Tréninkové prostory

pro Shijin Hyuuga Thu 13 Sep - 20:06

First topic message reminder :

Cvičiště se nachází na okraji Konohy.
Jsou zde všechny základní prvky pro cvičení.
Hned vedle cvičiště je rozlehlé jezero, kde se dají trénovat plošné jutsu.
Také se říká že na tomto místě je nejkrásnější západ slunce, který doprovází odraz slunce v jezeře.

pro Shinjiro Sun 24 Feb - 20:48

Kdyz dokecal tak jsem se vydal nekam do do krovi kde byla moje celenka to jsem si prekril proklatou pecet a jen si nad tim nelamal hlavu
"nejaka znacka o ktere se uci na akademii?" Jasne proletelo mi hlavou. "To myslel vazne s tim Behem?" podival jsem se na Kyoshiho.

pro Katashi Aokawa Sun 24 Feb - 20:56

" Poznali jsme se nedávno, takže jsme neměli moc šancí na trénink spolupráce nebo něco takového... ale to se časem zlepší.. doufám... " ušklíbl jsem se a dále jej poslouchal. " Uhm... doufám že mi jedna i druhý věc k něčemu budou... protože zbytečnosti se učit vážně nechci.... " ušklíbl jsem se když říkal něco o mé podstatě a o Shunhinu. Nejlepší podstata by byla pro mně nějaká, co by se dala využít se šípy, takže Futon nebo možná Katon na zapálení šipek. Chvíli jsem nad tím ještě přemýšlel a podíval jsem se na nebe. Nějakou dobu jsem se zamyšleně díval na nebe, než mně vyrušil Shinjiro. " Podle všeho ano... takže... někdy se zase uvidíme... možná " řekl jsem, mávl mu a vyběhl k lesům, kde jsem chtěl začít svůj běh.

pro **Raiken Namikaze** Sun 24 Feb - 21:00

Sledoval som, čo Killunia robí, nič z toho čo spravila ma neohrozilo, takže som naďalej pokojne postával na mieste, a sledoval som ju. Až keď svoje telo obalila plameňom, som viac spozornel. Táto technika sa dala využiť aj v útok, teda aspoň mi tak napadlo, ale zrejme chcela skúsiť tú obranu, inak by opäť útočila. Nuž teda, chvíľku som ešte stále takto postával, a vymýšľal som. Napokon mi niečo napadlo, aspoň otestujem aj jej zmýšľanie. Vytiahol som druhý kunai, s ním aj nejakú šnúrku. Spojil som ho s mojim druhým kunaiom, a obe som už také spojené nitkou hodil na ňu, každí mieril tak trochu z inej strany. Následne nato som pravú ruku nastavil k telu aj s otvorenou dlaňou, a zvedavo som čakal, ako sa s kunaimi vysporiada...

pro **Killunia** Sun 24 Feb - 21:25

Celou dobu jsem ho pozorovala. Kunaie spojil nějakým provázkem, který jsem však neměla šanci vidět. Ale věděla jsem to. Když letěly na mě, vyskočila jsem saltem a tím pádem jsem se jim dobře vyhnula. Když jsem dopadla na zem, zády k senseiovi, sebrala jsem oba stále ještě spolu svázané předměty, jež na mě vyslal a hodila jsem jeden za něj. Zároveň jsem u toho složila další pečetě a vykřikla jsem:
"Katon: Ryuuka no Jutsu!"
Po nitce se přehnala ohnivá vlna, která by měla projít i skrz něj. Ať si nemyslí, že se budu zase jenom bránit...
Budu muset vymyslet, co dál. Pořád je moc rychlý, takže se všem mým útokům vlastně vyhne... Musím ho nějak zastavit... Věděla bych jak. Jenže Keimusho jsem ještě neovládala tak dobře. Netušila jsem, jak dlouho mi vydrží. A taky bych neměla tolik plýtvat chakrou. Pořád ještě nemám tak velké zásoby...

