Tréninkové prostory

pro Shijin Hyuuga Thu 13 Sep - 20:06

First topic message reminder :

Cvičiště se nachází na okraji Konohy.
Jsou zde všechny základní prvky pro cvičení.
Hned vedle cvičiště je rozlehlé jezero, kde se dají trénovat plošné jutsu.
Také se říká že na tomto místě je nejkrásnější západ slunce, který doprovází odraz slunce v jezeře.

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 19:11

Sila tejto techniky dokázala zmeniť obrovského kraba na kus ničoho, lámalo to skaly a zem. Preto len čo sa na mňa vrhli dve veľké kocky, veľmi som sa im neuhýbal. Ostal som stáť na mieste, stlačil ruky do pečate pevnejšie, vlasy sa okamžite rozšírili, viac spevnili, a do oboch strán odkiaľ prichádzalo nebezpečenstvo vystrelili, čím napichli kocky. Tie sa z dunením a rachotom zastavili tesne pred mojou tvárou, bolo to šťastie jak svi*a! Povzdychol som si od úľavy, nechal stiecť kúsok potu z čela na zem a predsa som pochválil súpera. „Už nie som ten malý chlapec, ktorého zmlátili vaši Gennínovia!“ Ozval som sa keď som z vlasmi nadvihol obe kocky a vrhol ich po nej, skladajúc pečate na klonovú techniku. Zjavil sa dym ktorý zahalil miesto kde som naposledy stál. V dyme sa toho veľa udialo.. Ale nič neprichádzalo.

pro **Raiken Namikaze** Tue 26 Feb - 19:30

Doposiaľ som vlastne už nevnímal, až kým sa, aspoň teda jedna dvojica, nezačala navzájom, povedzme že skúšať v podobe boja. Pozrel som tým smerom, a hneď som si uvedomil, že nejde len o nejakú dvojicu Geninov, alebo niekoho, kto by mňa nejako nezaujímal. Bol to Nao! A Yoko! Radosť pozerať! Bez povšimnutia som sa presunul na jeden strom, z ktorého som mal výhľad na nich a zároveň som nebol ani ohrozený, a odtiaľto som ich začal sledovať. K tomu, trochu ma prekvapovalo, že sa Nao hneď pustil aj do boja, veď pred nedávnom ešte bojoval o život! Ale, práca Kazekage a Hokage, plus jeho chakra a výdrž...no, čudovať som sa vlastne ani nemusel. Oprel som sa o kmeň, jednou rukou som sa začal pridržiavať o jednu vetvu, keby niečo, a ich boj som ticho pozoroval. Aspoň si povšimnem nové, Naove schopnosti...heh, akoby to bolo len včera, keď na mňa ešte používal len svoje veterné techniky...

pro **Yoko Ayme** Tue 26 Feb - 20:49

Nevyšlo to, což mě celkem překvapilo, překvapila mě jeho síla, na Genina. Stáhla jsem písek blíž k sobě a rozmístila ho i po okolí, byl to detekční písek, stačí, aby se mu dostal na oblečení a budu vědět, kde je. Stačí, aby na něj šlápnul a dokážu ho lokalizovat. Když krychle mířily zpátky na mě, zvedla jsem ruku a za letu je změnila zpátky na neškodný písek, pro mě neškodný.
Pak okolí zahalil dým, o kus jsem se vzdálila, i s pískem, ať už v tom dýmu bylo cokoliv, mělo to smůlu, že to narazilo na mě, která ovládá plošné techniky.
"Suna Shigure.."

Tréninkové prostory - Stránka 22 Sunashigur

Z písku, co jsem měla u mě se na dým sneslo tisíce písečných jehlic.

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 21:49

Dym pomaly ustupoval, a ja som sa pripravoval. V rukách som už zvieral kunai, s ktorým som mal veľký plán, prv než som ale stihol niečo urobiť, som uvidel jej protiútok. Tak rýchlo prejsť z obrany do útoku vedel málokto! Otočka na päte, a následný extrémny beh cez cvičisko, kedy pri mne stáli asi všetci svätý že sa ma ani jedna zo striel netrafila a ja som stihol na rybičku skočiť do vody... Bublinky bublali, ale po chvíli ustáli a zrazu celá hladina akoby stratila život. Nič sa na nej nepohlo.

Tréninkové prostory - Stránka 22 Tumblr_lq3zxzGM7G1qdfdg1o1_500

pro Yoshio Yamanaka Wed 27 Feb - 12:33

(Všen členům svého týmu se omlouvám T.T Měl jsem toho poslední dobou moc a úplně jsem zapomněl odepsat. Gomen T.T)

Yoshio si jen lehce povzdechl a podíval se na Soshiho...
"Pane, jestli by vám to nevadilo, asi by jste měl nechat Arisu být. Je z vás docela nervozní a není ji to příjemné. Nechci být drzý, ale jistě víte, jak to myslím..." Zářivě se na Uchihu usmál a pak se otočil na Gora, ještě než odešel...
"Uhm... dobře, dobře, až se vrátíš, dokončíme náš trénink. My... my zatím ještě něco vymyslíme..." Věnoval mu ještě přátelský úsměv, než také zmizel...
A to mu tu samozřejmě zbyla už jen Arisu. Ale to vůbec nevadilo...
"Uhm... Ari? Co by sis přála dělat? A nevadí, že ti říkám Ari?" Optal se hřejivě Yoshio a čekal na její reakci...

