Tréninkové prostory

" Já jsem Kyoshi... a jako on, nemám původ v Konoze... jinak... co umím... no střílet do lidí, jak už jste již řekl... umím střílet z kuše... celkem dobře.. což vám potvrdí i on... a dál se ještě věnuji boji s dýkami... " odpověděl jsem mu a prohlídl si jej. " A to to to s těmi těmi... však víte... ty kosti... to je Genjutsu... a nebo to jsou vaše kosti? " optal jsem se ho a čekal, jestli je to tak jak jsem předpokládal.

Z odpovědí těch dvou jsem nebyl nadšený, usoudil jsem ale, že Kyoshi bude všímavější.
Ušklíbl jsem se. "To máte fuk, já taky nejsem z Konohy. Jsem Kami." mávl jsem rukou, nikdy jsem nepovažoval Kiri za svůj domov, a dokonce ani Konoha mi nepřirostla k srdci. Jenže tuhle touhu bezcílně se toulat uměl ocenit bohužel jen Daiki.. ach jo, Daiki... chcípnul bys smíchy kámo!
Přetočil jsem pohled z nebe na ty dva a otráveně vyndal ruce z kapes. "Zaútoč a zjisti to.." poradil jsem Kyoshimu a ušklíbl se. "Tak do toho, zabte mě.." kývla jsem hlavou a připravil se. Ne, že bych čekal velké zázraky.

Vytahl jsem Dymovnici ktera vybougla a v dymu jsem poskladal pecete na kawarimi. Pote jsem se rozbehl na Kamiho jedna z dyk mu mirila na bricho a druha na krk. a stale v takove pozici ze jsem tou druhou mohl stale reagovat na utok.

Poslouchal jsem Kamiho, jak říkal to co říkal a ušklíbl jsem se. * Takže všichni jsme přistěhovalci?? No dobrý no... * ušklíbl jsem se a přemýšlel co bychom mohli dělat. Shinjiro zaútočil okamžitě, což byla asi největší blbost jakou mohl udělat, ale já s tím nemohl nic dělat. Seskočil jsem ze stromu dolů někam dál od Kamiho a Shinjira. Vytáhl jsem si dýky a jen se připravil, kdyby náhodou Kami útočil.

Uskočil jsem mimo dým, neměl jsem žádnou šanci v kouři vidět, ale přece jen v taijutsu a rychlosti jsem byl celkem slušnej, takže když přiběhl, jednoduše jsem ho chytil za loket a odhodil ho kus od sebe.
Neměl jsem v plánu útočit, byl to jen test jejich schopností, jejich povah a reakcí na situaci. Sebe jsem znal, je jsem potřeboval poznat.. i když jsem si v duchu říkal, že to je stejně k ničemu.
Narovnal jsem se a podíval se na Shinjira. "Co to bylo..? Tomu říkáš úder..?" pravděpodobně jsem ho chtěl vyprovokovat, nebo jsem prostě byl takovej.. těžko rozeznatený! Ode mě mohli těžko očekávat nějaké povzbuzení.
Pak jsem se otočil a i na druhého člena týmu a ušklíbl se. "A ty..? Bojíš se snad..?"

I kdyz me odhodil dale nahral mi do karet. Jelikoz jsem chtel vedet jak je rychly ale to nebylo vse. vytahnul jse, 3 kunaie s vybysnymy listku a rozbehl jsem se do strany a mezi tim jsem po nem vrhalk kunaie kazdy sice letel jinym smerem ale bod byl Kami.
"Ja teprve zacal." Rekl jsem otravene.

" Představ si že jo... normálně se tě bojím... necítím nic jiného než strach... " řekl jsem se sarkastický tónem a ušklíbl jsem se. " Jen raději před bojem myslím než něco dělám... většinou... " dodal jsem po chvíli a sledoval, co dělá Shinjiro. Chvíli jsem čekal, než kunaie byly kousek od Kamiho a podle toho kam uskočil on, jsem uskočil i já a křížem ho sekl.

