Tréninkové prostory

Hned po příchodu jsem sedla jen tak na břeh a pozorovala okolní ruch, který nebyl nijak valný. Lidé žádní, jen ptáci a nějací ti hlodavci se tu proháněli krajinou a vytvářeli jí velice naturalistickou tvář.
Jediné čeho jsem si všimla byl neznamý mladík, který se snažil o trénink chůze po vodě. Ne, že bych byla o něco lepší než on, ale chození po vodě už jsem zvládala vcelku obstojně. Odlesky slunce od vody z něj dělali nešikovnou rusalku, která má háv ze slunečních paprsků.
Okolní pohodu byste jen těžko hledali někde jinde v Konoze než tady, a proto jsem sem chodívala tak ráda. Spokojeně jsem zavřela oči a vdechovala večerní vzduch prosycený vůní vody a trávy.

Zase se začal pokoušet o přejití celého jezera a tentokrát se mu docela vedlo. Aa, všiml si mě a začal se snažit. Úplně mi zkazil celou zábavu, no jen se podívejte jak to tomu pacholkovi jde. s úsměvem jsem lehce povzdechla. Ne, že bych to myslela špatně, spíše to bylo myšleno jako dost zvláštní pochvala.
Připadal mi trochu jako stydlín. No, tak u mě to nebylo nijak jiné, jen jsem dneska měla nějak dobrou náladu. Neměla jsem zase až tak dobrou náladu, abych zapomněla i na ty zbytky studu, takže místo slov jsem mu ukázala palec nahoru, jako že to zvládl.

Když na mě celkem nečekaně začal mluvit, netušila jsem, co odpovědět, i když byla otázka jednoduchá. ,,Nara Kagayami a jak ty?" celkem spoře jsem odpověděla, i když v hlavě se mi za tu chvíli stačili zrodit rozhodně lepší odpovědi, než je tahle. Idiote.Ty se mu tady směješ, hraješ drsňáka a potom příjdeš s tímhle. napomínala jsem sebe znova a znova v duchu.
Takže situace byla asi taková; on se červenal, já na sebe v duchu nadávala a ticho prořezával jen křik žab z jezera. Telenovela jak vyšitá, ale nejspíš to mělo být asi trochu naopak. Já se měla stydlivě červenat a on na sebe nadávat, že první věc, kterou vypustil z pusy a měla znít nejspíš dost drsňácky, byla Jak se jmenuješ?

,,Senju." zopakovala jsem nahlas trochu zamyšleně. ,, Ano. To je ten klan. Takové ty věcičky? To mi musíš upřesnit." zasmála jsem se a už jsem se cítila značně klidněji. Takové ty věcičky... začala jsem přemýšlet, co jiného měl ještě na mysli, ale nedařilo se mi. Tak asi nějak takhle se nasazuje brouk do hlavy.

Se zájmem jsem poslouchala, co mi říkal a donutilo mě to k smíchu. ,,Jo takhle. Díky, ale existují ještě zajímavější klany, než je ten, do kterého patřím." dál jsem se smála. ,, Například ten tvůj. O Senjuech už jsem toho docela dost slyšela, ale bohužel mám tak děravou hlavu, že si pamatuji jen takový základní informace." Nepřirozeně jsem se najednou rozpovídala. Opravdu, moje dnešní nálada byla na bodu varu a stále se zlepšovala.

Napjatě jsem poslouchala. ,, No? Dále je tu taky co? " pozorně zažraná do jeho přednášky jsem čekala čím bude asi pokračovat. Chtěla jsem se o tom klanu dozvědět ještě víc, protože sběr informací a jeich znalost pro mě byly zásadní. Ale tak jako tak mě jeho vyprávění zaujalo natoli, že jsem chtěla vědět jak bude pokračovat dál.

Všechno jsem se zájmem vyslechla a ukládala si do mozku. ,,Páni. To máte docela dost bohatou historii. Jak říkám, rozhodně zajímavější než můj klan." v úžasu jsem musela dodat. A to já o svém klanu vím asi jen polovinu toho, co on ví o svém. trochu jsem se styděla, protože jsem si uvědomila, že vim hory doly, ale aspoň základní informace o Nara klanu ne.

Z rodu Yamanaka ani Akimichi nikoho neznám a ani si nepamatuji, že by se o nich otec někdy zmínil. Začalo mi vrtat hlavou, proč asi. ,,Ne vždycky." musela jsem dodat k tomu chycení do stínu. ,,Nikdy nevíš jaký druh ninjutsu, genjutsu nebo taijutsu protivník má. Taky záleží na uživateli, který stín ovládá, jaké má zkušenosti a sílu. Proto je vždycky důležité si nejdřív zjistit, co je protívníkovou silou a pak podle situace zakročit." rozmluvila jsem se taky, ale byly tu miliony aspektů, které šance na vítězství značně snižovaly a to bylo důležitější, než někoho bezhlavě chytit do stínu a potom přemýšlet, co udělat dál.

,,Taky pravda." usmála jsem se při odpovědi. Nevím proč, ještě před chvílí jsem byla docela dost upovídaná, ale teď mi na mysl žádné nové téma nepřicházelo. Jemně jsem kývla na pozdrav kolemjdoucímu muži a chvíli se zájmem pozorovala, co dělá.
,, No, nechci přerušovat nači konverzaci," zvedla jsem se ,, ale nejspíš už je čas jít zase o kus dál. Nejspíš půjdu domů." možná až moc podrobně jsem popsala průběh mých nadcházejících činů. ,, Ráda jsem tě poznala. " usmála jsem se ještě jednou na rozloučenou a trochu moc rychle zmizela v obzoru. (Přesun)