(Trochu jsem to shrnul, tak doufám, že to nevadí a ještě jednou se omlouvám T.T)

pro Arisu Otoginokuni Wed 27 Feb - 15:45

Arisu

To je jedno. Vypadalo to že se snažím splynout se zemí. Byla jsem na ní úplně namáčklá. Měla jsem strach. Necítila jsem se tu dobře a ještě se tu nějací Shinobi prali. Celá jsem se třásla a zuby nehty se držela aby nevystoupilo mé druhé já.

pro Goro Aburame Wed 27 Feb - 18:49

Konečně jsem se po delší době vrátil na cvičiště. "Snad si nevezmou osobně to, že jsem dorazil o něco později než jsem jim slíbil." Prolétlo mi hlavou, když jsem pozoroval cvičiště, hledajíc Arisu a Yoshia. Spatřil jsem je na stejném místě, kde jsem je opustil. Což mě docela překvapilo, protože jsem si myslel, že si udělají taky menší pauzu. "Omlouvám se za spoždění..." Promluvil jsem, jakmile jsem se k Arisu a Yoshiovi o něco přiblížil. Byl jsem zhruba pět metrů od nich dál, takže se mohlo stát, že mě přeslechli, a však já jsem nad možností, že mne neslyšeli, vůbec nepřemýšlel. Došel jsem pomalým krokem k nim a prohlédl si je. "Takže..?" Otázal jsem se, protože jsem nevěděl co bude momentálně následovat.

pro **Yoko Ayme** Thu 28 Feb - 19:11

Jakmile se Nao ztratil ve vodě, všechen písek jsem stáhla k sobě a přestala z písku vypouštět jehlice. To, co jsem udělala teď byla technika Sabaku Fyuu, tehcnika polovoucího písku. Nechala jsem se pomocí písku vynést dost nahoru, z dosahu jezera a zároveň abych měla všechno pod kontrolou. Sledovala jsem poklidnou hladinu a krátce se i zamračila, přitáhla jsem si i sem nahoru automatickou obranu.
Něco jsem se za ty léta, co jsem Shinobi, naučila.. Nikdy nepodceňovat nepřítele, nikdy. Proto jsem vyčkávala, on se jednou vynoří!

pro **Daiki Ayme** Thu 28 Feb - 19:44

Nič sa nedialo, najviac fúkal chladný vietor, a vo vzduchu zaváňal nedávno vytvorený dym. Už sa zdalo že som sa utopil, keď sa začala hladina víriť. Niečo sa dialo! Voda začala doslova vrieť, ale predsa v nej nebolo nič teplé! Len čo Yoko zahľadela túto abnormálnu vec, z vody vyskočili desiatky a desiatky klonov, ich počet nebolo možné tak ľahko určiť, ale určite ich bolo viac ako tridsať. Tie skočili do vzduchu, akoby chceli doskočiť k Yoko. No ani jeden nedočiahol. Ale niečo sa aj tak stalo.. Pomedzi lietajúce klony, ktoré sa vďaka technike Tensei odrazili dosť vysoko od hladiny jazera, skákala jedna postava. Zdalo sa že je to originál keď trúfalo skákal z chrbtu jedného klonu na druhý a pomaly sa blížil k lietajúcej plošinke, k Yoko. Zdalo sa že ho nič nezastaví, pretože len čo využila piesky, preskočil vedľa na iný klon a znova pokračoval klonmi až k nej. Dalo sa to čakať, keď preskočil pred ňu, úplne pred jej tvár, a päsťou zamieril medzi oči...

pro **Yoko Ayme** Thu 28 Feb - 20:36

Z vody najednou vyletělo obrovské množství klonů, na něco takového jsme byla připravená, písek okamžitě reagoval a drtil jednoho klona za druhým, zatímco se ke mě Nao dostával, stoupala jsem s pískem ještě víc, doufala jsem, že je to originál, ale byl moc dobrý a čím výš jsme byli, tím míň písek stíhal a Nao se dostal až ke mě. Ve chvíli, kdy jeho pěst prošla pískem a zamířila mi mezi oči, ale jeho ruku těsně před mým obličejem zastavil písek. Setinka a schytala bych to přímo mezi oči. Vyjeveně jsem zírala na Naa, po tak dlouhé době se jako první dostal tak daleko, že mě málem zasáhl a prošel automatickou obranou.
Nemožné..
Vyvolalo to na mé tváři široký úsměv.
"Dobrá práce, Nao.." Pousmála jsem se, v tom úsměvu bylo všechno, co se mi honilo hlavou.