"Promiňte, nechtěl jsem vás podceňovat." je pravda, že víc ironicky už jsem to říci nemohl. Zajímalo by mě, jak jsem se tenkrát u otce tvářil já. Nespíš jako oni, i když já měl z táty sakra respekt.
Před kunaii jsem úspěšně uskočil a Kyoshiho vyblokoval, jak jinak než kostí. Místo zbraní jsem používal pouze je, jenže oni byly opravdu dost silné. Málo která zbraň by je dokázala zničit.
Zatím co jsem Kyoshiho držel v šachu jednou rukou, druhou jsem natáhl proti Shijirovi. Z prstů mi vylétli malé projektily z kostí a mířili na něj.

Projektilum jsem se tak tak vyhnul teda krom jedineho a ten mi z cela sestrelil celenku. Pod kterou byla schovana Proklata pecet.
Coz me dost vytocilo. "Ty zmet*u!!!!" Zarval jsem na kamiho a zacal po nem hazet Kunaie a Shurikeny. No ja byl vetsinou klidny ale tohle mohlo skoncit hodne spatne.

Kost, kterou Kami vyblokoval můj útok, jsem se snažil chytit mezi dýky, aby mi z nich nevyklouzla a já ho měl v menší moci. Obě dýky - i s kostí - jsem otočil o 180°, takže bych čistě teoreticky měl otočit i Kamiho, pokud to není tak, že se jeho kosti mohou volně točit. Jinak bych si tím nijak nepomohl. Ať se to už povedlo nebo ne, kopl jsem ho, míříc mu na žebra.

Ušklíbl jsem se. Konečně to začínalo být zajímavé!
Kost, kterou Kyoshi držel mezi dýkami jsem zmenšil, takže se otočil pouze on a v místě, kam mě chtěl kopnout jsem nechal opět vyjet kosti. Vzhledem k tomu, že to byla žebra, bylo kostí, kterými jsem mu hodlal pořádně poranit nohu, dost.
Proti shurikenům a kunaiům, které na mě Shinjiro házel, jsem vytáhl kost na druhé ruce a prostě je jimi blokoval. Poslední z shuriken, který letěl kolem mě, jsem pomocí kostí "nabodl" a hodil ho zase zpět na Shinjira pěknou rychlostí.
*4:16 - něco takového xD

Sakra to neni dobry. pomyslel jsem si a snazil se uskocit Shurikenu no ten me fastesti jen mirne liznul do ramene. Krve teklo ze me jako z vola. Ale co prece to jenom nic nebylo. Rozbehl jsem se na Kamiho a me dyky smerovlaly na jeho oblicej. Pricemz jsem se stale pokousel najit neco scim bych vyridil. Zbozne prani.

Když jsem viděl, co udělal aby s obránil mému kopu, kousek od jeho kosti jsem svou nohu zastavil, abych si nepropíchl nohu skrz na skrz. Nohu jsem dal zpět k zemi, skoro si až dřepl, a když viděl co dělá Shinjiro, chtěl jsem mu mírně nahrát, takže jsem se sklonil a snažil se Kamimu podkopnout nohy.

Usmál jsem se. Konečně jsem začínal být spokojený. To se mi stávalo málokdy!
Odrazil jsem se a saltem vzad se dostal od obou na bezpečnější vzdálenost. Jasně, asi by stačilo použít nějakou ploštější techniku, ale to by bylo k ničemu. Musel jsem uznat, že mi ti dva tohle udělali docela dobře.
Když jsem odskočil, "vyjelo xD" ze mě velké množství, které se začali spojovat a vytvářet mou kopii - až na to, že to byla prostě jen kostra!
Poslal jsem klon proti těm dvěma.

Ten Klon me celkem nastval.Vzal jsem nekoulik vybusnych listku a byl pripraven jej poslat na vecnost a pak si to viridit s Kamim. Bezel jsem na kloun a snazil se mu na zada (pater) Prilepit vybusne listky. Jestli se mi to povedlo doufal jsem ze Kyoshi vezme rooha nerad bych ho omylem prizabil.

