Sídlo ROOT

First topic message reminder :


Mají sem přístup jedině členové.

,,Umm, dobře." přikývla jsem..ale přistoupila jsem k ní blíž a chytila tu věc tak, abych jí s ní pomohla.
,,Proboha, tak tohle táhnout celý den, tak jsem namakanější než kulturista." zamračila jsem se a myslela to vážně. I s tou věcí jsme mířily nahoru.

Nakonec jsme domanévrovaly až zpět, na denní světlo. Dokonce se nám při manipulaci s tím roztomilým kyblíčkem nic nestalo. Vyzvedly jsme tu věc ven a vylezly hned za ní. Kupodivu to vypadalo nějak takto.



"Vypadá to, že lištička spí uvnitř."

Opřela jsem se o zeď a prohlížela si kyblíček.
,,Asi...Fajn, teď to dostat ven a jít odtud.." odfoukla jsem si vlasy z čela.

Uchopil som zvitok, ktorý som mal v brašne. Nič sa nedialo, ale mal som nepríjemný pocit.

,,Tak jo..Mizíme odtud.." pousmála jsem se a při pohledu na kotel a zašklebila se při představě, jak to zase budeme táhnout. Broučku, máme se na co těšit..maminka bude posilovat... povzdychla jsem si a opět jsem se přiblížila ke kyblíčku.

Zobral so kunai a porezal sa na prste.
"Kuchyiose no Jutsu!" V miestnosti sa objavil hroch.
"Má tu niekto lano? Musím to priviazať, aby sme to po ceste nastratili."

Odmotala jsem pár metrů lana, které sebou nosívám pro všechny případy.
"Občas musím něco přepravit na orlech, tak to nosím s sebou." pousmála jsem se a podala ho Tsuchikagemu.

Pripevnil som lanom nádobu na hrocha. Dal som mu znamenie, aby už išiel pred budovu.
"Chcete tu ešte zostať alebo už ideme?"

,,Ještě, že vás tu mám." oddychla jsem si upřímně a sledovala celý proces.
,,Jdeme, už chci odtud..." polkla jsem. ,,Yuuki, pojď." pobídla jsem ji a rovnou se odtud vydala.

S pobaveným pohledem jsem sledovala hrocha. Úžasné kuchiyose.
"Já už tu tedy být nechci. Takže klidně bych šla ven." pravila jsem a dala se na cestu.

Vyšiel som pred budovu, kde ma čakal hroch.
"Mizukage-dono, kde je brána? Akosi som zabudol." Usmial som sa, aby som zakryl trápnu chvíľu.

Usmála jsem se.
,,Pojďte za mnou." mávla jsem na všechny a vedla je až k bráně. Bylo to divný procházet púplně prázdnou vesnicí a opouštět ji..opět..S nostalgickým pohledem jsem si ji celou cestu prohlížela.

Kráčal som vedľa hrocha za Mizukage.

Prišla sem před Sídlo ROOT a pomyslela že zde se najde někdo kdo pomuže.
Klepala som ale nikoho tu nebylo slyšet zakričela sem na celeho:
"Sem v vesnici nova je tu nekdo prosim kdo mi pomuze" nikdo sa neodezval.
Odchazim "Snad někdy jindy"

Došla jsem do něčeho, co by se teď nejspíš dalo nazvat mojí kanceláří. Oba dva svitky jsem hodila na stůl a chvíli na ně zamyšleně koukala. Tušila jsem, že se mi obnovení ROOTu jako takového moc dlouho utajit nepodaří, přece jenom ale nemusela o Mizukage o všem vědět hned. A rozhodně jsem neplánovala odhalení mojí identity jakož to vůdce ROOTu, kdyby přece jen prosákli nějaké informace ven hodlala jsem vypadat, jako řadový člen. A k tomu bylo samozřejmě potřeba krytí. Po chvíli jsem odtrhla pohled od svitků ležících na stole. Přesunula jsem se do křesla, které stálo za stolem a chvíli zamyšleně pozorovala stěnu naproti sobě.
Má-li Mizukage problém s tím, abych pod ní sloužila jako shinobi, budu tedy sloužit vesnici. Tak je to správné, ROOT nemusí být vidět. Jsme ochránci vesnice ukrývající se ve stínech.
Pousmála jsem se. Kdyby mě na takovémhle místě viděl někdo, kdo mě znal, pravděpodobně by nevěřil svým očím. Jenže moje jednání vycházelo z jakési mé vnitřní logiky a odhodlání. Odhodlání ochránit vesnici. Byla však pravda, že jsem se změnila. Netušila jsem, co tu změnu způsobilo, ale bylo to tak. Možná to bylo chování Mizukage vůči mě, nebo snad něco jiného, ale začala jsem se k věcem stavět jinak. Po chvíli jsem si promnula oči a z šuplíku vytáhla papír. Dlužila jsem ještě jeden dopis. Začala jsem psát. Byl to dopis Hokagemu. Jemu jsem vlastně vděčila za to, že jsem se o ROOTu vůbec doslechla a také mi předem navrhl spolupráci. Byl by vrchol neslušnosti mu nenapsat. Po nějaké době, kdy jsem dopis dopsala jsem vzala jednu poštovní sovu (xD) a zapečetěný dopis jí přivázala provázkem k noze. Vypustila jsem jí ven a pak jsem se opět vrátila do své kanceláře. Po krátkém odpočinku jsem se dala do opisování z jednoho svitku na druhý.