pro **Daiki Ayme** Thu 28 Feb - 21:08

Predsa som po dlhom poskakovaní ako nejaká cvičená opica, po mojich druhoch ktorých som zo seba naklonoval, dostal až k môjmu cieľu. Yočínina obrana ma ale zastavila tesne pred tým ako som udrel. Jej piesok mi obmotal ruky aj nohy, a ja som cítil ako sa mi piesok sype do oblečenia. Pochválila ma, usmiala sa mysliac si že je koniec.. Hlavu som sklonil, že namiesto očí videla len tmavé pochmúrne miesto. „Nikto mi neveril, každý sa mi smial, hlupák ktorý verí v nemožné. Nikdy sa nestanem Hokágem..“ Boli moje slová ktoré vyšli z mojich úst. Aj ona musela uznať že som dospel. A podľa toho čo som povedal, som možno prestal aj veriť vo svoj sen. „Pri tréningu som pochopil jedno.. Svet je v rozpoložení a ja musím pokračovať v sľube môjho deda. Musím pokračovať v sne Naruta Uzumakiho. Prinesiem svetu mier..“ Na chvíľu som sa pozastavil, ostal chabo visieť v jej zovretí piesku. Bol koniec? Zdalo sa tak, ale pozabudla že som v dyme stvoril klony. Dve identické klony ktoré práve teraz niečo čerpali, čo nemala ako zistiť, keďže prírodnú čakru nedokázala cítiť. Nastala dlhá chvíľa hlbokého ticha, kedy jediný zvuk vydávalo šumivé lístie v korunách stromov. Tak ako ona aj ja som upustil od svojho sna? Prestal som veriť?

Zmenil som sa? „AKO HOKÁGE!“ Zreval som keď sa moje oči zmenili! Pohľad som pozdvihol proti nej, a ona mi v očiach mohla zahliadnuť moje dávne odhodlanie ktoré som mal aj v Sune. A tiež moje oči, ktoré sa práve zmenili. Nikdy sa nevzdám, a ak mám na svojej ceste snu poraziť Ichibiho, porazím ho. Aj keby vypustila skunka. Mal som ju rád, lebo bola jedna z mála ktorá mi verila, musel som aj ju presvedčiť. Vtedy sa druhá ruka, tá vzadu napriek obmotaniu pohla, a ja som z celej sily udrel do Yoko. Prerazil som jej piesočnú obranu, moja sila sa práve rovnala Tsunade. Piesok sa rozsypal a moja päsť udrela do jej brucha. Riadna rana, takže očividne skončila tak, že prerazila svoju plošinku na ktorej stála a ocitla sa na zemi. Nečakal som, len čo som bol takto vo vzduchu, strmhlav som sa na ňu vrhol mieriac päsťou znova na ňu. Veľmi rýchlo som sa približoval, bol som v skutku rýchly a silný, v Sage mode áno! Musela si všimnúť že som sa s očami zmenil, štýl boja, rýchlosť a sila! A tiež sa navýšila čakra, cítila že je taka rovnaká ako jej. Rovná démonovi. Teoreticky neobmedzený zdroj čakry. Prírodná čakra.. Mala jedinú možnosť, len jedna vec by ma teraz zastavila..

pro **Yoko Ayme** Fri 1 Mar - 10:49

Písek Naa držel, ale přesto jsem překvapeně zírala na jeho dlaň těsně před mým obličejem, dokud nepovolil stisk a nezůstal tam bezvládně viset. Poslouchala jsem, co říká a krátce se zamračila.
Proč to říká? Proč to vzdává? Ne, nesmí to vzdát, nesmí být jako já.
Myšlenky se mi honily hlavou, jedna za druhou, dokud neotevřel oči a nezakřičel na mě, že bude Hokáge. Vyvolalo mi to na tváři úsměv, zjevně ještě není konec boje, jak jsem si myslela. Sledovala jsem jeho oči, něco nebylo v pořádku, úsměv z tváře mi vyprchal ve chvíli, kdy prošel automatickou obranou, aniž by ho písek nějak poškodil a udeřil mě. Mě! Po tak dlouhé době někdo prošel pouhým Taijutsu, zdálo se to skoro nemožné.
Přistála jsem na zemi, přistání to nebylo zrovna dvakrát šetrné, protože jsem se nebránila pískem, schválně. Dopadla jsem na zem, rána zabolela, ale ve výsledku se mi po pádu jen rozsypalo písečné brnění. Na Naa jsem měla jednu výhodu, byl hrozně rychlý, ale díky písku, co měl za oblečením, jsem dokázala určit, kde je!
A teď mi mířil přímo na hlavu, musela jsem začít jednat. Písek ho přikrýt nestihne, zbývala mi jediná možnost, uchylovala jsem se k ní nerada, nebyl to hezký pohled, ale díky přívěsku, co mi cinkal na krku, jsem věděla, že se mi nic nestane ať už využiju sílu Shukaka jakkoliv. Ten zůstane pěkně pod zámkem, vzala jsem mu jeho svobodu, aspoň do doby, co já budu živa, on se ven nepodívá!
Po pádu okolí zahalil oblak prachu. Věděla jsem, že Nao tu brzo bude, ale jedno jsem nechápala, jak dokázal tak zesílit? Už to nebyl ten samý kluk jako tehdy v Suně, teď už to byl Shinobi, teď už jsem to musela začít brát vážně! Chtěl mě přesvědčit, nemusel mě přesvědčit, já mu věřila, že to dokáže, ale musel mě přesvědčit o tom, že má nejenom odhodlání nikdy se nevzdat a že má tu pověstnout Konožskou ohnivou vůli, ale tím, že mě porazí, získá mé uznání, nebude to Genin, pro mě to bude Hokage.

