Ichiraku ramen

Běžel jsem okolo Ichiraku, pomáhal nějaké holčičce z pod trosek, když jsem si všiml, že v tom krámku někdo je! Ničí vesnici a on se cpe?! No upřímně, nedivil jsme se mu, taky bych se nejraději uklidil pěkně k jídlu a klídku. Ale měl jsem nějakou zodpovědnost, hrdost a věrnost.. i když bývalému Hokagemu. Vešel jsem dovnitř. "Zaplatit a končíme.."

Deus ex Machina (S-rank a ještě dál...)

Zrovna, když se Akio pustil do jídla, celá nízká budova se povážlivě otřásl a ze stropu se sneslo pár kusů omítky a taky... no ne, nebyl to pavouk? A za místo svého přistání si vybral přímo Akiovu misku plnou rámenu. Ale aby jsme uklidnili případné ochránce zvířat, musíme zdůraznit, že se mu nic nestalo, neboť dopadl na jeden z kusů omítky povážlivé velikosti, který v misce přistál chvíli před ním a tak mu nehrozilo utonutí, ani jiné přímé ublížení na těle.
Budova znovu hrozivě zaskřípala. Zdálo se, že všechny ty ohromné otřesy půdy od obřích hadů, raitonových útoků a velkých hliněných golemů jsou na ní narozdíl od mladého člena klanu Sakkaku přece jen příliš. Následovalo poslední varovné zaskřípění a následně celá nízká budova spadla Akiovi a přítomnému shinobi Konohy, který mezi tím stihnul vstoupit na hlavu. Dobře, ne celá, ale jen ten kus, pod kterým stáli. Zjevně neustála všechno to vzrušení kolem a možná bylo také období zvýšené seismické aktivity, kdo ví?
Náhoda je sv*ně a nečeká na nic jiného, než na to, až si poctivý shinobi zajde uprostřed důležité bitvy pořádně nadlábnout, aby mu mohla plně projevit svou přítomnost v tomto krutém světě.

Pavouk zůstal fyzicky nezraněn, ale odnesl si doživotní trauma, kterého ho zbavil až mocný shinigami o půl hodiny později poté, co ho zašlápl náhodný kolemběžící hledající úkryt.

Statistiky budovy jsem si všiml, no normálně bych vyvolal kosti a ponořil se do nic a neměl ani škrábanec, no ten kluk to samozřejmě nevěděl a tak mi pomohl. "Díky.." kývl jsem, no pak jsem si všiml čelenky (doufám, že ji máš xD) a vzdychl. "Ehmmm... no nerad ti to vysvětluji, ale podle normálních lidských zákonů tě teď zabiju..." ušklíbl jsem se vstal. Ne, že bych toho kluka vážně zabít chtěl. Jedna byl ještě pořádnej prcek a jednak mi právě zachránil život. "I když radši bych si dal ten rámen..." kývl jsem znuděně a vrazil si ruce do kapes.

Vzdychl jsem si. Chutě bojovat mě přešli docela. Sedl jsem si na jeden z kamenů a zapálil si cigaretu. Šedavý dým se docela pěkně sléval s dýmem okolo.
"Hmmmm... já taky musím chránit Konohu..." pokrčil jsem rameny. "Dlužím to bývalému Hokagemu." znovu jsme potáhl a vyfoukl. "Jsi ještě dítě, měl by jsi jít pryč, dokud můžeš... nesnáším války, jsou k ničemu, lidi jenom umřou a všechno je na kousky.. je to nuda a otrava... ale co mám dělat, je to moje práce.." znovu jsem se nadýchl a svůj pohled přesunul k nebi. Taky chci, aby jsi se měla kam vrátit, Suki...

Když mi vzal cigaretu, samozřejmě že jsme vzhlédl. "Nejen tohle.." ušklíbl jsem se. "Lidi jsou svině.. nikdy jim nebude stačit to, co mají... a vždycky tu budou takový blbci jako my dva, kteří budou jejich rozmary plnit... tak už to je.." pokrčil jsem rameny a potom se ušklíbl. "Ohnivá vůle.. to těžko.. ani nejsem z Konohy... a Suki..." ani mě nezarazilo, že mluví o mojí holce, když mě vidí poprvé v životě. Byl jsem přece jen už dost starý na to, aby mě něco překvapilo. "Suki je pro mě všechno... tohle je její domov.. a ona je to jediné, co mám... udělám cokoliv pro to, aby byla šťastná... třeba se bavit s tím prckem Jirayou... sakra, proč ti to vlastně říkám..." ušklíbl jsem se a natáhl k němu ruku. "Jsem Kami..."

