Ichiraku ramen

Chvíľku som ešte vylizovala misku. Potom som ju položila na vrch toho pohoria, ktoré som tu vytvorila a znova som sa len natočila k Yoshiovi.
"Hmm, povedala by som nejaký kompliment na tvoje meno ale.. žiadny ma nenapdá." Zamumlala som. Vyzerala som naozaj prekvapene. Zrazu sa mi na tvári zjavil trocha iný druh úškrnu. Možno až vyzývavý so známkou pobavenia.
"Chutná da? úchyláku." Vyplazila som na neho jazyk no to už nám doniesli obom misky rámenu a ja som to do seba znova začala hádzať vražedným tempom.

Pobavene som ho jedným okom sledovala. Keď som dojedla, ta som si len rukou podoprela hlavu a ďalšiu misku ktorú mi doniesol, som trocha posunula bokom.
"Nemusíš sa opsravedlňovať, no.. podobný kompliment mi ešte nezložil snáď nikto." Zachechtala som sa a len som sa postavila zo stoličky. Naklonila som sa k nemu a podala som mu ruku, aby som mu pomohla postaviť sa. Ten stařík ktorý nám robil rámen z toho naozaj musel mať dobrú komédiu.
"Si trúba, vážne, " Dodala som, keď som mu chcela pomôcť postaviť sa. Stále som mala čo robiť aby som na svojej tvári udržala úsmev.. a nevybuchla od smiechu.

Pustila som sa do už posledného rámenu. Tento som si pre zmenu aj vychutnala a tak mi to trvalo len o niečo dlhšie, než normálne. Stále som ho však dojedla skôr než Yoshio. Predsa len, ten tréning *žalúdka* sa vždy vyplatil. Bola som absolútne plná a tak som len zaplatila a pohľad som na chvíľku uprela na Yoshia. Keď mal plné ústa jedla, napadla ma jedna celkom srandovná myšlienka. Naklonila som sa k nemu a ruku som dala tak, aby tlmila šepot a aby predavač nepočul to, čo som mu pošepkala. Následne som sa znova len stiahla a s pobaveným úškrnom som sledovala jeho reakciu.

Chvíľku som ešte odolávala a len som zadržovala smiech. Sledovala som ako sa snaží nevyprsknúť jedlo a zároveň ho prehltnúť. Bolo to dosť komické. Následne sa rozkašľal a ja som ho len pobúchala po chrbte. Znova som ruku stiahla a v momente keď vyslovil svoje otázky. Len som otvorila ústa. Následne som doslova vyprskla od smiechu a vôbec sa ma nedalo zastaviť. Vyhŕkli mi slzy z očí no len som si ich zotrela a snažila som sa nejak ukľudniť. Keď sa mi to podarilo. Postavila som sa a položila som mu ruku na rameno.
"Kto vie." Odpovedala som mu snáď tú najhnusnejšiu odpoveď, akú som len mohla povedať a následne som sa pomaly vydala k východu. Bola som zvedavá či ma bude následovať alebo nie.

Prekvapil ma ? Možno trocha. Len som sa na neho usmiala a následne som sa znova otočila k miestu, kde sme sedeli.
"Baaka, práve z jedného ideme." Uškrnula som sa a následne som si malíčkom začala špárať v uchu. Pred chvíľou bol úplne rudý a teraz už bol zas v pohode. Aká to kopa zaujíamavej osobnosti. Každopádne som ho považovala za tak trošku .. sprostého. Bola som si istá že viem vyvrátiť každý jeho argument, každé jeho slovo a každý jeho pohyb. To bol práve ten problém, tá istota. Nevedela som s čím si zahrávam a možno bolo lepšie, že som to nevedela.

Oprela som sa o dvere do rámen obchodu a rozmýšľala som nad jeho slovami. Nakoniec som sa zatvárila až.. flegmaticky. Pokrčila som ramenom a len som kráčala ďalej do ulíc v Konohagakure no sato.
"Nedá sa povedať, že by som bola jedna z tých ktoré čítajú knihu a potrebujú pri tom plnú prdel vreckoviek." Tým som mu viac menej odpovedala na všetky tie somariny ohľadom nejakej romantiky, ktoré som moc neuznávala.
"Každopádne sa môžme spárovať, ak sa ti chce." Pousmiala som sa a len som sa k nemu naklonila. Venovala som mu menšiu pusu na líce.
"Vieš že 69% ľudí vidí všetko v dvojzmysloch?" Dodala som a len som sa vydala smerom k môjmu domu.
(presun)

Cestou jsem se díval jak Konoha vypadá v noci. Nebylo to špatné ,ale Suna se mi přeci jen líbí více. Stále jsem byl dost unavený ,ale měl jsem hlad takže jsem šel pomalu za Yoko a díval se na ty rodiny co tam byli.
Hm mohl jsem být s rodinou ,ale místo toho jsem trénoval. Jen kdybych to mohl vrátit a místo trénování bych chodil s otcem někam do krajiny a mnoho více
Doufal jsem,že to nikdo neslyšel protože jsem to nechtěl nikde moc rozkecávat.
Hm je tu o chladněji než u nás ,ale není to tu špatné. Jakmile jsem to dořekl tak jsem si sedl vedle Yoko.
Vy už jste tu někdy byla ,že? zeptám se a přitom se těšil na jídlo