Myšlenky jsem opustila, zavřela oči a ponořila se do vlastního nitra, byla jsem tam dlouho, čerpala Shukakovo chakru, ale ve skutečnosti to byla jen vteřina, než jsem otevřela oči. Duhovky se změnily, místo blankytně modrých očí jsem měla jiné, oči vraha, oči Shukaka. Nikdy jsem na přeměnu pyšná nebyla, získala jsem potom sílu, ale to, že už mě k tomu donutil, znamenalo, že jeho síla je mocná a odhodlání postavit se mě, plnohodnotnému jinchuurikimu! Někdo by to považoval za bláznovství, já za odvahu. Obojí spolu souvisí.

Z prachu, přímo naproti Naovi se něco stalo, namísto, aby po něm chňapal písek, po něm chňapla obrovská ruka! Pokryla jsem si bijuu pláštěm pravou polovinu těla, rukou zachytila Naa a odrazila jeho útok. Mezitím jsem se vyhoupla na nohy, prach ustal, použila jsem sílu Ichibiho, ač nerada. Dřív jsem si myslela, že chci světu dokázat vlastními silami kdo jsem! Že jsem to já, ne Shukaku uvnitř, kdo je schopný boje. Přála jsem si od lidí uznání, vlastně, Nao mi byl hodně podobný, víc než by si uvědomoval. Oba jsme jen chtěli to samé. Ale já už to našla, měla jsem svou Pili, senseie, kteří ve mě věřili víc, než kdo jiný. A to mě vedlo životem dál, to mě nutilo pokračovat ve snu senseie, udělat svět lepším a předat své schopnosti další generaci, proto jsem chtěla trénovat Kyuubi no jinchuurikiho. Zajímalo by mě, jesttli Nao taky někoho takového má, někoho, proč to dělá, proč chce svět udělat lepším místem pro budoucnost.
Doufala jsem, že se sem nepřiřítí skupinka pečetících Shinobi z Konohy, já měla doopravdy Shukaka pod kontrolou, věděla jsem o všem, co dělá.
Podívala jsem se na Naa, úsměv byl ten tam, ono to ani v téhle podobě se usmívat moc nešlo a já ten souboj chtěla brát vážně.
"Souboj hodný Kage!" Přiložila jsem dlaně k sobě, za mnou se začal zvedat písek, při našem obji jsem získala dostatečné množství písku z rozpuštěných hornin. A na Naa se řítila.
"Ryuusa Bakuryuu!" Obrovská vlna písku, co smetla všechno v okolí. Dala jsem si pozor, abych nezasáhla trénující týmy, vlna mířila jen na Naa. Nehodlala jsem ho šetřit, jestli si chce splnit sen, bude tam stát víc a silnějších překážek než jsem já!

