Hranice Rýžové země

First topic message reminder :

Hranice rýžové země

Na hranicích rýžové země je po dvou metrech ukryt kurai shotonový krystal, který zaznamenává pomocí vibrací u Reiny příchod cizince.

Svět se se mnou točil a tak tak jsem se držela na nohách. Tak trochu mi připadalo, že se musím každou chvíli probudit. Do polibku jsem se trochu pousmála, dokonce mi ujel tichý sten.
"A... Atsu-chan..." vypravila jsem ze sebe mezi polibky s velkou námahou a zvláštně zastřeným hlasem, který jsem nepoznávala. Dostávala mě. A bylo to na mě dost poznat.

Po vyslovení môjho mena som sa na chvíľku odtiahla. Na tvár mi pohrával taký milý až veselý úsmev. Rukou som vyšla z jej vlasov, zotrela som malú slinku ktorá sa jej tiahla z úst po tom intenzívnom bozkávaní a následne som ju ešte pohladila po líci. Uhm? spýtala som sa nakoniec, po čom som sa k nej znova len naklonila, naklonila som sa až k jej lalôčiku na uchu do ktorého som jemne kusla a následne som sa s ním a mojím jazykom začala hrať ^^.

Slov už jsem zase nebyla schopná, neboť ani moje myšlenky nedávaly vůbec žádný smysl. Nechávala jsem se unášet těmi příjemnými pocity, užívala si její přítomnost, její vůni, ji celou. Ruku jsem jí položila za krček trošku ji lechtala svými nehty, zároveň co jsem si ji tak k sobě co nejvíce přitáhla. Cítila jsem, jak mi z každého jejího doteku naskakovala husí kůže a snažila se, aby na tom byla podobně. Rukama jsem jezdila po jejím těle, opisovala každou křivku jejího těla, až nebylo místo, které by zůstalo nedotčené.

Pri jej pohyboch mi naskočili zimomriavky, no nebol to strach, zdesenie či podobné pocity ktoré by ich vyvolali. Nedalo sa popísať slovami čo som zrovna cítila no bolo to niečo úžasné! následne som sa odtiahla od jej ucha a začala som ju bozkávať pri krku a ramene. Preniesla som na ňu väčšinu svojej váhy a .. vôbec ma netrápilo že sme boli stále niekde na ceste !..

Vůbec jsem neměla v plánu s těmi dotyky přestat, tím spíš když jsem viděla, jaké stavy jí to působí. I když ně mě přenesla svou váhu, skoro jsem to nepocítila, díky její drobné postavě, která se mi tolik líbila. Byla roztomilá, krásná a já věděla, že se mě už tak snadno nezbaví. Lehce jsem jí rozcuchala vlasy a vdechovala jejich vůni. To že nás tu může někdo uvidět, jsem vůbec neřešila, momentálně jsem se cítila jako kdybych byla naprosto mimo čas a prostor.

Neďaleko tejto odviazanej dvojice sa v kroví s vyvalenými schovávali dvaja nukenini.
- "Hej, onii-san."
- "Áno?"
- "Nemáme ju náhodou pripraviť o život?"
- "Áno, to by sme pravdepodobne mali."
- "Ale nechce sa nám, nemám pravdu, nii-san?"
- "Správne. Vražda bude efektívnejšia až keď sa nám bude chcieť, dovtedy musíme vyčkať."
- "Rozumiem."

Tento krát som ju už len objímala, ústami som sa oddialila od jej krku a znova som zamierila k jej ústam, zubami som chytila jej peri a tak provokatívne som sa na ňu pozrela. Jedna ruka mi pri tom tak mimovoľne zaletela až k nižším paritám jej tela.. konkrétne k zadočku ktorý mala proste dokonalý !

Nenápadně jsem svou ruku přemístila na její záda a hledala nějaké knoflíčky, nebo zip, které bych mohla rozepnout. Byla jsem už příliš rozdováděná na to, abych se držela zpátky. Trochu brutálně jsem ji narazila na nejbližší strom a pokračovala v rozepínání jejích šatů. Druhou rukou jsem jí opatrně vyhrnula sukni a měla v plánu pokračovat pořád výš a výš, až kam mi dovolí mě pustit. Zároveň jsem se však rozhodla ujistit, že tu nikdo není. Začala jsem se během hlazení Atsuky víc soustředit a najednou mi něco došlo. Od posledně se toho hodně změnilo. Někdo přišel. Naklonila jsem se k Atsu-chan blíže a zašeptala jí do ucha.
"Někdo tu je, ale snadno se jich zbavíme." poté jsem si připravila Nehan Shouja no Jutsu. Netrvalo dlouho a z nebe se začala snášet peříčka. Seslala jsem genjutsu s úmyslem ty dva úchyláky ve křoví uspat.

