Sídlo Tsuchikage

Ožila jsem když na mě promluvil a postavila jsem se.
"Jo jdu jdu." řekla jsem trochu mimo zase jsem přemýšlela někde mimo tuto dimenzi, hodila jsem si svůj batoh přes rameno a šla za ním. Podívala jsem se na toho Saikora a pak došla Kashikeho

"Chybí pár záznamů, ale co mne znepokojuje ještě víc je jejich obsah. Byly to záznamy o klanech a kekkei genkai vesnice." Zamračila jsem se, jako bych nad něčím usilovně přemýšlela, ale když jsem zvhlédla, zjistila jsem, že mne nejspíš stejně nikdo neposlouchá.

Kashike


No mohli chybět i horší věci. Třeba svitky s technikami. Seznam KG má jen informační hodnotu, nemůže být použit proti nám. Nejde mi do hlavy k čemu by to někdo chtěl. Na chvilku se ještě zastavím a jsem zvědav na názory ostatních.

// promiň Miko, je blbý když všichni čekají na jednoho člověka jen aby mohli dál mluvit mezi sebou

"Třeba potřebují vědět jaké klany tu sou, aby se mohli vrátit a zjistit jestli jsou ještě na živu. Přece jenom ninjové s kg jsou něčím odlišní od obyčejných ninjů." trochu jsem si oddychla, doufala jsem že můj klan na seznamu není.

/Omlouvám se, ale musím i schvalovat ^^

"Nejsou to zas tak neužitečné informace v nesprávných rukou. Klany se většinou vyznačují tím, že jeho příslušníci jsou i vzhledově odlišní od ostatních, jako je tomu například u klanu Uzumaki a jejich rudých vlasů. Není pak těžké rozpoznat jehlu v kupce sena, když víš, kde a jak hledat." Upozornila jsem je vážným hlasem.

Kashike

Jestli jsou tyhle odlišnosti popsané, pak je to potíž... uznám. Musíme toho zrádce najít a dostat ho dřív než ty svitky skončí někde kde nemají. Jen mě nenapadá jak, chybí nám vodítka... Když začal Miko zkoušet Kage, usednu na kámen a usměju se pod maskou. Jde na to chytře.

// to nebylo nic proti tobě, neboj... ani proti Mikovi...bylo to jen konstatování

Chvíli jsem na Mika celkem překvapeně mrkala a pak se na chvíli zamyslela. "S Faitem na cvičišti říkáš?" Pod maskou jsem se pousmála. "Myslíš tu chvíli, kdy tě Faito málem zabil, protože jste se spolu nepohodli a já tě pak léčila? Nutno podotknout, že utíkání z nemocnice máš nejspíš v popisu práce." Dodala jsem ještě, tou dobou se toho stalo tolik, už mi to splývalo, ale nikdy mi nemohla splynout jeho nechuť k tomu, ležet v nemocnici.

Kashike

Zaměřím svůj pohled na Mika. Neví jak se tvářím, protože mám masku ale opravdu dobře se bavím. Můžu tě ujistit, že já to nebyl. Zaprvé nepoužívám výbušné lístky právě z toho důvodu, který tu všichni vidíme... jsou slabé. Zadruhé jsem tu nebyl ani chvilku sám, někdo by si všiml kdybych tu položil nálož. Co tam máš dál Houmlesi?

"No souhlasím s Aitenn, jsem unavená po cestě a po celém dni, ráda bych si šla odpočinout." narovnala jsem se a nadzdvihla si batoh.

Kashike

Já se taky nevymlouvám. V odborném slangu se tomu totiž říká "alibi". Alibi, to je Miko... Miko, Alibi... jsem rád že jste se seznámili... uchechtnu se.

Už jsem to nevydržela a vyšla k Mikovi a nekompromisně mu dala malý pohlavek.
"Jsi jounin seber se, měl bys mi být oporou a ne tu rozšiřovat paniku!" odvětila jsem chladně a otočila se na ostatní.
"Zbytečně se tu všichni stresujeme. Akorát se zabýváme prkotinama zatímco pravá podstata věci bude někde úplně jinde. Vážně jsem unavená. Nesla jsem se sem se zásobami pro vás pro všechny až ze země Železa."

Faito

Vím, jak zjistit nevinu těch dvou. Ozval jsem se po chvíli, když jsem vyšel s tím váčkem ryo, který jsem přinesl několik chvil před výbuchem. Bijuu mají schopnost komunikace mezi sebou. Nejsem si jistý, zda v tom nejsou zapojeni i oni, ale je tu větší šance, že na sebe něco prásknou...Popovídejte si, vy dva... ukázal jsem na Mika a Aitenn. Pak jsem se podíval na Tsuchikage. Pomalu jsem došel až k ní, sundal jsem masku a zahleděl se jí do očí. Tak silná žena s tak dobrým srdcem se nezhroutí kvůli vesnici. Vždycky bys žila pro přeživší a i kdybych měl za svoje slova teď zaplatit, myslím, že ty jsi zrádce...a myslím, že ne z vlastní vůle....Protože ty nejsi ta Kiyoko, kterou jsem miloval.

