Sídlo Tsuchikage

A sakra. Pozastavila jsem se a dala mu ruku na rameno.
"To je mi líto." šeptla jsem se smutkem v hlase. Oproti tomu moje problémy jsou nic. A já bláznivá hledala tátu, který mě třeba ani nechce, zatímco on přišel o celou rodinu.
"Kdybys potřeboval si promluvit, tak stačí říct." pousmála jsem se vlídně. Já citlivka rozhodně byla.

"Myslím, že som sa z najhoršieho už dávno dostal, ale aj tak ďakujem. Keby som si chcel pohovoriť, prídem za tebou." Povedal som s takým pomerne šťastným výrazom a zase si zložil kapucňu, začal fúkať chladný vetrík a ja som si ho chcel užiť, taký aký tu býval kedysi. Ten nostalgický pocit ma dostával. Zdvihol som ruky asi v 30° uhle od tela, pridvihol hlavu a zavrel oči nechávajúc vietor fúkať mi do tváre. "Som rád, že som znovu doma, aj keď je to tu úplne iné." Zamumlal som do vetra, "keď som tu, cítim, že niesom sám."

"To není možné." Zakroutila jsem hlavou. "Jsi si jistý? Každopádně to ještě nic nedokazuje, mohlo to být henge, nebo něco podobného." Zamyslela jsem se nahlas. "Odpočiň si." Vybídla jsem ho a znovu se napřímila. "Pokud chceme přežít, musíme si najít zdroj obživy, na zásoby už spoléhat nemůžeme, protože je nemáme. Kdy jste byli naposled na lovu?" Zablýsklo se mi v očích. Lov zněl jako něco vzrušujícího. "Taky bychom měli najít novou a bezpečnější skrýš pro to, co zbylo." Ohlédla jsem se na truhlu se svitky a zase zpět. "Nejspíš použijeme jednu z jeskyní v horách, bývají rozsáhlé a špatně se hledají těm, kteří neví, kudy jít. Takže, dva z vás půjdou semnou bezpečně přepravit svitky. Kashikeho s Faitem pověřím nenápadným obhlédnutím vesnice, podívejte se po jakýchkoliv nezvyklostech a s tvým dovolením Kashike bych ráda, kdyby nový sklad se zbraněmi byl v tvém domě. V těchto chodbách jsou místa, kam se dřív schovávaly zbraně pro případ války, jistě tu ještě něco zůstalo. Pro začátek to musí stačit. Taky potřebuji někoho, kdo vyrazí do hor na lov, tenčí se nám zásoby jídla a nemůžeme si dovolit nakupovat pro tolik lidí potraviny, navíc by to bylo nápadné, podívejte se i po nějakých bobulích a jiných plodech. Takže, kdo půjde semnou a kdo se postará o zásoby?"

"Taky jsem se sem ráda vrátila, i když jsem věděla do čeho jdu, já nechala svou rodinu doma jsou tam v bezpečí. Jen doufám, že na těch svitcích nebyl napsán i náš klan. Už tak je nás málo." podívala jsem se stejným směrem jako on.

Faito

Spolkl jsem poznámku o tom, že ještě před chvílí byla vesnice zcela jistou zhoubou, a byl jsem rád, že Tsuchikage konečně chytá barvu. Zhotovím několik pastí, ať se lovec vrátí co nejdřív... řekl jsem jen tak do větru a vytáhl ze sutin batoh s pastmi. Byl jsem docela rád, že atentátníci ten batoh nenašli. Vytáhl jsem několik pytláckých ok, jednu typickou past na medvěda, jen o něco menší, a několik věcí pro přípravu tlučky. Je tu někdo, kdo umí s kuší? zeptal jsem se silným hlasem, patřilo to hlavně Aitenn a Mikovi.

"Kana." Povedal som potichu a zase sa narovnal lebo sa zmiernil vietor.
"Je mi to ľúto, ale predpokladám, že bol." Tieto slová sa hovorili ťažko, ale bolo lepšie pripraviť aj ju na najhoršie. Všimol som si totiž, že nemá zrovna bezcitnú náturu, práve naopak. "Osobne sa postarám, aby sa ti nič nestalo, tebe ani nikomu, pokiaľ to bude aspoň trochu možné." Prehlásil som, pretože som naozaj nechcel aby sa komukoľvek, čokoľvek stalo, keď už nás ostalo len zopár. "Vieš, rozhodol som sa, že o rodinu už prídem iba prirodzeným spôsobom a za ten považujem smrť v starobe," povedal som, z čoho jej mohlo dôjsť, že pozostalých v dedine považujem akoby za svoju druhú rodinu aj keď niektorí už ani nevedia kto som a mám chuť ich občas zaškrtiť.

