Tréninkové prostory

Vylezla jsem na strom a usadila na jedné v jeho větví. "Tak co teď?" naznačila jsem pusou a divoce přitom gestikulovala. Podívala jsem se na Tsuki a přemýšlela, jak na ni zaútočit, abych zase získala Keiovi nějaký ten čas. "Yosh.. mám to..!" řekla jsem a klepla si do dlaně.

Klon

Stála jsem tam jako socha a mlčky vyčkávala na jejich další útok. Měla jsem zvláštní pocit ve vzduchu bylo něco zvláštního. Zvedla jsem hlavu k nebi a přemýšlela co to může být. Na co čekáte? Promluvila jsem k nim po chvíli. Stále jsem byla dost zamyšlená.

Pomalým krokom som dorazil na tréningové miesto na tvári som mal úsmev. Ako vždy som mal veľmi dobrú náladu a chcel som si poriadne zatrénovať no v tom som videl ako tu už niekto trénuje. Júú dúfam že im nebude vadiť ak ich budem sledovať možno sa od nich niečo priučím . Pomyslel som si radostne a vyšphal som si na jeden strom a skryl som sa do jej koruny odkiaľ som ich sledoval.

Nějaký ten čas jsem musela věnovat přípravě a soustředění. Křupla jsem si prsty a nastoupila na ,,start". Vyběhla jsem směrem k Tsuki, přitom jsem se snažila, abych byla co nejneslyšnější. Těsně před Tsuki jsem udělala otočku a zůstala za Tsuki,tam jsem na ni namířila na levou stranu jejího boku.

Zírala jsem do nebe když se za mnou objevila Hikari. Útok jsem zablokovala levou rukou a trochu ji od sebe odstrčila čekala jsem co udělá tentokrát.

// Gomen, ale mohla by jsi prosím ty útoky víc popsat? Já pak nevím čím útočíš a jak vlastně útočíš takže nemůžu moc dobře reagovat. Díky ^^

(hai gomen, budu se snažit)
*Wau...* žasla jsem nad zástupkyní. * I se zavřenýma očima* vykuleně jsem na ni zírala. Couvla jsem a zase jsem zaujmula bojový postoj. Vytasila jsem kunai a hodila ho směrem k ní. Mezitím jsem využila čas k tomu abych ji oběhla a podkopla ji nohy.

Uhnula jsem kunai a jedním ladným pohybem ho chytila a hodila proti ní zpátky. Neměla jsem v úmyslu jakkoliv je šetřit. Nikdo je nebude šetřit musejí být připravení a to taky budou. Na její pokus o podkopnutí mých nohou jsem zareagovala uskočením na stranu.

// V pořádku. ^^

*To ještě není všechno!* pomyslela jsem si. Když Tsuki uhnula, rychle jsem se vyhoupla na ruce a znovu kopla kolem dokola. Poté jsem zůstala stát na nohou, napřáhla jsem se a chtěla praštit Tsuki do levého ramena.

Tak fajn tenhle defenzivní postoj mě už nebaví. Jejímu kopu jsem se vyhnula pouhým ustoupením dozadu a jakmile mě chtěla praštit přišla chvíle na kterou jsem čekala. Braň se! Ruku jsem jí vyblokovala a pěstí druhé ruky ji chtěla udeřit do břicha.

Rukou, kterou jsem měla v zákrytu jsem zablokovala její úder. Byl to celkem silný úder. Malou bolest břicha jsem i tak cítila. Zase jsem couvla o několik kroků a přitom přemýšlela, co dělat.

Neútočila jsem dál čekala jsem co udělá. Bylo celkem zajímavé sledovat ji jak se snaží, i když ví že není můžné mě na její úrovni porazit.

