Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Vesnice Otogakure.

(Prepáč Shew prišiel by si do treninkovej miestnosti je to dolezite)

(teď čekej)

Klon
,,No, myslím, že to je jedno. Jmenuje se Shew." Podíval jsem se na něho a čekal na reakci.

Aha tak to se omlouvám,ale tuto osobu neznám. řeknu a odejdu pryč(přesun)

KLON
Doběhl jsem do centra a podíval jsem se na Seita."Co tady chceš?Nepoučil ses že tady nemáš co dělat?"

Pomalu jsem procházela po ulicích a narazila na někoho se znakem Konohy.
Přešla jsem až k němu, prošla se v kolečku docela blízko, a sledovala jsem ho dravým pohledem.
"Kdopak jsi?"

Klon
,,Řeším tady vesnické záležitosti, takže i když vesnice patří vám, tak se mi kliď z cesty." Podíval jsem se na něho a byl připravený na odchod. (souboj klonů )

KLON
"Nezajímá mě co tady řešíš tohle je naše vesnice a ty tady nemáš co pohledávat opět si sem vnikl bez povolení a myslíš si že můžeš všechno."řekl jsem naštvaně potom jsem se podíval na Jin."Okamžitě se vrať do haly."(Bude to zajímavé )

Přimhouřila jsem oči.
Hrát si... Zabít...?
"Ignoruješ mě.. Seito-chan?" dravý pohled v mých očích se obohatil o rozlobené zablesknutí. Při vzpomínce na to, jak rád mi Tatsuo ničí vlasy jsem se raději obrátila a vracela se do haly.

(Přesun)

Klon
,,To je ale vaše neschopnost, že si tu můžu chodit jak na návštěvy. A jo, já můžu všechno" Šibalsky jsem se na něj usmál. ,,Nijak vás teď nechci ohrožovat, to přijde později, ale spíše si musím vyřešit jednoho nukenina."

KLON
"Tady žádný nukenin není.A jestli mě budeš provokovat dopadneš hůř než minule.Teď za sebou nemáš Konohu jako když jsme tam byli.Jsi tu sám a nás je ve vesnici mnoho nechtěj abych tohle začal řešit násilím dávám ti poslední možnost aby jsi odešel."

Klon
,,Bláboly. Dobře vím koho jste si tu ukryli. A pokud chceš bojovat tak klidně přijď a vezmi si i svoje kamarády, nebo můžeš přijít sám." Pousmál jsem se na něho a rozhodl jsem se ještě chvíli zůstat.

KLON
Rozběhl jsem se přímo proti němu a s nárazem jsem vybuchl a proměnil se ve smršť blesků které zničili i jeho.

Klon
Viděl jsem jak na mě běží, ani jsem neměl snahu se mu vyhnout. Těsně jak byl přede mnou jsem se usmál. ,,Přijdu znovu. Možná i dnes, ještě." Pak se klon rozprskl na vodu.

Prišiel som do centra kde som zamieril do zbrojarstva.
Kúpil som si tam zbrane nezvyčajného tvaru. Dakujem pousmial som sa na Obchodníka a zaplatil som mu. Kedže som mal ešte zopár ryo z misie.
(Presun)

Dorazil jsem spolu s Nishi na nejvyšší budovu, která v centru byla stoupl jsem se na okraj střechy a podíval jsem se dolů
''Hashirama: Fuha, to je výška, s té někoho shodit tak si dole rozbije kokos''
Madara: nezapomeň že za námi stojí dívka
Hashirama: nezapomněl jsem
Pohledem jsem se koukl na Nishi
''Hashirama: připravena to rozjet ?''

Stála jsem za ním a opatrně přes něj nakukovala dolů na měnší náměstíčko. Na jeho otázku jsem reagovala kývnutím hlavy. Kousla jsem se do rtu, měla jsem strach. Tak krátce na živu a hned boj a přitom jsem nevěděla, co dělat. Co zmůže 12tiletá holka, která nezná nic jiného, než spánek a černočernou tmu, ve které trávila smrt? Malinko jsem se pousmála. To abych uklidnila sebe a i Hashiho.

Sledovala jsem pozorně chuunina dole. NEchtělo se mi to udělat, jžene jsem si nedovolila neuposlechnout. Hashi s Otou-sama byli první, kdo se mě ujali. Nemohla jsem zklamat, to jsem i přes svou krátkou existenci poznala reflexně..Seskočila jsem dolů a došla až k chuuninovi. Zvedla jsem k němu hlavu a co nejmileji, ale zároveň smutně se usmála.
,,Omlouvám se...Hyouton:Hyourou no Jutsu.." šeptla jsem. Tělo Chuunina obalil led. Od hlavy až po paty. Poskládala jsem pečetě. ,,Kesshou no Yoroi.." tentokárt mé zápěstí obalil krystal. Rozmáchla jsem se a udeřila do zmrzlého ninji. Díky krystalu to mělo větší efekt. Led i s klukem uvnitř se rozsypal na třpytivé stípky, které se rozutelky kolem mě, stejně jako zemi polila jeho krev.

Sedla jsem si do dřepu a smočila prst v jeho krvi a naklonila hlavu na stranu.
,,Takže to bylo v pořádku?"

Přikývla jsem a dokonce se usmála. Poprvé za celý den. Postavila jsem se a neodolala, abych ninjovu krev neochutnala. Cítila jsem samé železo, ale byla tak teplá.
,,A teď máme dělat co?" zamrkala jsem nevinně.

Dívala jsem se na les kolem sebe, který Hashi vytvořil. Na křik i pláč obyvatel. Na jejich bezmoc, pokus o záchranu vlastního či blízkého života. Byl to strašný chaos. Použila jsem sharingan, abych přes prach, který byl kolem z rozpadajících se domů, viděla. Všechen rozruch jsem nechala na Hashim a raději se držela blízko něj.