Keď ma narazila o strom tak som len tak slastne vzdychla.. bolo to príjemné.. príjemne vzrušujúce ! Keď mi začala rozopínať šaty tak som sa .. viac menej neudržala a potiahla som za zips na jej bunde s úmyslom z nej tú vec ktorá zabraňovala výhľadu na jej krásne telo dať dole ! .. po tom sa však naklonila a niečo mi pošepla.. len som sa mierne pousmiala na čo som prerušila tok chakry a následne ho ustálila, aby som sa dostala z genjutsu ktoré práve zoslala, bolo to skôr automaticky.. no hrala som sa akože nič a znova som ju začala bozkávať..

Nukeninov zachránila náhoda. Pevná vôľa (snaha dopozerať to až do konca xD) im umožnila okamžite po zaregistrovaní genjutsu utvoriť pečať a vysloviť "kai".
- "Onii-san?"
- "Áno?"
- "Myslíš si, že o nás vedia?"
Následovala chvíľa priblbého čumenia jeden na druhého, zatiaľ čo ten inteligentnejší mal sto chutí tomu druhému vraziť. Napokon sa však premohol a vydal rozkaz na útok. Nukenini sa čo najrýchlejšie rozostúpili a začali spriadať pavučiny.

Rychle jsem Atsuce zase zapnula šaty a tasila katanu. Vypadá to, že moje genjutsu je vůbec nedojímalo.
"Chtěla jsem vás jen uspat vy dva kazimejdani, ale nedáte si říct." ušklíbla jsem se a rozeběhla se jejich směrem. Díky tomu, že jsem měla talent na genjutsu, jsem dokázala pár drobností v jejich očích trochu pozměnit, aniž bych tomu musela věnovat příliš námahy. Pro ně to vypadalo tak, že stojí v bažině, která je pomalu pohlcuje. Mezitím co je zaměstnala tato věc jsem se napřáhla a chystala se tomu nalevo přeříznout krk.

Pred tým než ma ešte naposledy pustila, som nenápadne na Sumi umiestnila pentagram, ten sa však hneď vpil do jej kože a nezanechal po sebe ani ten najmenší náznak chakry, mal však len jeden účinok, neubližovali jej moje plamene ktoré som chcela v prípade nutnosti použiť.. len som sa rozbehla za ňou, aspoň som chcela no bola som o niečo pomalšia takže mala náskok.. ale iba zopár sekúnd.

Yuto

"Nozomi Sumire, konečne vidíme náš cieľ zblízka."
Okamžite som kunaiom zastavil jej snahu ma zlikvidovať.

Yuuda

"Formácia," zhlboka som sa nadýchol a z mojich úst začala vystrekovať pavučina. Namotal som ju na najbližší strom a násilne sa vytiahol z bažiny (o ktorej som si myslel, že tam bola xD). Následne som zmizol niekde v korunách stromov.

Jelikož Yuuda kamsi zmizel, neřešila jsem ho a soustředila se na toho druhého. Jakmile vyblokoval můj útok, stáhla jsem se zpátky a mečem švihla tentokrát z jiného úhlu, jako kdybych se mu chystala amputovat ruku. Mezitím jsem druhou rukou vytáhla několik senbonů, a nechávala si je v záloze.

Dobehla som až k Sumi-chan a poobzerala som sa naokolo.. zároveň som zaregistrovala oboch.. a to mi aj stačilo.. v rýchlosti som poskladala pečate pri čom som sa zamerala na toho ktorý zablokoval útok Sumi-chan.
Genjutsu: Itami no Shibari
šepla som po čom sa za ním vynoril čierny masívny kríž, následne by ho mali spútať nepretrhnuteľné čierne lanká priamo k tomu krížu, všetko to bolo genjutsu no na dosť vysokej úrovni a tak som dúfala, že ho tým znehybním. Tiež som však očami sliedila po tom ktorý ušiel.. stačilo mi vedieť kde je, podpáliť celý les som nechcela.

Yuto

"Vy dve ste spolu tak kawaiii," vydal zo seba tesne potom, ako bola katana zastavená. Zasiahla totiž svoj cieľ, no na onom mieste bolo niečo, čo vzhľadom pripomínalo úlomok zlata.
"Je mi ľúto, že vás bude musieť rozdeliť niečo tak banálne ako je smrť," pokúsil som sa ju voľnou rukou pripraviť o život, nanešťastie však túto snahu znemožnilo Atsukino genjutsu.
"Huh, čo má byť zasa toto?"

Yuuda

Bol som už v dostatočnej vzdialenosti na spustenie našej obvyklej stratégie. Pripravil som si nejaké tie pavučiny, no zarazil som sa pri pohľade na bratovu situáciu.
"Čo tam ten mamľas nacvičuje?! Tak počkať."
Všetko mi odrazu začalo pekne krásne do seba zapadať.

"Eh?" pravila jsem. Tato poznámka nebyla směřována na jeho kecy o tom, že jsme s Atsukou společně kawaii, spíš mě zarazil ten úlomek zlata. To je celej zlatej nebo co to do pekla znamená? Dokud nevyzkouším, neuvěřím.
Namířila jsem mu na hrudník a chystala se ho propíchnout. Bez nějakých složitostí. Zkrátka se ho zbavit a využít toho, co dokázala Atsuka.

