Kancelář Tsuchikage

"Kdyby zjistili, že jsme bez vedení rychle by zaútočili a nemáme tolik armádních sil. Myslíš si, že technika bude stačit?"

"Myslím, že to vymyslím za pochodu. Pokud mi povolíš vzít někoho sebou a okamžitě odcestovat do Konohy. Zkusím to ujednat, za cenu té techniky a pokud to nepomůže, na něco přijdu." usměju se a pohladím jí po tváři. "Ty ale budeš muset zůstat tady, štve mě, že se musíme rozdělit ale...vesnice nesmí zůstat nechráněná."

"Cože? Samotného tě tam nenechám jít, chci jít s tebou." vzala jsem ho za ruku, "Jsme partneři ne?"

"Ale já nechci aby se ti něco stalo. Navíc, Tsuchikage-sama ti svěřila Iwu. Musíš se postarat o to, aby se tu nic nestalo. Neboj se, vrátím se rychle. Ani se nenaděješ a budu zpátky s mírovou smlouvou." podívám se jí do očí.

"Ty jsi tvrdohlaví jak mezek. Půjde s tebou můj klon aspoň."

"Dobře. Alespoň budeš v obraze co se děje." usměju se na ní. Všimnu si jejího výrazu. "Ale notak...nebudu pryč dlouho, nenechám tě tu samotnou. Hned jak budu moct se sem vrátím." řeknu a políbím jí.

"Ale...." chytnu ho za ruku a dívala jsem se na něj se strachem. "Jestli se nevrátíš dojedu si pro tebe a pak ti to spočítám jasné?" vstanu a jdu ke stolu rychle napíšu povolenku pro Shikiho a vytvořím klona. V ruce se mi pak objeví jeden malý krystal a jdi k němu a obejmu ho. "Ten krystal ti pomůže klon ho aktivuje kdyby se cokoli stalo. A dávej na sebe pozor jasné?"

"Neboj se. Vrátím se brzo." obejmu jí a vtisknu dlouhý polibek. "Drž se mi tu, krásko." řeknu se smutným výrazem a společně s klonem vyletíme oknem a za chvíli zmizíme. (přesun)

dívala jsem se za nimi, dokud jsem ho neviděla pak jsem šla douklidit ty dokumenty a napsala vzkaz na dveře a odešela (přesun)

"Jsem na tréninku nebo ve svém domě"
zástupce Tsuchikageho Reina Kana

Sanji Mizuki

Doběhl sem do kanceláře jako vítr. Nikde nikdo nebyl... absolutní prázdno. Začal sem se horečně rozhlížet po pokoji a pohled mi těkal tam a zpátky. Nakonec sem uviděl na stole ten dopis a bylo mi celkem jedno, že není určenej mě.
...Když sem dočetl, oči se mi zaleskli. Zavřel sem je a ruka mi sjela ke kataně. Zmocnila se mě touha všechno ničit. Začal sem zhluboka dýchat a v duchu sem počítal.
Nasr*t na todle všechno... Pomyslel sem si vztekle, dopis sem hodil zpátky na stůl a odešel sem. (přesun)

došla jsem zpět do kanceláře a sedla si za křeslo, lokty si položila na stůl hlavu složila do dlaní. "Ach...proč je vše tak složité?" hlesla jsem tiše a čekala až se vrátí buď ten hoch a nebo Shiki

Zjevím se před dveřma a tiše vejdu. Uvidím Reinu sedící u stolu s hlavou v dlaních. "Co se stalo?" řeknu starostlivým hlasem.

vzhlédnu překvapeně. "Ach Shiki jsi zpátky." vyjekla jsem nadšením a rozzářila jsem se
"Jak si dopadl?"

"No...podívej se sama." řeknu tajemně a podám já kus papíru.

Vzala jsem si ho nejistě a rozložila ho, zamračeně jsem se na něj dívala a pak se mi postupně rozjasňovala tvář. "Pakt o neútočení!" vydechla jsem v úžasu. "Jsi skvělý." vrhla jsem se mu kolem krku a silně ho objala

Její obětí opětuju a ještě jí po chvilce políbím. "Časem je možné, že přistoupí i na spojenectví. Sám nevím jak se mi to povedlo." usměju se na ní.

"Já nepochybovala. Chci tě poprosit, jestli by sis vzal toho hocha kterého mám trénovat. Dnes jsem s ním mluvila a utekl jen co se dozvěděl, že jeho sestra jela na prázdniny. Já to s dětmi neumím však mě znáš." pustila jsem ho, mohl poznat, že mě to trošku trápilo.

"Ale notak...netrap se tím." pohladím jí po tváři. "Všechno se vyřeší."

"V to pevně věřím, co uděláme s Kumogakure, naposledy, když jsem tam byla já, tak se ke mě chovali velmi mile." chytla jsem jeho ruku u své tváře a dívala se na něho, tyhle záležitosti bylo třeba vyřešit, a pak se teprve věnovat soukromí

"No jestli chceš abych se vydal i do Kumogakure..." podívám se na ní tázavým pohledem.

"Půjdu já." řekla jsem vážně a klona, který byl za ním jsem zničila. Dohodu jsem obalila krystalem a uložila jí do skříňky a pak se k Shikimu vrátila.
"Musíme najít toho chlapce Shiki."

"Ty jsi Tsuchikage, nemůžeš si jen tak odcestovat. Bude lepší když půjdu opět já, ne?" podívám se na ní. "Neboj se, najdeme ho."

"Já nejsem Tsuchikage, pojď jdem ho najít stmívá se." zamířila jsem ke dveřím

"Zastupující." dodám a společně k ní jdu pryč ze dveří. (společný přesun)

Došla jsem do Kanceláře, posadila se za stůl a začala Shikimu psát povolení pro vstup z politických důvodů, a pak aby se neřeklo, jsem začala řešit papírování, které se tam nashromáždilo. Ne že bych se do toho zrovna hnala, ale udělat se to muselo.