Kiyoko Hokori [TSUCHIKAGE]

~Hodnost~ Tsuchikage
~Věk~ 21
~Pohlaví~ žena
~Klan~ Hokori
~Podstaty~ Doton, Fuuton, Katon
~Kekkei tōta~

Jinton (kekkei tōta)
-Element prachu

~Oblíbené~
Kdyby měla Kiyoko jmenovat všechny věci, které má ráda, byly bychom tu do zítřka, kdyby však měla vybrat jen ty věci a činnosti, které ji opravdu naplňují, byly by to tyto:
Sushi
Pokud existuje něco, co nikdy neodmítne, je to pozvání na tuhle skvělou pochoutku.
Zvířata
Kiyoko naprosto zbožňuje tato stvoření, ať jsou velká, malá, chlupatá, okřídlená, nebo ne.
Iwagakure no Sato
Vesnice, ve které žije a teď ji i chrání je snad úplně na prvním místě stejně jako lidé v ní.
Práce
Nenapravitelná workoholička. xD
Hudba
Neexistuje nic, co by Kiyoko dokázalo lépe uklidnit, než zpěv, nebo obyčejný poslech hudby.

~Neoblíbené~
Neoblíbených věcí je asi stejné množství jako těch oblíbených.
Kouř z cigaret
Lepší před Kiyoko nekouřit, protože to většinou končí nepříjemně pro kuřáka.
Alkohol
Od dětství má neskutečný odpor k alkoholu.
Arogantní a namyšlení lidé
„Horší, než srážka s blbcem, je srážka s ještě větším blbcem.“

Vzhled:

~Povaha~
Milá, občas trochu ztřeštěná osoba s otevřenou náručí pro všechny, kteří si to zaslouží. Vždy má jeden ze svých hřejivých úsměvů a pomocnou ruku pro každého, kdo jí nedá najevo, že o to nestojí. Občas má až přehnané ochranitelské sklony, je jako velká matka pro celou vesnici. Když příjde na boj, její milá povaha jde stranou a nastupuje její bojový duch. Kiyoko chová úctu k životu samotnému a proto vzít někomu život je pro ni nanejvýš odpudivá představa, i když tím občas ráda vyhrožuje, když má špatnou náladu, nebo ji někdo popudí. Už z jejího zaměření vyplývá, že životy hlavně chrání, než bere. Jak už bylo řečeno, umí se někdy pěkně rozohnit a být úplně někým jiným, než milou osobou. Její respekt si každý musí zasloužit.

~Životopis~

„I v největší temnotě se najde světlo, i když malé a slabé, stále může pro někoho zářit více než tisíce Sluncí.“

Za jedné chladné noci, třetího dne, prvního měsíce se jedné svobodné matce narodilo dítě, dítě, které ji zbavilo jejího života. Výměnou za jeden život se zrodil život jiný. Z chladných rukou mrtvé matky sestřičky vyňaly brečící holčičku a svěřili ji do rukou vychovatelek v sirotčinci. Tento smutný začátek jejího života snad měl být předurčením, osudem, prokletím? Dívka, ač zdravá naháněla ošetřovatelkám husí kůži. Snad to bylo velkou zásobou chakry toho dítěte, jejíma pronikavě zelenýma očima, nebo tím, že od chvíle, kdy její matka zemřela, ani jednou nebrečela. Jak dítě rostlo, jejich odpor ustupoval, nejspíš díky tomu, že se usmívala a donutila je svým úsměvem pookřát a dívat se jí do očí s láskou, nikoliv s odporem. Do pochmurné atmosféry sirotčince vnesla smích, lásku a štěstí. Když dívce bylo šest let, umanula si, že chce nastoupit na akademii. I když ji přemlouvali, jak chtěli, jejímu přání museli vyhovět, protože to bylo její vlastní rozhodnutí a ony ho museli akceptovat. Tak ji přihlásili na akademii a tím to všechno začalo.

Velká třída pro třicet malých dětí byla pro Kiyoko jako chrám plný vědomostí. Nikdy nepoznala nic, kromě zdí sirotčince a nejbližšího okolí, kam se někdy tajně vytratila. Okamžitě se spřátelila s většinou třídy, nějak jí to nečinilo problémy s její povahou a všudy přítomným úsměvem. Kiyoko se pilně učila a trénovala, jak jen to bylo možné, aby si svoje místo ve třídě zasloužila. Vždy jí šlo učení, proto byla ve třídě jedna z nejlepších, to se však nedalo říct o některých spolužácích, kteří se s učením opravdu trápili, někteří dokonce odešli. Rozhodla se, že to tak nenechá, jít vpřed sice nebylo špatné, ale ohlédnout se za těmi, kteří zaostávají, pro ni bylo daleko lepší. Jednou, když procházela chodbou směrem ke třídě, zaslechla jednoho učitele při rozhovoru se jednou její spolužačkou, neznělo to, jako by ji chválil, a když odešel, dívka se rozplakala. Jsi v pořádku? Dívka upřela své uslzené oči na Kiyoko a zakroutila hlavou. Pomůžu ti. Kiyoko k ní natáhla ruku a na rtech se jí objevil ten nejhřejivější úsměv, jaký dokázala vykouzlit. Ta dívenka se na ni jen podívala a překvapeně zamrkala, po chvíli váhání si třela uslzené oči a uchopila Kiyoko za nabízenou ruku. Od té chvíle byly ty dvě nerozlučné. Ta dívka se jmenovala Mikomi a s Kiyočinou pomocí získala čelenku vesnice a stala se geninkou stejně jako Kiyoko, dokonce spolu byly ve stejném týmu 6. Spolu s jedním chlapcem jménem Atsushi.