Pomalu jsem došla do tréninkových místností.
Posadila jsem se k jednomu ze stromů a opřela se zády o kmen. Předpokládala jsem, že tam usnu. Neměla jsem kam jinam jít. Sídlo bylo stále zapečetěné a zničit tři pečetě mi bude určitě trvat celý den.
Byla jsem zády k trénujícím, takže si mě nejspíš nevšimli. I když možné to bylo, nesnažila jsem se zakrýt svou přítomnost. Zaposlouchala jsem se do zvuků boje. Kupodivu to byla věc, která mě ukolébala ke spánku.

Naoki tu nebyl.
Mí studenti tu nebyli. Dokonce ani Yumi se neukázala.
Po spánku v tréninkových místnostech jsem byla vlastně zklamaná. Prošla jsem celou dědinu, aniž by si mě všimli. Panovala tu ponurá atmosféra. Ticho a prázdno. Pamatovala jsem tuhle vesnici jako mnohem hezčí.
Raději jsem se rozběhla rovnou kamsi pryč. Cítila jsem se podivně prázdně.

(Přesun)

Po jejich společném výpadu, který se však nakonec stejně nepodařil, se musel Kei vzdálit, jelikož potřeboval vyřídit jednu neodkladnou záležitost, což se také stalo...
Bylo to něco ohledně obchodů a žádalo si to jeho okamžitou reakci, takže se na chvíli omluvil a nechal holky osamotě. Jen doufal, že mu to nebude trvat moc dlouho...

Když se po několika minutách vracel, nesl v ruce nějaké jídlo a pití. P5esněji několik špejlí danga, 3 misky rámenu v papírových krabičkách. Samozřejmě ještě teplého a nějakou tu sodovku na zapití. Musel to přece nějak holkám vynahradit, když musel tak náhle zmizet. No a navíc, sám měl hlad a bylo by blbé, kdyby si něco přinesl a jim vůbec nic. Jistě už jim také vyhládlo...

Když Kei dorazil na cvičiště, holky už byli v sobě. Jen se jako vždy tak zářivě usmál a zavolal..
"Hooooy!! Tak už jsem zpátky a něco vím nesu! Nemáte žízeň nebo hlad?! Zazubil se a pomalým krokem se k nim vydal...
Snad to nenesu zbytečně... Pomyslel si, ale stále se tak zářivě usmíval...

Tak si teda dáme chvilku pauzu. Usmála jsem se na Hikari. Takže už máš všechno vyřízeno? Nerada bych nechávala Hikari moc dlouho bojovat samotnou. Ne že by jí to nešlo, ale je to vyčerpávající a nechci aby se tak brzo unavila.

"Još!" Zvolal Kei, když jsem k ni konečně dostal. Pak se pomalinku přesunul do stínu jednoho stromu, kde všechno vyskládal na igelit, v kterém to všechno nesl zabalený. Potom se jen k tomu posadil v tureckém sedu a čekal...
"Ano mám ^^!" Zazářil Kei a také se usmál na Hikari a mrkl...
"Byli zase nějaké problémy s obchodem, takže jsem to musel jí rychle vyřídit..." Dodal ještě a nahodil teď takový zamyšlený výraz, který však hned vystřídal zase ten jeho obvyklý příjemný výraz...
"Hai! Teď už bych měl mít klid, takže..." Zase se tak usmál a malinko se protáhl. Čekal, až si všichni posedají...
"Jo a Hikari? Šlo ti to báječně..." Zazubil se na ni a v jeho tváři šlo poznat, že to myslí opravdu upřímně. Ona to totiž také byla pravda...

Posadila jsem se a vzala si misku s rámenem. Itadakimasu. Jinak chtěla bych od vás vidět nějaká jutsu pokud umíte něco nového. Budete totiž bojovat proti sobě. Říkám vám to dopředu ať si můžete vymyslet strategii.

Otočil a jsem na Keie. "Ahoj....." zašklebila jsem se a zvedla se ze země. Šla jsem za ním A vzala si rámen. "Díky..." zazubila jsem se. "Itadakimasu!" špitla jsem, sedla si a pustila se s chutí do jídla. "Uhm... díky..." usmála jsem se na něho. "Uhm... hai...." kývla jsem a začala přemýšlet nad tou strategií.

