Sídlo ROOT

First topic message reminder :


Mají sem přístup jedině členové.

Z mé vlastní skryté rásoby. naučil jsem se provádět kompresi chakry a tím ji v sobě uložit mnohem více než může normální tělo unést.
Strojeně jsem se usmál jako Sai.
To je to co jsem se předtím snažil ovládnout. Zadržet to v sobě je jedna věc, ale uvolnit pozvolna stavidla téhle přehrady je věc jiná.
Dal jsem se ruce do podpaží a ty okolo mě stojící Anbu, i ti o jejíž chakře mi řekl můj "PARŤÁK", jasem ignoroval
Hmm. Takže jich je tu včetně těch v bezprostřední blízkosti 15. To už zní hoooodně zajímavě.

Odfrkla jsem si.
Jestli na mě zkoušíš nějaké triky, tak to zjistím dostatečně rychle, o to se neboj.
Dobře, pak bych tě poprosila, aby jsi to zopakoval.
Byla jsem připravená dát pokyn ANBU, aby couvli v případě, že by začal uvolňovat čakru, zatím jsem ale čekala, co udělá.

To bude problém. Pro teď jsem vypotřeboval moc chakry. Takže to zase pár dní zabere. Než jí budu mít dostatek.
Zatvářil jsem se nevinně a znovu udělal ten předstíraný úsměv jako Sai.
Žeby něco tušila?
Blbost. Pokud by jí něco nenašeptala ta vydra, tak jsme za vodou.

Všimla jsem si toho jak často se dívá po Chikako a vůbec jsem to nepobírala.
Dívá se po ní, jako kdyby měla každou chvíli vybuchnout, co na ní vidí? Uznávám, že ovládá všechna Hijutsu klanu Hoozuki, která se naučím já, dokáže mluvit a její inteligence je někde na úrovni nadprůměrného chuunina, ale to je přeci u summonů celkem normální, ne?
No tak to je opravdu politování hodná okolnost. V případě že to nedokážeš zopakovat tě totiž budeme nuceni zavřít do cely odsávající čakru, takže si to pochopitelně nezopakuješ nikdy, na mé tváři se nepohnul ani sval.

To je opravdu politování hodné. No když to jinak nejde. Jen škoda, že si radši nepočkáte pár dní.
Díval jsem se na ni s naprostým klidem, ale nenápadně jsem zaměřil pozice všech Anbu v okolí. Už jsem si i vymýšlel únikovou strategii.
Prohnaná malá holčička. To se jí musí nechat. Radši se připravím. A jakmile přide do tuhého uvolním do tebe svou chakru. tak se připrav. To bude teprve pravý hukot...

Pochopitelně ani ANBU, kteří čekali ve stínu nezaháleli a dávno měli přichystané pečetě. Dál jsem se na něj dívala a přemýšlela, jestli něco zkusí. Po pravdě by jsem ho podcenila, kdyby ne.
Jistě, je to trochu hloupé, že? Také si někdy říkám, jaká je škoda, že jen tak nemůžeme riskovat životy vesničanů a celé Kiri. Inu lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, trošku jsem to příslový překroutila a dala mu jiný smysl. To mi ale ani v nejmenším nevadilo.Pozorovala jsem a čekala, co udělá.

Jen jsem se usmál jako dravec který si vyhlédl svou kořist.
Vy si vážně myslíte, že jsem tak snadný cíl? Jen proto, že mám papírově hodnost chuunina? Špatný odhad.
Kole mě se jako vichřice roztoči proud chakry a doslova odmrštil prudce na stěny okolo stojící Anbu. Kolem mě se vytvořil Plášť z chakry, ale zatím neměl konkrétní podobu. Moje síla, rychlost jako i reflexy. Vystřelili někam do nebe. Najednou jsem zmizel a jako by nic se objevil vedle nejbližšího ukrytého Anbu. Všichni se zdáli být kompletně zaskočení. Svoje rychlé taijutsu jsem provedl ještě na dalších čtyřech Anbu. Nakonec zbylo jen pět Anbu a Roka. Ostatní byli v po mích úderech v bezvědomí.
Chtěl jsem sice do ROOTu, ale ten o mě evidentně nemá zájem. Takže budu muset asi odejít pryč.
Chakra ještě zesílila a vzduch jako by byla cítit krev. Moje zuby se transformovaly do žraločích tesáků ostrých jako břitva. Moje oči vypadali jako by patřili nějakému majestátnímu dravci.