pro **Raiken Namikaze** Sun 24 Feb - 21:37

Trošku ma svojou reakciou prekvapila, ale nie natoľko, aby som nedokázal hneď reagovať. Ako som si všimol jednu z jej pečatí, vedel som už, že ide použiť opäť Katon, vlastne, čo iné by použila, že? Náhle sa mi dlaň už zase zatvorila, a začal som sledovať ako na mňa letí môj vlastný kunai. Odrazu som sa objavil už tesne pred ním, práve cez neho aj prechádzal plameň jej techniky, ktorý šiel zasiahnuť aj mňa, lenže na moje pomery bol ešte príliš pomalý. Preto som sa tesne pred zasiahnutím objavil zrazu za ňou, alebo skôr vlastne trochu bokom pri nej, otočený chrbtom k jej chrbtu. Čupol som si, dlaňami som sa oprel o zem, a obe nohy som dvihol do vzduchu, zároveň sa hneď točiac tak, že som jej podkopával nohy. Bol to trochu risk, ale opäť nič, čo by som ľutoval...

pro **Killunia** Sun 24 Feb - 22:32

Čekala jsem na moment, kdy se objeví někde u mě. Tak hloupá jsem zase nebyla. Věděla jsem o senseiově vysoké rychlosti. A také zkušenosti. Tyhle moje útoky moje útoky mu muesly přijít tak... nudné a pomalé. Nic zajímavého. Začínala jsem litovat toho, že jsem ho poprosila o společný trénink. S nějakým geninem by to bylo lepší.... Proti němu nemám absolutní šanci - vždyť jsem se ho zatím ani nedokázala dotknout!
No to dopadnu při té zkoušce... Už zase. Zase mou mysl přepadal pesimismus. Nesmím teď myslet, musím se soustředit na boj! Podkopnutí jsem nečekala, no stihla jsem se opřít krátce o dlaně a vyšvihnout se tak zpět na nohy. V akrobatických kouskách a taijutsu jsem už byla docela dobrá a také dost trénovaná. Dostala jsem nápad. Oheň umím ovládat v surové podobě. Tudíž ho dokážu vyvolat kdekoli. Netuším, zda to bude fungovat, když mám aktivovanou techniku, ale.. za pokus nic nedám, ne? Třeba ho tím trochu překvapím nebo rozptýlím...
Natáhla jsem směrem k němu ruku a otočila jsem dlaní. Na jeho nohavici, přesněji řečeno v rozkroku (xD) se objevil plamen. Ne moc veliký, ale mně stačil. Ihned poté jsem se k němu rozeběhla s úmyslem kopnout ho do břicha. Ať si vybere. Uhasí oheň, nebo se vyhne?
Ale stejně mi to nepomůže, ozvala se má pesimistická část. Je to Jounin, já Genin. Stihne to uhasit a ještě se při tom vyhnout. Takže další zbytečný tah. Měla bych to vzdát.

pro **Raiken Namikaze** Sun 24 Feb - 22:58

Uhla sa, čím ma potešila, aspoň vedela dobre zareagovať a aj predpovedať môj ťah. To som sa prikrčil, a čakal som čo spraví. Trošku som prižmúril oči, keď vystrela dlaň smerom na mňa. No, a to, ktorú časť mi zapálila ma prekvapilo ešte viac. To tým chcela niečo aj naznačiť alebo čo?! Stiahol som si rukávy až po prsty, a ten ohník som začal bleskovo hasiť, načo som sa pozrel už pred seba. To už Killu bola priamo predo mnou, a päsťou mi mierila do brucha. Bola už príliš blízko, lenže stále som mal niekoľko viacerých možností. Proti Geninovi by tento útok ale určite zabral, zatiaľ čo ja som ale bol stále schopný úderu uniknúť. Odrazu iba...*puf*, udrela do vzduchu. Ja som sa už nachádzal za ňou, pri padnutom kunaii na zemi, ktorý tam ostal pri predošlom útoku, pri ktorom som pravdaže použil dva, ale to mi jeden zničila ohňom. Teraz som sa ale trošku musel vydýchať, a to kvôli tomu, že som nejako príliš spanikáril, keď ma podpálila na kritickom mieste xD. Pozrel som na ňu, a mierne som sa uškrnul, prišlo mi to už zábavné. Toto...prosím ťa už nerob. Lebo ma začneš desiť. Riekol som, a kukol som aj ako mi odev dopadol. Našťastie tam diera neostala! Iba trošku obhorela, ale žiadna diera! Tak či tak to ale vyzeralo divne, to si teda veľmi dobre vybrala! Siahol som do kapsy, z ktorej som vyhodil už niekoľko viacerých kunaiov, ktoré dopadli okolo nej, ale niektoré leteli aj na ňu. Následne nato som opäť dostal ruku trochu do výšky, otvoril som dlaň a v nej sa niečo namodro mihlo. Čo to asi tak bolo?...

