Hlavní brána

Dorazil som k hlavnej bráne a spolu z Yuki a požiadal som o vstup do dediny . Povedal som im že mám dôležitý list pre Hokageho .Pri tom som nemal problém aby ma prehľadali.

Přišla jsem s Ryuujim k bráně prohledávání moc příjemné nebylo, ale přetrpět se dalo.

Nakoniec sme odovzdali zbrane ako trebalo a vošli sme do dediny .
(presun)

(přesun)

Došla jsem k bráně a odevzdala své zbraně.
Kusanagi byl bezpečně ukrytých v útrobách mých hadů a tak jsem mohla odevzdat jen základní výbavu. To bylo mnohem lepší, ten meč do cizích rukou nepatřil.
Pak už jsem jen ukázala povolení potulné shinobi a zamířila kamsi k centru vesnice.

(Přesun)

Dorazil som spolu z Yuki k bráne a bez zastavovania sme odišli .
/presun

Vyzvedla jsem si svoje zbraně a běžela za ním. (přesun)

S otevřenou tlamou jsem jen nechápavěě sledoval nepočítaje stráží úplně prázdnou bránu.
" Si děláš p*del, že jsem tu první, " zacukal mě silný výbuch smíchu z naprosto, pro mě nepochopitelného faktu, že i přes moje docela pořádné časové zpoždění jsem tu první.
" Aspoň si budu moct Suki pořádně vybírat, " utřel jsem si ze smíchu slzavé oči, i kdžy vlastně ani nevím, co na tom všem bylo tak vtipného a najednou ucítil Twikyho na mém rameni.
" Vzkaz je už odevzdaný...Tak co, kde je ještě Suki? " podíval se na mě Twiky se svýma roztomilýma velkýma očičkama.
Pomalu jsem se usadil na trávu vedle brány a už jen vyhlížel, kdy se Suki ukáže...Myslím, že Twiky jasně pochopil, kde se asi tak mohla být...Kde taky jinde, že?...
Využil jsem čas a aspoň si procházel myšlenkami a nechal se unášet fantazií..

Dorazila jsem k bráně, joo, možná jsem měla zpoždění, ale nemohla jsem odejít s vědomím, že je naštvaný, takhle se mi aspoň ulevilo.
Všimla jsem si Jiraiyi na trávy a postavila se vedle něj, pravda, ve tmě jsem Jiraiyu rozpoznala těžce, ale přece.
"Tak, jsem tady. Gome, že tak pozdě.." Podrbala jsem se ve vlasech a pousmála se, přes záda jsem měla přehozený menší batůžek a mohli jsme hned vyrazit.

Ze zasněné polohy jsem si všiml Satsuki, jak se z ničeho nic ozvala a jen se mile usmál.
S prsty za pruhy z mého baťůžku vedoucí kolem mých ramenou jsem v klidu vstal a trochu se protáhl.
" Nevadí.. Ve skutečnosti jsem z toho byl docela vyvedený z míry, že jsem tu první, ale už je to dobrý, " zašklebil jsem se a chytnutím za ramenou jí projevil přátelské gesto blízké osoby a už jen kývl hlaou, jestli můžeme vyrazit.

"Hai, tak to jsem ráda.." Podotkla jsem a usmála se na jeho přátelské gesto, načež jsem se podívala na oblohu, pak na Konohu a nakonec ještě na stráže.
"Yosh tak jdem.." Zavelela jsem a rpšoal bránou pryč.
"Snad nás na cestě nepotká nic zlého.." Dodala jsem ještě.

Kývl jsem na stráže přátelským gestem a ti mi ho zase opětovali mávnutím dopřávající, ať se máme na pozoru a nakonec nám ještě popřáli štěstí..
Obloha v byla v tutuo dobu nádherná... Noc se blížila... To byl taky nejméně bezbečný čas v těchto světových končinách.. Nikdy nevíte, kdo se může objevit..
" Neboj, společně to zvládneme...Tím jsem si jist. Jsme dobrá dvojka, " mrkl jsem na ni očkem už po nás zbyl malý oblak.

( Oba přesun - Cesty a stezky napříč zemí)

U brány jsem si vyzvedla své zbraně.
Nestrávila jsem tu příliš času. Těch pár dní jako kdyby nebylo.
S teatrálním povzdechem jsem se rozběhla směrem k další z velkých vesnic.

(Přesun)

Armáda zastavila kus před Konohou, já šla blíž.
Už minule jsem tu byla. Povolení Potulného shinobi jsem měla stále. Cesta se pomalu stáčela až k bráně. Nikam jsem nespěchala. Těsně před bránou jsem se kousla do prstu. Název techniky jsem nevyslovila. Mohlo to vypadat jako automatický pohyb, když jsem si přejela prsty po ruce a po tetování, které právě k tomuto Kuchiyose sloužilo.
Mohutná těla tří hadů se hrnula přímo k bráně.
Kunaie se od nich jen odrážely, stejně tak bomby. Mohutnými těly se odhodlaly ničit budovy a kryly tak můj návrat k armádě. Brána Konohy neměla šanci jejich těla zastavit. Proplazili se, strhli co mohli a zamířili do ulic.
"Cesta je volná," oznámila jsem Midotsuchimu, když jsem se před ním objevila. "Už o nás ale vědí."

Pár členů z maskované armády Kirigakure zmizelo, byly to členové klanu Hozuki a měli za úkol zajistit svitky které by byly jinak zničeny. Mladý Oinin vydal rozkaz a armáda se rozdělila na několik částí, každá část se rozeběhla do jiné části vesnice. Umisťovali výbušné lístky na domy a stavěli se do cesty všem Shinobi z Listové.

Mým úkolem bylo zabránit, aby kdokoli bránil souboji s Hokage.
"Máte jít se mnou," odpověděla jsem na Akiovu otázku, když jsem si všimla, že Tsuchikage mu neodpověděl a nejspíš ho v nastálém hluku ani neslyšel. Právě kvůli hluku jsem odpověď zdůraznila gesty a očekávala jsem, že půjde za mnou, zatímco já se proplétala ulicemi tam, kam zmizel Tsuchikage.

(Přesun)

Dorazil ku bráne Konohy a dobre sa rozhliadol.Vyzerá to tu...strašne.Skonštatoval a skočil na konár stromu,z ktorého sa porozhliadal.Zdá sa že útok skončil.Pousmial sa.Nevýhodou pre Konohu.Dodal si v mysli a ticho sledoval dej za bránou a v uliciach.

Pozrel sa na všetkých čo sa pri ňom zišli. No ták,šiel som sem hodný kus cesty.Nebudem robiť žiadne problémy,len si chcem vychutnať aktuálny pohľad na Konohu." So škodoradostným pocitom im povedal.Nechať si takýto pohľad ujsť by bola vážne škoda.