Ichiraku ramen

Poklidně jsem srkala svůj téměř vroucí rámen a užívala si nezaměnitelnou chuť nudlí a vepřového. Najednou se vedle mě posadil ten dotyčný, který nás s Mogenem zdravil na cvičišti. Chvíli jsem na něj koukala s visící nudlí z pusy, ale nakonec ji s hlasitým mlasknutím dosrkla.
,,To je pro mě novinka. Tak to mě moc těší sensei." usmála jsem se a položila jídelní hůlky na misku na znamení naprosto vybílené misky. Vrátila jsem misku zpět a poděkovala za jídlo. ,,No, tak můžeme jít, ne?" vstala jsem a namířila si to ke cvičišti, na kterém jsem ostatně předtím mohla zůstat, ale proč si upírat možnost dát si teplý rámen přímo od Ichiraku.
(Přesun)

Prišiel som do Ichiraku a sadol som si vedľa Neura a objednal som si rámen. Pozrel som sa na ľudí, ktorý tu ešte boli. Najprv som sa chcel s Neurom rozprávať o všelijakých veciach, ale kedže tu bolo toľko ľudí, tak som nemohol. Avšak na niečo som sa spýtať musel. Kto je vlastne ten tvoj "kolega" zač? Určite to bude niekto špeciálny, keď sa s ním chceš silou mocou stretnúť. Povedal som a pozrel som sa na neho a čakal som na odpoveď. V skutočnosti som nečakal, že mi odpovie, a ak aj áno, tak mi nepovie úplnú pravdu, ale bolo mi to jedno, predsa len je to jeho vec a mňa to ani moc nezaujímalo. Ale aj tak som to chcel vedieť.

Jestli se nepletu nic ti do toho není " Servírka donesla rámen a já si vytáhl své vlastní paličky a začal jíst.

Máš pravdu, ale dúfal som, že mi niečo povieš. Povedal som a zasmial som sa. Potom už predo mnou bola miska s rámenom. Pousmial som sa, vzal som si paličky a začal som jesť. Ten rámen bol fakt výborný, určite najlepší, aký som kedy jedol. V Konohe som nikdy nebol, ale chcel som sem ísť už len pre tento rámen. Spokojne som jedol a až potom ma napadlo, kto bude platiť. Ja som nemal pri sebe nič. Vypadalo to tak, že buď zaplatí môj spoločník, alebo proste nezaplatíme. Síce by som tú druhú možnosť uvítal, ale asi by z toho boli problémy. Popri jedení som do Neura drgol lakťom a bez slova som sa na neho pozrel. Čakal som, ako na to zareaguje. Dúfal som, že pochopí...

Jak mě drkl tak jsem se podíval na okolo, myslel jsem že je to náznak nebezpečí a ruce dal od jídla, stále jsem otáčel hlavou a nevěděl co po mě může chtít, protože to vypadalo čistě.

Plesol som si rukou po čele, keďže tá jeho reakcia bola úplne iná, akú som očakával. Chutí ti? Dúfam, že máš peniaze, dal by som si ešte jednu porciu. Povedal som a dúfal som, že to už pochopí správne. Potom som sa pustil znova do misky s rámenom.

Hm uvidíme " Pak jsem si uvědomil o co mu šlo a prohrábl si kapsy a zasekl se. Uvědomil jsem si totiž že jaksi nemám peníze a on taky ne. Byla to už chvilička co jsem byl na nějaké misi a z toho co jsem udělal jsem použil na jiné účely " Že prej mě dneska pozíváš jsem slyšel " Lehce jsem se usmál a prohrábl se ve vlasech.

Keď mi povedal, že ho pre dnes pozývam, tak som sa začal drhnúť. Keď som sa upokojil, tak som sa na neho pozrel a na mojej tvári bol široký úsmev. Jasné, dobre... V mojej miske už nič nebolo. Z tohto sa tak ľahko nevykrútim. Tak... čo teraz? Rozmýšľal som, čo teraz a jediné, čo ma napadalo bolo to, že odídeme bez zaplatenia. Teda asi inú možnosť nemáme. Pozrel som na Neura a čakal som kým doje. Potom ma niečo napadlo. Znova som ho drgol a potom som si prstom prešiel po oku. Čakal som, že to zasa zle pochopí, ale nevedel som, ako mu to lepšie vysvetliť.

Rozumím, ale je ti jasný že tak na sebe upoutáme pozornost? Nejsme tu sami, ale něco mě napadlo " Použil jsem sharingan a podíval se servírce do očí i ona mě. Do hlavy jsem jí vsunul 15 minut ramenu zdarma a ona to pak začala kříčet a lidi se hrnuli směrem k Ichiraku " Myslím že můžeme jít.