Tým byli opravdu sehraný a jejich Sensei s nimi byl nanejvýš spokojený. Hned od začátku si padli do oka a našli si společnou řeč, stejně jako týmovou spolupráci. Ty nejlehčí mise na začátku jejich cesty shinobi plnili s přehledem a stihli si u nich i dělat legraci ze senseie a společně s ním se svým vtípkům smát. Byly to ty nejkrásnější dny, které doposud Kiyoko zažila a možná i ty nejkrásnější vůbec. Jejich první těžší mise spočívala v přepravení jistého svitku do blízké vesnice, avšak ten svitek byl něčím cenný, proto je na cestě přepadli a po krátkém boji toho dotyční litovali v Kiyoko se projevila její typicky ženská stránka. Jakmile jejich nepřátelé leželi na zemi svázaní, dostali od Kiyoko asi půlhodinové kázaní, že krást se nemá a co si o sobě vůbec myslí přepadat děti v lese, že je to úchylné a taky trapné, když je ty děti nakonec porazí. Sensei jí nakonec musel ucpat ústa, aby mohli dokončit misi a odevzdat svitek majiteli. Několik dalších měsíců jako tým plnili mise, trénovali,… až jednou sensei přišel s tím, že je přihlásil na chuuninské zkoušky. Celý tým byl v tu chvíli na nohou a jeho nadšení studenti ihned zahltili spoustou otázek, takže chudák raději zmizel.

Chuuninské zkoušky se ten rok konaly v Konohagakure no Sato, takže museli několik dní cestovat, než se na místo dostali. Konohagakure no Sato byla úžasná, stejně jak o ní sensei po cestě vyprávěl, možná ještě víc. Noc před zkouškou nemohla Kiyoko zamhouřit oči, takže celou noc jen bezduše seděla na posteli a přemýšlela o tom, co je asi čeká, a když se ráno celý její tým probudil a vyrazil na zkoušky, svíral se jí žaludek a srdce div neuteklo zpět do Iwagakure no Sato. Sál, ve kterém se první zkouška konala, byl plný lidí z různých vesnic, ať už vypadali silně nebo ne, bylo hned všem jasné, že tahle zkouška nebude nic lehkého. Podle čísel, které dostali při vstupu se rozesadili do lavic a přišel písemný test. Nic složitého, alespoň ne pro Kyioko, ale měla strach o své kolegy, kteří v tomto ohledu tolik nevynikali. Její strach byl naprosto zbytečný, protože Atsushi byl mistrem v opisování a Mikomi si s tím také nějak poradila. Další zkouška už byla pro všechny vlídnější, alespoň ze začátku, kdy neměli hlad a nebyli pomlácení i na místech, o kterých před tím nevěděli. Získat sviek bylo asi stejně těžké, jako si uhlídat svůj vlastní. Poprvé neměli štěstí a narazili na tým, který měl stejný svitek jako oni sami, proto museli v hledání pokračovat až do třetího dne, kdy konečně na poslední chvíli získali, co potřebovali a v posledních vteřinách vběhli do věže. Následovali dva souboje, tím prvním všichni prošli téměř bez problémů, Kiyoko dostala tak vyčerpaného soupeře, že se radši vzdal, což ji trochu zklamalo, ale zároveň si říkala, že to asi bylo dobře. Další souboj před diváky a Hokagem nebyl tak lehký a její soupeř nebyl žádný začátečník, po pár minutách souboje jí bylo jasné, že se ji snaží zabít. To ji dost naštvalo, nesnášela takové lidi, takže přidala na rychlosti, které její soupeř nestačil a jak by taky mohl, byl tak třikrát těžší než Kiyoko a ona byla ohebná a mrštná. Nakonec souboj prohrál k radosti Kiyoko a jejího týmu. S odřenýma ušima všichni zkouškou prošli a stali se chuuniny. Jejich sensei na ně byl právoplatně pyšný, už ho nepotřebovali, začala jejich samostatná cesta a tým se rozpadl, i když ne tak úplně …


Mikomi sice odešla k překvapení všech vyučovat na akademii, ale Atsushi a Kiyoko spolu zůstali, oba se totiž dostali k ANBU a dokonce zůstali spolu v týmu s dalšími třemi lidmi. Společně se zlepšovali, společně dospívali, společně plnili mise a čím déle byli spolu, tím víc si uvědomovali, že mezi nimi už není jen přátelství, ale něco mnohem silnějšího. Zamilovali se do sebe, což museli před ostatními tajit, i když to vypadalo tak krásně, nebylo tomu tak dlouho.


Jediná mise, jediný špatný pohyb a Kiyoko se dostala do velmi nepříjemné situace, její soupeř ji znehybnil, svou katanu jí chtěl zabodnout přímo do srdce. Krev vystříkla a obličej Kiyoko se zbarvil do ruda Atsushiho krví. Postavil se před ni a obětoval pro ni svůj život. Kiyoko jen viděla, jak z jeho těla ten muž vytáhl katanu a chtěl seknout ještě jednou. Atsushi se mezi tím skácel k zemi bez známek života. V Kiyoko se najednou nashromáždil smutek, bezmoc, zlost a neskutečná bolest a všechny ty pocity v ní probudily schopnost, která byla tak vzácná. Jinton! Kiyoko se spustili slzy a jak jeho katana prorážela vzduch, rozpadla se v prach, prostě najednou nebyla. Kiyoko na něj upřela pohled plný nenávisti a jediným pohybem své katany mu probodla srdce. Atsushiho vzala do náručí a sama ho odnesla do vesnice, kde měl zanedlouho pohřeb.


Tato událost v Kiyoko probudila touhu chránit své milované, proto se rozhodla učit se lékařskému umění. To, že probudila Jinton jako by ji vůbec nezajímalo, odešla od ANBU, udělala si zkoušky na jouninku a zavřela se v nemocnici. Učila se tu, jak se postarat o zraněné, jak připravit jedy i protijedy, učila se léčit s pomocí své chakry, rozeznávat byliny, operovat. Dokonce byla na pár měsíců doktorkou, aby získala potřebné praktické zkušenosti, když už ji tu neměli co naučit, vrátila se ke své původní profesi.


Tým geninů si nikdy na starost nevzala, ale plnila sama mise jako jednotlivec a chodila pomáhat do vesnice. Když z nemocnice odešla, konečně začala rozvíjet svou schopnost ovládání prachu. Bylo to složitější než to vypadalo, proto si občas brala volno, aby se tomu mohla věnovat. Ve vesnici se zatím děla spousta zajímavých, nezajímavých, důležitých i nedůležitých věcí. Tsuchikage střídal Tsuchikageho a jednoho dne, když na cvičišti trénovala svou fyzickou stránku schopností přišel k ní muž s předvoláním k radě vesnice. Překvapeně zamrkala, ale na nic se neptala a šla s ním, o to větším překvapením pro ni bylo, když jí bylo nabídnuto místo Tsuchikage, které také přijala, i když s obavami a pochybnostmi.
V pozici Tsuchikage byla teprve krátce, když vesnici napadli Akatsuki a téměř ji zničili, nenapomohla tomu ani situace potom válka a poté vnitřní boje ve vesnici, které skončili naprostou katastrofou. Při napadení vesnice utrpěla zranění v podobě široké jizvy na spodní části obličeje, kterou zakrývá maskou. Spolu s hrstkou shinobi teď zůstává v troskách Iwagakure no Sato a snaží se chránit alespoň ty, co zbyli. V "normálním" životě dělá doktorku v nemocnici, samozřejmě za použití Henge, aby ji nikdo nepoznal, v henge vlastně chodí všude, kde by ji mohl jako Tsuchikage někdo poznat. Vztah, který vypadal tak nadějně se rozpadl hned při začátku války a tak teď Kiyoko nezbylo zhola nic, jen to bezvýznamné kamenné křeslo v podzemí.

~Jutsu~
E-rank
Kawarimi no Jutsu - technika náhrady
Kakuremino no Jutsu - technika neviditelného pláště
Nawanuke no Jutsu - útěk z pout
Henge no Jutsu - přeměna
Bunshin no Jutsu - technika klonu
D-rank
Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu
Katon: Ryūka no Jutsu
Fūton: Daitoppa
C-rank
Doton: Retsudo Tenshō
Iwa Bunshin no Jutsu
Kuchiyose no Jutsu
B-rank
Doton: Kengan no Jutsu
Katon: Zukokku – intenzivní bolest
Saikan Chūshutsu no Jutsu
Fūton: Atsugai
A-rank
Doton: Sando no Jutsu
Shōsen Jutsu
Flight Technique
S-rank
Taoreta senshi
Jinton: Genkai Hakuri no Jutsu
Tatchi Iyasudoragon no Jutsu

~Vybavení~
ZVN, katana, lékárnička, jedy, protijedy, shurikeny, kunaie, výbušné lístky, pečetě

~Body schopností~
Ninjutsu - 5
Taijutsu - 5
Genjutsu - 2
Inteligence - 4
Síla - 5
Rychlost - 5
Chakra - 5
Ruční pečetě - 3
Celkem - 34 body