Když Kami uskočil saltem vzad, svůj úder jsem se snažil zastavit, abych netrefil Shinjira a pak jsem dával pozor, aby netrefil zase on mně. Když Kami vytvořil klona, pouze jsem se ušklíbl a podíval se na Shinjira, co bude dělat. Když vytáhl lístky, bylo mi jasné, že je bude na klon chtít přilepit, takže jsem si vzal kuši, kterou jsem nabil šipkou s chromovým hrotem a vystřelil jsem kostře přímo na hlavu. Když jí to nezničí, tak bude alespoň bez hlavy no.

Ušklíbl jsem se. Zajímalo by mě, kolik těch lístků ještě po kapsách má, použil už minimálně čtyři. Nechal jsem je, ať si s kostrou dělají, co chtějí.. Trochu nechápavě jsem zavrtěl hlavou, proč to dělají tak složitě, když je to úplně obyčejný klon, co skoro nic nevydrží?
No.. neřešme to!
Nechal jsem Shinjira připojit lístky, nechal jsem kostru vybouchnout a v tu chvíli, kdy se okolí zahalilo dýmem jsem na místa, kde ti dva stáli vyslat z každé ruky projektily.

Všiml jsem si jak se to zde zalidnuje a povzdechl nad tím. "Takže ... budeme .. teda trénovat? Nebo ne?" Otázal jsem se Yoshia a Arisu, protože se však nic nedělo a já pořád nevěděl co budeme dělat. Rozhodl jsem se vrátit svitky, které jsem si kdysi pujčil, hokage. No nemohl jsem, však jen tak oznámit těm dvou, že hodlám právě ted vrátit Hokage svitky. Musel jsem to nějak správně odůvodnit, nebo něco podobného, a však nepřípadalo v úvahu jen tak říct, že odcházím. Celou dobu jim totiž vyčítám, že netrénujem a ted by to mohlo vypadat, že se chcu ulít. "Nebude vadit, když si na chvíli odskočím? Rád bych totiž vrátil nějaké svitky Hokage. Přiležitostně bych si pujčil i nějaký ten svitek .." Ještě jsem ani nedomluvil a již jsem se dal do chůze směrem pryč z cvičiště. Po chvili jsem se však zastavil a ohlédl se za Arisu a Yoshiem. "Nebo mám návrh nedáme si na chvíli pauzu?" Otázal jsem se jich a dál pokračoval v chůzi. Jakmile jsem se blížil k východu ze cvičiště, hluboce jsem se zamyslel, v důsledku toho jsem si nevšiml, že mi Arisu a Yoshio neodpověděli. Já šel však dále, vycházejíc z cvičiště a pořád přemýšlejíc nad tím jakou bych si pujčil techniku od Hokage. (Omlouvám se že jsem tenhle post napsal v tomhle stylu, ale Yoshio není již nějakou tu dobu online, takhle si můžeme dát menší pauzu)

Kdo mel vedet co ten klon vydrzi kdyz Kami vystrelil projektyly v kouri mohlo to vypadat ze me zasahl ale misto toho se obevil kus dreva a ja stal u kamiho drzici mu jednu dyky u ledvin a druhou miricimu na krk. Ted sem cekal co vymysli Kyoshi.

Když na mně Kami vystřelil své projektily, neměl bych šanci vytáhnout dýky a odrazit je, takže jsem do míst, kde letěly projektily dal svou kuši. Sice byla už možná trochu starší, ale dřevo bylo stále dostatečně pevné, aby zastavilo projektily, i když kuše už byla nepoužitelná. Asi si budu muset někdy zase sednout, a něco s ní budu muset udělat. Možná jí předělám úplně, a nebo si udělám novou, úplně od začátku. Všiml jsem si co udělal Shinjiro, ale střílet jsem nemohl, kvůli zničené kuše a kvůli toho, že kdyby Kami uskočil nebo něco, tak bych mohl Shinjira i zabít a to jsem nechtěl. Mohl se ještě hodit. Možná i kvůli té pečetě co měl na čele. Nevěděl jsem co to je, ale věděl jsem, že jsem jí již někde viděl.