Teší ma.. Kami.. Potriasol som mu ňou, a po vypočutí všetkého som sa rozhodol. Snáď vám to dlho vydrží.. Ja tomu verím, Boh nad vami dvoma bude bdieť. V tej chvíli bolo jasné, že on prežije. Bojuješ srdcom... Predsa som len bol trochu viac inteligentný človek, a čo sa týkalo citov. V tom som bol tiež dobrý. Je to viac ako ohnivá vôľa.. Ty máš svoj sen, máš rad niekoho iného, za ktorého si určite schopný sa aj obetovať. Divné nie? Mladší tu tak rozpráva staršiemu a skúsenejšiemu. Avšak.. Ak by si nepoznal Suki.. Prečo by nemala byť Konoha zničená? Prečo by mala vyhrať? A zabudni na Suki, akoby si ju nepoznal. Odpovedaj.. Riaď sa srdcom.

Ušklíbl jsem se. "Na prcka jsi docela ukecanej..." znovu jsem se zašklebil a otočil k němu pohled. "Protože bývalý Hokage mě uznal a pomohl mi... dlužím mu to... on mi dal domov, já jemu svoje síly.. je to obchod nic víc. Na ničem nezáleží... já zabiju tebe a způsobím bolest tvým blízkým, ty zabiješ mě a způsobíš bolest zase mým blízkým... správné není ani jedno... Iwa, Konoha... je fuk, kde jsi... zabíjet nemá právo nikdo.." znovu jsem si zapálil cigaretu. "Jenže to je příliš idealistický názor... nemůžu se řídit srdcem... žádný vztah hmotným věcem nemám..." dokončil jsem myšlenku a vyfoukl kouř.

Odhodil jsem sám od sebe cigaretu a zašlápl ji hluboko do prachu cestičky mezi sutiny. Ušklíbl jsem se. "Bůh ti sice přičte bod za snahu, ale jít se nechat dobrovolně zabít je k ničemu. Jsi ještě dítě, odejdi, dokud můžeš... já se vrátím a budu k ruce Hokage..." vstal jsem. "Každej lidskej život má cenu, a´t je jakkoliv poskvrněný... nikdy nevíš, proč ten člověk danou chybu udělal..." nasadil jsem si masku. Suki...

Nedůvěřivě jsem na něj koukal. "Co jsi vlastně zač?" zajímalo mě, protože to co říkal mě upřímně znervózňovalo. Ne, že bych mu nevěřil, za tu chvilku mě mohl asi dvacetkrát zabít a neudělal to ani jednou, ale přece jen... když vám takový děcko vykládá o tom, jak zastaví armádu dvou vesnic, přijde vám to malinko nereálné!

Za troskami jedné ze stěn stál člen výbušné jednotky.
Nedovolíme mu to zkazit...
Bakuha Butai se zformavala okolo nich.
"Dobrá práce, Akio-san," začal jeden, Kira, mluvit. "Ale plán byl, že přinutíte věřit ty nejsilnější v Konoze, ne jednoho ANBU. Vaše Genjutsu jděte uplatnit jinam, o tohohle už se postaráme my."
Nasadil přátelský úsměv.
"Ale Tsuchikage-sama na vás bude pyšný. Tolik jste se zlepšil v Genjutsu, že jste zmátl i ANBU."
Naoki, velitel Bakuha, mezitím skrytý za budovami vytvářel drobné pavouky z výbušného jílu. Lezli po stěnách. Byli malí, nikdo si jich nemohl všimnout. Připraveni zničit vše, kdyby pokus o podrytí důvěry nevyšel.

Otočil jsem se na ty nově příchozí. Pak na Akia a pak jsem se jenom ušklíbl. Byl jsem někde mezi, nevěřil jsem ani jemu, ovšem ani jim. Bylo jasné, že je mistr genjutsu, to jsem pochopil a to hrálo do karet těm šaškům. Na druhou stranu, nemohl tušit, že se ten obchod zřítí, a v tom případě by mě nechal umřít.. to byl zase bod pro Akia.
V každém případě jsem si nachystal kosti. Co jiného se ve válce dá taky dělat. Necítil jsem nenávist, ani pocit klamu... Toho kluka jsem prakticky neznal a žádný vztah jsem k němu neměl. Jediné, na čem mi kdy záleželo, byla ona... Důležité bylo přežít to tu.. s ním, nebo proti němu! A´t jsem si rozuměli jak jsem chtěli, pořád to byl nepřítel.. a tak jsem jej i bral.