Ještě než stihl plně vypustit čakru, v podzemí začalo mrholit a déšť začal jeho čakru odsávat.
Vážně sis myslel, že stačíš na patnáct členů ROOTu? o sobě jsem se schválně nezmiňovala.
Na to jaké si měl řeči o oddanosti na začátku jsi se moc nepředvedl, ale tak už to bývá. Stále mi hodláš tvrdit, že ta čakra patří tobě?
Naklonila jsem hlavu na stranu a pozorovala to jeho taijutsu. Protože mu Kirisame odsávalo většinu čakry, nebylo tak rychlé jak plánoval, ale dokázala jsem si představit, jak by bylo rychlé, kdyby uvolnil tu čakru. Deset ANBU, kteří zůstali při vědomí, se strategicky rozmístilo po okolí a připravovalo se na boj. Čekali, jak si bude Toshiro počínat. Já jsem stála dostatečně daleko od něj a zamračeně tu scénu smáčenou deštěm pozorovala. Díky Kirisame se z Toshira ztrácela všechna čakra, která vyplula na povrch, ale tesáky se mu stejně jen udělaly.
Působivé.

Moje chakra byla potlačována. Proto jsem ji přestal používat.
Jen jsem se pobaveně usmál.
Oooo pěkný deštík. Řeči o oddanosti? No já jen nechtěl čekat. Než se tady pánové rozhodnou na mě naskákat a po zbytek života mě zavřít do cely. Jen pro to, že jsem jiný.
Odmlčel jsem se.
Ta chakra? Těžko říct kde začíná moje chakra a kde končí jeho. On je něco jako mé druhé já.
Usmál jsem se.

(Jsou v bezvědomí, ne mrtví. )

(přepis, stane se )
Nebudeme se tady dohadovat, jestli byla dříve vejce, nebo slepice, že? Kdyby jsi mi řekl rovnou pravdu, vůbec se o to nepokusili. Problém tedy není v tom, že jsi jiný, ale v tom, že to skrýváš.
Když to člověk vzal kol a kolem, byl to opravdu zvláštní, že zrovna ROOTu, který byl ze všeho nejvíce založený na skrývání, snad ze všech nejvíc vadili skryté věci. Potřepala jsem hlavou.
On je tvé druhé já? za mě dopadl jeden ANBU a informoval mě o stavu věcí. Byl to jeden ze senzibilů.
Ale ta čakra je jiná.

Copak si ROOT nepotrpí na tajnostech? I já mám své stránky které sebou radši vezmu pod zem. Ale to je nyní vedlejší.
Sledoval jsem jak k ní dopadl ten Anbu.
Dobrý postřeh. Je to na chakra jako mají bijuu, ale už jsem se s tím narodil. Takže vážně nejsem jinchuriky.
Řekl jsem s naprostým klidem, a znovu si odhrnul promoklé vlasy z očí.

(Jo to je fakt. Já jen pro úplnost )

Správně ROOT si potrpí na tajnosti, ale ne, abych tak řekla osobní, zamyšleně jsem se na něj dívala.
Ale to je teď vážně jedno. Důležité je rozhodnout co s tebou. Mám důležitou práci, která si mě může každou chvíli vyžádat a do té doby bych to tu ráda vyřešila. Navíc bych se před ní neradal unavila.
Dala jsem si levou ruku na lopatku a trošku se protáhla. Stále jsem z něj ale nespouštěla oči.

Hmm co se mnou? To musíš vědět ty. Od toho si velitel tipl bych.
Zamyšleně jsem se odmlčel.
Stále se chci přidat k ROOTu, ale on nemá evidentně o mé služby zájem. Takže je to opravdu komická situace.
řekl jsem sarkasticky.

Na to, že o tebe nemá ROOT zájem si přišle kdy?Myslíš si, ža kdyby ho neměl, šla bych s tebou jen tak bojovat?
Znovu jsem si založila ruce na hrudi.
Řeknu ti to takhle, buď to můžeš dostat slušivé tetování na jazyk a já si tě, řekněme ještě prověřím, nebo můžeš zbytek života strávit v jedné z našich útulných cel. Vyber si co se ti líbí víc.
Ušklíbla jsem se. Třetí možnost ani nebylo třeba zmiňovat.

