Hlavní brána

First topic message reminder :


Vstupní brána do Kumogakure.
Otevřená je pouze přes den, večer se pevně zavírá a jsou posílené hlídky. Místo je strážené 24 hodin denně, pravidelně se střídajícími hlídkami v různém intervalu.

Brána je přes den hlídaná jednotkou ANBU (3 lidé) a jedním chunninem, jako rychlou spojkou. V noci je hlídka posílena o dva chunniny, kteří chodí i na obcházky.

Vesnice je také celá chráněna bariérou na kterou dohlížejí ANBU, takže kdyby se kdokoli snažil do vesnice proniknout a nebo se do ní snažil probojovat hned by to na příslušném Velitelství plném senzibilů, zjistili.


Při vstupu do vesnice je nutno odevzdat všechny zbraně a nahlásit důvod návštěvy, popřípadě předat povolení od svého Kage. Vstoupit do vesnice bez ohlášení se u brány je nesmyslné, nastává okamžité stíhání a vetřelec se trestá.

Absolutně neposlouchal a mlel si stále svou. To dokáže jednoho otrávit. U jeho slov jsem si mával rukou u nosu jako bych odháněl dotěrný kouř. Jedno se mu ale muselo nechat, nenechal se vyprovokovat.
"A budeš mít Ty odvahu říct mi svoje jméno? Protože jednoho dne se znovu setkáme a pak necháme promluvit naše pěsti. Věř, že ten z nás, kdo je bude mít výmluvnější bude mít tu poslední pravdu." Sledoval jsem ho se zájmem, přijme tu výzvu do budoucna, nebo se konečně ukáže jeho pravá povaha? To brzy uvidíme. Rozhodně jsem svá slova myslel smrtelně vážně. Hodlal jsem si ho jednou v budoucnu najít, ale nejdřív jsem hodlal ještě trochu zesílit. Vnímal jsem docela podstatný rozdíl mezi námi, který bude nutno vyrovnat.

Kupodivu, Tenshi nebyl ani trochu tygr a ani nebyl pohřbený pod branou. Kenseiovi se před očima nejspíš honily vidiny, protože pravý Tenshi - sněžný leopard - přeskočil několik sutin a přiběhl ke mně. Celou dobu boje byl pryč a všechno pozoroval z bezpečného úkrytu.
Podrbala jsem ho za ušima a vydala se splnit Raikageho rozkaz. Prošla jsem kolem dvou hádajících se mužů a protočila oči. „Kai, jdeme. Ty,“ podívala jsem se na Kenseie, „toho taky nech. Nemáme čas.“
Potom jsem se už opravdu vydala pryč, s Tenshim po boku. Shi přiskočila ke Kaiovi a nadšeně na něj upírala své velké modré oči. Až se vydal za námi, poskakovala vedle něj.

ušklíbnu se, protože nás vyruší Ayame. Nepochyboval jsem že kdyby mě takhle podcenil i v boji, schytal by pár pěkných zásahů než by mě zabil. Ale to jsem si nechal samozřejmě pro sebe. Nejen že neodmítl mou nabídku, ale dokonce mi řekl své jméno. Bohužel to už odcházeli všichni pryč. přesto jsem promluvil jemu v odpověď.
"Kensei... jmenuju se Kensei a jsem zatracený Horal co nezapomíná..."
Nejspíš mě už neslyšel, proto jsem se otočil a také odešel. při tom jsem musel opět myslet na Den krvavého Deště.

přesun

Objevila jsem se u jednoho ANBU hlídajícího bránu, můj příchod mohl očekávat, po tom, co se tu stalo. Chci hlášení a seznam lidí, kteří prošli branou tam i zpátky. Po další hodině sepisování jsem se konečně zvedla od stolu a i s hotovým hlášením se vydala do kanceláře Raikageho. (přesun)

Prišli sme sem všetci. Hodil som tym Jouninom povolenie od Mizukage a šli sme dalej.

Maya

Zadýchaná jsem padla na kolena před strážným u brány. Jakožto slepec jsem hledala rukama něco čeho se chytnout a našla jsem ohy onoho strážného. P-pardon. Řekla jsem tiše a zuboženě. Strážný mi pomohl vstát a já si rychle rukou zkontrolovala že mám schovanou čelenku tak aby to vypadalo že jsem civilista. Vysvětlila jsem mu že jsem slepá šlechtična jejíž rod byl vyvražděn, která hledá pomoc u kageho. Měla jsem na něj prosbu kterou jsem mu ale chtěla říct já. Jelikož jsem vypadala opravdu nešťastně a ještě jsem byla slepá, nechal mě projít dál. (přesun)

Konečně mám všechno co jsem potřeboval. A po delší době můžu opustit vesnici a to navíc s ne ledajakým úkolem. Spokojeně zamířím k bráně, kde už ví jistě že mám misi od Raikageho a tak mi nedělají žádné problémy. S listy uschovanými pod věcmi na hrudi se vydám na delší cestu. V mysli mám jedinou věc, nezklamu Raikageho!

přesun

Trochu unavený z toho cestování, i když po pravdě spíš psychicky, jsem se vracel domů. Docela jsem spěchal, protože jsem si chtěl vzít aspoň dva dny volna. Pořádně si zatrénovat, zapotit se a sníst něco dobrého a dost možnávytáhnout Raikageho na trénink techniky Lasa.
U brány mě ihned poznají a nedělají mi problémy, však se vracím z náročné trojité mise.

přesun

Přiběhla jsem k bráně, kde jsem se celá uřícená zastavila, ta poušť byla fakt moc i na mě. V rychlosti jsem strážím oznámila, že nesu dopis pro Raikageho a když mě pustili do vesnice, tak jsem opět vystřelila jako blesk směrem ke kanceláři.
//přesun

