Tréninkové prostory

Dorazila jsem do tréninkových místností.
Vytáhla jsem katanu z pouzdra a lehce jsem si ji přehodila z pravé ruky do levé, abych procvičila zápěstí. Párkrát jsem ji otočila než jsem se pustila do cvičení výpadů. Nic náročného, ale pro mírný vánek a teplo to bylo tak akorát.
Čekala jsem, jestli se někdo neobjeví, ale po chvíli jsem se smířila s tím, že tu v takto líný den zůstanu sama.

Jediným ladným pohybem jsem zasunula katanu zpět do pouzdra.
Ještě chvíli jsem zůstávala v mírném předklonu, abych se vydýchala. Pak už jsem se postavila rovně a odhrnula jsem si vlasy z čela. Nezbývalo, než z tréninkových míst zmizet. Měla jsem ještě práci.

(Přesun)

"Yosh," odhrnula jsem si blankytné vlasy z čela a chvíli ji propalovala nebezpečnýma, ale příjemnýma rudýma očima. "Začneme s tréninkem."

"Z Akademie bys měla znát základy Taijutsu i základy Ninjutsu. My se podíváme ještě na uvolňování Genjutsu a využití chakry. Předpokládám, že po vodě a stromech ses ještě chodit neučila, že?" zamyšleně jsem se rozhlédla.
Možná by bylo dobré začít chůzí po stromech. Pak po skalách, po vodě a nakonec Genjutsu.
"Ale na to je ještě času dost. Nejdřív mi o sobě něco pověz. Jaké máš cíle, sny, co máš ráda..."

"Výborně," pochválila jsem, když zmínila, že po stromech už chodí. "V tom případě si můžeš vybrat, jestli je ti bližší Genjutsu nebo využití chakry v tréninku podobném, jaký jsi už podstoupila při chození po stromech."
K jejím cílům jsem jen kývla. Až se naučí víc technik, určitě z ní bude skvělá Kunoichi.
"A pokud chceš něco vědět ty o mě, samozřejmě se můžeš ptát."

"Jouninem jsem se stala asi před půl rokem, ale Chuunin jsem byla znovu jen půl rok," rozmýšlela jsem, na kterou otázku odpovědět dřív a doufala jsem, že na nějakou nezapomenu. "Jako cíl by se momentálně dal počítat i tvůj trénink. Nevadí mi, že tě trénuji samotnou, můj tým se kdysi rozpadl a po odchodu třetího senseie už jsme většinou pracovali samostatně. Vím, jak je to těžké a pokusím se ti trénink co nejvíc zpestřit."
Co byla další otázka? Sladké?
Musela jsem se rozesmát.
"Dango mám ráda," prohodila jsem. "A která žena by neměla ráda sladké jako třeba čokoládu, že?" šibalsky jsem na ni mrkla.
"A málem bych zapomněla, co ráda trénuji? Taijutsu. Je to uvolňující, i když mým zaměřením je Ninjutsu a Hijutsu."
K využití chakry jsem jen kývla. Už jsem věděla, čím začneme, nebude-li mít další otázky.

"Ano, to budeme," pohledem jsem přejela k nejbližší skále a zamířila jsem k ní. Nebyla příliš vysoká, spíš pár kamenů na sobě.
"Trénink, který už jsi podstoupila, se nazývá Ki Nobori no Shugyō," začala jsem. "Patří k základním dovednostem shinobi, které se všichni učí dříve než techniky. Stromy jsou nejjednodušší, jsou příprava. Zároveň si na nich procvičíš sílu chakry, kterou musíš pro chůzi použít."
Opřela jsem se o skálu.
"Dalším krokem ke cvičení technik využití síly chakry ke zvýšení fyzické síly. Trénink se nazývá Gake Nobori no Gyō. Tady by bylo horší, kdybys použila příliš velké množství chakry, ale takové jako na chůzi stačit nebude. Používáš jen jednu ruku k tomu, aby ses vytáhla nahoru. Není to příliš oblíbené cvičení, to uznávám, ale je důležité."
Ukázala jsem na jeden z vyšších kamenů.
"Neboj se, budu tě držet a nebudeš vysoko. Důležité je jen se udržet. A případně se vyhoupnout. Ale nezapomeň, jen jedna ruka a..." zarazila jsem se uprostřed věty.
"Midotsuchi-sensei?" pohledem jsem se zastavila u jeho očí. Čekala jsem, co v nich uvidím, ale jako kdybych se v nich nevyznala. "Máte talent objevit se, když vás člověk nečeká."
Otočila jsem se směrem ke své studentce.
"Kimiko, tohle je Midotsuchi, Godaime Tsuchikage a můj třetí sensei. Midotsuchi-sensei, Kimiko Kyoshi, má studentka."

"Teji... Když jste odešel, ztratili jsme cíle. Oba jsme nějakou dobu byli mimo. Možná to byla moje vina, skončila jsem s kariérou, podruhé. Oproti tomu pak jsem se musela snažit mnohem víc, abych mohla zůstat bez týmu," bez emocí jsem pokrčila rameny. Bylo na mě vidět, že mu nevěřím.
"Chtěla jsem dodat, abys byla opatrná. I přesto, že tě budu jistit."
Na chvíli jsem se otočila.
"Myslím, že tenhle kámen bude stačit. Nedosáhneš nohama na zem a vypadá pevně," promluvila jsem spíš sama k sobě. "Takže pojď blíž. Jen tě chytnu okolo pasu a kousek zvednu, abys dosáhla. Pro tebe pak bude nejlepší, když se zachytíš pravou rukou, ano?"

"Chytit, přitáhnou a pokud to zvládneš tak i dostat nahoru. Ale pořád máš k dispozici jen jednu ruku."
Ještě, že tohle už nemusí Jounin dělat...
Zachytila jsem ji za pas a nadzvedla, aby se mohla zachytit. Chvíli jsem čekala, než budu vědět, že se drží pevně. Jistota je jistota, nechtěla jsem, aby se zranila.
Teprve potom jsem odpovídala Midotsuchimu, ale otočená jsem byla stále na svou žačku.
"S Tejim jsem si nikdy nerozuměla, proto preferuji práci v dvojčlenném týmu nebo samostatnou," odmlčela jsem se. "Vedl jste válku? Kde? Poslední rok byl všude prý mír. Nejsem taková, za jakou mě máte. Jen jsem doufala, že se vrátíte trochu dřív. Teď už se to ale nevrátí. Vlastně je to jedno."

"A co používání chakry, slečno?" rozesmála jsem se. "Mrštná jsi a dokážeš se tam vyhoupnout, ale nám jde především o zcela rovnoměrnou koncentraci. Ve výsledku by ses tedy při téhle činnosti neměla ani zapotit."
Naznačila jsem, ať seskočí. Jakmile by to udělala, znovu bych ji trochu nadzvedla, aby se mohla chytit a zkoušet to znovu.

"Jen do jedné ruky. Ničím jiným se ani nedržíš. Je to, jako kdybys svázaná visela na srázu a dokázala hýbat jen tou jednou rukou," přidržela jsem ji než jsem domluvila a pak jsem zase kousek ustoupila a pozorně jsem ji sledovala. "Pozor na přílišné množství chakry, kdyby se ti skála rozbila pod rukama, nemuselo by to dopadnout dobře. Tady bych tě samozřejmě zachytila, ale pokud bych nebyla poblíž..."

Symbol byl hotový. A Roka extrémě unavený. Nevěděl, jak dlouho už je na nohou, ale něco mu říkalo, že dost. A k tomu se cítil tak nějak podivně zmatený.
Jeho nohy ho zanesly až na místní cvičiště. Unaveně zamžoural očima na tréninkový plac a před sebou spatřil nezaměnitelnou rudou hlavu, jejíž majitelka momentálně za jednu ruku visela ze skály a vedle ní neznámou modrovlasou ženu. Pousmál se.
Že by její sensei?
Byl sice celkem rád, že na ní znovu narazil, ale nechtěl, aby si ho všimla a tak si sednul za jeden strom poblíž, s úmyslem pouze poslouchat.
Vytáhl zapalovač, který si přece jen za tu dobu stihnul koupit a z krabičky vyklepal jednu cigaretu. Jeho oči byli nezvykle těžké. Zapálil si, potáhl a opřel se hlavou o strom. Vypadalo to, že se bude muset před odchodem pořádně vyspat.

Klauni?
"Klid, klid," zareagovala jsem. "Zvládneš to, není se čeho bát. A není ani kam spěchat, můžeme chvíli počkat než to zkusíš znovu."
Mluvila jsem klidně. Byla pravda, že máme dost času.
"A pokud chceš pokračovat, přidej trochu chakry. Jen to zkoušíš. Kdyby něco, chytím tě."