pro **Killunia** Mon 25 Feb - 13:49

Má pesimistická část měla pravdu. Stihl oboje najednou a má noha minula svůj cíl, což způsobilo, že jsem dopadla ve velice nepříjemné poloze - rozkroku. Vyškrábala jsem se zpět na nohy. Stihla jsem se už jen postavit do obrané pozice. Naštěstí zlatý oheň byl vytvořen (či ochočen, chcete-li), aby chránil. Takže se ode mě kunaie, co na mě letěly, jen odrazily do strany.
Takže jedna rána. Začala jsem počítat, jak dlouho mi to vydrží. Jestli to bude tak šest, sedm zásahů, budu spokojená. Pak jsem si však všimla něčeho modrého v senseiově dlani. Rasengan? napadlo mě. V žádném případě! Zbývalo mi vyzkoušet poslední techniku, kterou jsem měla v zásobě. Snad to stihnu. SLožila jsem co nejrychleji pečetě a přiložila jsem dlaně na zem.
"Katon: Keimusho..."
Kolem místa, kde stál Raiken, se utvořila ohnivá kopule a uzavřela ho. Doufala jsem, že se nestihl přesunout zase někam jinam. Jakmile by se pokusil přesunout po uzavření v kopuli jinak než pod zemí, spálil by se. Takže ani jeho Hiraishin by ho neměl zachránit. Snad. Doufám.
Co budeš dělat teď, hm? Co když to stihnul? Jseš v troubě, co? posmívala se mi má pesimistická část. Jsi hloupá. Fakt hloupá... naivní...

pro **Raiken Namikaze** Mon 25 Feb - 14:28

Okolo mňa sa odrazu iba vytvorila ohnivá stena, ktorá sa vytvorila do kopule, a uzavrela ma. Rasengan som teda opäť musel odložiť, aj tak som ale neplánoval použiť jeho plnú silu, keby aj. Problém, alebo skôr pre mňa výhoda bola v tom, že mňa sa uväzniť nedalo, ak by teda väzenie nepotlačovalo chakru. Inak nie, mohol som veľmi ľahko uniknúť bez toho, aby to vďaka stenám dokonca protivník aj stihol zazrieť a z akejkoľvek kopule, či už s ohnivej, bleskovej alebo hocijakej inej. A to som už plánoval využiť. Kopula bola už iba o moment prázdna, a za jej chrbtom sa niečo nažlto zablesklo. Skôr ale než sa stihla otočiť, už mohla aj pocítiť úder do chrbta, opäť dlaňou, pričom jej aj vznikla malá značka na jej oblečení, o ktorej pravda vedieť ani nemusela. Bola to taká poistka, keby niečo. Teraz, keď už bola opäť ďalej odo mňa, som sa mohol na chvíľu uvoľniť. Tejto technike by len tak niekto neunikol, šťastie je len v tom, že ten Hiraishin mám. Napadlo mi, vlastne som to pokladal za dobrý výkon, len s tým Hiraishinom sa to tak zdať nemohlo, ale s ním sa na Chuuninských určite nestretne. Takže som iba s úsmevom čakal, či ešte bude pokračovať, alebo stačilo.