Tréninkové prostory - Stránka 22 Ryuusabaky

pro **Daiki Ayme** Fri 1 Mar - 13:40

Nikdy som sa nevzdal, vždy som bojoval dokonca a do dna. Na ochranu priateľov som bol ochotný obetovať aj svoj život a za splnenie svojho sna som šliapal po ceste osudu bez jedinej zastávky či obhliadnutia dozadu. Vždy veselý a usmievavý Nao bol na cvičisku stále, napriek tomu že súboj začínal naberať na obrátkach a vážnosti, ja som vždy improvizoval a nerobil nejaké ohromné plány dopredu. Preto som sa strmhlav pustil dolu na Yoko, nevediac že vypúšťa Ichibiho som nevnímal zvláštnu vlnu a dokonca ani temnú auru, ktorú som vďaka Sennin módu zachytil. Úplne som odignoroval fakt že je na zemi kde bolo obrovské množstvo piesku ktorý si stihla vytvoriť, bol som už proste taký, a ruku som napriahol dopredu, v ohromnej rýchlosti som mienil vraziť do Yo znova. Pretože práve v tejto chvíli mi prišli informácie od zmiznutého klonu, o tom že ma Pil poprosila aby som chránil Yoko. Tentoraz som ju musel poraziť, odhodil som svoju cestu a do popredia som dal jej záujmy. „Povedala si mi že nikdy nevyhrááám! Pozera..“ Nedokončil som vetu keď moje zreničky sa naplnili prekvapením a strachom. Zahliadol som v dyme tie oči, doslova v tom svietili. Krvilačné oči, démonie oči! Ichibi bol vypustený, to došlo každému. No v očiach a v čakre som cítil aj niečo iné. Cítil som ju, Yoko. Ona ho ovládala! Predsa len sa jej podarilo ho ovládnuť. Keď som bol v Sune, bola len Chunínka čo zápasila s temnotou v srdci, a s obrovským bremenom na pleciach. Odteraz som ale bol ako ochranka najsilnejšieho Bijjua na svete, Kyuubiho no Jinchuurikyho, ale aj Ichibiho. Už nebolo cesty späť, aj keď súboj som chcel zastaviť. Teraz som musel len pokračovať. Nestihol som ale od prekvapenia zareagovať, a jej pieskom obrnená ruka ma nabrala a spolu zo mnou prerazila pár stromov na druhej strane cvičiska. Bolo tu ale pusto, nebolo tu nikoho kto by nás sledoval, boli sme úplne osamote. Ani Raiken, ani Kirito, dokonca ani Anbu nezasahovali. To už bol dokonca aj okraj dediny! Pozbieral som sa zo zeme, pričom som pár vetvičiek ktoré som pádom prerazil odhodil do aleluja, vďaka Sage modo, ktoré mi zlepšovalo regeneráciu tela, a aj keď som náraz cítil, a tiež každý strom ktorý som polámal a nebolo ich málo, moje telo stále držalo. Uzumaki výdrž a Sennin čakra robia svoje, už som nebol tak slabý ako kedysi, ale ona bola omnoho mocnejšia ako si pamätám. Bola excelentná a naozaj úžasná. Nevedela však jedno, že na boj proti Bijju som ako stvorený, lebo ako jeden z mála som ich vedel ovládať. Čakra reťaze, moje Kekei Genkai. „U Merlinových ponožiek..“ Rozšíril som zreničky keď som zahliadol jej ďalší útok. To si snáď robila srandu nie? Takýto útok?! „Senpo Tensei!“ Zvolal som, tentoraz istotne vyničím takmer všetku čakru Sennin módu na obranu. Začal som okolo seba zhromažďovať, prírodnú čakru, ktorá tvorila podobu kopule okolo mňa. Moja ultimátna a vlastná technika ktorú som vytvoril, technika s pomocou ktorej som dokázal odraziť Bijju bombu. Na spôsob Peina, táto technika vytvorí ohromnú tlakovú vlnu, do všetkých strán odo mňa, čím sa z nej stáva excelentná obrana, ktorou nič neprejde. Nevýhoda ale bola spotreba prírodnej čakry,

teraz som sa musel spoľahnúť na posledný klon ktorý v tajne čerpal ďalšiu čakru aby ju mohol na mňa predať. Ak ho využijem, budem musieť z hory povolať žabu na spojenie, čo urobí tento súboj ešte ťažší. Jej sila ma ale ohromovala, naozaj to bol pravý Jinchuuriky Ichibiho. A ja som bol naozaj blázon že som v súboji pokračoval, ale čo už. Toľko krát som sa priblížil k smrti, že som sa ďalšej nebál. Kým si nesplním sen neumriem! Vlna sa už ale práve ku mne priblížila a ja som mal načerpanej dosť čakry na obranu. Tá sa začala zhmotňovať, a vytvárať nepriestupnú stenu z čakry, ktorá sa postavila jej vlne. Vlna zmietla naozaj všetko a zavalila ma, tak isto zavalila zem naokolo. Nastal ale výbuch, piesok sa rozlietol do všetkých strán, a časť cvičiska kde sme boli naozaj sami dvaja zahalila piesočná búrka, ktorú som protiútokom vytvoril. Aj keď odvolať ju mohla, ja som bol na pokraji so Sage modom, stále som však cítil kde je. Nič sa však nedialo..

Tréninkové prostory - Stránka 22 Tumblr_m6c8qmh5mr1qdqlhzo4_500

pro Yoshio Yamanaka Sat 2 Mar - 0:35

Yoshio si všiml toho, jak Arisu reaguje a především na ten souboj. Měl oni starost.
Proto se k ní asi nakonec trochu sklonil a natáhl ruku, aby jí mohl odvést pryč...
"Půjdeme pryč. Tady to pro tebe asi není nejlepší místo, jak to tak pozoruji. Až budeme pryč, tak se domluvíme na tom, co budeme a nebudeme dělat..." Jako vždy se na ni tak zářivě a klidně usmál...
Tady začínalo být trochu více živo i na něj, takže byl rozhodně čas odejít. A z takovou by to dlouho asi Arisu nevydržela a rozhodně by se přestala dost brzy ovládat...

