Kancelář Tsuchikage

Na chvíli jsem musela při čekáni na Toshia usnout takže jsem radši šla zkontrolovat chodbu jestli někdo náhodou nečeká. Zase jsem za sebou zavřela dveře když jsem zjistila že tam nikdo není a šla se posadit na parapet k otevřenému oknu.

Zvedla jsem hlavu když jsem uslyšela zaklepání. První mě popadlo nutkání toho drzouna co vstoupil bez vyzvání zase vyhodit ven, ale to přešlo jakmile jsem ho spatřila. Dobrý den Midotsuchi-sama. Jemně jsem se uklonila na vyjádření své úcty. Pozdravila jsem i ty dva co přišli s ním a opět na něj upřela svůj zrak. Naneštěstí to nevím nikdy mi to neříká a ani mě nenechá ho doprovázet což je moje práce. Můžu vám nějak pomoc alespoň já?

Klidně tu počkejte budu za společnost jen ráda. Usmála jsem se. Dáte si něco k pití? Už jsem chtěla pro něco dojít, ale jeho otázkla mě trochu zaskočila. No... Jelikož tu jsem celé dny zavřená tak moc času na trénink není, ale naštěstí se učím rychle takže to jde celkem dobře. Samozřejmě by to šlo líp kdybych se mohla učit od vás.

Naklonila jsem hlavu na stranu a pozorně ho poslouchala. Z parapetu jsem si šla sednout na opěradlo kageho křesla abych na ně líp viděla. Do hlavy mu nevidím takže vaše tvrzení nemůžu ani potvrdit ani vyvrátit a co se týče vašeho pobytu v kamenné ... jste si jistý? Jako bývalý kage tu máte autoritu, přátele, ... vesnice vás stále ctí a potřebuje přecejen vesnice nejsou budovy, ale lidé v nich. Jste součástí tohohle celku. Pousmála jsem se a podívala se mu do očí.

Rozzářily se mi oči když to řekl. Popravdě jednu dobu ano, ale pak se toho dělo tolik, že to jaksi upadlo v zapomění. Ráda bych se ji naučila pokud mi ji tu teda necháte. Usmála jsem se na něj.

Ja som len tak v tichosti počúval všetko a nevyjadroval sa k ničomu vlastne som sa tam krásne prel o stenu naozaj dobré miestečko som si vlastne našiel . Hmm takže prídeme o ďalšieho senseiia ... takýmto tempom nebudeme mať ale žiadneho ...
Pozeral som k nim a aj tak počúval o čom sa bavia .

Po vstupu s Midotsuchim jsem jen zdvořile pozdravila Tsuki.
Sledovala jsem jeho gesta, pozorně poslouchala.
"Promiňte," ozvala jsem se po chvíli, abych na sebe obrátila jejich pozornost. "Myslím jen... Nerada bych rušila a má přítomnost tu není potřeba."
Skousla jsem spodní ret a doufala jsem, že mě pustí pryč.
Pohled jsem směřovala směre k Tsuki. Odchod Midotsuchiho jsem brala jako krutou zradu a chtěla jsem co nejdřív pryč z kanceláře, kde se o něm mělo nejspíš dál mluvit.

Hlasitě jsem si povzdechla. Je to tu zase ... Opravdu nechápu proč všem tolik leží v žaludku. Až na pár drobností se tu nic nezměnilo. S dalším povzdechem jsem vstala a vydala se k otevřenému oknu odkud jsem shlížela na vesnici. Chuninská zkouška... Hlavou mi prolétlo pár vzpomínek než jsem se vzpamatovala a znovu se posadila na parapet.

Pramen vlasů mi sklouzl do obličeje, ale neodhrnovala jsem jej.
"Já vím," přikývla jsem pomalu."Vy tu zůstat nemůžete... A my ano."
Koho asi dostanu za senseie tentokrát? Po čtvrté...
Přece jen jsem pohodila vlasy, když mi pramen trochu překážel ve výhledu.
"Nevadí mi Tsuchikage-sama, stejně ho pravděpodobně neuvidím víc kohokoli z plně zatížených shinobi. Ale..." chvíli jsem byla zticha.
Ten slib... Vlastně to mělo být až po chuuninských zkouškách. Ach, ale proč tomu vlastně věřím?
"Zapomeňte na to. Ráda bych teď odešla."

Odrazu sa otvorili dvere a ťažkým krokom Toshio vstúpil dovnútra. Značne poznačený predošlými udalosťami. Nechápavo sa narovnal a počítal ľudí v miestnosti.,, Neorganizoval som žiadnu párty." prehovoril potichu a z hlavy si rukou vyčesal hromádku popola. Potom prešiel k svojmu stolu a posadil sa na kraj pričom uhasínal malé plamienky na plášti. Rukou si pretrel tvár a znova prezrel všetkých.,, Čomu mám vďačiť návšteve tých, ktorých som tu už ani neočakával?" spýtal sa narovinu.

Nahlas jsem ale Midotsuchimu už neodpověděla.
Ale i tak byste nás mohl vzít sebou... A možná právě proto.
"Promiňte, už odcházím," pronesla jsem místo toho spěšně směrem k příchozímu. Pak jsem se mírně uklonila na znamení rozloučení Tsuchikagem a jeho asistentkou. Ještě jsem se otočila k Midotsuchimu.
"Na shledanou."
O chvíli déle už jsem za sebou zavírala dveře.
Nechtěla jsem se tvářit uraženě, ani jsem uražená nebyla. Jen smutná. Stále trochu překvapená. Možná proto jsem se teď snažila usmívat.
Z budovy už jsem se rozběhla. Potřebovala jsem někam, kde bych byla sama.

(Přesun)

Než jsem stačila odpovědět vešel do místnosti Toshio a vypadal dost špatně. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a ve vteřině byla u něj. Co to zase prováděl?! Ptala jsem se sama sebe zatím co jsem mu hasila plášť, odstraňovala z vlasů popel a jemně mu čistila tvář mokrým kapesníkem. Mlčela jsem a nic neříkala stejně by i teď ani neodpověděl.

"Ehm dovi ... " Povedal som aj ja radšej a dúfal že ak pustili Konan nebude vadiť ak pôjdem aj ja predsa len som tu nemal čo robiť a v prítomnosti toľkých autorít mi dobre vôbec nebolo necítil som sa proste prirodzene a preto som radšej odišiel .
(presun)

,, Práveže naopak." odpovedal okamžite Toshio a pozrel na Midotsuchiho.,, Vyslal som tím aby vás konečne našiel pretože bez ozvania a bez hlásenia ste sa túlali bohvie kde a boh vie koľko." dodal pokojne.,, Takže čo nám to potrebuješ teda vrítiť?" spýtal sa.

,, Príroda si nevyberá keby ustúpi a kedy nie." odvetil hneď na to a pozeral na neho priamo.,, Vo svete shinobi sa nachádza ešte mnoho tajomného a temného. Nie len Amegakure no Sato skrýva svoje tajomstvá dobre, ale beriem na vedomie." prikývol hneď.,, Že aj temnota z Amegakure má nohy a ruky." doplnil.,, Tie naše budú v pozore." ubezpečil ho.