pro **Killunia** Mon 25 Feb - 15:05

Když jsem ucítila další úder do zad, při nárazu chodidel o zem jsem si uvědomila, že na mě padá únava. A to jsem toho ještě ani moc nepředvedla! A byla jsem najedená a odpočatá!
Znamená to, že jsem slabá...?
Otočila jsem se proti Raikenovi a když jsem si všimla, že se usmívá, rozhodla jsem se to vzdát. Nemělo to cenu. Vybrala jsem si až moc silného protivníka. Zrušila jsem techniku a sklopila jsem hlavu. Konec. Vyhlédla jsem si zároveň i cestu domů. Zamířila jsem k pěšině vedoucí k sídle klanu Akatatsu. Ani jsem neřekla nějaké sbohem, nic. Nemohl si ale ani všimnout nějakého smutného výrazu, má tvář neměla žádné emoce. Prostě se mi chtělo zase domů.
A on se může věnovat zase svým problémům. A já svým.
(přesun)

pro **Yoko Ayme** Mon 25 Feb - 20:59

Porozhlédla jsme se kolem sebe, cvičiště se začalo poněkud dost plnit, ale to mo nevadilo. Otočil jsem se na Kirita a pousmála se, díky Ichibimu jsem věděla, že je to on.
"Tak, nejdřív, jak se vůbec jmenuješ? Nevím, jestli jsem se už představovala, ale já jsem Yoko Ayme, kunoichi ze Sunagakure.." Natáhla jsem k němu ruku.
"Noo, mám otázku. Zlobí tě liška?" Musela jsem na něj takhle, připadal mi ještě jako dítě, malej kluk, co dostal na své ramena těžké břemeno, až příliš těžké! Devítiocasý bude pěkný oříšek. A on se svou stydlivostí a energií, to bude doopravdy zajímavé, ale čím dřív začne, tím dřív lišku pokoří. I já začínala v jeho věku a kde jsem teď?
"Vím, jak jí uklidníme. Ale bude tě čekat těžký trénink a nebude to hned.. Riskneš to?" Mrkla jsem na něj a znovu se mile pousmála.

pro **Raiken Namikaze** Mon 25 Feb - 21:17

Trochu prekvapene som sledoval, ako sa rýchlo Killu zdekovala domov. Ten spokojný úsmev, že ma toľko krát ten Hiraishin donútila použiť na záchranu, mi hneď zamrzol, a vystriedal ho len neutrálny výraz. Nuž čo, netušil som prečo odišla. Nakoniec som sa posadil na zem, niekde obďaleč od všetkých, a teraz už bez roboty - čiže s nudou - som sa zadíval na oblohu. Myšlienky mi prešli na Naa, sám som sa začal aj pýtať, ako mu asi teraz je, alebo čo robí...

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 11:18

Prv než som opustil nemocničnú chodbu ktorá strašne zapáchala dezinfekciou, vytvoril som svoju identickú kópiu ktorá ostala s Pilikkou, dokonca aj s malou žabkou na pobavenie. Tá tam teraz hrala rôzne divadielka, len aby sa usmiala, nato mala talent malá! Teraz moje kroky? Nie kroky, ale obrovská šľapaje, ktorými som uháňal ulicami Konohy, viedli na cvičisko. Odtiaľ som cítil mocnú Kyuubiho čakru. Mal som v pláne navštíviť Kumo a poďakovať Raikagemu za záchranu života, zároveň som dostal nápad ako Kiritovi pomôcť s Kyuubim. Malá prechádzka mimo dedinu mu isto len pomôže. Plným tryskom som ani trochu zadychčaný vbehol na cvičisko, nesledujúc situáciu okolo som v plnej rýchlosti vpálil do staršej blondínky a spolu s ňou som sa odkotúľal mimo jej spoločnosti. „Gomene.. nechcel som..“ Šeptom zo mňa vypadlo, pomaly vstávajúc som si pridržiaval ruku na čele, ktoré začalo rýchlo červenať od nárazu. Mal som tiež tušenie že som narazil do jej hrudníka, bola vyššia, zároveň omnoho staršia a hodnosťou som jej nesiahal ani po päty. Musel som sa ospravedlniť ja. S trochu ešte zahmleným pohľadom som kýval hlavou na všetky strany, a snažil som sa Yoko zaostriť, nešlo mi to ale veľmi dobre.. Nakoniec som ale ostal na kolenách, dezorientovane hľadajúc zdroj problémov.