pro Arisu Otoginokuni Sat 2 Mar - 0:38

Arisu

Vyjeveně jsem koukla na Yoshia. D-dobrá. Pomalu jsem začala vstávat ze země a oklepávat se. Nakonec to skončilo tak že já zavěšená na Yoshiově rameni třepajíc se vyděšením a zároveň při to mschovaná za Gora je táhla pryč. V duchu mi proletovali myšlenky co jen udělat aby můj strach zmizel ale vůbec nic mě nenapadalo. Proto jsem je jen táhla pryč jak nejbezpečněji to šlo.

pro Goro Aburame Sat 2 Mar - 7:35

Jakmile jsem došel k těm dvou, nevšimli si mne. Alespon to jsem si myslel, protože když Arisu mě popadla za svou ruku. Dokázala pravý opak. Mírně jsem se na ně zamračil, protože jsem nechápal co se tu děje. "No... pardon, jestli přicházím v nevhod." Řekl jsem a prohlédl si důkladně ty dva, přemýšlejíc nad tím co se zde mohlo odehrát. Příliš času na přemýšlení jsem neměl, protože jakmile mne Arisu popadla za ruku táhla mne neznámo kam.

pro Yoshio Yamanaka Sat 2 Mar - 23:24

Yoshio se znovu jen tak mile pousmál a nijak se nebránil, když jej Arisu schmátla i Gora a táhla je někam pryč.
Nebyl si sice jistý, jestli je to dobrý nápad, nechat se táhnout někam pryč zrovna jí, ale co mě dělat. Když ona hodlala věřit jemu, on hodlal věřit jí. Nehledě na to, že neměl důvod být podezdřívavý, takže žádný problém...

pro Arisu Otoginokuni Sun 3 Mar - 18:17

Arisu

Prosím vás, zaveďte mě někam kde budeme moct trénovat. Fňukla jsem a pustila je. Bylo vidět že opravdu nevím co mám dělat. Byla jsem rudá jako rajče a celá se třásla. Strach, pocity úzkosti a jiné negativní emoce se do mě vlévali jak jen to bylo možné. Ze srdce vás žádám. Bylo na mě vidět že se buď psychicky zhroutím a nebo se spustí Hysterie. U jednoho či druhého jsem měla na kahánku. Moje pocity byli opravdu strašné.

pro **Raiken Namikaze** Sun 3 Mar - 22:02

Chvíľu som boj sledoval, avšak už aj toto sledovanie začínalo byť nebezpečné. Šťastie že som od nich odskočil na strom, už by ma boli nejak určite zasiahli. Napokon som sa rozhodol, že podniknem niečo sám, kým dobojujú tak sa hádam aj vrátim. Naposledy som kukol na ich súboj, načo som sa vyparil niekam preč...
Presun

pro Goro Aburame Tue 5 Mar - 18:59

Prohlédl jsem si Arisu. Poté si povzdechl nad jejím chováním, a však za pravdu jsem ji musel dát, protože zmínila trénink, který již dlouhou dobu plánujeme provést. "Co kdyby jsme ten trénink uspořádali mimo Konohu?.. Tady je totiž trochu rušno a obávam se, že v jiných zákoutích Konohy to nebude vypadat o nic lépe." Pronesl jsem a mírně si pravou rukou nadzvedl brýle.

pro **Yoko Ayme** Tue 5 Mar - 20:49

Pozorovala jsem Naa a čekala na to, jak se tomu vyhne, tohle už nebyl Genin, jeho schopnosti se rovnali minimálně Jouninovi! Doopravdy, v mých očích stoupal, s každým krokem a slovem, který řekl. A já se v duchu smála, hodně jsem se smála! Tomu, jak jsem na toho kluka byla hrdá, možná jsem ho skoro neznala, ale za život člověk potká spoustu lidí a různých věcí, s kterými se nějak musí vypořádat. Osud mu do cesty postaví spoustu překážek, které musí překonat a já se také nehodlala vzdát! Tohle bude ještě zajímavý souboj. Odrazil mojí písečnou vlnu jinou technikou a odhodil ji výbuchem, před jejím dopadnem na mě, protože byla hodně rozsáhlá, jsem si plášť bijuu nechala rozlézt po celém těle, utvořila jsem i první ocas, kterým jsem vyblokovala všechny kusy zeminy, co na mě po výbuchu letěly. Věděla jsem, kde je, díky písku okolo a na něm, ale to mi nevadilo, já jsem se rozhodla pro něco jiné.
Začalo se dít něco hodně zvláštního, písek ve vzduchu, který by se mohl zdát neškodný, se Naovi začal lepit na tělo, shromažďovat se a nabývat, měl ho přikovat na místě, netušila jsem, jestli se to podaří, ale stejně! Máchla jsem obrovskými tlapami směrem k sobě, z písku se vytvořily ty samé a letěly na Naa s úmyslem ho rozdrtit, věděla jsem, že na něj musím jít naplno, ačkoliv jsem nechtěla! Nechtěla mu ublížit.