Celou noc jsem nespala. Ta knihovnice mi chtěla zřejmě uložit něco, co by jen tak někdo neudělal. Teprve teď jsem skočila s opisováním. Samozřejmě, mohla jsem to nechat někoho udělat, ale zrovna tenhle svitek mi stál i za nastudování. A opsat něco je lepší, než si to třikrát přečíst. Zamrkala jsem. Oči mě pálili z toho, jak jsem se v jednom kuse soustředila na papír přede mnou. Zvedla jsem se a vzala ty dva svitky do podpaždí. Odešla jsem z kanceláře a bezpečně ji zajistila. Pak jsem s občasným zazýváním vyrazila do knihovny.
(přesun)

Vrátila jsem se zpět do sídla a rychlejším krokem jsem zaplula do své kanceláře. Vešla jsem do jedné postraní místnůstky, v níž byla uložená má kompletní ANBU uniforma. Rychle jsem se do ní převlékla a nasadila jsem si masku. Pro člověka, který nebyl senzibil jsn byla k nepoznání. O chvíli později už jen doznívali ozvěny mích rychlích kroku na lávce vedoucí k sídlu.

Doběhla jsem na zpět k sídlu. Uvnitř sídla jsem trochu zpomalila, až jsem došla ke své kanceláři. Převlékla jsem se a vrátila se za stůl. Leželi tam nějaká hlášení a pár jiných papírů. Dopis od Hokageho ale stále ještě nedorazil. Zamračila jsem se.
Já těm zatraceným sovám nikdy nevěřila, snad jí nikdo nechytil.
Sedla jsem si za stůl a začala psát druhý dopis.

Doběhla jsem na zpět k sídlu. Uvnitř sídla jsem trochu zpomalila, až jsem došla ke své kanceláři. Převlékla jsem se a vrátila se za stůl. Leželi tam nějaká hlášení a pár jiných papírů. Dopis od Hokageho ale stále ještě nedorazil. Zamračila jsem se.
Já těm zatraceným sovám nikdy nevěřila, snad jí nikdo nechytil.
Sedla jsem si za stůl a začala psát druhý dopis.

Potom co jsem vyřídila ten dopis jsem se lehce protáhla. Vyřídila jsem ještě pár dalších věcí a pak jsem se zvedla od stolu. Nechtělo se mi sedět celou věčnost v kanceláři. Potřebovala jsem taky trénovat. Zamknula jsem nakonec jsem zajistila kancelář a vyrazila k jezeru.
(přesun)

Došli jsme až k sídlu. Dobře ukryté hlídky nás bez problémů nechali projít, protože bylo zcela jasné, že ten člověk, který by tu jinak neměl naprosto co dělat jde se mnou. Přešla jsem přes most a zastavila se na těsně u vchodu. Pak jsem se otočila na pana Yamadu.
No, tak jsme tady. Ale asi bych vás měla upozornit, že odsud už se tak lehce odejít nedá.

Najednou do mě drcla Chikako. Obrátila jsem se na ní.
Ano?
Vzkaz! Měla bych se jít podívat, jestli už se vrátila.
Jen jsem přikývla.
Běž!
Po chvíli jsem jí znovu přivolala. Dost mě překvapilo, když se vrátila i s druhou vydrou.
Co....
Konoha byla napadena! jen jsem vyvalila oči.
Ksó! mávla jsem rukou na pana Yamadu. Budete muset počkat, moji lidé se o vás zatím postarají.
Rozrazila jsem dveře do sídla a vběhla do něj. Doběhla jsem do kanceláře a vzala si masku. Aspoň něco, s převlékáním jsem se teď nemohla zdržovat. O chvíli později už jsem probíhala nazpět okolo pana Yamady a vyder.
Jdeme! Podrobnosti cestou!
Vydry mi vyskočili na rameno a mi zamířili přímo do Konohy.
(přesun)

Tempem, které jsem nasadila jsem došla do Kiri až ráno. Do sídla jsem se vrátila bez masky a s oblečením, které bylo mírně řečeno dodrané. Bylo to moje poslední civilní oblečení, které jsem měla ještě z doby před chuuninskými zkouškami. Došla jsem do kanceláře a s povzdechem zapadla do postraní místnůstky. Oblečení putovalo s povzdechem do koše. Převlékla jsem se do nového a vrátila se do kanceláře. Vyřídila jsem nějaké potřebné věci a opřela si hlavu o ruku. Přemýšlela jsem, kde asi teď je pan Yamada.

Po nějaké době jsem vstala a rozhlédla se po místnosti. Všechno bylo vyřízené a zařízené a já jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Masku jsem tentokrát pochopitelně nechala v kanceláři a vyrazila jsem do ulic Kiri.
(přesun)

Dorazili jsme přes lávku až k vstupu do sídla, před kterým jsme se zastavili. Podívala jsem se na Toshira a založila si ruce na hrudi.
Tak fajn, můžeš si blahopřát, dostal jsi se sem, ikdyž trochu jiným způsobem, než by jsi si asi představoval.
Toshiro se tvářil velmi sebejistě, ale to mi bylo momentálně vcelku jedno.
Takže se zeptám ještě jednou. Odkud pochází ta čakra, kterou jsi uvolnil na cvičišti?