Hlavní brána

First topic message reminder :


Vstupní brána do Kumogakure.
Otevřená je pouze přes den, večer se pevně zavírá a jsou posílené hlídky. Místo je strážené 24 hodin denně, pravidelně se střídajícími hlídkami v různém intervalu.

Brána je přes den hlídaná jednotkou ANBU (3 lidé) a jedním chunninem, jako rychlou spojkou. V noci je hlídka posílena o dva chunniny, kteří chodí i na obcházky.

Vesnice je také celá chráněna bariérou na kterou dohlížejí ANBU, takže kdyby se kdokoli snažil do vesnice proniknout a nebo se do ní snažil probojovat hned by to na příslušném Velitelství plném senzibilů, zjistili.


Při vstupu do vesnice je nutno odevzdat všechny zbraně a nahlásit důvod návštěvy, popřípadě předat povolení od svého Kage. Vstoupit do vesnice bez ohlášení se u brány je nesmyslné, nastává okamžité stíhání a vetřelec se trestá.

"Tatsuo Reigi, mě také"...dnešní den bude jen lepší."Takže kam ted?"

Maya

Zjistit si kde je Kisuke Uchiha. Sundala sem si pásku z očí abych na něj pořádně viděla. A taky se asi obeznámit o svích schopnostech.

"To by bylo nejspíš dobré" Z krku mi vyjela malá jehlice."Nemohl by být třeba hledaný?"....."Bingo kniha by to jistila" usmál jsem se a vytáhl jsem ji z boční kapsičky a zamával jsem jí ve vzduchu.

Maya

Máš jí? Tak trochu sem se bála abych v tý knížce nebyla taky. Uchiha bývá v konoze že ? Tak mě napadlo.

"Většinou tam jsou pokud je Konoha nechce vyvraždit." zasmál jsem se."Takže vyrazíme do Konohy?"

Maya

Ten týpek Nao z Konohy! Ví o mě! Bude dělat problém. Vzdychla sem si. Ale to nějak pořešíme, teď směr Oto. (přesun)

"Neboj nějak to zvládneme."usmál jsem se a vyrazil za ní.(Přesun)

Tiše jsem sledovala nastalou situaci a když Raikage-sama odešel, otočila jsem se čelem k bráně a nestačila jsem se divit, když jsem spatřila bývalého Raikageho, který odešel s tou ženou opět pryč z vesnice. Vypadalo to, že mají namířeno do Otogakure no Sato, měli jsme stejnou cestu, takže jsem šla nenápadně za nimi, splnit Raikageho rozkaz.
//přesun

Celou cestu jsme šli mlčky, i když mě se v hlavě rojila spousta otázek. Až když jsme přišli k bráně, tak bývalý Raikage promluvil, mávla jsem rukou na stráže, že ta podivná osoba, která cestuje se,mnou je úplně bezpečná a prošli jsme branou směrem do vesnice. "Nemusíte se bát, prosím, pojďte zamnou."
//přesun

Přišel jsem k bráně.
Ach tak tohle je Kumogakure? No myslel jsem ,že vypadá jinak.
Přišel jsem ke strážím a odevzdal zbraně. Hned jakmile jsem je odevzdal vešel jsem dovnitř a hned jsem měl namířeno k Raikagemu
(přesun)

Sedím u brány nedaleko strážné budky na prázdné bedně, v ruce třímám misku s nudlemi a druhou rukou v kterých třímám hůlky hbitě kmitám soukajíc do sebe zmíněné nudle.
Během cpaní se pozoruji lidi jak vstupují a odcházejí do nebo z vesnice Jako mravenci pomyslím si a vcucnu další nudli do svých útrob.

Nevrle se podívám na onu dívku "Jak asi, pořád stejně" zabručím jako starý medvěd a poškrábu se po strništi vousů...

"Potřebuješ něco, nebo zas nemáš co dělat?" otáži s tázavým pohledem v očích.

Tahle služba mě zabíjí, celé dny civět na davy lidí a buzerovat je... to mi, až tak nevadí... dřevění mi z toho zadnice hulákám ve svém nitru čekajíc na odpověď dívky která mě vytrvale navštěvuje.

Zazubím se "Dobrá nálada není v popisu práce" odvětím a chvíli ji nehnutě sleduji než zareaguji na další slova.

"Akce by byla dobrá..." nostalgicky se na chvíli zasním "Zas někomu upravit obličej tak, že ho nepozná vlastní matka... jak mi to chybí" řeknu se zvláštním tónem v hlase.

"Tohle čučení není pro mě, ale rozkaz je rozkaz" pokrčím rameny a odplivnu si.

Dorazili sme pomaly do Kumogakure pred hlavnú bránu.
"Mám ísť svami ešte ďalej?"
Pozorne som ju sledoval.

Drbu se na hlavě a marně přemýšlím kdo by to mohl být, obličej jsem již někdy viděl, paměť jela Není to ta malířka bleskne mozkovnou a raději si ještě jednou prohlédnu slečnu Jo je! ukážu gestem ruky, že může klidně projít a začnu se opět věnovat koukání do davu lidí.

Lidi a lidi, davy sem a davy ven a kontrola, zapsat, počítat... bleh... to není práce pro shinobi, ale proc písaře a nějaké matematiky.

Sledoval som ju bolo vydieť ,že je celkom unavená a musím sa ujistiť aby sa dostala bezpečne domov.
"Pôjdem svami pôjdem za vami radšej až do konca "
Vykročil som vpred.