Stál jsem a nechal Shinjira. Mohl jsem použít nějakou techniku, ale už jsem viděl dost na to, abych mohl alespoň odhadem zjistit, co a jak s těma dvěma. Je fakt, že jsem si uvědomil, že všichni tři máme dost podobný styl.
"Na ledviny bych moc nešel, přežiješ i s jednou." kývl jsem hlavou k němu a založil ruce do kapes.
"Tak končíme. No.. čekal jsem to horší, to je pravda. Na druhou stranu, jediná chvíle, kdy jste mě překvapili, byla když jste spolupracovali. Shinjiro jednáš dřív, než myslíš a snadno se necháš ovlivnit, ovládej své emoce a nejdřív mysli, než začneš konat. Kyoshi ty zase naopak moc přemýšlíš a pak nestíháš. Některé vaše útoky celkem šli, ale zkuste se doplňovat, každý máte slabinu v tom, v čem vyniká váš partner, naučte se to využívat." až po tom, co jsem domluvil mi došlo, co jsem to zase vyplodil a jen se ušklíbl. Už na mě leze senseinština.. brrr!
"Než odejdu a vy si třikrát oběhnete Konohu, víte své podstaty? A Shinjiro.. co je tohle?" ukázal jsem mu na čelo.

"Tak to je fakt da se zit i s jednou ale pokud je clovek moc daleko od nemocnice a mediku tak je celkem pravdepodobne ze se otravi."
No nad tim jeho proslovem jsem prevratil oci vsloup. No co nejak posoucht kazoni me nikdy nebavilo ale pod brylema to videt nemohl. Dyky sem schoval do brasnicky a nakonec jsem mu odpovedel na otazku takajici se Podstaty.
"No tak ja mam Raiton. A co se tyce toho znaku to je nejake tetovani ktere mi dali pri narozeni. Trval na tom muj otec. Nejak nechapu kam to smeruje."
Pokrcil sem rameny vlastne jsem nemel ani tuseni co to ma byt.

" Kdybychom byli oba dva stejní, byli bychom k ničemu... proto je lepší když jsou dva různí, než aby byli stejní... je to takové pestřejší.. dalo by se říct " řekl jsem. Ten jeho proslov mi nijak nevadil, protože přeci jen to byl sensei, takže bychom ho měli poslouchat. A měl jsem takový pocit, že jsem jediný, který ho poslouchá. " Já svou podstatu neznám... ale za to vím, že jsem tu jeho značku někde viděl... mám pocit, že jsme se o ní učili na Akademii, ale jsem si tím úplně jistý... " odpověděl jsem a zamyslel se, jestli si nevzpomenu na tu značku.

"Kdybys mířil na srdce, máš jistotu.." ušklíbl jsem se, nebudu mu tu vyprávět, že je daleko lepší nepřítele zabít bez možnosti přežití, na to jednou přijde sám. Vlastně mě to ani moc nezajímalo, jako genini se stejně do smrtelného boje nedostanou a jako chunini už nebudou se mnou, takže cajk!
Pak jsem se otočil na Kyoshiho. "Pestří možná, ale bez špetky logiky." ušklíbl jsem se. "Nejde o to změnit vás, ale naučit vytěžit maximum."
"Fajn, takže tvou podstatu zjistíme při příštím tréninku. Rada na závěr, sežeňte si techniku Sunshin no jutsu. Pro geniny vašeho typu jako stvořena. Tak si tedy oběhněte tu Konohu a někdy se tu sejdeme.. možná. See ya!"
Mávl jsem a rozešel se domů.
Přesun