Hranice Rýžové země

First topic message reminder :

Hranice rýžové země

Na hranicích rýžové země je po dvou metrech ukryt kurai shotonový krystal, který zaznamenává pomocí vibrací u Reiny příchod cizince.

Objevil jsem se vedle Rukiho a také se podíval na boj."Asi nejsme jediní kdo si dneksa hraje."

"Blázni." sykla jsem na oba.
"Někdo by vás mohl lehce zabít."

Vrať se zpátky odkuď si přišla a dej mi pokoj.Svobodu mi brát nikdo nebude"Řekl jsem naštvaným hlasme a díval se směrem k ní.

"Neslyšela si ?"Stále jsem se při tom koukal na to jak to v dáli hoří."Ruki možná by jsme odsud měli odejít.".

Seskočila jsem před ně a aktivovala jsem Byakugan.
Dávala jsem pozor, aby mě nebylo vidět, přitom jsem ale kontrolovala i je. Nebyla to má povinnost, ale nehodlala jsem někoho nechat, aby ty dva blázny zabil.

Dorazil som k hraniciam odkiaľ som zachytil Shijinin pach bolo trocha ťažšie ju nájsť ale môj Rongu aj keď o tom nevedela ju troca sledoval takže som ju mohol teraz nájsť .
Nebol som ešte tak blízko ale blížil som sa už k nim .
Boja okolo som si ja nevšímal netýkal sa ma .

Ty se chceš o nás starat?Vždyť jsme tě skoro oba porazili.A porazili bychom tě kdyby mě to nepřestalo bavit"Jestli chceš tak si s ní jdi hrát Tatsuo já jdu trénovat"Odmlčil jsem a šel jsem zpátky do sídla.

"Pfff....." dostala jsem tik do oka.
Jsou neudržitelní...
Zahlédla jsem Ryuujiho a přešla jsem k němu.
"Našel jsi, co jsi chtěl?"

"Ne to je dobrý použitý hračky mě už moc nebaví."Šel jsem za Rukim do sídla(Přesun)

MIWO

Před Shinjin se zničeho nic objevila Miwo. " Tatsu si přeje aby si šla semnou chce stebou mluvit " usmála se takovým roztomilým způsobem a čekala na odpověď.

Dostala jsem tik do oka.
"Tak mladý pán si se mnou přeje mluvit... Hmm.... To je změna." povzdechla jsem, ale nakonec mne přemohla zvědavost a šla jsem za Miwo, která mě k němu zjevně měla odvést.

(Přesun)

MIWO

Chytla ji za ruku a přenesla ji do Sněžného Lesa.(Přesun)

Oheň zrazu.. zmizol.. bol preč, ten ktorého chytil však nemal moc veľkú šancu na prežitie pretože horel .. príliš dlho aby to bolo bez následkov( tak žiť mohol ale, neschopnosť pohybu a možno aj rozprávania !). Dosť zrýchlene som dýchala, bolelo ma .. asi všetko ! a cítila som že som na tom s chakrou viac menej .. blbo. Len som sa zviezla na zem pri Sumi-chan.. rukami som sa zaprela za seba a .. snažila som sa to nejak predýchať.

Yuto

Prekvapivo som mŕtvy nebol.
"Heh- myslíte si- že nás, bratov Yuudaiových- pokorí bolesť, heh?"
Hoci mal silné slová, bolo na ňom poznať, že sotva rozpráva a rozhodne nebol schopný pohybu.

"Atsu-chan? V pořádku?" starostlivě jsem ji zkoumala pohledem, zdála se vyčerpaná. Není divu když toho zvládla tolik! Chvíli jsem u ní zůstala a pak mě zaujalo jakési blábolení. Ten šmírák ještě žije?
"Hej ty!" namířila jsem na něj špičku své katany a musela se ovládat, abych mu ji nezapíchla do oka. Zkazil nám krásný okamžik!
"Co to mělo znamenat? Nevypadáte na lupiče nebo něco podobného. Takže o co tu vlastně jde?!"