Ano meče u sebe mam z důvodů ,že je mam rád. Kenjutsu? To by nebylo špatné. A moc toho o mě nevíte? To je ztráta času nemyslíte? Vědět něco o studentovi.Stejně se za pár let rozdělíme a bude to. řeknu
Dobrou chut´ dodám a začnu jíst.
Hmm rámen dobré jídlo řeknu potichu. Kso nějak mě bolí hlava.Ale nesmím to říct přeci jen shinobi vydrží vše. řeknu si v mysli.
Bolela mě hlava z toho ,že jsem opravdu dlouho nespal.

Poslouchal jsem Yoko
Rychlosti hm ta by se hodila. Protože boj z blízka a k tomu rychlost to pak budu o dost silnější.
Hm na přátelé? Nevěřím na přátelé. Vždy se z toho vyklube zrada. Tedy to mě učil můj otec.Stejně jako boj s mečem. Hned jakmile jsem domluvil s otcem jsem sklonil hlavu a trošičku zesmutněl.
A kvůli tomu tréningu jsem s ním nikdy netrávil čas tudíž a to stejně byl ten tréning k ničemu Pomyslel jsem si.
ANBU o těch jsem slyšel ,ale ti jsou na velké úrovni a jsou to úžasní lidé.
Jo je mi dobře. Hm když jste unavená tak by jsme se mohli ubytovat. Mě je to celkem jedno.
Jakmile jsem domluvil tak jsem si jednou rukou nenápadně chytil hlavu a dělal ,že si upravuju vlasy ,ale přitom jsem si ji chvilkama držel protože mě začala bolet celkem hodně. Chvilkama jsem zase zavíral na delší dobu oči.

Chunninské zkoušky? Toho se trochu obávám. Třeba na to nebudu připravený.
Vy toho asi víte hodně o ANBU. A rád bych se jim stal. Ale je to elita. Nevím jestli vzládnu chunninské zkoušky je více lepších a silnějších lidí než jsem já. A co teprve na ANBU? To musí být ještě těžší.
Klidně můžeme vyrazit jsem jen trochu unavený a bolí mě z toho hlava ,ale to hned přestane. Domluvil jsem a vstal přitom jsem se protahoval.
Hmm můžete mi říct něco ještě o ANBU? Slyšel jsem o nich ,ale bohužel zase tolik ne. Jen to ,že je pracují přímo pro hokageho a jsou to jedni z nejsilnějších lidí z vesnice.To je vše co jsem slyšel. Dodám a pak jsem se díval na Yoko.

Šel jsem pouze za ní.(přesun)

Dorazila jsem k Ichiraku ve chvíli, kdy se žaludek dožadoval opravduu velké pozornosti. Proto jsem jen s úsměvem pozdravila staříka a vyhoupla se na stoličku. Objednala jsem si u něj jeden klasický rámen, něco, co mě vždycky dokázalo potěšit a zlepšit náladu. Ale teď jsem jí nějak nepotřebovala zlepšovat.
Mezitím, co jsem čekala na rámen, jsem v prstech žmoulala černý šátek, který jsem měla kolem krku. Vlastně jsem si říkala, proč jsem ho ještě nevyhodila, stejně jsem na celou tu aférku chtěla zapomenout, ale něco mi v tom bránilo. Snad jsem si naivně myslela, že se vrátí? Lidi jako on se nevracejí, nezáleželo mu na ničem jiném než na sobě, chtěl jen uspokojit svoje potřeby a já také, to bylo celé, výhodný obchod.
Krátce jsem se ušklíbla a šátek pustila ve chvíli, kdy přede mě postavil rámen. Rozpojila jsem hůlky a pustila se do toho.
"Itadakimasu!"

Utíkal sem celou konohou jako vítr. Omylem dvakrát narazil do steny protože sem nevybral zákrutu, narazil tak do 15 lidí, padnul na hubu tak sedm krát, a podařilo se mu si i narazit ruku a málem si třikrát zlomil nohu. I kolem ichiraku rámenu letel jak blázeň. Kdežto se dostal na šmyklavé bláto kterého velkou rychlostí plesklo l stánek stařecka. Ozývali se rúzne bolestné zvuky a neco jako pokus o omluvu. Go..goméné...gomené Au, to celkom bolelo.. Pomyslel si a ľahol si tak ako tam narazil. Privrel oči a oddychoval, chvíľku potreboval ustáliť svoj dych a ukludniť sa. Poprosím jeden rámen.. pak nahlas fˇekl aby ho stařecek křičel. Pořád vypadal jako prasátko a ležel tam tom blate dobití jako hruška.