Konečně Toriko v dálce zahlédl Mizukage-sama...
Proto jen trpělivě vyčkal, než dojdou blíže a následně k ní teprve přistoupil a věnoval ji hlubokou poklonu, s pokleknutím na jedno koleno a pohledem zaraženým do země... Tak nějakou chvíli zůstal, než se znovu postavil a promluvil...
"Uctivě vás zdravím, Mizukage-sama. Je to pro mě čest se s vámi potkat, ale i čestpro naši vesnici, že jste se nás rozhodla osobně navštívit..." Další mírná úklona...
Potom se obránil Toriko na Sakyho...
"Vás taky zdravím pane... doufám, že vaše cesta byla poklidná a bez problému..." Druhá část byla samozřejmě věnována již jim oběma...
"Je to trochu smutné, že se s vámi setkávám za těchto podmínek, ale doufám, že to nijak naše vztahy neovlivní..." Malinký úsměv...
"Jmenuji se Toriko Shihouin a jsem pobočníkem Raikageho-sama. Jinak řečeno, jeho pravá ruka. Byl jsem požádán, abych na vás před bránou vyčkal a následně vás dovedl do Raikageho kanceláře a později vás popřípadě doprovodil i na Želví ostrov. Mám dohlížet na váš bezproblémový přesun a veškeré pohodlí, jež budete vyžadovat..." Další menší úklona a pousmátí...
"Samozřejmě to není tak, že bychom vy vaše schopnosti nedůvěřovali nebo nedůvěřovali přímo vám. To rozhodně ne. Je to jen z hlediska etiky, slušnosti a autority, kterou k vám chováme, takže doufám, že naši výpomoc a pohostinnost přijmete a nebude vám nějak překážet. Kdyby ano, stačí říci..."
Toriko na chvíli odvrátil pohled od Mizukage a rozhlídl se, jestli se něco neděje nebo je někdo nesleduje... Měl takový pocit, že ano a trochu to na ně, bylo poznat...
Jen ale doufal, že to není nic, co by vesnici nebo Mizukage-sama a jejímu doprovodu mohlo nějak uškodit...
"Teď mě prosím následujte do Raikageho kanceláře. Již vás očekává..."
Další uctivá úklona a následné ukázání rukou směru, kde se kancelář nalézala...
Zároveň to byl však pokyn proto, aby stráže ustoupili a uvolnili místo pro vstup do Kumogakure no Sato...
To už se však Toriko takovým rychlejším tempem rozešel zpět do Kumo a následně do ulic a k hlavní budově, která se honosila přímo uprostřed vesnice a kterou bylo možno zahlédnout již na velkou vzdálenost... Sídlo Raikageho-sama...

-Přesun-

Proběhla jsem branou, jako závodník startem, nehledíc na to, že se zamnou zvedl oblak prachu, jak jsem pelášila do Konohagakure no Sato s jazykem vlajícím z tlamy.
//přesun

Maya

Trochu dál od brány jsem si vytvořila polibkový klon. Sama jsem pak použila techniku přeměny a změnila jsem se ve sponku do vlasů kterou si klon nasadil. Bez pásky na očích jsem nesená svím klonem došla až k bráně kde se klon na strážného podíval svíma démoníma očima. V pohledu bylo vidět že jde s prosbou. Mohla bych prosím mluvit s Raikagem-Sama?

Jako lokomotiva za ohromného burácení doběhnu k bráně a zastavím se,rozhlédnu se a zařvu na osádku která hlídá bránu "Chlapi,jsem Seiji Ishikawa a od teď tu tomu budu šéfovat...kdo má námitky,ať si je nechá pro sebe nebo jde za šéfem,jasno?!" dořvu a zrakem přejedu překvapené členy ostrahy tak nějaké občany Ve řvaní jsem profík pomyslím si a vycením na přítomné zuby.

Opět začnu mluvit velmi hlasitě "Od teď platí přísná pravidla,každý jedinec který chce vlézt do naši vesnice bude důkladně prohledán,zapsán i s popisem,chceme znát důvod návštěvy,vše se musí ověřovat...nechceme si přeci pustit do vesnice nějaké kretény kteří to tu rozjeb...zničí..Jasno?!" dokončím řeč pronesenou na jeden nádech a pohlédnu na osádku brány která sice zděšena,ale přikyvuje,sám se postavím kousek od vstupu a pohledem naštvaného býka si měřím každého příchozího.

Maya

Sledovala jsem toho ječícího chlápka. Tak to už mě sem nepustí. Já jim zničila půl vesnice. Hyhňala jsem se v duchu. Opakuji. Chci mluvit s Raikagem. Je to otázka života a smrti!

Opřen o bránu poslouchám jak se provádějí výslechy,docela se nudím tak sleduji každého kdo by mohl být blbý jak špalek na podpal a něco zkusit.
Pak tam někdo něco mele o otázce smrti,to mě zaujme tak se k té osobě vydám rázným krokem."To Vy tu vyřváváte něco o smrti?" zabručím na Mayu.

"O co jde,proč něco chcete řešit s Raikagem a odkud jste,kdo vůbec jste?!" vychrlí na ni zvýšeným hlasem a založím si ruce na prsou,čekám co z ní vypadne za příběh.
Nevěřím nikomu....no možná matce bručím si cosi pod nosem a sleduji onu osobu,čekajíc na uspokojivé odpovědi.

Maya

Já jsem ehm... mírový posel. Bojužel nesmím vstoupit do vesnice. Zalhala jsem mu. Pravda byla trochu jiná. A čím dřív budu mluvit s Raikagem tím lépe pro svět. Kdo jsem? Taky mě to zajímá.