Naokiho, který v době aktivace už byl dál, nemohlo Genjutsu zasáhnout.
Nehodlal zůstávat v době výbuchu tam, kde to mělo vybuchnout a zmizel odtamtud jen chvíli před aktivací.
Teď přimhouřil oči a zaklel.
Jeho přátelé, pět členů jeho jednotky, se nevrátilo. To mohlo znamenat jediné, Akiova zrada byla dotáhnuta do konce. A zatímco se Konoha téměř zhroutila, on se tu snažil cokoli zachránit. Hlupák! Jak jinak to říct. Zrádci ve válce byli vždy, ale většinou šli se stranou, která vyhrávala. A on dával život zcela nadarmo.
Bude ho škoda...
Jednoho z členů své jednotky, který nebyl na místě Genjutsu, poslal Naoki na velitelství. Potřeboval tu bojovníky na dálku, mistry Genjutsu. Mladík odběhl a Naoki znovu upřel oči na budovu. Na zádech měl velkou nádobu výbušného jílu, dojít mu nemohl. Stále si ale musel udržovat určitou hranici, pokud nechtěl být chycen v Genjutsu. A samozřejmě byl o něco starší než až příliš mladý zrádce, měl zkušenosti.
Možná proto si byl jistý, že je na hranici, ve které ho do Genjutsu nechytí. Jemu ani killometrová vzdálenost ale nedělala problém, uvolnit bomby.
Nad hlavami jim už létalo několik jílových ptáků drobní pavoučci z jílu nehledě na Genjutsu byli skrytí na stěnách všude kolem.
Sayonara...
"KATSU!" zařval Naoki a všechno to vybouchlo. Nehledě na to, že tam byli jeho lidé. Válka prostě přináší oběti.
Teď už ovšem Naoki neměl připravené žádné další jílové mazlíčky a tak se raději vzdálil. Jako útotiště si znovu vybral monumenty (To, co z nich zbylo), kde chtěl doplnit svou jednotku o některé z bojujících. Pět z jeho lidí výbuch zcela jistě nepřežilo. Škoda. Ale byli nahraditelný, narozdíl od něj, uživatele Bakutonu.
Ti dva zbylí samozřejmě výbuch nejspíš přežili. Stále se v sutinách dalo schovat, i když jim toho dost muselo popadat na hlavu nebo střepy z oken mohli způsobit drobné poranění. Teď je ale kryl kouř a Naoki zmizel.

Mezitím se ale objevili uživatelé Genjutsu, kteří měli dokončit práci pyrotechnické (a díky Akiovi na chvíli vyřazené z boje) jednotky.

Nechápal jsem skoro nic. Vlastně jsem nechápal vůbec nic! Ale co mi to bylo platné, ten skrček mi pomohl, takže jsem se rozhodl důvěřovat jemu. Co jiného mi taky zbývalo. Snad možná proto, když se ozval výbuch a já cítil tu tlakovou vlnu, co se blíží, jsem ho, stejně jako sebe, schoval za pořádně vyztuženou hradbu kostí. Kosti silné jako beton se ani nepohnuly... "Už mě to tu ku*va nebaví!" ulevil jsem si a zapálil cigaretu.

K jednotce uživatelů Genjutsu se přidal klan Itako.
Jejich hradbu z kostí okamžitě obalily lístky z papíru. Jakmile by dvě členky klanu ucítili sebemenší škvíru, okamžitě by do ní vtrhli papírkové lístky. Na první pohled obyčejné, ale jakmile by měly vybuchnout, objevily by se na nich pečetě typické pro výbušné lístky.
Itako sice nepatřili k Bakuha Butai, ale měli na starosti vnitřní bezpečnost.
Proto byli zavoláni sem. Přece jen právě oni po sobě uměli nejlépe uklidit.
Třetí z členů klanu se rozsypal na papírky a doslova vířil kolem.
Utvořili kruh okolo nich. Každého člena klanu pak jistili dva uživatelé Genjutsu a udržovali je v dostatečné dálce. Takové, aby nemohl nikdo použít Genjutsu na ně, aniž by o tom věděli. Přece jen klan zrádce byl známý. A oni z něj měli strach. Jenže on byl ještě příliš mladý na jejich zkušenosti. Hlavní zbraní byla strategie. A odtud neměl nikdo uniknout.