Hm.. tak Shine.. zamumlala som po čom som znova zložila pečate. Patrol.. šepla som do vzduchu po čom sa zo zeme okolo mňa začali vynárať duchovia,

Nájsť a zabiť.. prikázala som pri čom len prikývli a následne sa rozleteli všade do okolia, hľadali toho druhého, ja som len prišla bližšie k Sumi-chan pri čom som dávala pozor aj na toho s kým bojovala. toto genjutsu by totiž nezrušila ani ostrá bolesť spôsobená katanou.. človek však nikdy nevie.

Yuto

Neostávalo mi nič iné, než pokryť celé svoje telo zlatou hmotou na obranu. Vďaka tomu mi Sumi nemohla katanou ublížiť.
Niet pochýb, že je to genjutsu. To si uvedomuje aj trkvas ako som ja. Zdá sa, že je k*revsky silné.
"K*rva, nii-san! Makaj!"

Yuuda

S úsmevom na tvári som spustil svoju veľkú techniku.
Duchov som zatiaľ ignoroval a jak na Atsuku, tak na Sumire som spustil obroskú pavučinu.
Moja pavučina má jednu špeciálnu vlastnosť tlmenia chakry. To je naša formácia, zatiaľ čo môj brat, ten fyzicky zdatnejší, znáša boj zblízka, ja si nepozorovane zozadu prichystám moje pavučie peklo. Nie je šanca na útek, l*zby.

Hm.. bolo asi jediné čo mi vyšlo z úst, tak som nakoniec zase zložila pečate.. Kuchyiosen no jutsu ! sikla som a v momente som vyvolala kŕdeľ jashinistických vrán ktorá sa doslova rozhoreli bielym plameňom a namierili si to do pavučiny.. tento biely plameň mal jednu vlastnosť identickú s Amaterasu, nedal sa zahasiť a chytil sa na hocijakú látku či podobne.. mne však išlo skôr o to že tie vrany ohromnú pavučinu odklonili niekam do lesa. Sumi-chan ! poď ku mne hneď ! povedala som jej.. výnimočne autoritatývnim hlasom ..

Nevěřícně jsem koukala na ten humus. Pavučina? Odporný, nesnáším to... Na volání Atsuky jsem okamžitě zareagovala, sice jsem neměla vůbec ponětí co má za lubem, ale podle těch vran mi došlo, že by se nemuselo vyplatit neposlechnout.
Zatímco já se hodím jen na léčení a vycítění chakry... ona je užitečná a má pořádná jutsu...
Pospíchala jsem tedy k ní a za chvíli stála po jejím boku.

Yuuda

S úsmevom na tvári som sám pre seba prehovoril.
"Je jedno, koľko toho vyvoláš. Všetku moju pavučinu nemáš šancu odkloniť. Navyše, ja ani zďaleka nejdem po vás."
Jedno z vláken pavučiny sa nalepilo na brata a vzhľadom na tlmenie narušilo tok jeho chakry.

Yuto

Všetko to prebehlo strašne rýchlo, preto takmer ihneď potom bolo už genjutsu zrušené. Konečne som sa mal možnosť pohybovať.
"Uf, onii-san. Už som sa začínal báť, že ti to dnes nemyslí."

Sumi-chan som chytila a doslova som ju objala.. sústredila som sa a znova ma premohol nával bolesti. V momente týmto plameňom vzplanulo celé okolie, vrátane toho týpka ktorý bol pripevnený na kríži, jediný komu plameň nič nerobil bola práve Sumi a to kvôli pentagramu ktorý som na ňu umiestnila nazačiatku. Oheň však nespôsoboval živým tvorom žiadne fyzické zranenia.. ale takú agóniu bolesti ktorá doslova zabíjala.. niečo čo však nebolo živé ničilo, teda bolo na mne či mu prikážem ničiť ale teraz to bolo viac než jasné ! Oheň sa šíril neuveriteľne rýchlo a pohĺcal všetko ćo mu prišlo do cesty..dokonca aj vodu

Yuto

Na mojom tele sa rozhorel jej plameň. Začal som šialene vrieskať od bolesti.
"AAAAAARGH, ONII-SAN! ČO TO K*RVA JEEEE?!" zvalil som sa na zem a nebol som schopný pohybu.

Yuuda

Vzhľadom na to, že som bol vo veľkej vzdialenosti od nich, som ihneď pustil pavučinu z rúk a vydal sa na útek.
Tse, čo to bolo za techniky?! Nikdy som nič podobné nevidel. Bratu, obávam sa, že by som musel byť až priveľmi blbý na to, aby som sa tam teraz vrátil.
Zmizol som niekde hlbšie v lese. (PRESUN)

Přišel jsem k hranicím a uviděl kousek boje"Hm co se to tu děje?"Řekl jsem s lehkým nezájmem a stál na větvi.