Kashike

V okamžiku stojím mezi těmi dvěma, každou ruku na hrudi jednoho z nich. Tak dost! To ještě nikomu z vás nedošlo že tohle je možná přesně to co chtějí?! Rozeštvat nás proti sobě? Musí vědět kdo přežil, když nenašli naše těla tenkrát po bitvě. Musí vědět že by nás dostali jen za cenu ohromných ztrát, tak to dělají takhle. Vemte rozum do hrsti, oba!

Jako vždy se to zvrtlo v hašteření a pošťuchování, už jsem to ani moc nevnímala, byla jsem zabraná do svých vlastních myšlenek, najednou se však ozval jeho hlas a moje pozornost se rázem přesunula na něj. Moje oči sledovaly každý jeho pohyb a když mi sundával masku, chtěla jsem ho zastavit, neměla jsem ráda, když se mi někdo díval na tu zohavenou tvář, ale nestihla jsem to v čas. Víc než to co udělal pro mne bylo horší to, co řekl. Neodpověděla jsem, ani mi nedali prostor, když se začali hádat, pomalu jsem vstala. "Já jsem zrádce?" Hlas se mi třásl a bylo vidět, že mám co dělat, abych se udržela. "Ano, jsem žena a mám srdce, to je ten problém." Zvedla jsem zrak ze země a zabodla svůj pohled do jeho očí. "Pokud si myslíš, že jsem zrádce, měl bys zakročit a zrádce zlikvidovat, pro dobro vesnice." Zatvářila jsem se odhodlaně, nehodlala jsem mu dát najevo svůj strach z toho, co by mohlo přijít.

Faito

Povzdechl jsem si. Nepomáháš mi. Netvrdím, že jsi zrádce dobrovolně. Sakra myslete, lidi. Mezi námi se z čista jasna objevil cizí muž a nikdo nestihl zareagovat. Za svůj život jsem se setkal jen se zlomkem toho, co umí ninjové. Silně pochybuji o tom, že nemají nějaké ovlivňující jutsu, kterým z nás můžou dostávat informace! Nevěřím, že by kdokoli z téhle skupiny lidí zaprodal vesnici, byť by to bylo za jakoukoli cenu. Žil jsem tu s vámi několik let a vím, co to pro vás znamená. Jestli tu zrádce je, tak je to proti jeho vůli nebo o tom ani neví. Vím, válka je krutá, ale zkusme taky jednou zapomenout na věci, které se staly, a přemýšlejme nad tím, co bude. Už nechci slyšet, co dělat nesmíme, Kiyoko. Teď chci slyšet možnosti toho, co udělat můžeme...

Kashike znova vystihol moje myšlienky, mal som pocit, že mi číta myšlienky. Keď ma niečo napadlo pár sekúnd na to to vždy povedal. Buďto rovnaké uvažovanie, alebo mal naozaj niake zvláštne schopnosti. Ja som sa samozrejme prikláňal k tej prvej možnosti.
Začínal som mať pocit, že som asi jediný koho tu nikto, ani trochu nepodozrieva. Keď sa medzi sebou obviňovali, moje meno nepadlo ani raz. Problém bol však v tom, že ho zrejme ani nepoznali.
Dal som si na hlavu kapucňu a tesne popri Noriko som vyšiel von, pričom som na ňu asi na pol sekundy preskočil očami akoby som jej chcel povedať nech ide za mnou. Keď som vyšiel von sadol som si na kameň a nadýchol sa teraz už čistého vzduchu. Všetok prach už opadol a z dymu už tiež nič nostalo.
Hádzal som si karty len tak pod seba do zeme, bez použitia techniky samozrejme, načo by som plýtval chakrou. Rozmýšľal som nad situáciou, ako inak.
Noriko sa mi na tom všetkom zdala príliš nestranná, podobne ako som sa mohol javiť aj ja. Nechcel som nikoho podozrievať, ale išlo práve o to aby niekto nezačal neprávom podozrievať ju.
Faita, Kiyoko a Kashikeho som len jedným uchom počúval, aby som vedel čo plánujú urobiť.

Zachytila jsem Saikorův pohled. Už podruhé. Nelíbilo se mi když Kashikemu něco říkal tam nahoře. Viděla jsem ho prvně vlastně ani nevím jestli si ho pamatuji, když jsem v Iwě žila. Chvíli jsem ještě byla uvnitř, a když Faito začal mluvit sebrala jsem se a vyšla ven za Saikorem a opřela se o kámen ze sutin vedle vchodu a dívala se směrem do vesnice.
"Nelíbí se mi že jsi tak potichu, moc se k tomu nevyjadřuješ." promluvila jsem do ticha.