kdyby to byl tvůj bratr, tak ho zabiju!" přemáhala jsem se, abych se na něj nevrhla.
"Vem si, co chceš, ale až dokončím to co chci!"