Sídlo Tsuchikage

Faito

Zůstaň tu... řekl jsem unaveně Mikovi. Alespoň si můžeme pořádně promluvit. Teda, jestli chceš...mám pocit, že poslední dobou jsme prostě moc napjatí a nemáme čas si popovídat. A pak to dopadá takhle- jen zbytečné hádky a obviňování z něčeho, za co ani nemůžem...

//Nevzal som ti tú kušu náhodou a nešiel s ňou do lesa? Čítaš posty ostatných? Mal by si reagovať.

Faito

Ach jistě, od rozhovoru před šesti lety se nic nezměnilo, že... pronesl jsem sarkasticky a podíval se na něj. Jestli se nechceš ptát ty, budu se ptát já. Kdes byl v době války?
Snažil jsem se, aby to nevypadalo jako výslech. Přeci jen jsem se dřív podílel na jeho tréninku a chtěl jsem vědět, jak se zlepšil, a jednak jsem chtěl zabít čas.

//Pohodička, len na budúce dávaj pozor.

Faito

Zajímavé. Všichni mluví o tom, jak hrozně jsem se změnil. A když na to narazím, tak otočí... řekl jsem trochu zklamaně. Já se nezměnil, změnil se jenom poměr boje a osobního volna. Ano, stačí mi tvoje odpověď. Nehodlám z tebe nic tahat. Snad jen- jestli se týkala tvoje pauza jiných vesnic, nevíš, jak na tom jsou?

Faito

Vyhrožuješ mi? zvedl jsem velmi vážně obočí. Zkus si nejdřív zjistit, co se stalo a kdo komu vlastně ublížil...
Miko pak vstal a odešel. Bezva, nechají jediného neshinobiho, kterému dřív šéfoval ten, kdo víc zaplatil, aby hlídal svitky před nepřítelem. pomyslel jsem si a pousmál se.

Faito

Ještě notnou chvíli jsem seděl bez hnutí a přemýšlel nad předchozími roky. Nad tím vším, co jsme si řekli s Kiyoko potom, co mě zavrhla...vlastně toho moc nebylo. Vzpomínám si, jak rezignovala, když se nám sypaly kousky betonu v Kashikeho domě za krk, a my přesto plánovali protiofenzívu, vzpomínám si, jak za mnou jednou přišla a koukali jsme mlčky na hvězdy, což se nikdo nikdy nedozví. Vzpomínám si, jak jsem se vrátil s rukama od krve, protože jsem v boji přišel o katanu a toho drzýho floutka jsem prostě roztrhal plátovými rukavicemi...to byl asi vrchol mé temné stránky. Když tak o tom přemýšlím, musel jsem na venek vypadat hrozně. Pro mě to byla rutinní práce jako každá jiná, ale pro ostatní jsem byl ten, co ráno odcházel a večer se vracel se zakrvavenou zbrojí i katanou a slovy, že je další úsek vyčištěn...

Z přemýšlení mě vytrhly tlumené výbuchy. Když jsem vyběhl na okraj hor a podíval se do vesnice, zjistil jsem, že se něco děje v nemocnici. Že by další sabotáž? pomyslel jsem si a rozmístil pár pastí. Past na medvědy přímo do vchodu, aby ji každý viděl, ale hned za ní byla past druhá. Jestli někdo past na medvědy přeskočí, šlápne na lanko a vytrhne pojistku z oslepujícího granátu. Na stěnu jsem nakreslil křížek a oko, dva znaky pro dvě pasti. Doufal jsem, že si část vesnice ještě značky pamatuje. Schoval jsem se do stínů a čekal na potencionálního útočníka.

Andi

Vracel sem se z né moc zábavného průzkumu. Byla to moje svobodná volba v době volna. Neměl jsem co dělat, a tak sem se procházel po lese. Vlastně sem tam několik dní zůstal. Byl tam klid a já nemusel poslouchat některé nejmenované diktátorské kolegy z vesnice. No, teď už stojím před kanceláří naší kage a asi deset minut klepu na dveře jak de*il...
Stále bez odpovědil. Vdychnu si a zaměřím růži kterou jsem jí kdysi dával. Trvalo to dlouho než jsem našel alespoň přibližnou polohu (předpokládám že si jí nechala u sebe) a ještě delší dobu než sem jí našel úplně. No, tadle poloha byla i tak nepřesná, ale měl jsem přibližný okruh. Ach.... Vzdychl jsem si nad neschopností mích kolegů a dostával se z šoku kde asi Kage je. Nebo případně míří.

Kashike

Dorazím před vchod a mojí pozornost upoutají Faitovy značky pro pasti. Při bližším pohledu si všimnu pasti na medvědy a za ní je nástražný drát. Dobré... pomyslím si a projdu dovnitř. V tunelu si sednu, vezmu dva kamínky a začnu vyťukávat morseovku: Vylez, chci s tebou mluvit. Ozvěna ťukání se rozléhá tunelem a je krásně slyšet úplně všude.

Faito

Na vchod jsem viděl. Nejprve tam strašil nějaký shinobi, kterého jsem znal spíš od vidění, a pak tam přišel Kashike. Prozradila ho modrá maska i to, že se obratně vyhnul pastem. Vyšel jsem ven. Co bys rád? zeptal jsem se a začal vyměňovat oslepující granát za tříštivý.

Kashike

Když se Faito ukázal, pohlédnu na něj. Máme problémy. Zase... a je jich čím dál tím víc. Táta vždycky říkal že čert kálí na jednu hromadu, teď už vím jak to myslel.

Faito

Asi to má něco společného s tím rudým mrakem nad nemocnicí a duněním výbuchů... ptám se, ale odpověď už asi znám. Takže, co hodláme dělat?

Kashike

Znáš to, zbydou na nás vždycky jen samé lehké úkoly. Tentokrát zachraňujeme unesenou kage... prohodím jako by to bylo něco, co děláme každý den.

Faito

Bézva... zavrčím. Jestli jí vytáhnu zpod rukou nějakýho řezníka a ona mi řekne "Aspoň vidíš, že chodit do vesnice je nebezpečné", nechám ji tám, je ti to jasný... zkusil jsem trochu odlehčit situaci.
Nějaký konkrétní plán? zeptám se a podívám se na toho cápka, co tu stojí s námi. Uvnitř jsou zasypaný svitky. Až budeš chtít jídlo, dostaneš ho v domě, co vypadá jak pevnost vytesaná z jednoho kusu kamene. U něj...

Faito

Hm...lepší tam, než tady... řekl jsem na souhlas a kývl jsem, abychom šli k němu a plán řekl až tam.

//přesun

Kashike

Taky fakt... prohodím a vyrazím za ním. (přesun)

Andi

Slyšel jsem co se stalo. A díky růži jsem znam její polohu. Je na čase začít jednat. Věděl sem dobře že v Iwě nemůžu hledat podporu. Udělali by poprask. A pak sem si vzpoměl na tu holku se kterou sem si povídal na cvičišti v Konoze. Používala časoprostorovou techniku. (přesun)