Kei už také na nic nečekal a pustil se také do ramenu, při čemž k tomu ještě zakusoval Dango knedlíčky. Takový jeho malý zvyk...
"Itadakimasu!" Stačil ještě, ale se zářivým úsměvem zvolat...
Mezitím si také, ale vyposlechl Tsuki a trochu se nad tím zamyslel...
Uhm... pár věcí už Hikari věděla... vlastně většinu, takže na to budu muset jít trochu jinak. Rozhodně je o něco rychlejší a silnější, takže... neměl bych si ji moc připouštět k tělu. I když v Taijutsu jsem na tom o něco lépe zase já, ale i tak... rychlost a síla by to mohla dost vynulovat... No.... uvidíme...
"Hai!" Dodal po chvíli Kei a znovu se tak zazubil...
"Myslím, že nic nového neuvidíte, ale nechtě se překvapit, slečno Tsuki..." Usmál se na ni Kei a dál pojídal svou porci...
Přeci bych však něco nového mohl ukázat...

Už se moc těším. Dojedla jsem rámen a šla vyhodit obal. Když jsem se vrátila posadila jsem se na stejné místo jako před tím a sledovala oblohu. Až budete připraveni můžete začít. Nejsou žádná pravidla bojujte na život a na smrt. Jasné?! Podívala jsem se na ně aby věděli že to myslím opravdu vážně.

"Uhm.. hai!" řekla jsem a rychle dojedla. Bylo to opravdu dobré. Vyskočila jsem na nohy a přemýšlela jak bojovat proti včelám. Když se to tak vezme, tak jediná věc, kterou se stačila naučit, tak je jen vytvoření zbraní. *Wuáaa... co budu dělat, když na mě pošle milion včel?* tu jsem si vzpomněla, co udělala Tsuki. *Hmm.. zkusit bych to mohla...* pomyslela jsem si. "Yosh tak já můžu..." řekla jsem a podívala se na Keie.

"Hai!" Přikývl Kei a rychle všechno do sebe ještě naházel...
Když však uklízel zbytky po jídle, tak zrovna ve chvíli, kdy mu nešlo vidět na ruce, udělal pár pečetí. Nic víc, ale dál už nepodnikal.
Tak malinko se pousmál a otočil se, již připravený, na Hikari a odstoupil o něco dál...
"Dámy mají přednost..." Zazubil se a zadíval se jí do očí, div ji neprohlédl skrz na skrz. On byl už připraven. Mohlo se začít a rozhodně neměl v plánu vytasit se hned se vším naráz. To by byla asi pěkná hloupost...

"Uhm.. dobře tedy... " kývla jsem se a zvážněla. Začala jsem se soustředit a nechala rozproudila chakru. Z pouzdra jsem vyndala dva kunaie a hodila je po Keiovi. Na jeden z nich jsem připevnila menší bombičku, která měla při výbuchu Keie oslepit i když jen na krátkou dobu.

Kei se jen tak pousmál a ihned, jak viděl, že se její ruka pohnula, už reagoval...
Díky tomu, že měl jedno pouzdro na pravém rameni, mohl ihned vytáhnout dva kunaie a hodit je přímo proti těm Hikari. Samozřejmě se střetli a navzájem vyblokovali...
Bombička vybuchla, ale byla v dostatečné vzdálenosti, aby mohl stále vidět na Hikari...
Samozřejmě, že s tím pohybem hodu, už vytahoval Kei pár shurikenu s pozdra na pravé noze. Díky tomuto rozvržení to šlo společně, takže hned vzápětí z menšího zvířeného prachu a kouře, vyletělo 5 shurikenu přímo na Hikari. Keiovi tím pádem vlastně tento výpad vypomohl...
"Měla by si začít jít do toho pořádně. Já to přijmu, neboj se..." Usmál se Kei a doufal, že Hikari se do toho od teď opravdu pustí...