Ale to je mi nabídka.
Řekl jsem pobaveně.
Bohužel já nejsem zrovna typ co by holdoval tetování. A na jazyku je zvláště nepraktické.
Ucedil jsem stále pobaveným hlasem.
Co se týká cely. Já mám kde bydlet, takže ne díky. Třetí možnost by asi byla smrt. Tipl bych.
Začal jsem být vážnější.
No já nejsem typ co by holdoval konvenčnímu myšlení. Vidím i řadu dalších možností jak z toho ven. A většina by se vám asi nelíbila.
Dal jsem si ruce do kapes a s mírným úsměvem, jí hleděl bez sebemenšího strachu do očí.

Zvedla jsem ruku a ANBU za mými zády zmizel kamsi do stínu. Ostatní měli mezitím již přichystané pečetě. Můj obličej byl více méně bez výrazu.
Vážně? A to jsou jaké?
Můj pohled na okamžik zalétl k lávce vedoucí ven.
Katashi... doufám, že ti to bude ještě chvíli trvat.

Jedna možnost je probít se ven. Protože vy ani zdaleka neznáte mé schopnosti. Což je pro mě výhoda.
Usmál jsem se.
Další možnost je uniknout bez boje. Bližší informace, ale nedám zamyslete se sami jak na to.
Zatvářil jsem se tajemně.
Po pravdě mi můžete dát na krásně pečeť, ale nebude na mě fungovat. Když už si tak ceníte osobní upřímnosti.
Můj obličej opustili veškeré emoce a vypadal jsem jako vytesaný z mramoru.
Oni si vážně myslí, že nás tu zavřou jako zlatou rybku do akvária? Tady, ale mají tu čest se žralokem. Muhuhahaha
Minimálně ten déšť je zatraceně otravný. A nevím jak dlouho vydržíme vzdorovat tomu odsávání chakry.
Nezabývej se prkotinami. Takové mrholení vydržíme i dva týdny.

Povzdechla jsem si.
Vážně mi ještě stále chceš tvrdit, že máš o ROOT zájem?
Ještě během toho co jsem mluvila na Toshira vyletělo pět vodních lan. Letěli velkou rychlostí a měli za cíl Toshira spoutat.

Pozor. Zkouší tě spoutat. Ten déšť je sice opruz, ale prudce ti dodám chakru.
Kolem mě se zase na pár chvil rozvířila chakra a já zmizel a objevil se asi 5 metrů za zády Roky.
Jestli mám zájem o ROOT? Myslím, že ano. Jen se mi moc nelíbí váš přístup.
Mluvil jsem s naprostým klidem.
To, že se mě stále snažíte spoutat, mé mínění zrovna nezlepšuje. Já jsem totiž nespoutaný jako mořské proudy.

Jakmile se za mnou objevil, vystřelily na něj další čtyři lana, od zbývajících ANBU.
To o čem tady vyprávíš zase nikterak nepřesvědčuje mě. Nemilá situace, že? Ani jeden z nás nemá očividně dostatek času či chuti přesvědčovat toho druhého, ušklíbla jsem se a čekaĺa, jak bude reagovat.

Lana mi chytili ruce a nohy. Takže jsem se zdánlivě nemohl hýbat.
Zatím je nechám myslet si, že mě dostali.
Jen jsem se jako by nic usmál.
No život nikdy není milý. O tom jsem se přesvědčil již mockrát.
Prokřupal jsem si krk.
Tak co přijde teď?
Řekl jsem ledodově klidným hlasem a čekal co bude následovat.

Teď přijde čas na rozmyšlenou, kdybych měla hodinky, byla by to přesně ta chvíle, kdy by jsem se na ně podívala.
Asi tak pět minut, dodala jsem bez výrazu. Mezitím k němu přiskočili dva ANBU, ostatní přiskočili k těm, co ovládali lana. Už měli připravené další pečetě.

Zase tohle?
řekl jsem otrávené.
Nepřipadá ti to jako nuda? Stále ty samé možnosti. Dej mi lepší podmínky a jsem jen tvůj. Tedy ROOTu.
Usmál jsem dravě a mé jako břitvy ostré zuby se zaleskly na světle lamp.

Ušklíbla jsem se.
Lepší podmínky? A pod tím si představuješ co?
Teď jsem byla vážně zvědavá, co z něj vypadne. V klidu jsem se dívala na ty jeho zuby a přemýšlela, co přesně může asi být ta věc v něm.

Pod tím si představuji nemít pečeť, která na mě stejně nebude působit.
Řekl jsem s klidem a nepůsobil jsem dojmem, že se o něco pokusím.