Orochimarova skrýš

"Jo, docela jo. Podlehnout?" Řeknu tázavě a na křesle se otočím a začnu jíst zmrzlinu. Poté se otočím zpět a pořád jí jim

vstanu a opřu se o opěrky křesla, kde seděl Ryuzaki, takže jsem byla těsně u něj.
"Co třeba pracovat pro Akatsuki, hm?" a vezmu mu lžičku z ruky a proměním ji v krystal.

Otočím se a vemu si novou lžičku a začnu znovu jíst.
"Pro Akatsuki? Moje schopnosti se nedají ani srovnávat s členy akatsuki."

"Takovýhle nabídky dávám jen někomu. Kdybys na to neměl nedávala bych ti jí, ale můžeš si to rozmyslet." měla jsem sto chutí mu tu zmrzlinu vzít, ale nakonec jse uznala, že bude lepší odejít, stejně ho nezajímám.
Já bych do něj šla
Ty nejsi já

"A co by to pro mne znamenalo?"

"Pracoval by jsi pro mě, zatím není co, všechno si víceméně zařídím sama, spíš potřebuju případné garde na cesty, až časem všechno vypukne, zabojuješ si i teď není vyloučeno že si nezabojuješ." otočím hlavu na něj.
"Budeš mít dost času se vytrénovat."

"Rozkazovali by jste mi teda dva. Hmm.." Řekl jsem si pro sebe nahlas a dal si nohy na židli.
"A už o vás ví ostatní země?"

"Orochimaru nespadá pod Akatsuki. Já neposlouchám jeho on neposlouchá mě, pokud je ale potřeba navzájem si pomůžeme." začal mi zářit krystal na na krku, podívala jsem se na něj.
"A sakra, pdcenila jsem je. Chceš si zabojovat Ryuzaki?"

"Ne nechci, děkuji. Takže jdou?"

"Zdá se že teĎ už ano, omluv mě, ale mám povinosti." řeknu rychle a zdrhnu k sídlu. (přesun)

Hodil jsem na Takashiho hada a ten se mu zakousl do krku, díky tomu Takashi usnul.
"Hm hM hm...Tohle bude zajímavé." začni s experimentem.

Hotovo. Provedl jsem poslední úpravy a jako klon jsem udělal puf xD.

Posadil som sa.
Niečo nie je v poriadku. Cítim sa zvláštne. Akýsi zvláštny tlak, ako keby som bol prežratý. Avšak, bolesť zmizla.
Pozrel som sa do odrazu na skle.
Čo sa so mnou stalo ? Vlastne, ani mi to nijak zvlášť nevadí. Cítim sa silný, plný energie.
Začal som sa nahlas smiať.
"Takže sa to nedá vyliečiť ?! Počuješ to, hokage ?! Ja som vyliečený ! Cítim sa skvele ! Chachachachachacha !!!"
Chápadlami vytvorenými z nití som sa nadvihol nad zem a kráčal som (ako doktor Octopus) po dlhej chodbe. (Niekam presun.)

Hm hm hm
Přišel jsem se sférami a porozhlédl se.
Tak tohle muselo být zajímavé. Ještě se uvidí, jak co bude probíhat. Zanedlouho příjde na řadu Konoha. Akatsuki jsou žabaři, chvíli jim pomůžu, musím dostat z cesty i Hiruka...Teď nemá šanci.

Sféra zvířat ( Chikushodo) se otočila na podpatku a odešla.
Jsem se posadil k sobě do křesla a zapálil si svíce.

Blížil som sa do Orochimarovej skrýše. Z nejakých dôvodov som bez problémov vedel, kadiaľ ísť, ako keby som tam už bol. Cestou som zo seba strhával obväzy a hodil som si na seba konečne normálne oblečenie. Takto som došiel až za Orochimarom.
"O jeden problém som sa vám už postaral... Orotama..."

"Hiruko.." otočil jsem se, když jsem zaslechl hluk.
Poté se mi rozšířily zorničky.
" Velký Kyodaijiu...Myslel jsem si, že si mrtvý."

"Vím, se podívej na mě." zasmál jsem se.
"Podívej se na mé oči, samozřejmě, že jsem tě poznal...Hiruka jsem chtěl zlikvidovat, zdá se, že to nemusím ani dělat."

Vyplazil som jazyk a prikývol. Narozdiel od toho Orochimarovho, môj bol dlhší, no užší, dal by sa prirovnať k jazyku jašterice, no napokon ani sám neviem, nač to riešiť. Otočil som sa a odchádzal preč.
"Len tak pre zaujímavosť z našej diery, veľký hadí sennin vám prestáva dôverovať. No nebojte sa, vašu schopnosť privolávania hadov nemôže ohroziť. Obzvlášť nie kvôli tomu, že sa za vás veľký Kyodaijiu prihovoril."
Usmial som sa od ucha k uchu a odišiel som.

Tak teda, teď se vydejte na cestu okolo hranic. soustředím se a vyšlu tři sféry do boje.