Yuto

"Huh- robte si so mnou, čo chcete- môj život už aj tak nemá zmysel- sklamal som môjho veľkého brata-" po chvíli odmlčania som však pokračoval.
"Ale- môžeš si byť istá- že skončíš rovnako- Nozomi Sumire..."

Nadzvedla jsem obočí, načež jsem se parádně naštvala. Místo očí jsem měla úzké čárky a přemýšlela jak mu způsobit co největší bolest. Prokřupala jsem si klouby a kráčela k němu.
"Co to má znamenat? Vyklop to a ušetřím ti trápení, nevyklop a bude se ti zdát to čím sis došel doposud jako neškodná mučicí předehra..."

Ja som tu bol neďaleko a čakal som či sa tu zjaví Shijin .

Yuto

Musím uznať, pohľad na ňu v tomto stave mi na mojej odvahe veľmi nepridal. Napriek tomu som však nepoľavil.
"Hehe- myslíš si, že ma vydesíš?- to by som sa nemohol nazývať shinobim..."

Len som sa doplazila.. až k nemu pri čom som na tvári mala.. síce vyčerpaný no nebezpečný úsmev. Sumi-chan.. nechaj to na mňa .. prosím.. zamumlala som a len som po ňom hodila.. teraz až opovrhnutia hodný pohľad. Nič sa jej nestane kým bude so mnou baka !! .. celkom to kontrasovalo s mojim detským hlasom.. Len som znova spravila pečate .. páč na jednu vec som ešte chakru mala, v momente sa za ním znova objavil ten čierny kríž a pripútal ho.. vlastne som to spravila skôr kvôli tomu aby bol ako tak na dvoch nohách...Následne.. som mu nechtom zarezala do tváre tak, aby sa mi na prstoch usadila jeho krv.. tú som prehltla.. a doslova som svojmu telu povolila vstúpiť do Jujutsu podoby.. toto.. ťa bude bolieť.. pousmiala som sa a rozpažila som ruky.

Yuto

Tentokrát už až príliš vystrašene som prehovoril.
"T-t-t-t-to to to to je predsa... technika... Shiniyagi-sama!"
Musím ostať silný.

Jen jsem se ušklíbla a sledovala tu techniku před sebou.
"Nemám mu uřezat oční víčka aby nemohl zavřít oči? Nebo alespoň zarazit senbony pod nehty... než mu jeden po druhém vyrvu..." říkala jsem to zamyšleným tónem, i když jsem na podobné věci neměla dvakrát náladu. Jen ať si to Atsuka užije. Přeju jí to.

Huum.. len som zakývala hlavou na nesúhlas.. uvidí niekoho, kto prekonal všetkých Jashinistov ktorý po svete chodili !! povedala som optimisticky a viac menej nadšene.. nepotebujem ani kruh.. ako voľakedy.. prebehlo mi ešte hlavou po čom som si nakusla palec a začala som mu po tele malovať, divné znamenia mojou vlastnou krvou, keď som skončila tak som znova ako keby rozpažila ruky a následne mňa uchvátili biele plameňe.. jeho sa ani nedotkli no.. mohol pocítiť znova tú hroznú agóniu bolesti.. ja som nezabíjala priamo a rýchlo.. tú radosť som nerobila nikomu.. svoje obete som nasilu držala pri vedomí až kým sa im od tej bolesti neuškvaril mozog ^^.

Yuto

Netrvalo dlho a moja pevná vôľa bola v čudu.
"AAAAAARGH! Počkajte, počkajte! Prosím! Poviem vám všetko, len to prosím vás zastavte!"

Mile jsem se pousmála.
"Já chci jen vědět proč jste na nás vystartovali. Nikdy jsem vás neviděla takže trochu nechápu o co se jedná..." mezitím jsem se ohlížela okolo, protože tu bylo evidentně více lidí, nebo alespoň procházeli.
"Atsu-chan, dej mu prosím vydechnout."