Tréninkové prostory - Stránka 22 Tumblr_lu7jtdJcSf1qel6mdo1_500

Popravdě, bylo strašně zvláštní být zase v bijuu plášti. Navenek jsem se měnila, uvnitř zůstávala stejná, klidná, nedotknutelná s úsměvem na rtech. Ležela jsem v horkém písku před bránou, kde byl Shukaku uvězněn, sledovaly mě jeho oči, probodávaly, ale já se na něj jen smála.

pro **Daiki Ayme** Tue 5 Mar - 21:27

Bol som v stave kedy sa mi Sage modo rozpadávalo, preto som nestíhal reagovať na jej útok. Zrazu sa začal na mne lepiť piesok, nedokázal som sa zrazu ani hýbať, ledva som dokázal zahliadnuť Yoko ako sa mení na väčšiu podobu Ichibiho. Stále však malého. Ale to mi už zastrel výhľad piesok, ktorý ma obalil do obrovskej ruky. Nevedel som čo robiť, dýchal som veľmi prerývane. Sennin čakra sa začala hromadiť do môjho tela, všetka čo ostala, do tela, aby čo najviac stvrdlo, nevedel som čo chce urobiť. Na obranu som už ale nemal čakru, preto keď jej ruky narazili do gule, roztrieštili ju a mňa s ňou. Jediné čo mohla Yoko zahliadnuť bolo len ako moje telo chabo dopadlo na zem, a ostalo nehybné na chrbte ležať. Moje oči boli upreté na tmavú oblohu, kde na mňa zazeralo nespočetné množstvo malých zázrakov, hviezd, ktoré som rád pozoroval na hore. Odtiaľ som mal vždy skvelý výhľad na oblohu, a tu mi pripomínalo tie staré časy keď som jedol húsenice, alebo červíky. To bol hnus! Keby to niekto jedol, už dávno mi dá medailu že som to dokázal do seba pchať takmer rok. V hviezdach som ale videl viac ako len svietiace gombíky. Videl som tam tváre, tváre všetkých čo som poznal a znova mi mávali. Mnoho z nich mi verilo, verilo že sa stanem jedného dňa Hokágem, že prinesiem mier. Nereálna šanca ale môj sen! Nesklamem ich! Yoko bude ďalšia, ktorá uverí.

Donútim ju! Ukážem jej a potom, potom ju ochránim. Po dlhých chvíľach ticha, kedy sa zdalo že som mŕtvy, sa moje ochabnuté telo pohlo. Pohla sa prv ruky, skrčila noha, a ja som sa pomaly a tackavo dostával do vodorovnej polohy. Dosť zničený som pozoroval neďaleko mňa Ichibiho no Jinchuuriky. A ja som sa usmieval! Napriek tomu som sa usmieval. „Nepadnem.. Kým sa ním nestanem..“ Odvetil som potichu, zložil ruky do pečate a ukázal jej prečo je môj klan v spojení so Senjutsu obávaný. Ovzdušie okolo mňa začalo hustnúť, naberať tvaru a farby! Modrá čakra vypúšťajúca sa a pretekajúca z môjho tela zhmotňovala kopulu okolo mňa. Toľko čakry! To nemali ani len Jouninovia! Dokonca ani samotná Hokáge toľko jej mať nemohla. Tá sa formovala, kým nezmizla vo chvíli keď som sformoval pečať. „Kage Bunshin!“ Ozvalo sa celým cvičiskom, keď obrovský priestor zahalil dym. A keď pominul, mnohý ostali udivene stáť, keď namiesto mňa zahliadli po celom obvode kde sme sa s Yoko nachádzali stovky a stovky, rovnú tisícku klonov! Každý z nich sa usmieval, a mieril na Yoko vlastnými päsťami! „Nepodceňuj ma! Ja som Nao Uzumaki, vnuk Naruta Uzumakiho! Kandidát číslo jedna na post..“ Stíchol som a zrazu sa naraz ozvali všetky klony. „Hokágeho!“