"To je od tebe milé, ale obávám se, že tohle je momentálně slib, o kterém si nemůžeš myslet, že splníš. Pak by sis to jen vyčítal, kdyby se někomu z nás něco stalo a ty u toho nebyl." mírně jsem mu stiskla rameno a pak svěsila ruku zase podél těla.
"Dokud budu moci budu všem pomáhat. Holt budu muset teď varovat svou rodinu, aby se stáhli." pronesla jsem už spíš pro sebe. Sundala jsem si kapuci a vytáhla z límce vlasy. Za tu dobu se prodloužily ale ne natolik. Konečky zářily jemnou růžovou jak to bylo v klanu Kana běžné. Okamžitě se jich ujal vítr a pohrával si s nimi. Pak jsem se jen letmo otočila dovnitř na debatující skupinu.
"Jaký je Faito učitel?"

"Pokiaľ to bude aspoň trochu možné," zopakoval som zakončenie tej vety čo som pred chvíľou predniesol a začal si prezerať jej vlasy. Ružové končeky, naozaj pekné. Ja som mal zase červené oči, to mi dvakrát nevyhovovalo, ale čo už. Bola to jedna z mojich foriem. "Niesom zas taký beznádejný prípad aby som si myslel, že dokážem ochrániť a zachrániť každého a keď sa mi to nepodarí sa za to zbytočne obviňovať, pričom som za to vlastne ani nemohol." Odôvodnil som svoje slová a pokračoval. "Faito je ako učiteľ v prvom rade veľmi motivatívny. Keďže nieje shinobi, čo zrejme vieš, nemohol ma učiť techniky. Jeho teoretická pomoc a trénink fyzických vlastností mi však veľmi pomohli a nedostatky som si už kompenzoval tvrdým tréninkom."

"Pamatuju si jak mě Kashike nutil nosit u jeho kombinézu, musela jsem si jí doma upravit nedalo se v tom ani chodit." usmála jsem se. "Taky mě učil nějaké fyzické dovednosti a pomohl mi s objevením nové struktury krystalu aby byl pevnější. U toho jsem se vážně zapotila...... jak dlouho se tam ještě budou vykecávat?" nahodila jsem řečnickou otázku. Chtěla jsem vědět, jak je na tom se zásobami nemocnice a další lidé, ale hlavně už něco dělat.

"Ja som našťastie kombinézy nosiť nemusel a teraz by som povedal, že nás pošlú na lov, alebo aspoň mňa pri tom aký je pre mňa lov ľahký. Jedna vec je, že som z lovu niaku dobu žil, druhá, že moje zbrane sú na to ako stvorené." Bolo to jasné, keďže sa zásoby stratili.
"Celkom rád, by som ťa bral so sebou, ale kryštál je vhodný na postavenie budovy, alebo skôr bunkru. Pevnejší ako doton."
Zadíval som sa jej do očí a potom si prezrel celú jej tvár a zase vlasy. Extra. Pomyslel som si.
"Nevrátime sa?" Spýtal som Noriko nakoniec, možno by nás už mohli potrebovať.

"Já jsem na lovu nikdy nebyla, ale evidentně mě bude Kashike potřebovat...vrátíme se." souhlasila jsem s ním a letmo jsem se na něj podívala a zachytila jeho pohled. Nebyla jsem jediná kdo měl na sobě něco divného, on měl zvláštní oči. Stáhla jsem si rukama možná nervózně vlasy na jednu stranu a vydala se zpět za nimi trochu je popostrčit.

"Je to celkom zábavné." Povedal som a pomaly začal kráčať späť k ostatným.
Boli sme už len pár metrov od otvoru, ktorý som spravil ako prechod keď som cezeň zbadal tú kušu. "Ospravedlň ma." Povedal som a tvár mi žiarila od šťastia. Miloval som strelné zbrane tohto typu. Raz som lovil s lukom, no s kušou nikdy.
Doslova som preskočil otvorom a či už mal tú kušu v ruke Faito alebo Miko vytrhol som mu ju a prehlásil. "Tak toto si požičiam." Či sa im to páčilo alebo nie hneď som s kušou zamieril späť k Noriko.
"Neviem či s tým budem vedieť strieľať, ale mám dojem, že je to všetko o tom istom, akurát sa to trochu inak drží. Keď vieš odhadnúť trajektóriu vietor a všetky ostatné faktory z okolia čo môžu projektil ovplyvniť samotná streľba by mala byť hračka."

Faito

Sundal jsem kuši ze zad a hodil ji Mikovi. Následoval toulec s šipkami. Zkus používat ty obyčejné nebo ty se zpětnými háčky. Natáhneš, zamíříš, vystřelíš. Střílej tak na sto metrů, ať trefíš. Zkus střílet na větší kusy, ať se netaháš se zbytečnou vahou kostí. Hodně štěstí...Jo...a snaž se ty šipky ze zvířat vytahovat...

//Saikoro, prosím, piš jinou barvou, ta fialová skoro nejde přečíst. Děkuji

"A s těmi svitky mi pomůže kdo?" Zeptala jsem se trošku pobaveně, když se začali rozdělovat, kdo půjde s kým. "Můžeš se v lese podívat po nějakých plodech Aitenn, nemusíš nic zabíjet." Ať jsem se na to koukala jakkoliv, ty svitky zůstaly jen na mě, nějak mi to nevadilo, bylo to jen dobře, že se půjdou konečně trošku odreagovat. "Doton: Kengan no Jutsu!" Poskládala jsem pečetě a otočila se ke skále nad truhličkou, ve které byly poslední svitky, které se mi podařily zachránit z mé kanceláře, zbytek zůstal pohřbený ve vesnici. Sevřela jsem ruku v pěst a udeřila do skály, ze které se na ni sesypalo několik kamenů a pohřbilo ji pod nimi, všude se válely hromady kamenů po výbuchu, takže to nebylo ani moc nápadné. "Tady bude v bezpečí, prozatím."Kámen mi z ruky zmizel a vypadala zase úplně normálně. "Teď by bylo nebezpečné někam ji přesouvat." Popošla jsem několik kroků směrem k východu. "Vezmu si službu v nemocnici a vy se dejte taky do práce." Pobídla jsem je, použila na sebe zase Henge a zmizela v temných chodbách.
//přesun

Sledovala jsem ostatní a pak se podívala na Kashikeho co on na to a kam jdeme my, když ke mě přišel zase Saikoro s kuší.
"Ne že bych ti nevěřila, ale abys mě čirou náhodou ještě nepostřelil." mrknu na něj a houknu na Kashikeho
"Kam jdeme my?"

Faito

Bezva... prohlásil jsem, když Tsuchikage odkráčela. Tak já tady radši zůstanu, kdyby náhodou uměl někdo z banditů Doton. Kashike, vem Kanu s sebou, přeci jen je víc cvičená na tvůj způsob boje, a já jako správný solista zůstanu tady.
Nasadil jsem si masku a sedl na kámen vedle svitků. V té tmě jeskyně bych neměl být skoro vidět a díky brýlím bych měl vidět o něco lépe, než ostatní.

Kashike

Dobře, tak jdeme... a Faito! Otočím se na něj. Hodně štěstí. Kdyby něco, víš kde nás najdeš. Pak se otočím k odchodu a cestou postrčím Noriko. Jdeme... (přesun)

"Páni, to je Faito vždycky takoví drsný?" šeptnu směrem ke Saikorovi a pak už jdu jen za Kashikem, který taky nevypadá, že by byl bůh ví jak nadšený, že jdu s ním.
"Tak zatím ahoj." mávnu na Saikora a opět si nasazuju kapuci (přesun)

//Sorry Faito, zabudol som na to.

"Veľmi sa zmenil," odpovedal som potichu Noriko a zamával jej s úsmevom na pozdrav. Otočil som sa k Mikovi a vzal mu z ruky aj tulec s šípkami. "Ak ti to nevadí toto si požičiam. Má to celkom dobrú strelu, rozhodne je to na vyššej úrovni ako hodená karta." Obrátil som sa k Faitovy. "Idem zohnať obed." Povedal som ironicky a pomaly odkráčal preč, chudák Miko ostal bez práce takže sa mohol niekam pričleniť, napríklad ísť obťažovať Aitenn pri zbieraní bobuliek.
Chystal som sa dotiahnúť obživu aspoň pre ... všetkých čo prežili, vlastne som si na seba dal celkom veľké nároky, no nič iné mi neostávalo.
S týmto vedomím a s kušou v ruke som pomaly odkráčal preč.

(presun)