pro Tasai Tue 26 Feb - 12:50

Poslúchal som ju a celý čas kýval hlavou na znak že tomu rozumie. Jó zlobí...a jasnačka že chci... mluvil nadšene a rychle. Pff...já se tréningu nebojím, jen mne vyždímejte...Ehm...kunoichi ze Suny?! na chvíli sem se zamyslel a pak se z gulícima očima na ní. Není to divné že ste ze...S..suny?! ale dřív než mi stihla odpovedeť jí nekdo setřel. Další blondaví človek. Asi se prefarbím ať sem in ne?!

pro **Yoko Ayme** Tue 26 Feb - 13:18

Chtěla jsem Kiritovi na něco odpovědět, jenže v mžiku mě někdo sestřelil a já už ležela na zemi, s někým, kdo ležel na mě! No, to bylo vážně výborné.
Kam ti Shinobi z Konohy pořád tolik spěchají?
Napadlo mě a jen jsem nechápavě zavrtěla hlavou, než jsem se vyštrachala na nohy a prohlédla si to individium, co do mě narazilo. Byl to nějaký chlapec, měla jsem domnění, že už jsem ho někde viděla, jen jsem netušila, kde. Nemocnice, jo tam! A co dělá tak brzo na nohou?
"Příště radši zpomal a dívej se na cestu než někoho smeteš.." Podotkla jsem, nemělo to vyznít zle, spíš jako rada do života a popošoupla si čelenku Suny na rameni výš, protože při pádu sklouzla skoro k loktu. Potom jsem se k němu sklonila a podala mu pomocnou ruku, aby mohl vstát. Mezitím jsem se podívala na Kirita.
"Pořád ses mi nepředstavil.." Odvětila jsem se smíchem.
"Divné?" Tázavě jsem nadzvedla obočí.
"Jsme ve Spojenectví, jsem tu, no, dejme tomu jako doprovod Kage. Ale v Konoze jsem dlouhou dobu žila a trénoval mě samotný bývalý Hokage, můžu ti s bijuu proto pomoct, jestli budeš chtít.." Pousmála jsem se.

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 13:29

Len čo som sa vyštveral na nohy, teda vďaka Yoko ktorú som si vôbec ale ani trochu nepamätal. A ani som nemal ako veď som ju nikdy nevidel. V stoji som koncentroval pohľad, snažil sa poriadne zaostriť až som si uvedomil koho som zmietol. Nepotreboval som ani jej slová, všimol som si čelenku. „Na budúce s takým zadkom nezacláňaj..“ Urazene som nahrnul obočie do výšin, až sa stratilo v hustej štici vlasov. Ani moje slová nemali znieť zle, bolo to obrátené podpichnutie, taký protiútok. To že som jej okamžite tykal, ako som sa správal. Žiadna úcta ani rešpekt k osobe ktorá mi povie to čo ona! Nech zabudne, ja milý nebudem. Ale to už sa rozprával s Kiritom o tom že mu pomôže s tréningom. Čo som o Sune vedel, nemali veľa techník na kontrolu Bijju, a Akatsuki v minulosti chytila Ichibiho za pomoci špeha dosadeného v dedine. „Kto ste? A prečo vás zaujíma práve Kiritov Kyuubi?“ Spýtal som sa okamžite, zaujímalo ma ako meno tak aj jej hodnosť. Viem bolo to neúctivé, ale čo narobím. To že som jej vyzradil jeho meno a aj to koho v sebe mal, to som nejako nevnímal. Jop, niekedy som bol hlupák. V tom momente ako som položil otázky som si uvoľnil ruku s ktorou mi pomohla vstať a priblížil sa ku Kiritovi spôsobom akoby som ho chcel pred ňou chrániť.