Tréninkové prostory - Stránka 22 Tumblr_m5hrzxzbsn1r94p8o

pro **Yoko Ayme** Thu 7 Mar - 14:22

Jen jsem sledovala, jaké dopady má moje technika. Žlutými oči jsem se zaměřila na postavu ležící na zemi, jakmile kouř zmizel. Ležel tam nehybně, v Shukakově podobě to nebylo znát, ale popravdě, dost jsem se bála, jestli jsem mu nic neudělala, přeci jen, ještě nedávno ležel v nemocnici a to ve velmi kritickém stavu. Došla jsem pár kroků k němu, pro jistotu, ale stále držíc si plášť bijuu okolo sebe. Začal něco říkat, odvaha, odhodlání se nevzdat mu doslova čišelo z očí, zvedal se, chtěla jsem něco říct, ale nakonec jsem mlčela a o krok zase ustoupila zpátky. A pak, jako kdyby přišla exploze chakry, která ho celého obalila, zírala jsem na to, doopravdy překvapeně, ta chakra! Se rovnala té mé.. Ne, nerovnala, ba co, málem ji převyšovala! Ale toho jsem se nezalekla, spíš mi vrtalo hlavou, jak to dokázal! Jakto, že má tolik chakry, nikdy jsem se s tím ještě nesetkala. A potom přišlo Kage Bunshin, tu techniku jsem znala, už spoustu lidí ji na mě použilo a´t už v opravdovém nebo cvičném souboji, ale stejně, nikdy ne v takovémhle obrovském počtu a s takovou chakrou! Kde nabral tolik síly za tak krátkou dobu? Vrtalo mi to hlavou, ale aspoň jsem konečně věděla, čeho je odvaha a odhodlánív otmhle světě schopno, už jsem totiž dávno zapomněla, že někdo takový může existovat. Svět možná není ještě tak prohnilý, jak se zdá.. V duchu jsem se pousmála.
A potom, zjluboka jsem se nadehcla, bez pečetí, ničeho.
"Fuuton: Mugen Sajin Daitoppa!"

Tréninkové prostory - Stránka 22 Images?q=tbn:ANd9GcRmeJgyb1rp9C13wXPHOzt4TouAupE6bON_KM5qNqGf7I5TMOWf

pro **Daiki Ayme** Thu 7 Mar - 19:03

Ostal som stáť, a všetky moje kópie zo mnou. Po použití jej techniky, zmizlo asi 10 klonov, čo na ich počte vôbec sa neukázalo, stále bolo cvičisko plné klonov. Toľko čakry čo som minul, vedel som že to dlho neudržím, a že sám sa neudržím na nohách. Budem nútený do posledného Sage moda vstúpiť, a vytasiť tromfy, snáď to výjde! Preto len čo pár klonov zmizlo v hustom bielom dyme, rozbehla sa stovka, ba až tisícka klonov na Yoko. Nech už robila čo chcela, klony ničila, stále ich bolo všade a priveľa, a tak sa naraz ocitla pod paľbou. Kopali do nej, sekali, búchali drvili, nevedel som ani kedy sa jej brnenie a bijju štít zlomí, kedy podľahne Shukaku, bolo možné že mlátim do jej tela už, ale to pokračovalo. Tak ako kedysi Narutov útok na Gááru, tak isto som teraz útočil na Yoko! V minulosti pomohol plný Bijju mód, kto vie či vôbec aj teraz, pri tom počte?

pro **Yoko Ayme** Fri 8 Mar - 22:55

Bylo jich moc, ani můj písek nestíhal, kombinovala jsem písek s pláštěm, různě ho posilňovala, pouštěla jednu písečnou vlnu za druhou a když jeden klon zmizel, nahradilo ho deset dalších. V duchu jsem byla vážně překvapená.
Nevěřím, že mě donutil to použít..
Zavřela jsem oči, a hluboko ve svém nitru, se má malá postava ztratila hluboko pod pískem, který mě zavalil. A v tu chvíli se to stalo, malá verze Shukaka zmizela, okolí zahlil kouř, jak stovka klonů zmizela, protože se začalo formovat něco obrovského. Ano, použila jsem to. Plná verze Shukaka, Shukaku v celé své kráse, s jedním ocasem! Cvičiště prořízl hrdelní řev, který trhal ušní bubínky.

Tréninkové prostory - Stránka 22 Tumblr_m5runvUGeJ1r0ljoto2_r1_500

Vypadalo to, jako kdyby mě Shukaku posedl a stalo se to samé, co Gaarovi, ale to pravda nebyla. Stála jsem tam v plné verzi, ničila jednoho klona za druhým, ale jinak víc neběsnila. Ve svém nitru jsem slyšela temné vrčení, šepot, potom laskavý hlas, ať ho pustím ven.
"Nikdy.." Oplatila jsem mu, odhodlaně, tohle byl můj boj s tou temnou stránkou ve mě a já ho vyhrála! Už dávno!
Prudce jsem otevřela oči a tam, kde měl Shukaku hlavu, něco puklo, a z té malé štěrbinky jsem vylezla já, jen do půlky těla, abych mohla celou verzi lépe ovládat, i písek!
"Nao, tohle bude finále, velkolepé finále.." Ušklíbla jsem se a velká verze Shukaka se začala prudce nadechovat a zvětšovat.
Dýchala jsem přerývavě, bylo toho moc, tolik síly, tolik moci najednou! A já ji muela korigovat. Měla jsem jistotu, že Shukakova zlost, zůstane uvězněná a ke mě se dostane jen čistá chakra, bez jeho krvelačné podstaty, senseiova další pojistka. Usmála jsem se na Naa a kývnutím vyzvala všechny jeho klony k útoku.

pro Sponsored content

Tréninkové prostory

Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory