Sídlo ROOT

First topic message reminder :


Mají sem přístup jedině členové.

Pomohla som Kaitovi na nohy. "Potrebujete sa úplne premeniť...ale podľa hlasu vás spozná..." poviem mu. Otočím sa na Manzoua, "Mám vytvoriť niečo čo mu dokáže zmeniť hlas?"

"Ukazovať sa jej nemám ani pri najmenšom v pláne."
Napriek tomu, že som stál, som mal sklonenú hlavu.

Pozrela som sa na Kaita. "Ľutujete to??" spýtala som sa ho pomocou myšlienok. Stačilo ak na odpoveď pomyslí.

Momentálne som nemyslel na nič iné, než na bolesť, tak som iba pokýval hlavou do oboch strán, čo malo znamenať že nie.

"Nemusíš Yuuki, on to zvládne sám." pak znovu jsem pohlédl na Kaita.
"Co má v plánu Akatsuki?"

Asi to pochopí zle no priložila som mu ruku na líce a začala som ho liečiť. Bola som na celkom dobrej úrovni takže mu to tú bolesť aspoň zmenšilo. "Prepáčte že som sa spýtala.." poviem mu a dám ruku preč.

Uvedomil som si, čo sa dialo.
V pohode a ďakujem.

"Já jsem stále tady."

Pousmiala som sa a pozrela som na Manzoua. "Majú v pláne niečo veľké...podľa mojich zdrojov sa už teraz na niečo pripravujú, bohužial posol zomrel skôr než stihol povedať viac..." dodám do ticha.

"Vážně?" podíval jsem se podezřívavě na Yuuki.
"Zajímavé.."

Ruka ma zabolela, do čerta. Zmodrela a pálila. To ten kryštáľ. Nesmie na to prísť, nechcem aby bol nahnevaný. Oprela som sa o stenu a držala som si ruku.

"Děje se něco Yuuki?" podívám se se zájem v očích na ni.
"Mám něco nového.." vytáhl jsem sklenici z byakugany.

Zasyčala som od bolesti, ruka modrela ďalej. "To...je v poriadku..." poviem mu a začnem to liečiť a myslieť na Akatsuki. Prestalo to. "Byakugan...ale odkiaľ?" spýtam sa ho zo záujmom.

"Od známého." ušklíbnu se.

"Tá veľkosť...je ženský..." poviem keď sa na ne pozriem. "Ako ich ale implantujete? Jedno Vám a druhé?" spýtam sa ho zo záujmom. Nie žeby som chcela Hyuugovské oči ale, cena bola dosť lákavá. "Bolo by obrovským prekvapením...boli by ste ešte silnejší než teraz....všetci by k Vám chovali ešte väčšiu úctu ako teraz...." hovorila som.
Yuuki...musíš mu povedať čo sa stalo...
Ešte nie Haji...
GRRRRR, NEŠTVI MA!?
Dokážem ťa uzamknúť aj SAMA....
Čože?
Plánujem to už pár pekných rokov...Haji...zmena je život...
Ešte to ale neurobíš..zmluva stále platí, kto vie čo bude po nej...si lepšia Yuuki, Manzou urobil dobrú prácu...
Nie som lepšia Haji...som...som nič oproti ľudom ktorých milujem...a teraz za to hodlám pykať...

Ruka ma bolela tak som zmizla preč, z toho budú zas reči. (presun)

Do kancelárie vletela Pau a zhodila lístok na stôl.

Manzou:

Posadil som sa do rohu. Jazyk som si už viacmenej necítil. Slepo som očakával rozkazy, nad ničím dôležitým som neuvažoval.

Přečetl jsem si vzkaz Yuuki. Doširoka jsem rozevřel oči.
Co to mělo znamenat. Ona nemůže jít pryč.
"Musíme Yuuki přivolat. Kde je Hirame?" křikl jsem na stráže.
"Ty jeden prašivý zmetku. Přivoláš Hajiho zpět, stvořil jsi ho, máš k němu největší vztah." řekl jsem na ANBU, který právě přišel.
- Hirame-
"Manzou-sama, buďte v klidu. Hned to bude, jen musíme do pečetícího sálu." stařec se uklonil a šel pryč.
- Manzou-
Šel jsem za ním.
.....
Pečetící sál.
- Hirame -
"Tady." Stál uprostřed kruhu a dělal pečetě.
"Gyaku Kuchiyose no jutsu."

Prudko som dopadla na zem, bola mi zima. Zdvihla som sa a pozrela som sa na ľudí okolo. Pritisla som si ruky k sebe a spýtala som sa Manzoua. "K- Kto ste?"

"Haji, ty mě nepoznáváš?" přišel jsem k ní blíž.
"Co se stalo Hirame!?"
- Hirame -
"Nevím, Manzou-sama. Zřejmě hostitel přišel o paměť. Něco to znamenat musí, Mám zavolat speciální oddíl na paměť?"
..
"Počkej." zastavil jsem ho pohybem ruky a sledoval Yuuki.

Prekvapene som pozerala po všetkom okolo, bolela ma hlava. "H- Haji? Nie ja som...ja som Yuuki..." opakovala som stále dokola. Posunula som sa od človeka preč a snažila som sa nájsť spôsob ako ísť preč. V tom ma zabolela hruď, prudkým pohybom som spadla na zem. Snažila som sa zdvihnúť ale nešlo to.

"Doton: Yomi numa." udělal jsem líně pečet a Yuuki se zabodla do bahna. Pro případ, že by chtěla utéct.
"Hirame, jdi pro speciální oddíl." kývnul jsem na něj a chvíli čekal.
...
Hirame přišel s Jedním ANBU, ten měl na sobě speciální pruhovaný plášť.
"Volal jste mě, Manzou-sama?" pokleknul předemnou.
"Volal, tady Yuuki/Haji zřejmě ztratila pamět. Otevři ji." kývnu na Yuuki.
..
ANBU přistoupí k Yuuki, dá ji na hlavu ruku a pronikne do její paměti. Pomocí techniky otevře všechny zavřené brány a Yuuki před jejíma očima přechází její minulost.

Do očí sa mi nahrnú slzy, Manzou-sama? Unavene zostanem ležať na zemi. Nemala som sa vrátiť, mala som jutsu dokončiť. Teraz, teraz mi vynadá. A zasa budem tam kde som bola. Pomocou Suitongunu som Yomi numu úplne rozpustila a zdvihla som sa, "Gomene Manzou-sama..." poviem mu a skloním hlavu.

"Hlavně, že jsi zpět Yuuki." otočím se a chystám se jít zpět do kanceláře.
Co, se to semnou děje..