pro **Yoko Ayme** Tue 26 Feb - 13:48

Při té poznámce mi zacukalo obočí. Tak za prvé mi tykal a za druhé mě ještě bude urážet? A to jsem byla milá.
"No dovol!" Uraženě jsem ho změřila pohledem, a potom, co se ještě vyptával, kdo jsem, kde je nějaké vychování?
"Nemusím se ti zpovídat. Ale jsem Yoko Ayme, kunoichi ze Suny, dělám tu doprovod Kazekage. A proč? Aby se lidé jako ty měli proč ptát.." Podotkla jsem a usmála se, on si snad myslel, že chci Kirita napadnout? Nehodlala jsem mu prozrazovat kdo jsem, proč? Kvůli zkušenosti ze Suny o tom mělo vědět jen pár lidí.

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 14:02

Na čele mi navrela obrovská žilka. Jop bol som aj z malej časti cholerik, trochu viac výbušný ako by bolo u normálneho jedinca normálne. Ja som ale normálny nebol. Viem že to znelo hrubo, ale ona mi nesadla svojim prvým výstupom voči mne kde ma obvinila z neschopnosti. Počúval som to celé detstvo od každého, a teraz len preto že je staršia tak si môže dovoľovať? „Nech sa páči nedržím.. Ale spôsobené škody pri odchádzaní hradí Suna, hai?“ Stále to znelo urazene, bol som predsa dieťa, prečo sa tomu divila že sa tak správam? O krok som odstúpil od Kirita, smerom k Yoko, čím som jej totálne zabránil niečo urobiť. „Ako ja?!.. Ako si to myslela? Tých ľudí ako ja?“ Spýtal som sa naozaj naštvane, Narutovská povaha sa u mňa začala prejavovať, a keby som mal len o rok menej už by som po nej skočil. Naposledy keď niekto ma urazil musela ma Kaori pevne držať aby som mu nezakrútil hrdlo. Bolo mi 16, niet divu keď som nemal veľa vecí v hlave. Prečo ma to hnevalo? Ľudia ako ja! Každý hovoril aký som slabý a úbohý, naveky ostanem Genínom. Áno som stále Genín, ale je mi jedno aká je ona hodnosť, ešte raz a končí.

pro **Yoko Ayme** Tue 26 Feb - 14:25

Zavrtěla jsem hlavou, nechtěla jsem ho urazit! Ten kluk byl ještě dítě, urazit se kvůli takové kravině, choleriky jsem nikdy nechápala, vybouchnout kvůli naprostý pitomosti, pokusila jsem se to urovnat.
"Suna nic nehradí, přišli jsme sem na pomoc.." Podotkla jsem, to by on měl hlavně vědět, a ne se tu ještě se mnou dohadovat, nemyslela jsem nic z toho zle! A ještě, když vypadal, že mi za chvíli vyškrábe oči.
"Netuším, co tím sleduješ. Chci jen pomoct vašemu jinchuurikimu.." Podotkla jsem a probodla ho párem modrých očí.

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 14:36

Na cvičisku nastalo hlboké ticho, kde aj cinknutie kunaia o zem by ste započuli. Vietor zafúkal a rozčeril moje vlasy. Tie na chvíľu odhalili moje blankytovo modré oči, a nedbalý úsmev na tvári. Až teraz keď som stál v pokoji a kľude som cítil niečo v nej. „Ichibi no Shukaku no Jinchuuriky..“ Na tvári sa mi usadil odhodlaný úsmev, akoby pretiekol pohár dna. Podvihol som pred seba päsť a nemieril ju na ňu. Znamenalo to jediné. „Čo takto malý zápas ktorý sa rovná Kágom?“ Povedal som pravdu aká je, moja potlačená čakra, môj mladý vek, a tá neschopnosť ktorú som predviedol na cvičisku, musela si domyslieť že som ledva Genín. Vzhľad, pri pohľade na monumenty by niečo videla. Tiež som ako chcel vedieť čo dokáže a či sa Sennin modo nemýli. A tiež som chcel ukázať že už nie som nikto, ako si to doteraz každý myslel! Ona si ma nepamätala? Boli sme u nej na misii v Sune, kde mi sama povedala že až sa stanem silným ako Hokáge, dáme si súboj. „Mojím snom, je stať sa Hokágem.. Spomínaš? Yoko Ayme?“ Bolo to dávno, bol som oveľa mladší. A tiež som ju videl len raz, a nikdy som jej nemohol ukázať kto som. Ona bola jedna z mála ktorých som chcel presvedčiť o mojej sile. Aby si na mňa stavila! Svojou silou presvedčiť ľudí veriť vo mňa.

pro **Yoko Ayme** Tue 26 Feb - 14:51

Už jsem toho chlapce chtěla odignorovat, když v tom mě oslovil, schválně jsem se tomu vyhýbala, jenže on to řekl. A zažehl mi tak v očích zvláštní jiskru, závan vzpomínek. Pozvedla jsem koutek úst výš než druhý a pohled přetočila na něj.
"Tohle by mohl říct jen jeden člověk.. Malý kluk s velkým snem, Nao Uzumaki, vyrostl jsi, ale moc rozumu nepobral stejně, jak vidím" Podotkla jsem a pousmála se. Ta jedna návštěva v Suně, bylo to dávno, už moc dávno, abych si ho pamatovala, tehdy to byl hyperaktivní kluk, viděla jsem v něm sama sebe před hodně dlouhou dobou. Já se chtěla stát Velitelkou ANBU, jenže od svého snu jsem upustila, jeho jsem nechtěla nechat.
"Už jsi dost silný?" Neměli jsme souboj, byl to kluk, co vykřikoval, že se stane Hokagem za každou cenu, jen neměl příležitost mi to dokázat, řekla jsem, že jednou, teď byla ta chvíle.
"Tak se mi ukaž.." Krátce jsem se pousmála.

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 15:03

„Eeeeh!“ Zatváril som sa vážne nechápavo, len čo vypustila svoju prvú vetu z úst. Malý kluk, veľký sen, nepobral veľa rozumu. Lebo mala pravdu, preto som tomu nechápal. Hlavu som naklonil na pravý bok, čím som len ukážkovo dokázal že som ešte k tomu aj stratil nie pribral, a znova prinavrátil do pôvodnej podoby. Široký úsmev, odhodlanie v očiach! „Či som silný? Skús to! Možno by si mala zobudiť toho skunka. Ja len aby sa ti niečo nestalo..“ Plný sebavedomia, veril som si viac ako za hrob, a ona to dobre vedela. Prisahali sme si, ona sa správala niekedy ako malé dieťa, tak isté to bolo aj v Sune. Ustúpil som o pár krokov dozadu, otočil sa a šiel na voľnejšie priestranstvo, kde boli aj stromy, jazerá a dokonca aj malá budova. Skvelé miesto kam sa vyriadim, pretože som mienil vyhrať! Ak na mňa zabudla, nemyslela to vážne že vo mňa verila. Znova som sa zasmial. „Dámy prvé, tak si ma to učila nie? Ale kroť sa prosím, som len slabý Genín že?“ Pri spomienke na tú misiu mi došlo že si ma nepamätá ani Kazekage. Báá~chan jedna protivná, uvidí! A blondína tiež, ako som ju to volal? Aha! Viem!