Zbytočný rozruch... Povedal som potichu a potom som vyšiel z Ichiraku a pozrel som na Neura. Počuj, idem sa tu trocha porozhliadnuť, ty zatiaľ nájdi toho tvojho kolegu. Stretneme sa v tej uličke, kde sme sa predtým rozprávali. Keď som dohovoril som sa otočil a odišiel som niekam preč. V Konohe je taká nuda... Som zvedavý, či sa tu dá trochu zabaviť. Premýšľal som, ale potom som si uvedomil, že by som nemal nikoho zabiť a nikomu by som nemal ubližovať. Dobre, dobre... tak tu sa asi nezabavím, ale môžem si ísť pozrieť... Pousmial som sa a odišiel som preč.
(presun)

Kývl jsem a všiml si jak odcházel Asi má něco za lubem no je mi to jedno jdu za ním . Lehce jsem se pousmál a pomalu šel.

Dorazili jsme společně s Naem do Ichiraku ramen. Musela jsem se široce usmát, rámen bylo jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Pozdravila jsem hlasitě oblushu, než se vyhoupla na jednu ze stoliček u baru. Naovi jsem řekla, ať si něco vybere, nevěděla jsem, jaký má rád, jestli vůbec má nějaký rád.
"Teď mě tak napadá, máš vůbec rád rámen? Jestli ne, můžeme jít na něco jiného.." Podotkla jsem potom, moc jsme toho o něm nevěděla, ale nakonec jsem pokrčila rameny a objednala si jeden obyčejný rámen. Když přede mnou přistál, jen jsem poděkovala a znovu se usmála, rozlomila hůlky a pustila se do toho.
"Itadakimaasu!"

Když jsem ho viděla, s jakou energií do sebe láduje ten Rámen, usmála jsem se. Já vždycky věděla, že mám dobrou trefu, kdo by taky neměl rád Ichiraku a rámen? Jen blázen! Krátce jsem se usmála a spokojeně jedla dál, kdyby mě neupoutala řeč toho muže. Ne, neodposlouchávala jsem cizí rozhovory, ale když už se to ke mě doneslo.. Rozesmála jsem se, když Nao zčervenal a jeho barva by se dala přirovnat k rajčatovému protlaku.
"Týmová par´tačka a .. kamarádka.." Uklidnila jsem muže a potom na Naa mrkla, nenechám ho v tom vyráchat, taková jsem nebyla, zatím!

Jen jsem ho sledovala, jakou rychlostí to jí, no, može peněženka bude vážně, vážně lehká!
To abych rodiče poprosila o vyšší kapesný..
Napadlo mě, ušklíbla jsem se a zavrtěla hlavou. Tak jsem to potom přestala řešit. Jen jsem se usmívala a pak pokývala hlavou.
"Ale jistěě, že věřím!" Podotkla jsem, sice se špetkou ironie, protože za měsíc to nedá, ale kdo ví, co bude za pár let, až dospěje a třeba i trochu zmoudří.
"Kdo jsem? No, je mi 17 let, jsem hodností chunnin. Byla jsem už v jednom týmu, ovšem ten se rozpadl, protože mí týmový parťáci se stali Jouniny dřív než já. Tak jsem byla přiřazena pod Hokage a k tobě.." Podotkla jsem potom.
"Co ty? Kromě toho, že máš rád rámen a chceš se stát Hokagem?" Zeptala jsem se ho, zatímco odšoupla prázdnou misku stranou a zaklimbala nohama ve vzduchu. Stolička byla celkem vysoká.

Jen jsem si povzdechla.
"A kdo říkal, že se jím nestaneš? Jen pochybuji, že do měsíce, nikdo se do měsíce nestal Hokagem" Mrkla jsem na něj a potom už se jen protáhla. Já byla plná. Zaplatila jsem útratu za sebe i za Naa, já ho přece zvala, ne?
"No, jak myslíš. Když mi to říct nechceš.." Trhla jsem rameny a potom seskočila ze stoličky a usmála se.
"Yoosh, já půjdu se ještě projít. Uvidíme se na tréninku, musíme dostat Hokage, ne? Ukázat jí, co dokáže jedno blonďatý pako s no dejme tomu, inteligentnější brunetou.." Pobaveně jsem se zasmála než zvedla ruku na znak rozloučení, nebyla to urážka jako taková, já jen ráda rýpala.
"Měj se" Mávla jsem na něj a pousmála se, rozloučila se s obsluhou a Ichiraku opustila.
(Přesun)