pro **Yoko Ayme** Tue 26 Feb - 15:28

Jen jsem převrátila očima, ten kluk byl vážně k neuvěření, tak nechápavý byl! Ale co, já nebyla lepší, co se týkalo pobírání věcí. Ušklíbla jsem se a při zmíňce o skunkovi jsem se zamračila.
"Kdyžtak je to mýval a nechtěj, abych ho probudila, nedopadl bys nejlíp.." Podceňoval mě, proč? Protože já měla nad Shukakem kompletní kontrolu, nezničil by Konohu ani kdybych chtěla.
"Až skončíš v nemocnici, já tě varovala, šetřit tě nebudu.." Ušklíbla jsem se, zatímco poskládala pečetě a dlaně přiložila k zemi, nic se nedělo, vůbec nic, alespoň pro Naa to tak vypadalo, nebyli jsme v poušti, měla jsem málo písku, tak jsem začala písek získávat z hornin pod zemí.
Potom jsem vytáhla z brašničky svitek, kousla se do prstu a pár lehkými pečetěmi si přivolala nádobu na písek, obrovskou, byl v ní můj nejdůležitější písek. Písek smíchaný s krví mých nepřátelů, písek, který mě vždycky chránil, automatická obrana.
Nechtělo se mi ukazovat svoje schopnosti, ale aspoň Kirito uvidí, že když bude umět svého bijuu ovládat, získá sílu, která ho ale nesmí moc zlákat. Zvedla jsem ruku do vzduchu, v tu chvíli se písek rozprostřel kolem mě a do okolí a jako chapadla šel po Naovi, neustále, jakmile vyskočil, písek šel po něm, když dopadl, byl pod ním, aby ho uvěznil, bleskovou rychlostí, i tu jsem totiž trénovala.

pro **Daiki Ayme** Tue 26 Feb - 15:49

Ľahký úškrn okrášľoval moju tvár, z ktorého vzišlo nadšenie. To okamžite ale zmizlo keď sa nahla ku zemi a začala sa hrať že medituje. To ja! Ja som meditoval, tak čo ona robí?! „Eeeeh.. Bojujeme alebo?“ Spýtal som sa pre istotu, vážne som nevedel čo to vyvádza, zdalo sa že si tam len sedí. A znova sa zmenil môj výraz, vo chvíli keď som zahliadol ako sa pohli jej piesky z obrovskej nádoby ktorú si povolala. Využil som jej taktiku. Povolal som zo vzduchu, z obrovského obláčika dymu obrovský červený zvitok, a ten som odhodil mimo nás aby ma nerozptyľoval.

Ešte som do Sage modu nemienil vstúpiť. Vo chváli ako sa na mňa vrhli jej piesky, vyskočil som do vzduchu, pričom som nohami sa dotkol steny malej budovy, aby sa na mňa nedostal piesok, teoreticky som stál vo vodorovnej polohe, zatiaľ čo Yo vo zvislej, zložil krátku pečať, keď mi zhustli vlasy. „Ranjishigami no Jutsu!*“ Z ničoho nič zväčšili svoj objem, rozšírili sa, vytvorili obrovské chápadlá ktoré sa rovnali jej pieskom a rozrážajúc piesok ktorý ma chcel napadnúť sa cez jej chápadlá ktoré som ničil, zamierili na Yoko v úmysle ju poprepichovať skrz na skrz. Vedel som že sa jej nič nestane, veď v Sune sa vďaka Ichibimu dostala z väčších prúserov! Vlasy proti piesku, kto z koho?

*Odkaz na techniku

pro **Yoko Ayme** Tue 26 Feb - 18:55

Jeho technika mě poměrně zarazila, ale jen na chvíli, chapadla byla sice zničena, ale hned, jakmile bylo zničeno jedno, nahradily ho další tři. A když se vlasy dostaly ke mě, zvedla se automatická obrana, písek ztvrdl a vlasy neprošly. Nao mi, možná nechtěně, dal dost velkou výhodu.
"Suna no Shibō" Šeptla jsem a přiložila pěsti k sobě. Mezitím, co útočil, písek, co jsem získala z hornin se zhmotnil do dvou krychlí, které potom mířili na Naa s úmyslem ho rozdrtit, musel být dost dobré reflexy, aby to postřehl, byl to mžik.

Tréninkové prostory - Stránka 21 Quickdeath

pro Sponsored content

Tréninkové prostory

Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory

Re: Tréninkové prostory